Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Rada s bydlením
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.4.11 22:08
Záleží na tom co od společného bydlení s rodiči očekáváte. Už teď cítím z Vašeho dotazu obavy a jít do bydlení s rodiči se strachem o soukromí není dobré. Znám z vlastní zkušenosti. My jsme od tchánů na můj popud utekli, je to dlouhá historie, byla jsem tam nešťastná (taky celé patro pro sebe a společný vchod). Teď je manželův otec vážně nemocný a já se bojím okamžiku, kdy tam tchýně zůstane sama. Manžel mě bude nutit k návratu a já nevím jestli to zvládnu. Teď mám s tchýní dobré vztahy, ale dřív to tak nebylo… Prostě jsem přesvědčená o tom, že mladí mají být sami pro dobro celé rodiny. Péče o rodiče se vždy dá nějak zajistit. My jsme teď sami, máme dluhy, ale žijem.
Položím Vám otázku: A kdo bude bydlet s Vašimi rodiči, nebo jedním z nich, až zůstane v domě sám?
Příspěvek upraven 25.04.11 v 22:09
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.11 22:09
ja bych do toho nesla. opravovat jeden dum a za chvili druhy, to by se mi nechtelo. Asi bych zustala v 3+1, jak pises, sice si rozumite, ale spolecnym bydlenim by se to mohlo zkazit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.4.11 22:16
moc děkuji za názory. Já jsem vyrůstala jen s mamou. Tatů vůbvec nevídám a mamě je 45 let a vztah nemáme taky moc dobrý. Mám sestru, ktrá s ní vychází mnohem lépe, tak asi tak…Mám to tak, že jsem pro ni schopna něco zajstit, ale né s ní žít. Ona mě nechala taky žít samotnou od 15 let.
- Citovat
- Upravit
jjelena
25.4.11 22:23
A rodiče manžela jsou nemohoucí, že už ted víš, že nebudou moct být sami? Radši bych uvažovala nad bydlením někde poblíž, na docházkovou vzdálenost. Já bych nešla bydlet ani s mamkou a to máme skvělý vztah, natož s tchánvcema, tohle nikdy nedělá dobrotu. A upřímně doufíám, že se děti taky osamostatní a se svýma rodinama budu bydlet samy… pro klid všech.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.4.11 22:43
to ne, ale když zůstatne jeden sám, tak to tam sám nezvládne a je aby my jsme pak zůstavali v 3+1 a jeden člověk v 7+2, ale díky za názor
- Citovat
- Upravit
jjelena
25.4.11 22:49
Hmmm, tak zase 7+2 je dostatečně velký, teda snad i na metry, abyste svoje soukromí pak měli. Já taky počítám, že se o mamku budu starat, až bude stará, to je jasný, ale budu jí mít ob 2 baráky dál. Ale co já vím, co se stane, že?
Jinak ještě doplním, že do toho baráku, co máte možnost mít ted, bvycg nešla, to už radši do toho patra u tchánovců
- Citovat
- Upravit
25.4.11 22:51
Ono někdy myslíme jak se říká za tři rohy daleko a nakonec vše může být úplně jinak.A uvažovat co bude a jak se to bude muset vyředšit?V tomto už mě život dosti předčil,takže e snažím uvažovat jinak.
Asi to bude znít hloupě,ale každý konec života člověka je jiný-a může se stát,že rodiče tu budou dlouho,v relativním zdraví a zemřou rychle.Ach jo,zní to hrozně,plánovat smrt,ale je to relita.
Takže bych nyní zbytečně do plnánů netahala případ kdy rodiče budou potřebovat vaší pomoc s tím,že se tam nastěhujete.
Ale vzala bych v úvahu dvě varianty-který domek se vám líbí víc?Ten rodičů.nebo ten co je na prodej?Srovnávejte prázdný domek,jakoby jste tam žili sami.Tzn. pokud by to vyhrál domek rodičů,tak bych žila v bytě a ono se to časem nějak vyvrbí.A nastěhovala bych se ev. až opravdu nebude moci jeden z rodičů být doma sám.Ale ber v úvahu,že budete oba chodit do práce,tzn. rodič tam stejně bude sám.
Pokud se vám líbí druhý domek víc,tak ho kupte,opravte a nepřemýšlejte co bude.Ono stejně člověk není nikdy na žádnou situaci úplně připravený.Tzn. může bydlet rodič sám,vy těch 8 km denně za ním jezdit + domácí péče.Protože pokud by takový rozsah nepostačoval,tak nebude stačit i když tam budete bydlet a přitom chodit do práce.
Takže nepřemýšlejte do budoucna,ještě to překombinujete,ale rpzhodněte se jen a jen podle toho,který domek se vám líbí víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.11 23:08
Tak je to těžká situace na rozhodování, já si myslím, že by to jeden manželův rodič nezvládl jak finančně, tak na údržbu, takže nastěhování se tam by bylo řešení. U nás v rodině to tak bylo, dědeček měl svůj pokoj, byl ležák a teta tam žila s rodinou a starala se o něj. ALe není to pro každého, určitě se jde postarat jen třeba formou praní, vaření a hygienu a další může zajistit pečovatelská služba. A nechtěli by třeba jít do pečovatelského domu? Babička je nadšená, chtěla jít sama, je diabetička a navíc má parkinsona, je dost dezorientovaná a tam má řád, jídlo dostává jak má, inzulín taky, nemusí se o nic starat a má tam kamarádky, chodí spolu ven a tak, pokoj má jen pro sebe… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.4.11 23:23
Oni už to nezvládají moc ted, teda starat se o ten dům. Finančně ano, ale ta údržba. Je toho už na ně moc..
