Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@asha píše:
Mne to teda spis napada u veci, ktery jsou vic o krk…ale okamzite mne taky napadne odpoved: A PROC NE?!?
když já ted horší teror nezažívám..možná díky bohu?:-)
@KriJona píše:
já už mám ale taky někdy pocit, že to přestává být sranda..včera jsem měla slušnou depresi, fakt jsem myslela, že jestli nezemřu, tak se nezachráním..samozřejmě, že nemůžu srovnávat s matkami, co mají nemocné či postižené děti..to pak vše beru zpět
No něco na ten způsob jsem ti chtěla napsat..
Prvorozený nespal skoro do 7 měsíců dýl než 20 miut v kuse a to ani v noci…vím co s člověkem udělá spánková deprivace a to jsem z práce zvyklá na noční (jenže maminy hold to mají o to těžší, že se jaksi nevyspí ani po té „noční“..co si budeme vyprávět že)…a hrozně jsem se litovala…až do té doby, kdy malý ve 2 letech vážně onemocněl…když nám řekli, že musí na zákrok, při kterém taky může umřít…to jsem pak měla depky z toho, jak jsem mohla být tak blbá a nadávat na to, že zrovna já mám takové náročné dítě. Naštěstí se z toho dostal a je z něj zdravý kluk (ta „náročnost“ mu zůstala, spí už sice dobře, většinou i celou noc, ale zase je to s ním těžké jinak)…a od té doby prostě vím, co je v životě nejdůležitější a věř, že to je to zdraví…milionkrát omílané…až se nám to všem zdá jako klišé…
a tak vždycky když v životě sklouznu k tomu, že bych si chtěla stěžovat na to jaké mám děti, vzpomenu si na ten čas v tý nemocnici a jdu a vyřeším s úsměvem co je třeba.
Druhorozený je oproti prvnímu zlatíčko, taky ho trápí koliky, taky máme občas bezesnou noc…ale je to vyjímečně, myslím tu noc, takže vyspalé se mi pak samo řeší všechno líp.
Přeju pevný nervy, nejde o nic jiného než přežít a trochu si to jejich miminkovství užít..jednou na to budeme ještě rády vzpomínat, až z nich budou puberťáci ![]()
![]()
@KriJona píše:
když já ted horší teror nezažívám..možná díky bohu?:-)
Na tom ani nezalezi, spis jde o to, rict si „proc ne“, no…
Ono bude lip ![]()
@quinny píše:
No něco na ten způsob jsem ti chtěla napsat..
Prvorozený nespal skoro do 7 měsíců dýl než 20 miut v kuse a to ani v noci…vím co s člověkem udělá spánková deprivace a to jsem z práce zvyklá na noční (jenže maminy hold to mají o to těžší, že se jaksi nevyspí ani po té „noční“..co si budeme vyprávět že)…a hrozně jsem se litovala…až do té doby, kdy malý ve 2 letech vážně onemocněl…když nám řekli, že musí na zákrok, při kterém taky může umřít…to jsem pak měla depky z toho, jak jsem mohla být tak blbá a nadávat na to, že zrovna já mám takové náročné dítě. Naštěstí se z toho dostal a je z něj zdravý kluk (ta „náročnost“ mu zůstala, spí už sice dobře, většinou i celou noc, ale zase je to s ním těžké jinak)…a od té doby prostě vím, co je v životě nejdůležitější a věř, že to je to zdraví…milionkrát omílané…až se nám to všem zdá jako klišé…
a tak vždycky když v životě sklouznu k tomu, že bych si chtěla stěžovat na to jaké mám děti, vzpomenu si na ten čas v tý nemocnici a jdu a vyřeším s úsměvem co je třeba.
Druhorozený je oproti prvnímu zlatíčko, taky ho trápí koliky, taky máme občas bezesnou noc…ale je to vyjímečně, myslím tu noc, takže vyspalé se mi pak samo řeší všechno líp.
Přeju pevný nervy, nejde o nic jiného než přežít a trochu si to jejich miminkovství užít..jednou na to budeme ještě rády vzpomínat, až z nich budou puberťáci![]()
![]()
já vím
jsem i taková blbá povaha..jsem člověk, co si namaluje dopředu jak to bude a pak mě každá změna vykolejí..díky za to, že děti zdravé mám a snad mít budu..
Ja vím, že to bude znít blbě… Ale bud rada, ze je mas (i kdyz zlobej).
Já miminko nemám a moc bych chtela. Proc zrovna já?
![]()
@KriJona píše:
já vímjsem i taková blbá povaha..jsem člověk, co si namaluje dopředu jak to bude a pak mě každá změna vykolejí..díky za to, že děti zdravé mám a snad mít budu..
myslím že s tou povahou to budeme mít podobné ![]()
mě tohle co se dětí týká ale vyléčilo..
to ale neznamená, že nejsem schopná politovat sama sebe v jiných oblastech..ale jak se říká…polituj se on to stejně nikdo jiný za tebe líp neudělá ![]()