Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Řev před školkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.9.11 14:42
ahoj, řeším ted podobný problém jako už tu kdosi psal výše.
Jsem na rodičovské dovolené s mladší dcerou - bude jí už rok. Starší klouček byl teď ve čtvrtek poprvé ve školce. První den se skoro ani nerozloučil a šel si hned hrát, plakal až posledních 30minut před mým příchodem. Druhý den už plakal častěji - a teď byl už 4. den a pláče v podstatě kdykoliv nemají děti žádnou řízenou aktivitu. Poprosila jsem paní učitelku aby mu častějhi dávali nějaké úkoly, ale asi to moc nepomáhá.
Je mi z toho hrozně a opravdu zvažuji, že se na to vykašlu a zůstane ještě rok doma.
Do školky ho vzali celkem nečekaně - uvolnilo se místo až teď po začátku školního roku a já mám i trošku pocit, že jsem ho na to mohla líp připravit…
náš Tomík je hodně citlivý a přemýšlivý kluk, tak se bojím abych mu tímhle školku úplně neznechutila.
Chodili jsme už od jeho 4 měsíců často mezi děti - na plavání i do mateřského centra na cvičení a tvoření, je poměrně společenský a má děti rád - o jejich společnost si i sám říkal… ale vždycky jsem byla já nebo tatínek s ním…prarodiče máme daleko, takže veškerý čas jsou děti jen s námi…
No je to těžké, říkám si, že tomu dám čas do konce září a pak uvidím… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.11 21:27
Ahoj maminky, tak píšu jak to u nás pokračuje od minulé středy kdy jsme dávala štěpíka do třídy a opět spláčem mi p.učitelka, řekla , že pro něj bude lepší když ho tu nechám a půjdu tak jsem se rozloučila, řekla, že až se vyspinká, že si pro něj zase přijdu,malej se mi pověsil na krk a paní učitelka si ho vzala chovala a snažila se zabavit odcházím a stále volal mamiko, já chci maminku´´, to se opakovalo i ve čtvrtek, v pátek ho tam dával tatka a říkal, že natahoval,ale byl statečnej a neplakal, a od pondělí? naprosto v pohodě, ve tříde se semnou rozloučil a šel mezi děti a povídal si hned s paní učitelkou.No mam z toho radost.Už také nestresuju a asi to ze mě i vycítil.Držím palečky at se vám také zadaří a písněte jak u vás. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.11 08:56
Ahojky,
taky se musím přidat se svou zkušeností. Dcera, 4 roky, šla 1. září poprvé do školky, první dva dny poměrně dobré,jen maličko si poplakala,pak hned chytla infekční střevní chřipku, takže byla 3 dny doma, a od návratu do školky (byla minulý týden 2 dny čtvrtek pátek a chodí tento týden) děs běs šílenost, zhoršuje se to. Večer pláče, že do školky nechce, nelíbí se jí tam, nechce tam snídat, obědvat, hrát si, chodit ven, chodit na vycházku, nelíbí se jí hračky, učitelky…a to tam má 2 kamarádky, s nimiž jsme se stýkaly ještě před nástupem do školky! Každé ráno se probudí s pláčem, že nechce, přemlouvá mě, ať nechodím do práce, nebo že bude chodit se mnou atd., poslední dny mi ji rve ředitelka nebo učitelka násilím z náruče… a to si vyprávíme, co hezkého budeme dělat odpoledne, má slíbený výlet, dobrůtku, obídek… škrtáme v kalendáři dny, kdy se vrátí ze školky, aby věděla, kolik dní ještě půjde, pak ví, že víkend jsou dva dny volna, ale jakmile ji to chytne,nic neplatí. Když pro ni po obědě přijdu, bývá v pohodě, vypráví mi, co dělala, co nakreslila, ale přijde odpoledne a večer a je to nanovo. Ale nejhorší jsou ta rána, kdy mi ji násilím vyrvou z náruče, ach joooo
Ať už to je za námi všemi, mamky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.11 09:37
Holky (myslím ty, co nejdou do práce a zatím školky nepotřebujou) a jakej je váš názor na Komenskýho a jeho „před šestým létem preceptorům do rukou dávati nedoporučuji, malý věk je příliš křehký a opečovávati potřebuje…“ (omluvte nedoslovnou citaci, to se nedá zapamatovat… 
).
