Rekonvalescence po těžké pyelonefritidě

2780
27.3.20 16:24

Rekonvalescence po těžké pyelonefritidě

Ahojte,

chtěla jsem se vás zeptat, jestli jste někdo neprodělal pyelonefritidu a za jak dlouho jste se po ní dali dohromady. U mě se bohužel podcenil začátek (nechci rozebírat proč) a léčba začala pozdě, takže jsem na 15 dní skončila na nefrologii. 40ky horečky, zvracení, strašná bolest ledvin, neschopnost cokoliv udělat, vč. čištění zubů apod. Dostávala jsem ATB každých 8 hodin do žíly dvojitou dávku, Paracetamol na snížení horečky, různé roztoky na rehydrataci, CRP jsem měla 317.

Nyní jsem 4. den doma, ale jsem strašně vyčerpaná, sotva chodím, strašné svalové slabosti zejména dolních končetin, pořád je mi na omdlení, motá se mi hlava, černo před očima, špatně se mi dýchá (to už v nemocnici stanovili, že je z psychiky protože jsem saturaci měla 98% a poslechově plíce zcela čisté). Pořád pospávám a bojím se, že to takhle už bude pořád, nebo že ještě chytím koronavirus. Každý den chodím ven na malou procházku, ale jdu jako šnek, vleču za sebou nohy, sotva jdu a když přijdu domů, tak jdu spát.

Nemáte náhodou někdo podobnou zkušenost a za jak dlouho vás to přešlo, ty stavy vyčerpání? Nemám doma sílu ani uklízet, včera jsem vařila, ale odpadla jsem po nakrájení první cibule, strašně jsem pak brečela, jak jsem nemožná…

Děkuji za každou zkušenost a všem hodně zdraví.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
13061
27.3.20 16:29

Hele - rekonvalescene po závažném onemocnění které skončilo v nemocnici prostě trvá dlouho. Jako že týdny.

Takže vykašli se na úklid a ostatní věci, procházky s malou ano, ale co nejkratší a jinak prostě odpočinkový režim.

Jinak se strháš a odděláš úplně.

Prostě to nějak musí jít zařídit, i kdyby sis měla volat o pomoc různé dobrovolnky. Fakt není čas na hrdinství a pocit, že všechno zvládneš.

To nejdůležitější co potřebuje je dát si čas regenerovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.3.20 16:46

Já skončila kdysi také v nemocnici na infekčním, po zanedbání prvotní léčby, dostávala jsem také nitrožilně ATB plus paracetamol,…v nemocnici jsem byla týden, nebylo to nic úplně vážného a dostávala jsem se z toho také dlouho, procházka se psem byl vrchol všeho :zed: chce to fakt klid, odpočívat a nechat tělo, ať se může v klidu srovnat, nesnažit se to uspěchat, prostě mu dát čas, určitě to nebude na pořad, neboj se :palec: jen to chce čas :)

  • Nahlásit
  • Citovat
2780
27.3.20 16:47

@Ou Děkuji ti moc za odpověď, já si říkám, že to asi týdny bude trvat, ale doma na mě všichni tlačí, ať uklízím, vařím… ale mně je prostě zle. Vím, že kdybych celý den jen ležela v posteli, že bych si asi moc nepomohla, že minimálně každý den na chvíli ven ano, i když mě to stojí veliké úsilí, ale že to bude trvat delší dobu.

Moc ti děkuji za pochopení, protože já jsem vážně ko totálně a nikdo mě moc nechápe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18897
27.3.20 16:50

@Lollitka hele já podobně dopadla taky, ono to chce čas, fakt hodně času, k vaření si prostě vezmi židli, vař jen to co se dá hodit do kastrolu a pak odpočívat
ono to přejde jen to nesmíš přehnat

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13061
27.3.20 16:53

@Lollitka takže ty žiješ se zdravými dospělými, co můžou práci převzít za tebe?

Tak to holt ber zároveň jako cvičení v asertivitě. Teď je ta čás na ve zlém a v nemoci…

Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2780
27.3.20 16:53
@Anonymní píše:
Já skončila kdysi také v nemocnici na infekčním, po zanedbání prvotní léčby, dostávala jsem také nitrožilně ATB plus paracetamol,…v nemocnici jsem byla týden, nebylo to nic úplně vážného a dostávala jsem se z toho také dlouho, procházka se psem byl vrchol všeho :zed: chce to fakt klid, odpočívat a nechat tělo, ať se může v klidu srovnat, nesnažit se to uspěchat, prostě mu dát čas, určitě to nebude na pořad, neboj se :palec: jen to chce čas :)

Taky moc díky za podporu, já bych právě nejraději jen ležela, ale bojím se, že zakrním ještě víc. Strašně se bojím. Ono už jsem jednou uspěchala návrat do fitka po těžkém zánětu průdušek a jak jsem byla vyčerpaná, tak jsem taky měla svalové slabosti, které se zhoršovaly, lítala jsem po neurologiích, až jsem se dostala k osvícené neuroložce, která mi diagnostikovala tzv. funkční poruchu hybnosti (třes, slabost, poruchy chůze), ovšem teď tahle pyelonefritida mě totálně dodělala a někdy už ani nemůžu vyjít schody. Předtím jsem trénovala pod vedením fyzioterapeutky chůzi, už jsem byla na 10 000 kroků denně a teď bum a opět od nuly.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2780
27.3.20 16:55

