Řada žen muži

@Blbej boy píše:
Ahoj ženy jdu s kůží na trh a představím Vám svůj příběh. Budu rád za každé kladné i pozitivní komentáře…

Něco napíšu okrajově něco rozepíšu…

S manželkou jsem se seznámil osudově nečekaně. Upřímně láska na první pohled. Za tři dny jsem se jí zeptal jestli se mnou chce chodit. Bylo to na svatbě mého bratrance. Ještě tu noc první seznamovací sex. Whow paráda. Chemie funguje. Od toho prvního seznámení denně v kontaktu. Měla svůj byt já svůj. Navštěvovali jsme se, výlety, akce čas pro sebe.. Čas plynul a po 3 měsících se nastěhovala ke mne. Já fungující byt nic nemusela přinést jen své osobní věci. Měla práci já taky. Každý své auto naprosto soběstační. Mezitím proběhlo seznámení s rodiči. Naši v pohodě, její otec taky jen její maminka byla trochu opatrná. Nakonec sem si ji získal a ona jí řekla že ona má čich a že já jsem ten pravý.. Čas plynul láska sílila a já věděl, cítil že je ta pravá. V lednu jsem ji požádal o ruku a začalo plánování svatby. Z mého bytu jsme se v létě přestěhovali k jejím rodičům na barák a pak svatba na podzim. Úžasná krásná svatba.

Pořád všechno v pořádku. Oba jsme žili jeden pro druhého. A začlo plánování dětí. Sex byl vyžadován a dokonce mi bylo dopřáno to co běžně byl problém, kvalita a kvantita sexu.. První pokus nevyšel přišli jsme o dítě v počátku. Na druhý pokus se hned záhy podařilo a narodil se syn. Euforie štěstí… To se psalo dva a půl roku společného života. Ja jsem velmi zodpovědný a v mnohém zásadový člověk takže přijetí role otce byla pro mě posvátná. Ale nenarodil jsem se s tou zkušeností, ale učil jsem se. Snažil jsem se jí pomáhat a dělat co chtěla. Viděl jsem jak je unavená… Manželka bohužel/bohudík přijala roli matky mnohem víc. Mateřství si užívala a všichni kolem ní s ní. A tady pociťují první problémy. Já najednou začal být druhý, což jsem schopen pochopit. Kojila takže jsem přišel o prsa a sex už nebyl úplně ono. Ale žili jsme. Sem tam hádka, výměna názorů apod… Myslím že nic extra. Ale pořád vše pohodové jen ten čas já ona už úplně nebyl. Naštěstí jsme si stále rozumněli. Ale pak jsem začal pociťovat stereotyp. Dny plynuly a vše se stalo automatikou. Rutina. Práce, něco doma, něco s dítětem … Ne povinnost ale rutina. Sem tam nějaké zpestření, dovolená, výlet…

Pak přišlo druhé dítě a já spadl zase o kolej níž. Začal jsem mít větší starosti se synem, který byl ale dlouho kojeny a tak závislý na matce. Mnohdy jen plakal že chce maminku když jsem ho hlídal. Snažil jsem se ať se nenudí a vymyslel výlety, zážitky což mi dokazuje dost fotek…

A tady po narození dcery další uvědomění si problémů. Stereotyp narůstal, i když byly stále slunné dny, týdny ba i měsíce… Když bylo vše mezi námi vyřešené bylo to boží. Úsměvy, polibky, sex,… Proste idylka, ale pak přišly malicherné hádky, výčitky, někdy i urážky…

Řešil jsem hlouposti, které bych neřešil kdyby se neopakovaly. Tím jsem začal cítit od manželky opovrhování. Když jsem ji něco vyčetl nápravu sjednala jen na chvíli…

A tak se to stupňovalo. Vyčítali jsme si kde co. Já se snažil dělat kolem domu, ale jejím rodičům to mnohdy bylo málo, nebo se to neudělali dle jejích představ, dle toho jak potřebovali… Dělal jsem a dělal bych rád. Pak jsme si s tchánem řekli že mu budu pouze pomáhat, ale to tchýně nevěděla a začala vyhryzat, že nic nedělám… Prostě typické soužití dvou rodin v jednom domě. Ale i žena měla své povinnosti, které měla se svou matkou domluvené. Často zapomínala a já pak hasil průsery na poslední chvíli, jako umývání společných oken, zametání sklepa,… a manželka to ani neviděla a nikdy neřekla dekuji nebo podobné činy. Jsem člověk, který má rad pochvalu, uznání apod. Je to pro mě možná důležité v tom, že vím, že to dělám dobře apod… I já se se snažil a snažím chválit nejen ženu, ale i kamarády a kolegy.