Dneska pořád všichni zdůrazňují školku, ale Komenský přece byl na výchovu odborník a asi neplácl jen tak něco z nudy, ne? 
Předpokládal, že děti si vztahy navodí venku (tehdy na poli při práci, s kamarády venku atd…).
To dneska splňujeme (kdo tu z nás bydlí na samotě??).
Do 30. let to šlo bez školek a vztahy bratr - sestra byly pevné jak okovy.
Potom, když bylo třeba budovat lepší zítřky a matky musely z domácností do prací se vymyslely školky (původně ne jako vzdělávací, ale jako „hlídací“ instituce). Nato přišlo pár chytrých hlav, co nám do hlavy naprogramovay, že školky jsou pro dítě třeba - a stala se z toho samozřejmá věc.
Komunisti pro svou „potřebu uniformní výchovy“ šáhli ještě dál - jesle, protože je třeba, aby byli jedinci vychováváni pro stát od nejútlejšího věku.
Do jisté doby jsme nepotřebovali psychologii (je tu nějaký psycholog?? Jak stará je psychologie? Moc ne…?), vztahy byly pevnější, vazby na rodinu silnější. Často slýchávám maminky, jak samy přiznávají, že je jednodušší dát děti do školky - když jim „nejde“ výchova, nechají to na „zkušenější“. 
Přitom tohle je jen přípravka, až přijde puberta, taky je dají někomu „zkušenějšímu“?
Berte toho jen jako mé zamyšlení. Nechci nikoho přesvědčovat, jen prostě přemýšlím, proč to kdysi šlo bez školek a všichni byli ok a dnes si život bez školek neumíme představit…
(Připomínám, že nejde o maminky dětí, které musí do práce - tam jiná možnost není… Spíš jde o maminky, co jsou doma s mladším…).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.11 09:56
Davdan - tak ono se změnilo hodně věcí - dřív také byla samozřejmostí velká rodina - ale dneska? žijeme daleko, jsme s manželem na děti sami a to i když jsme nemocní…taháme s sebou děti všude, protože to jinak nejde - spousta těch každodenních čiností děti nebaví…není nikdo kdo by s tím pohl pomoci, nebo třeba kdo by vzal děti na chvilku ven, když je třeba doma něco udělat - samozřejmě se snažím děti do spousty domácích prací včlenit, ale ne vždy to jde… (s kloučkem spolu vaříme atd…)
dopoledne většinou vařím, mladší holčička spí, na staršího kloučka nemám tolik času kolik bych chtěla - a nerada bych aby se tu nudil a odkládala ho k pohádkám v TV
Myslela jsem, že by si dopoledne ty 4 hodinky s dětmi pohrál - ve školce i tvoří, hrají hry, mají nějaké zpívánky a tanečky, jdou na procházku na prolejzačky. jinak má děti rád, jejich společnost vyhledává a různé společné aktivity ho baví - prostě by měl program. Jinak se mu ve školce líbí, ale jen zatím neumí být sám. Kdybych tam byla s ním - stála celou dobu někde v koutě, tak by si to užil a nijak by mne nepotřeboval…
Nechci tam dávat syna kvůli výchově ale kvůli zábavě a lepšímu programu než by měl se mnou doma…
ale jak už jsem psala, pokud to nepujde, tak to nebudu lámat přes koleno, ještě mu dám 14 dní aby si zvykl…a pak holt bude doma, nechci aby tam byl smutný - zatím se žádný hysterák nekonal, jde tam s přemlouváním, ale dobrovolně - přes den uroní slzičku, ale aktivit s dětmi se účastní, svačinku si sní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.11 10:14
kostickaa: úplně s tebou souhlasím, taky tam malou nedávám aby se učila ale hrála si. Ještě ráno pobrekává, že tam nechce jít, ale odpoledne vykládá že bylo ve školce fain a co všechno dělali. Papá tam taky hezky, řekla bych že líp jak doma, tak ty rána ještě chvilku vydržíme a myslím, že bude dobře.....kdybych ji měla doma, tak třeba dnes kdy umývám okna by se semnou asi moc dobře nebavila a vím, že by docházelo ke zbytečným konfliktům..... 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.11 11:15
Holky a možná i to je kámen úrazu dnešní doby…
Vidím to i na sobě - např. jdu mýt ta zmiňovaná okna… vařím atd a hned mám pocit, že se dětem „málo věnuju“.. A kolikrát si pak uvědomím, jestli to nepřeháním. Kde jsou ty meze, kolik poskytnout dítěti zábavy? Ale abych nešla od tématu, tohle by bylo na dlouhý lokte a je to o celkovým přístupu člověka k životu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 05:31
Davdan,
zajímavé téma. Taky mívám špatný pocit, když jdu umýt koupelnu a vytřít a nevěnuju se holčičce. Ona je tedy zvyklá odmalička hodně věcí dělat se mnou, „věšíme“ prádlo, to ji děsně baví, „vaříme“, „pečeme“, bordel je samozřejmě jednou takový, ale jednak mám pocit, že jsme spolu,jednak ji to částečně i baví.
Do školky ji dávám proto, že jsem nastoupila zpět do práce a také mám pocit, že ji tam naučí něco, co z domu neumí - ač jsem se jí dost věnovala, a že já bych už třeba ani nic navíc, než co jsme dosud dělaly, absolvovaly a navštěvovaly, nevymyslela. A to pravidelně každý týden chodíme na cvičení rodičů s dětmi, plavat, začaly jsme s taneční soukromou školou, jinak procházky, hřiště, kolo, výlety apod. jsou víceméně samozřejmostí, jakož i domácí hry, puzzle, pexeso, modelování, malování, vystřihování…
Jen tak pro zajímavost: jak hodně si se svými dětmi hrajete? Kolik času přibližně denně či týdně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 08:29
Davdan - ano máš pravdu, člověk se jim pořád snaží nějak zaplnit čas - a nemá se to přehánět… na druhou stranu inteligentní a zvídavé dít si o pozornost říká a byla by škoda to brzdit, můžou se toho tolik naučit…Myslím že je důležité je od malička někam směřovat, možná se předejde problémům v pubertě já jsem s malým hrozně ráda, ráda s ním jezdím na výlety a podobně - a řekla bych že on mi to vrací tím jak je klidný, rozumný a pohodový - skoro vždy se s ním domluvíme, všechno vysvětlíme…
Včera jsme měli od školky pauzu a dneska ráno Tomík vstával s lehce zvýšenou teplotou, takže nikam nejdeme…škoda, mám pocit že by si brzy zvykla ted ta pauza není moc dobrá 
jen doufám že ta teplota není psychosomatická
a jak často si s malým hraju??? - no vlastně skoro pořád, pokud nedělám nějakou nutnou domácí práci - bordel je tu permanentně, ale aspon aby bylo co jíst, nahrubo srovnané věci, abychom měli co na sebe - zbytek se nedá je to těžké on vyžaduje pozornost od malička, nemá rád samotu, má to prostě v nátuře - takže pořád něco čteme, lepíme, malujeme, skládáme…no však to znáte…občas už mi z toho pěkně hrabe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 10:33
Ráda čtu, že máte doma permanentní bordel. Kolikrát mám pocit, že jsem jediná…
Kolik si hraju - to nevím. Mě totiž nebaví si vyloženě s dítětem sednout a hrát. Děláme všechno spolu - díky šátku jsme spolu mohli dělat skoro úplně všechno.