A oba baráčky mají své výhody a nevýhody, to je těžké..
A žijete tu někdo s tchánovcema a klape to?
- Citovat
- Upravit
26.4.11 01:15
I tchanovci jsou jen lidi, a muzou byt dobri, nebo spatni. Pokud jsou tvi tchanovci dobri a rozumite si, tak bych se bydleni s nimi nebala.
A na posledni otazku: moje sestra zije uz dvanact let v jednom baraku s tchanovci, tchani dole, sestrina rodina nahore, a nikdy nemeli zadne problemy, naopak, dokonce spolu jezdi na vylety, v lete kazdou sobotu spolecne griluji, a kdykoliv k nim prijdeme, vladne tam vseobecne moc prijemna atmosfera.
Ale je fakt, ze jejich tchanovci jsou opravdu moc mili lidi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.11 08:51
Ahoj, tak já jsem žal s tchánovcema, společný vchod a zahrada, jinak každý sám - děs, utekla jsem jak namydlený blesk a to na manželův popud a to mám mladé tchánovce. Ale každý je jiný, někteří lidi jsou moc hodní a nestarají se jiným do věcí, problém je v tom, aby jste si mohli v tom domě s tchánovcema dělat i věci podle sebe aby jste neposlouchali to, že bydlíte v jejich domě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.11 10:22
Já jsem s tchánovci žila 6 let. Hodně mi vadilo, že jsem si v bytě nemohla dělat co chci. Museli jsme žít v nábytku z ořechu po pradědečkovi, nemohli jsme si vyměnit koberce ani sedačku - všechno bylo staré 60 let. Tchán na všem lpěl. A taky nejspíš z nudy psal rozsáhlé elaboráty o doslova „úklidu společných prostor“, které nám vylepoval vedle dveří. Byla tam tabulka a musela jsem udělat háček, když jsem vytřela společnou chodbu… Tchán nás nakonec požádal ať si najdeme nové bydlení, protože jsem synovi dala na hraní tatrovku, kterou by mohl poškrábat nábytek. To byla poslední kapka! Utekla jsem k rodičům a pak jsme si manželem koupili byt. Teď ale taky čekám jak to bude… nevím,jestli by tchýně utáhla tak velký barák a bojím se, že když se tam vrátím, bude se situace opakovat a nyní dobré vztahy půjdou do kopru.
Těžko radit, ale bydlení dvou generací je vždycky o velké toleranci a schopnosti dopřát druhému soukromí a možnost seberealizace.
Jsou vaši tchánovci tento typ? Pokud se k nim nastěhujete, sedněte si hned zkraje a ujasněte si, jak tam budete žít. A vy si dejte na dveře kuličku, ať vám tam nechodí jak se jim zamane.
Jen doplním, že z nervů jsem u tchánovců onemocněla lupénkou a ta se mnou půjde celý život. Je to škoda, nemuselo to tak být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Omlouvám se za anonym, ale je to pro jistotu. Než začnu, podotýkám, že jsme vždy chtěli bydlet v rodiném domě.
Potřebuju radu, co by jste dělali vy.
První varianta je, že zůstaneme bydlet (já+manžel a naše 1,5 stará dcera) v 3+1+zahrada a půjdeme do domu po rodičích,který je v moc pěkné vilkové čtvrti a s pěknou zahradou a i by nám vyhovoval. Vím, že to zní hrozně, ale jsou dost staří (75+) a až zbyde jeden z nich sam, tak tam s nimi někdo musí bydlet a manžel je jedináček.
Druhá varianta je, že s nimi půjdeme bydlet už ted. Měli by jsme pro sebe jedno celé patro 3+kk a společné by byla zahrada a vchod. S tchánovcema si rozumíme, ale aby se to společným bydlením nezkazilo.
A třetí varianta je ta, že máme možnost mít domek s velkou zahradou, asi 8 km od města, ale byl by jen do té doby než by bylo potřeba jít do domů po rodičích nebo s jedním z nich.Tento dům, který by jsme kupovali není a ani by do budoucna nebyl pro žití s jedním z rodičů. Řeším to proto, že veškeré dodělávky by musel dělat někdo jiný, manžel není moc manuálně zručný a na novém domě by toho bylo ještě dost a dům by byl na hypotéku, ale byli by jsme sami a měli to co chtěli- domek a zahradu.
Můj muž by ho chtěl koupit a to moc, ale čeká na mé rozhodnutí a já nevím..Dělat vše ted v jednom domě a pak zase v dalším… a hlavně se zadlužit na 25 let…
Snadd je to trochu srozumitelné, jsem strašná spisovatelka. Děkuji