Zde je čas na vypsání veškerých negativit.

Manželka je starostlivá, ale lajdacka na pořádek. Nevrací věci na své místo a pořád spoléhá že jí to projde. Od prvního dítěte ji její matka vyčítala nepořádek v kočárku a v batohu s věcmi pro děti- když jsem na to upozornil já bylo zlé. Nemá svůj názor a od prvního dítěte si nechávala radit ve skupinách na internetu a sociálních sítích- zde si uvědomují svou vinu, když jsem si z ní dělával legraci a ponižoval ji ohledně toho- přiznávám si že mě to dnes velmi trápí jako spousta jiných věcí. Po dětech přibrala, ale já se jí nesmál. Mě se s kily navíc líbila, ale chtěla cvičit a nechávala mi dceru, která plakávala a já si s ní nevěděl rady- nebyl jsem úplně hlídací tatínek batolat malých miminek a tak jsem měl problémy s tím že chodí cvičit. Tady jsem ji prý ponižoval taky, ale na svou obhajobu mě štvalo že chodí cvičit a večer zbaští pytlík brambůrků- její výmluva byla že si to může dovolit, že jí to trenérka dovolila. Vždy si všech o výmluvami obhajovala… Když se jí nedařilo hubnout cvičením, šla na jinou metodu, kde zhubla.

A pomalu se dostáváme k tomu jak bývalá pomlouvačná apod. Na ulici jsme se začali více bavit se sousedy kteří mají +- stejně staré děti. Bylo nás tam 7 rodin. Chvíli více s těma, pak s tam těma… Já osobně měl od začátku na všechny stejný názor. Žena ho tak nějak sdílela se mnou. Jenže se ukázalo její typické chování. Jakmile ji někdo omrzel přestala ses s ním bavit. Takže z kamarádství začaly pomluvy a z pomluv pak další kamarádství.

Jedna naše nejstarší sousedka dělá to tamto. Chápeš ona toto ježíš to nechápu… Tak o ní mluvila.

A toto se pak otočilo v to jak hej ona ta sousedka dělá to a je to super a tamto je boží a ona to a ona, ona, ona,… Začal jsem žárlit. Se všema chlapama se vždy nějak popilo, s tím víc s tím míň. Alkohol hrál v našem vztahu taky roli. Já nikdy neodmítl a v opilosti dělal nehezké věci. Nebil jsem ji, ale vyčítal a choval se jako P*ca- ne však vždy. Byla se mnou i zábava… Asi jsem se v tom všem teď zamotal, ale žena začala trávit víc času i s dětmi právě s tou onou sousedkou, kterou tak pomlouvala a já začal žárlit- bát se… A se všemi těmi sousedy. Když jsem ji nabídl že si dáme večer štamprlu řekla že tvrdé nepije, ale s chlapama si na vycházce dala.

A tady se začíná psát letošní rok.

Já změnil působiště a ona začala pracovat. Prvně chtěla jen na záskok a já říkám no OK, ale musel jsem přijat roku hlídacího otce a to byl pro mě problém, který se nakonec ukázal jako výhoda. S dcerou jsem se nakonec hrozně sblížil. Ze záskoku byl půl úvazek a od září má plný.

Práce ji začala bavit, byla spokojená a stouplo ji sebevědomí.

Já to měl naopak. Nové působiště mi dodnes nevyhovuje a začal jsem to řešit doma se ženou a jelikož jsem ji záviděl začal jsem vyčítat a zase se choval jako kok*t.

Navíc jsem si uvědomoval ten alkohol a dva měsíce jsem si nedal krom 8 piv nic. A mi začala vyčítat že se vyhýbám kolektivu, na co si hraju apod. Ale neuvědomovala si že se vyhýbám proto, že bych si s chlapama to pivo i štamprlu dal… Ale chtěl jsem dokázat že alkohol nepotřebuju. Stejně špatně.

A tady jsem si uvědomoval že to začíná padat do hajlzu. Utíkala mi. Vím kde a za kým. Přijala manžela té one bezvadné dokonale kamarádky jako nejlepšího kamaráda. Začala se mu svěřovat, začal jsem si všímat jak jsou si blízcí, ale pořád jsem tomu nevěnoval pozornost a myslel jsem si, že problém je ta dotyčná kamarádka….

Čas plynul a my se řítili do větších sraček. Začala mě ponižovat, pomlouvat před onyma kamarády. Tvrdila že ne, ale já věděl, že ano. Snažil jsem se zachránit co jde, ale nedařilo se mi to ba naopak. Začal jsem otevírat oči a viděl jak se mění jak mě nenávidí. Říkala mi že mě nemůže vidět, že se mě štítí, když se jí dotknu a moje společnost ji je nepříjemná. Já byl už tak zoufalý, že jsem se choval jako dement. Dělal jsem zoufale činy. Sám sebe jsem nepoznával. Vyhledával jsem pomoc psychologů, článků,… Ale nic nepomáhalo. Žena mi utíkala víc a víc a já to začal nezvládat. Hádky, výčitky, nenávist… to vše bylo snad už na denním pořádku. Já chtěl komunikovat, mluvit, ale ona už ne.

Řekla mi ze mě nemá ráda a ať se odstěhuju. Trvalo mi než jsem to pochopil a začal to opravdu řešit. Hlavně z toho důvodu abych ji ukázal, že to dokážu. Nakonec Už toho bylo tolik, že jsem ji vlezl do mobilu a vše si potvrdil. Psala si s kolegy z mé práce, s jejím kamarádem dvojsmysly,… Nakonec nejhorší zjištění. Podvedla mě s tím sousedem, mým kamarádem. Manželem své nejlepší kamarádky. Dočetl jsem se jak mě pomlouvala, jak sem ji odporný a hnusný… posílali si fotky, videa… V ten moment jsem se rozklepal, pozvracel,… Když jsem ji mobil vracel vzbudila se a já jí řekl že všechno vím, že vím s kým atd… Vylétla na mě s tím že ať hned vypadnu ať táhnu… ale v zápětí otočila. Najednou se chovala jako mílius se vším najednou souhlasila, že mám pravdu atd atd. Já ji nevynadal, neuhodil nic. Jen jsem se ptal proč, kde jak,… To zranění bylo obrovské, takové zoufalství a bolest se nedá popsat. Ona moje manželka, pro kterou sex nebyl prioritní apod.. nakonec roztáhla nohy jinému. To se stalo v pátek a v neděli odjížděli na společnou dovolenou. Všichni… žena, on, jeho žena a děti…

Nechápu. Dodnes se normálně stýkají a dělají jako že nic a já mám pocit že jedou bomby pořád.

Když jsem to zjistil slíbil jsem že to nikomu neřeknu. Nechci ať trpí jeho manželka, jejich a naše děti. Nechci ať si ukazují na její rodiče… ale já prohrál. Odstěhoval jsem se, přišel jsem o domov děti o vše… ona je vysmátá, peněz má pro sebe víc, rodiče ji cpou vrchem, spodem. Tchýně se chová jako bych za vše mohl já…

Mám chuť se mstít a vše vyzradit.

A teď možná to nejhorší. Stále ji miluji. Chybí mi, stýská se mi a chci ji zpátky. Chci zpátky celou naši rodinu a společný život. A jak se chová ona? Má mě v piči. Chová se ke mně jak k hadru. Děcka si beru jak můžu a ona si užívá a usmívá se stále. Mluví se mnou jako s hajzlem-stále s pohrdáním…

Dělám vše proto, abych jí získal zpět, ale chápu, že je do něj zamilovaná a já jsem bez šance… Ale naděje umírá poslední.

Nakonec něco ke mně. Dětství jsem neměl zlé, ale otec chodil z práce do práce a matka dost pila. Jako děti jsme měli doma čisto, vypráno, uklízeno, navařeno. Nestrádali jsme, ale ty hádky rodičů skrz alkohol matky mě asi poznamenaly.

Dokážu být upřímný, férový, ale mezi mé záporné vlastností paří negativita, strach, lenost, závislost na mobilu, alkoholu umím říct ne, ale když vypiju je to zlé- ztrácím zábrany. Mám pocit jako bych byl dva v jednom. Zlý a hodný…

Je toho mnohem víc, ale to asi tak ve zkratce to nejdůležitější. Klidně do mě. Budu rád za vaše poznatky a rady apod…
Když tak můžeme víc rozepsat v komentářích..

přečtení celého si nechám na dlouhé zimní večery, po předběžném čtení jsem si řekla, ty vo…le, tohle je jako chlap ?

Nějací nedospelí oba ne? Na začátku jste z postele nevstali a zapomněli jste se pro samy sex sžívat a přizpůsobovat jeden druhemu. Děti jsou sakra nápor a tebe z toho zajímaly jen chybějící kozy. Jo, ta rutina, to je ten život a když máte děti, tak je to nutnost. Jaký život si s nimi uděláte, to uz je na vás. Měli jste to řešit s odborníkem. Už ji nech být, najdi si jinou a myslí na to, že postel není všechno a kamaradickovat se s každým na potkani, z toho nic nekouká. Starej se o děti, ať o ně nepřijdeš. Máte na tom oba podíl tak ať to ty deti odnesou co nejméně. A nemáš ji rád. Jen ti chybí jak lednička v koutě. Příznej si to.

Příspěvek upraven 30.09.21 v 07:53

No tak ja nevidim moznost navratu, je bez tebe spokojena. Jako promin, ale nektery ty pripominky typu, ze mela neporadek v kocarku …nebo ze nedava veci na sve misto. Na takovyho chlapa bych nebyla zvedava. Pak ze nejsi hludaci tatinek, a kdo teda jsi? Strejda? Ty deti jsou stejne tvoje jako jeji. Neexistuje, ze zene pohludas deti, ty totiz hludas sve deti. Jakoze si ani bemohka jit zacvičit, protoze nezvladas byt sam se svyma detma. To je tezkej hardcore a to bych se hadala do krve. Muj chlap nepatri zrovna mezi „moderni fotry“, kteri zvladaji rovnocenne peci o deti i domacnost, ale oproti tobe je totalni zlaticko.
Jako promin, ale ja bych tohle nedavala.

Přišel jsem o prsa

Fuuuu, tak jsem to přelouskala, z toho všeho co píšeš si chtěl asi vypadat jako chudák, ale já se ji nedivim, že utekla, nemusela tě podvádět zrovna s manželem svý kamarádky, to je pravda, ale ve finále se ji vůbec nedivim, že s tebou nevydržela,…mě leze na nervy jen to fňukání číst, mít tě doma, tak zdrham po prvnim měsíci 

Po přečtení mi připomínáš mého kamaráda. Rozváděl se minulý rok. Hlavním problémem byl ten alkohol a to jak se po něm choval. Pak už to jelo samo. Neúcta, žádný respekt, viděl jenom chyby, pomlouval ji jak je neschopná. Zezačátku takový taky nebyl. To se ještě snažil. Zkoušeli taky poradnu, ale bez výsledku. Nevím jak to dopadne u vás, ale sám víš jak si se k ní choval. Tohle ženy nezapomínají. Nech tomu čas. Pokud ale víš, že tě alkohol mění, měl by si ho dost omezit. Jinak v dalším vztahu dopadneš podobně.
Teď ukaž že máš na víc a respektuj její rozhodnutí. Podle toho co jsi napsal, byla chyba hlavně na tvé straně. Nevěra je svinstvo, ale málokdo dostane sílu odejít jen tak. Tím ji ale neomlouvám. Mohla to řešit lépe. Neber to jako prohru, ale něco co tě nakopne k tomu, být lepším člověkem. Něco co tě v životě posune dál.