@ka2ka Díky moc a můžu se zeptat, co bylo tobě? (nemusíš odpovídat). Já u krájení cibule nejdřív stála a pak jsem úplně odpadla, nakonec jsem těstoviny s tuňákem nějak upatlala, ale stálo mě to strašně úsilí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2780
27.3.20 16:56

@Ou Jj, je nás doma více dospělých, jen mě nikdo moc nechápe. Díky moc za podporu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.3.20 16:59
@Lollitka píše:
Taky moc díky za podporu, já bych právě nejraději jen ležela, ale bojím se, že zakrním ještě víc. Strašně se bojím. Ono už jsem jednou uspěchala návrat do fitka po těžkém zánětu průdušek a jak jsem byla vyčerpaná, tak jsem taky měla svalové slabosti, které se zhoršovaly, lítala jsem po neurologiích, až jsem se dostala k osvícené neuroložce, která mi diagnostikovala tzv. funkční poruchu hybnosti (třes, slabost, poruchy chůze), ovšem teď tahle pyelonefritida mě totálně dodělala a někdy už ani nemůžu vyjít schody. Předtím jsem trénovala pod vedením fyzioterapeutky chůzi, už jsem byla na 10 000 kroků denně a teď bum a opět od nuly.

Hlavně se prosím tě uklidni a přestaň se bát, nebo si nedej bože fakt uženeš nějaký psychicky problém a to fakt nechceš! :palec: všechno počká, nic ti neuteče :palec: jestli chceš ležet, tak si prostě lehni! Evidentně nejsi člověk, který by měl potěšení z celodenního lezení, ale teď si o to tělo prostě žádá! :) Jakmile se dáš dohromady, zase se rychle dostaneš zpět ke cvičení a všemu, co jsi dělala předtím :) a fakt nic netlač násilím, nestojí to za to, naopak se ti to pak vše prodlouží :zed: hod se do klidu a odpočívej, dokud to tělo bude potřebovat, fakt to za to nestojí, mluvím z vlastní zkušenosti :) :palec: :hug: :hug: kéž by tohle tenkrát řekl někdo mě :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
18897
27.3.20 17:04
@Lollitka píše:
@ka2ka Díky moc a můžu se zeptat, co bylo tobě? (nemusíš odpovídat). Já u krájení cibule nejdřív stála a pak jsem úplně odpadla, nakonec jsem těstoviny s tuňákem nějak upatlala, ale stálo mě to strašně úsilí.

vyoperovali mi štítnou, jenže mudr nasadil pozdě léky a ještě špatný množství, takže ve stavu jako jsi ted ty jsem byla několik let, do dneška se mi vrací to co popisuješ, ono se z toho oklepeš jen musíš pomalu a rozděluj si práci a mezi tím odpočívej

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
851
27.3.20 17:18

@Lollitka vykvákni se na to, že nechápou. Jestli se z toho chceš rychle dostat, tak tělo nech odpočívat, prodělalo teď obrovskou zátěž. Oni se fakt nezblázní z toho, když se chvíli nebudeš starat o domácnost. Pokud to teda nejsou těžce mentálně postižení jedinci, tak by se o to dokonce měli zvládnout postarat místo tebe. Takhle brzo po propuštění fakt odpočívej, já jsem začínala pomalu fungovat až asi tři týdny po ukončení hospitalizace, a to velmi opatrně a postupně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2780
27.3.20 17:26
@Anonymní píše:
Hlavně se prosím tě uklidni a přestaň se bát, nebo si nedej bože fakt uženeš nějaký psychicky problém a to fakt nechceš! :palec: všechno počká, nic ti neuteče :palec: jestli chceš ležet, tak si prostě lehni! Evidentně nejsi člověk, který by měl potěšení z celodenního lezení, ale teď si o to tělo prostě žádá! :) Jakmile se dáš dohromady, zase se rychle dostaneš zpět ke cvičení a všemu, co jsi dělala předtím :) a fakt nic netlač násilím, nestojí to za to, naopak se ti to pak vše prodlouží :zed: hod se do klidu a odpočívej, dokud to tělo bude potřebovat, fakt to za to nestojí, mluvím z vlastní zkušenosti :) :palec: :hug: :hug: kéž by tohle tenkrát řekl někdo mě :mrgreen:

Díky, psychické problémy jsem si uhnala už v dětství, nyní se v dospělosti 13 let léčím na psychiatrii. Ono u mě je blbé, že jak mám dlouho psychické problémy, tak skoro každý podceňuje mé fyzické (tak tomu bylo i teď, byla jsem hospitalizovaná na psychiatrii před tou nefrologií, asi 5 dní jsem jim pořád říkala, že mě bolí ledvina, že budu mít pyelonefritidu, 13 let se totiž léčím i na urologii a mám několik rizikových faktorů), ale oni mě ignorovali, na silný třes při stoupající horečce mi dali Tisercin (AP na zklidnění)… pak se až divili, když jsem si vynutila změření teploty a měla jsem 40ku téměř…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2780
27.3.20 17:29

@ka2ka Aha, tak to muselo být nepříjemné. A to ti vyoperovali celou štítnou žlázu a nenasadili hned léky? A pak v blbé dávce? To nekontrolovali hladinu hormonů? Tak to je taky mazec, že tě v takovém stavu nechali tak dlouho. Hlavně, jestli už je ti dobře. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2780
27.3.20 17:32

@marzanna Díky, ne nežiji s mentálně postiženými jedinci, ale naopak s velmi inteligentními. A můžu se zeptat, ty jsi taky měla pyelonefritidu, nebo něco jiného? Jinak díky za podporu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama