Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahojky holky,
poslední dobou mám pocit, že mě nic nemůže nadchnout, že nejsem dobrá matka, že i když se snažím, tak nemůžu všem vyjít vstříc .......... Jednoduše jsem na lopatkách a stres či deprese si se mnou pohrává. Začala jsem i sem tam popíjet víno a gynekoložka mi předepsala Lexaurin, ale ten nezabírá.
Je to s těma holkama velká honička a já už mám pocit, že někdy nestačím. Ještě ty Vánoce do toho a já se cítím na odstřel. Jsem úplně paralyzovaná a vedle jako ta jedle. Připadám si škaredá, hloupá, tlustá, neschopná.........
Cítí se někdo podobně? Co by jste mi mohly poradit????
Tereza
Poradila bych ti navstivit psychologa a probrat to s nim. Lepsi depresi vcas podchytit, nez se v tom utapet. At je brzo lepe!
Já bych Ti taky doporučila navštívit psychologa. A kvůli Vánocům se rozhodně nehoň, kdyť Vánoce jsou hlavně o pohodě , klidu a jestli máš umytý okna , uklizený ve skříních atd. , to není přece rozhodující. Já to letos s uklizením nebudu přehánět a letos ani asi nebudu péct , malá mi dává dost zabrat a radši si pohraju s ní, než abych se stresovala u trouby. Minulý Vánoce jsem se vypekla až až, to jsem byla těhu, ale teď je situace zase jinší. Hlavně se nestresuj. ![]()
A taky si klidně kup třeba něco pěknýho na sebe, zkrátka si udělej něčím pěkným radost.
Myslím, že má Malta pravdu. Já měla depky minimálně půl roku o narození Marianka. Neměla jsem odvahu si někam zajít, pořád jsme se doma hádali, protože muž nechápal co se se mnou děje. Přešlo to, když jsem začala víc chodit mezi lidi a vrátila se zpátky na VŠ.
Pokud je to možné, tak zkus třeba dát na odpoledne děti k babičce a udělat si pohodu. Prostě se zrelaxovat, a podumat nad tím, co a jak a v čem je zakopaný pes. Prostě si problém rozeber a nad každou částí podumej, jestli je důležitá. Pak se dostaneš k jádru a zjistíš, jestli to jsi schopna zvládnout sama, nebo s pomocí psychologa.
Kdybysis chtěla popovídat, tak mi napiš SZ, nebo tam mám i ICQ, ale bývám tam je občas večer.
Děkuji za rady!
Problém je v tom, že obě děti si nikdo nechce vzít, tak nesjem nikdy sama. Jsem z Ostravy a tak mám tady v Podkrkonošší jen jednu babičku a když mi hlídá holky jen u obchodu, tak je na infarkt.
A co takhle manžel? Nebo slečna na hlídání, kdyby ti je vzala třeba jednou týdně ven na 2-3hodiny?
Mandičku,
máš výhodu v tom, že jsi z OVY, dej si inzerát na pajdák a najdi si studentku k holčičkám.
Věř mi, že si během těch pár hodin odpočineš a přijdeš na úplně jiné myšlenky.
Ale jako první krok bych rozhodně navštívila psychologa a rozebrala s ním svoje problémy. Bohužel vím z vlastní zkušenosti (mamka), kam až může zajít stav deprese
.
Hodně štěstí! M.
PS: nezapomeň, že Ježíšek se narodil v chlívku, tak neuklízej, ať se u vás cítí jako doma
![]()
Makino, špatně jsi mě pochopila. Pocházím z Ovy, ale přestěhovala jsem se do Hostinného (Podkrkonošší). Tady nejsou téměř žádné možnosti. Ale děkuji. Tady v okolí máme jen psychiatra. A ještě nad tím popřemýšlím, když za ním zaskočím.
promiň, Mandičku, četla jsem moc rychle.
A tam u vás v podkrkonoší by se nenašel někdo, kdo by ti na pár hodin holky pohlídal?
Dívám se, že máš holčičky o necelé dva roky od sebe, to teda klobouk dolů, máš můj obdiv, tohle zvládnout bez jakékoliv pomoci hlídání.
Tím spíš bys ale potřebovala z toho kolotoče občas vypadnout.
Opatruj se M.
Ahoj, plne chapu o cem mluvis…
Za sebe mohu rict, ze mi hodne pomohla kamaradka, se kterou jsem chodila na prochazky kazdy den (ale ta se mi uz vratila do prace
) a taky vecerni pokec s holkama na chatu… Ten se bohuzel po velkem tresku na emiminu nejak prestal konat, coz mi dost chybi
Ale byla to skvela dusevni terapie…
Zacni treba studovat nebo plavat nebo cist nebo plest a taky zacni trochu flakat povinnosti perfektni manzelky - vanoce? A co jako? Nema smysl se kvuli nim nicit. Ona to s mytim v pohode vydrzi do jara, ne? A ten chuchvalec prachu pod skrini mame docela radi, no ne? Tak proc ho vyhazovat. Cilene jsi treba zajdi na chvoji nebo na sisky a vyrob si nejakou vanocni dekoraci. Je to lepsi jak vypiglovat z poslednich sil okna… A az dorazi tatka domu, tak ho nech s detma a jdi na prochajdu nebo vyraz do mesta na nakup nejakeho pekneho svrsku (i kdyz treba vubec nic nekoupis…)
Kdyz bylo nejhur, teda nejhur - spis kdyz uz jsem mela dost sterotypu, tak si vzala na par dni Adu jedna nebo druha babi - obe se na to jen tresou
A zase to bylo vytrzeni s monotonnosti MD… Ale to je jen jednou za par mesicu…
Je fakt, ze vek mladsi dracice devet mesicu byl desny, nevim, jak to maji tvoje holky, ale ty moje se mi v tomto veku se spanim stridaly, coz byl proste des!!!! Vstavaly po osme, nasnidaly jsme se, pak Pepi usnula v deset, vstala, naobedvaly jsme se a usnula Ada. Vstala, nasvacily jsme se a usnula Pepi… V pet odpoledne se vzbudila a my byly konecne pripravene jit vsechny v bdelem stavu ven… Dobra predstava… Nechavala jsem Pepi spat v kocarku, ale cely den s holkama bez toho, ze by obe spaly me nicil…
Podarilo se mi je sjednotit nekdy v jedenacti mesicich… To jsem Pepi v jedenact budila a Adlu jsem se spanim posunula az na pul druhou, takze mi obe spaly (a speji) soucasne. A je to moje dvouhodinovka, behem ktere si dam kafe, vyridim postu, nekdy pokecam, pobrouzdam a az kdyz mam hlavu cistou jdu uklizet… Pomaha to. Pepi prestala dopoledne spinkat kolem roku, ale to spolecne spani jim zustalo. A jsou fakt spolehlive, Adu zazenu do postele s hrnkem mleka, Pepi nakojim a behem deseti minut jsou vetsinou obe tuhe…
Jo a s bydlenim to mam presne naopak, pochazim z Podkrkonosi a jsem v Ove…
Lesina
Já bych ti poradila, aby sis uvědomila, že jsou na tom lidi mnohem hůř, co třeba v nemocnici na onkologickým, že jo. Tak můžeš být vděčná za to, co máš a určitě jsi hezká a chytrá a šikovná, jaký myšlenky o škaredosti…A aspoň na chvilku aby ti někdo děti pohlídal a zajdi si do přírody podívat se na opravdovou nádheru. Představ si, že ještě v prosinci jsou pampelišky. Nebo se zastav i s dětma a zaměř pozornost na nějakej strom třeba. Mně tohle vždycky moc osvěží. Petra
Aha tak jestli ti nemá kdo pohlídat, tak jak jsem psala, zastavit se v přírodě a pokochat se krásou, tichem, ptáčky, sluníčkem a tak. To jde i s dětma, my totiž s manželem také nemáme hlídání a děcka máme čtyři. Nejdřív se mi nechce, připadá mi, že nemám sílu vypadnout ven z koloběhu a že to je s dětma úmorný, ale pak mi to vždycky pomůže a psychickou únavu odežene. Petra
mandicku , chápu tě, mívám takové pocity často. Samy přijdou, samy odejdou. Akutně by mi pomohlo vykecat se, ale většinou nechci nikoho zatěžovat. Ty pocity už důvěrně znám, a vím, že se s nimi sama srovnám. V momentech největšího přetlaku je mojí „vrbou“ manžel. Pomáhá mi vědomí, že přes všechnu náročnost prožívám s dětmi vlastně šťastné období.
Pokud tušíš, že se z toho nemáš šanci dostat vlastní vůlí, určitě vol psychologa nebo psychiatra. O toho tu jsou.
Lesino , já tě měla vždycky za energickou matku, která všechny náročné chvíle zvládá „levou zadní“
. Je příjemné vědět, že i maminky s nevyčerpatelnou zásobou elánu (jinak si nedovedu vysvětlit, když při dvou dětech administruješ ještě web
, mají svoje slabé chvilky
. Mně zase chybí tvoje komentáře o dračicích na konkurenčním (?) nebo spíše paralelním (?) serveru
.
Eva (a holčičky)
Myslím, že prostě potřebuješ pravidelně alespoň nějaký čas „jen pro sebe“, abys sis odfoukla, někam zašla (projít se, ke kadeřnici, zaplavat si, s kámoškou na víno…) bez dětí a rodinných rituálů. Pokud ti těch pár hodin týdně (a ono to fakt stačí) neposkytne manžel ani tchýně, tak musíš sehnat někoho jiného, třeba placené hlídání.
Na přípravu vánoc se vyprdni, sbal holky a jeďte na týden do Ostravy za vašima, brnkni pár starým kamarádům a sejdi se s nima (o setkávání by taky ty svátky měly být), prostě změň pravidelný (a tuším, že šílený) rytmus.
Prostor pro sebe potřebujeme všichni, i my matky, někomu stačí postěžovat si na netu, ale vypadnout kamkoli je lepší.