„Hraju“ si až s větším - a to proto, aby byl zručný a něco už pomalu uměl (vystřihovat, lepit, malovat… prostě pracovka a výtvarka) a znal (přírodověda, vlastivěda - učení hrou, sám se zajímá.
No a mladší kouká (koukaj), mají z nás reality show.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 05:45
Davdan,
nějaký bordýlek se vždycky najde 
Hmm, mně taky nebaví sednout si a vysloveně hrát, taky preferuju „školu hrou“. Ale u nás teď letí šmoulové a s nimi se docela těžko vymýšlí něco trochu rozumnýho a kreativního. I když zrovna včera Mlsoun pekl muffiny
Jj, moje malá taky nemá ráda samotu, je to takový ocásek.
No a je zase ráno, takže odchod do školky, auau. 
Hezký den!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 08:58
Musím napsat, jak se u nás zlepšila školkovská situace: ve středu když jsem šla pro Alenku do školky, paní učitelka řekla, že je jako vyměněná, zapojuje se do všech aktivit, hraje si v kolektivu a už nepláče. Měla jsem samozřejmě radost…další den ráno bylo úplně bez problémů, oblékla se a šla, nebyl žádný náznak že by se ji nechtělo, nic neříkala. Dnes ráno mi táta volal, že se sama převlékla a utíkala do třídy, i o pusu na rozloučenou si musel říct, tak doufám, že nám to vydrží
Jinak, když příjdeme ze školky, tak ji věnuju max času, hrajeme různé hry jako pexeso, člověče nezlob se, kostky nebo na schovku, nebo jdeme prostě na zahradu na houpačku nebo písek, taky na trampolínu, jak příjde z práce táta a já dělám večeři, je na řadě a hraje si on…samozřejmě, když to nejde umí si bezvadně hrát sama a vydrží to celkem dlouho…
K tomu nepořádku, jsem asi divná, ale nemám ráda binec, takže u nás doma je pořád naklizeno a už jsme na to tak nějak všichni naučení a udržujeme ho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 09:20
mili85 píše:
K tomu nepořádku, jsem asi divná, ale nemám ráda binec, takže u nás doma je pořád naklizeno a už jsme na to tak nějak všichni naučení a udržujeme ho
Mili podle mě jsme v pořádkumilovnosti každá ujetá na něco jinýho…
Například naše mamka může mít nepořádek, ale musí mít čisté podlahy. Tchýně zas záchod. Manžel zase vyžaduje uklizený obývák a kuchyňský stůl - na zbytek se tak nesoustředí… 
Kdo by neměl rád pořádek… Jenže to bych to musela dělat, jak když jsme prodávali dům - měla přijít paní na prohlídku, uklízela jsem místnost po místnosti a systematicky přesouvala děti. Uklidit, zamknout dveře… Až jsme skončili na chodbě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 10:05
Musím přiznat, že na ten pořádek je náš táta pedant, ale tak nějak na všechno, od umytých podlach po drobky v mikrovlnce, je pravda že co máme druhé dítě tak už ten pořádek není 100%, ale když třeba odjedou z domu a já mám volné chvíle, tak místo toho, abych je věnovala sobě, tak uklízím. Někdy si připadám jako uklizečka na baterky ale asi jsem tak zvyklá, že mi to ani nepříjde divný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 12:32
mili85 píše:
Musím přiznat, že na ten pořádek je náš táta pedant, ale tak nějak na všechno, od umytých podlach po drobky v mikrovlnce, je pravda že co máme druhé dítě tak už ten pořádek není 100%, ale když třeba odjedou z domu a já mám volné chvíle, tak místo toho, abych je věnovala sobě, tak uklízím. Někdy si připadám jako uklizečka na baterky ale asi jsem tak zvyklá, že mi to ani nepříjde divný…
Když je táta pedant na pořádek, tak ať uklízí on. Má ruce, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
