Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já ti můžu říct jednu věc. Mám taky osmáka, úplně na chlup stejného, jak ten tvůj. Manuálně vůbec…je Bohem. Doslova. Ale začal lajdacit, první jsem zkoušela zachovat klid a nechat vše na něj. Domluvit se. Bohužel se nepodařilo. A tak tedy musel nastoupit manžel. Bylo třeba ho zapojit, nebo z matky si očividně nic nedělal. Byl mu odebrán telefon. Kapesné, musi doma zabrat. Rozumem pomocí se dřevem, s úklidem, psy. Už jsem toho měla fakt dost.
Už od začátku školy dětem zdůrazňuji, že se učí pro sebe + vysvětlení proč. Pokud ty ho k tomu nevedeš od začátku, pochybuji, že si uvědomí celkový dopad tohoto chování. Dost možná si to neuvědomí ani to dítě co je k tomu vedené. Takže ne, nenechávala bych ho osudu, i když vím, jak je to úmorné.
Už je v osmé. Přímo bych si s ním sedla a probrala s ním kam chce pokračovat. Na základě tohoto bych vytipovala několik konkrétních škol, kam by mohl jí a zjistila přesné podmínky přijetí. Pak bych mu dala vybrat. Na základě výběru bychom se začali soustředit jen na důležité předměty a na splnění třeba potřebného průměru známek pro přijetí. Na tomto bych se s ním velmi snažila domluvit, aby měl cíl co je potřeba splnit. Na druhou stranu by věděl co může vypustit a i ty bys věděla, kde nemusíš tlačit a kde ano.
Po přijetí na danou školu už bych mu dala pokoj a na poslední vysvědčení netlačila. Možná bych to dala i jako součást dohody. Pokud se dostane na školu bude mít do konce školního roku a přes prázdniny klid.
S manželem bych promluvila a pokud už nepomáha ať mi alespoň snahu nesabotuje.
U nás dost podobné, 7. třída. Po několika týdnech, co nebyl ve škole (karanténa, lyžák, na který nemohl odjet, nemoc) začal na školu kašlat. Stejným způsobem, jak popisuješ - všechno umím, všechno mám hotové a bum - 4 z chemie, 3 z matiky, několik neodevzdaných úkolů… Baví ho teď vlatně jen angličtina a ostatní předměty mu momentálně přijdou tak nějak zbytečné
A já vnitřně bojuju s tím, jestli ho do té školy kopat (stačí mu málo, udělat si úkoly a zběžně na učivo kouknout, v pololetí měl vyznamenání) anebo to nechat na něm a nechat ho, ať si tu tlamu nabije. U nás je výhoda, že je drahoušek na 8letém gymplu, takže pokud se nenechá vylejt, tak aspoň tu střední máme pořešenou.
@IvaX píše:
Už od začátku školy dětem zdůrazňuji, že se učí pro sebe + vysvětlení proč. Pokud ty ho k tomu nevedeš od začátku, pochybuji, že si uvědomí celkový dopad tohoto chování. Dost možná si to neuvědomí ani to dítě co je k tomu vedené. Takže ne, nenechávala bych ho osudu, i když vím, jak je to úmorné.
Hele, to my taky. Jenže prostě pak přijde puberta a některým robátkům se v hlavě zatmí. A pak jen člověk doufá, že jim to zase zavčasu secvakne ![]()
Heled jestli Te to uklidni, ja nikdy nebyla uplne studijny typ. Z jazyku vzdycky trojky/ctyrky, malem jsem kvuli cestine neodmaturovala, ale nakonec mam jak bakalare tak snad pristi rok i inzenyra. Ono jde primarne o to zjistit co by ho vubec v tom zivote bavilo a pak jit tim smerem.
Ja delala chemickou prumyslovku, pak ekologii a stejne pracuju jako IT. A vede se mi dobre. Ono fakt nekdy ty znakky nejsou podstatny nebo aspon za nas tolik nebyly a spis jde o pristup.
Ale jinak jak pisou holky vys, nejdriv promluvit a manzelem, pak synovy vzit xbox, jakoze sebrat konzoly a nekam ji zamknout a mit k tomu jen ty klice.
A pak poproist ucitelku aby vam pripadne psala maily nebo davala ty ukoly do bakalare… a klidne si po skole se snem sednou ty si muzes cist/delat svoje a syn vedle Tebe bude delat ukoly a ucit se dokud to nebude mit vsechno hotovy.
Mám kluka v 6. třídě. Puberta na vzestupu. U nás jede metoda něco za něco - chceš na x box? Chci vidět hotové učení. Pokud je nemocný, musím do něj taky hučet, neustále připomínat, ale sehnat si to musí sám.
Na druhou stranu vím, že některé učitelky jsou praštěný a kluk takhle chytnul zbytečnou trojku z občanky, protože byl nemocný a hned po nnemoci psali test a učitelku to nezajímalo, že chyběl. Zrovna občanku mu opravdu nikdo neposlal.
Tuhleva jsem ale třeba zjistila, že si frajer od začátku šk. roku nevede slovníček, protože pokud prý slovíčka umí, tak si je psát nemusí. Bohužel taky nosil z AJ trojky ze slovíček. 14 dní vydržel vzdorovat, že on si to teda dopisovat nebude a já 14. dní vydržela neustále omýlat, že nemusí, ale taky nemusí na PC nebo xbox.
Pokud ho na xbox pouštíš i přesto, že si nedělá svoje povinnosti, tak proč by se snažil.
@Anonymní píše:
Obnovuji diskusi a přikládám svůj dotaz. Respektive výlev. Třeba to někdo dočte až do konce.![]()
Mám puberťáka v osmé třídě. Je hodný, ve škole mu to vždy docela šlo. Dle učitelů není hloupý. Sice teď o pololetí měl více dvojek. Jednu trojku - z pracovních činností. Manuálně zručný vůbec není. Bohužel jeho přístup ke škole je v současné době hrozný. Vždy, když se mu nepovedlo, měl tendenci si to opravit (rozuměj - vůbec jsem se neučil, látka mě nebaví, tak teď se na to holt musím mrknout). To jsem brala a cenila snahu.
Toto pololetí začíná být katastrofa. Začalo to, když koncem ledna byl 14 dní v karanténě a izolaci. Poté jarní prázdniny. Celou dobu říkám, zjisti si, co dělali, ať ti spolužáci pošlou zápisky. Co udělal? Nic. Prý mu nikdo nic neposlal, chyběl taky… Mají ve třídě asistentku, která kdysi nabízela, že zápisky, které musí dělat, ráda ofotí. Té si také neřekl.
Každý večer chodí, zda může na xbox. Vždy se ptám, zda má úkoly, je připraven do školy apod. Stejně jako se ptám, zda něco psali. Odpověď je záporná (na písemky), všechno umí, nic není problém, úkoly nejsou.
Výsledkem je, že donesl nějaké čtyřky a dokonce pětku.
Dokonce mu jeden učitel napsal, že úkol nemá dobře a ať jej druhý den donese opravený (to byla ta pětka). Neopravil si jej.
Jsem z toho nešťastná a připadám si jako blbec. Ať říkám co říkám, je to jako když házím hrách na zeď.![]()
Kluk mi zapírá písemky, úkoly apod. Je mi jasné, že na maturitní obor nepůjde. Byť mi učitelé i stěžejních předmětů potvrdili, že maturitní obor by měl v pohodě dát. Vzhledem k jeho manuální (ne)zručnosti, nevím, co si tam počne.
Osobně vidím problém i s tím, že kluk cítí, že tatínek to moc neřeší. Manželovi je to jedno. Je mu jedno, jestli kluk bude mít na vysvědčení dvojky, trojky nebo i čtyřky. On je vyučený a ty čtyřky měl taky.Manžel je přes týden pryč a vše je na mě. Se synem si ohledně školy promluvil tak jednou. Ale v klidu ho pustí o víkendu na xbox, zahrají si společně turnaj v nějaké hře a jsou v klidu.
![]()
Teď po té smršti špatných známek (to dříve neměl ani za celý rok) se syn snaží pomáhat doma (dřív jsem mu musela říct, ať např. vyklidí myčku, teď to udělá sám), mazlit se se mnou. Já totiž bouchla a řekla, že proti proudu nepůjdu, nechci se stresovat, zda udělá/neudělá přijímačky a maturitu a že známky v bakalářích sledovat nebudu.
Manžel na to neřekl ani slovo. A syn to asi vítá.
Mám dojem, že jsem v tom sama a tak nějak mi dochází síly. Mám ještě jedno mladší dítě, které má problém s češtinou a tam pravidelně trénujeme. Výsledky jsou znát. Nervy mám jen jedny.
Nevím, jak se mám ke staršímu postavit. Nechaly byste staršího svému osudu? Přestaly se zajímat o školní výsledky? Na jednu stranu by se mi ulevilo, na druhou stranu to vnímám jako svoji povinnost. Jak byste situaci řešily vy?
Nečtu diskusi, tak se možná budu opakovat. Ale nepomohlo by, ukázat mu realitu toho, jak může dopadnout, když nebude mít školu? On ani učňák nemusí být špatný, ale ať už půjde na jakoukoliv školu, tak po ní bude muset makat. Jestli má v 8. třídě maximálně dvojky, tak hloupý není. Chybí mu jen motivace. Vzala bych ho někam mezi bezdomovce a třeba někam na stavbu, kde musí být v jakémkoliv počasí, kde si pořádně nedojde ani na WC. Třeba by to pomohlo.
Já také byla v pubertálním věku flink. Měla jsem horší známky a pomohla mi motivace. Ale musela jsem si na to přijít sama.
A pak poproist ucitelku aby vam pripadne psala maily nebo davala ty ukoly do bakalare…
U nás většina učitelů razí heslo, že už jsou na druhém stupni a tudíž je na nich si chybějící učivo a úkoly sehnat a třeba ve 4. třídě učitelka jasně řekla, že úkol napíše na tabuli, ale vážně nebude kontrolovat, jestli si to děti zapsaly nebo ne a já s tím souhlasím.
Ja bych ho podusila. Podle me jsou za znamky na ZS zodpovedni rodice. Nenechala bych ho se takto flakat.
U nás to bylo tak, že se to nechalo čistě na nás. Prostě stylem podívej se, učíš se pro sebe a je jen na tobě, co budeš v životě dělat. Kdykoliv jsem potřeboval se školou pomoc, tak mi vždycky pomohli, ale hlídat jsem si to musel sám. Každý den se zeptali, co bylo ve škole a na prvním stupni kontrolovali úkol, muselo to být podepsané, ale na druhém už to neřešili. Na prvním stupni jsme měli ŽK, to se taky muselo podepisovat, na druhém bakaláře a to už neviděli třeba celé čtvrtletí, s tím, že to je moje starost a moje zodpovědnost. Vždy se jen zeptali každý den, co bylo ve škole. Spíše než na kontrolu školy se zaměřili na to, že mi při každé příležitosti ukázali, jak to dopadne, když na to někdo totálně kašle. Já se teda nikdy neučil doma, úkoly jsem psal ve škole, jen třeba max tak dvakrát na pololetí na písemku z češtiny a to s mamkou, ale jinak ne. I mi třeba pomohla s referátem, čtenářským deníkem atd. Ale musel jsem přijít sám. Prostě je to tvoje jediná starost, ty za nás taky nechodíš do práce, tak se podle toho zařiď. Bylo jenom domluvený, že pokud na to budu fakt hodně a dlouhodobě kašlat, tak jim se zas nebude chtít udělat to a tamto pro mě. Jako někam přivést, odvést atd. Ale žádný tresty nepadaly a já to vždycky nějak na poslední chvíli uhrál na dvě dvojky, sám nevím jak. Kromě osmičky, to bylo poprvé a naposledy, co jsem neměl vyznamenání, měl jsem trojku z češtiny a to ještě s odřenýma ušima. Nejdříve jsem dělal jak mě to nezajímá, ale když jsem to vysvědčení dostal, tak mi to jedno úplně nebylo. Ale naši mě podrželi a řekli, že o nic nejde, že se to stane a že pokud to nechci, musím se v druhém pololetí víc snažit. Takže já bych to neřešil. Ale teda u nás by byl problém to lhaní, naši jsou hodně free, ale co opravdu nesnáší je lež, to by bylo peklo, kdyby zjistili, že tvrdím něco co není pravda. Nešlo by o udělaný úkol, ale o to, že do očí tvrdím, že žádný není. Ale na druhou stranu kdyby mě někdo takhle hlídal, tak to asi taky zapírám. Na mě se takhle nemůže od mala, na mě to má opačný efekt, ale na každého možná platí něco jiného, nevím.
Syn v sedmičce byl do Vánoc v pohodě. Pak byly nějaké karantény ve třídě, pak dostal covid, pak jarní prázdniny a vypadl z rytmu a začaly chodit stížnosti na chování a nesoustředěnost, i známky šly o stupeň dolů… Zabavila jsem mu na týden milovaný počítač a došlo k napravení Ferdyše Pištory
ze školy začly probudit pochvaly na zlepšené chování. Prostě dlouhý bič a malý dvůr. Nevzdávat to! Pokud by nepomohlo nic, hledat učební obor. Ono se těm hošánkům někdy rozsvítí v hlavě
a pokud jsou inteligentní, i s ucnakem to dokážou dotáhnout na VŠ. Někdy stačí, když si na praxi čuchnou ke skutečné práci rukama a to je vyděsí ![]()
Hele na všechyn na vás dopadá únava konce zimy, druhého pandemického roku a vůbec.
Na něj navíc ještě hormonální pubertální bouře, která mu trošku maže mozek.
Jasně že udělá přijímačky, jasně že se chytne.
Vůbec nic se nestane, když to teď třeba měsíc nebudeš hrotit a primárně se budeš věnovat obnovně vlastních sil.
Oba si odpočinete, a pak se s novými silami vrátíte k tomu, jak nějak zvládnout dospívání a povinnosti. Ale obecně potřebuješ začít zodpovědnost přehazovat na něj.
Tak u nás doma dcera taky v 8 třídě a na učení totálně kašle. Nepomáhají domluvy, prosby, zákazy, nepomáhá vůbec nic. Když jí seberu mobil, je klidně schopná koukat do zdi a stejně se učit nebude. Není hloupá, kdyby chtěla má max dvojky na vysvědčení, ale nechce. Takže takové rady zde, že dítě prostě musíte donutit se učit nebo že za známky na ZŠ jsou zodpovědní rodiče a nemají ho nechat se flákat jsou k ničemu. Jak to dítě chcete donutit se učit? Já už vyzkoušela snad úplně všechno a když nechce tak se prostě učit nebude a můžu se stavět třeba na hlavu.
A vyhrožovat jim tím že půjdou na učňák? Je to škola jako každá jiná, ty studenti tam nejsou méněcenní, jak se to v dnešní společnosti tak říká ”půjde JEN na učňák„.Maturitu si můžou dodělat i po vyučení, existuje nástavbové studium.Ne každé dítě musí jít na maturitní obor, kdo by nám za pár let např. upekl chleba, ostříhal vlasy, opravil auto? Vím že každý rodič chce pro své dítě jen to nejlepší, ale pokud dítě nechce tak je to pak těžké
.
@Sany80s píše:
Já dávám dětem hodně volnosti, pokud si to zaslouží. Jestliže ne, nastane pokud jde o volnost teror.
Takže za mě:
1, otázka, kde vidí probléma, proč najednou takové zhoršení.
Pokud nebude schopen odpovědět a prostě jen lajdačí, tak
2, každodenní kontrola bakalářů, ale až poté, co se ho zeptáš. U nás jsou v bakalářích i písemky a tak.
3, Pokud zalže, že nic, tak bych potrestala za lhaní a to tím způsobem, že 14 dní žádný xbox a pokud se jen zeptá, zda může, nastane den za drzost.
4, Každý den kontrola úkolů a předmětů, co mají na další den, přezkoušení, zda je připraven.
5, Vysvětlila bych mu, že tento režim bude trvat dokud nebude schopen zodpovědnosti úměrné svému věku. Pokud chce mít kontrolu jako malé dítě, nechť se nadále chová nezdopovědně.
6, Za každé lhaní bych zákaz xboxu prodlužovala, pokud bude doma, berte si kabely s sebou do práce.
7, Pokud by to nezabralo, domluvila bych mu kopání a tvrdou práci u nějakých kamarádů na zahradě, ať se procvičí.
Dala jsem tvůj příspěvek přečíst našemu osmákovi a říká: „To je teda hodně drsná maminka. Hustý. Du se radši učit.“ ![]()
HOlky a co placení za známky.. Jak se na to díváte?? Nemyslím, třeba vysvědčení a nebo nednorázové, třeba odměna, že dítě překvapí, ale prostě donese 1 z předmětů co jsou takové horší, a vždy! dostane 100 kč
Narovinu napíšu, že se jedná o kamaráda naše kluka, a samozřejmě náš mu závidi, že on nic nemá tak jsem mu dneska říkala, že za známky, mu platit nebudu, že od se učí, aby nebyl hloupý a něco věděl, každému nejde všechno, ale prostě toto neé.. Jako odměnu, a když chce něco koupit koupíme ale toto prostě nevím… 7 třída