Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říkají lidé v afektu pravdu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.7.23 00:00
Říkají lidé v afektu pravdu?
Zdravím,
Jen ze zvědavosti mě toto zajímá, jelikož to teď v sobě kvůli jedné osobě řeším. Ve škole jsme probírali, že například lidé pod vlivem alkoholu ztrácí zábrany a říkají pravdu. To samé i lidi v afektu.
Takže celý život se tím řídím. Že lidé co něco řeknou v takové situaci, tak je pravda a zatím se mi to celý život potvrzuje.
Teď mě překvapila jedna osoba. Mě do té doby dost blízká. Při ostré výměně názoru ( z druhé strany ne z mé) bylo řečeno pár vět, které mě dost ranily. Jelikož to bylo něco s čím jsem se blízké osobě svěřila, že mě trápí a do konce života trápit bude.
A teď přemýšlím jak se k té osobě chovat. Potkávat se musíme (bohužel), takže tu osobu nemohu odstřihnout ze dne na den (jinak bych to udělala). Kdyby to bylo něco, co mě zas tak nezabolí, tak bych si nad tím dokázala s tou osobou sednout a vyrikat si to. Ale bohužel bylo použito něco, co nedokazi odpustit. A teď přemýšlím jak se k té osobě prostě chovat, když se potkáme.
Bohužel se potkáváme pomalu každý den. Vyhnout se prostě není možné.
Takže mě zajímá. Myslíte si, že doopravdy lidé v afektu říkají pravdu? A další věc, jak se tedy k té osobě teď mám chovat?
Předem říkám, že i kdyby se mi ta osoba omluvila, tak omluvu nebudu akceptovat, jelikož to co ta osoba řekla, byla kudla do zad. 
Děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.7.23 00:14
No asi jak kdy a jak kdo. Takhle se to zobecnit nedá. Spousta lidí v afektu přehání a zveličuje nebo chce cíleně ublížit. K té osobě bych se chovala slušně, ale to je asi tak vše. Pozdravit a jít dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 00:22
@terien děkuji za odpověď. Já v afektu říkám hnusne věci jen lidem, na kterých mi nezáleží, lidem kterým se chci znelibit (nevím jak jinak to napsat).
Ale na osobách na kterých mi záleží, tak v afektu nevytahnu nic.
Takže mě to u té osoby dost mrzí. Ještě když je to rodina (není to manžel 
).
Asi to udělám tak jak píšeš. Být slušná, pozdravit a nic víc. Jen přemýšlím jak reagovat na otázky. Například : dáš si kávu, co nového atd. 
Odpovědět je slušne, jen mě se chtít odpovídat na nic nebude chtít a to je zase neslušné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 00:55
Kdyby se snažili být vlezlí, tak bych to pojmenovala. Zmínila bych, že proti tobě schválně použili něco, cos jim v dobré víře svěřila a teď nemáš zájem s nimi sdílet novinky a kávičku. Jinak za chvíli budeš ještě za špatnou, co máš jako za problém. Vsadím boty, že se teď budou chovat jakoby nic, no jéje, tak mi to ulítlo.
Trvalo mi spoustu let, než mi došlo, že nemusím být slušná k lidem, kteří nejsou slušní ke mně. Dekorum zachovat ano, ale ne vždy být hodná holčička, jak nás to učili. Když jsem poprvé řekla telemarketingu, že nemám zájem o nevyžádané hovory, nebo manipulativnímu příbuznému, že si nepřeji, aby se mnou takto jednal, popadl mě nepopsatelný pocit úlevy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 01:30
Asi bych se chovala tak jak to cítíš. Bez emocí, pragmaticky pokud se nelze setkávání vyhnout. Ale o tom jestli někdo lže nebo nelže při afektu a opilý, na to bych Ti asi odpověděla to, že v každém z nás je hodný a zlý vlk, a vyhrává ten, kterého krmíš.
Při afektu a opilosti jsou menší zábrany a člověk se méně hlídá. Takže jestli někdo v afektu řekne něco, co třeba ani tak nemyslí, ale pod vlivem zlého vlka chce cíleně ublížit, nebo jen vylívá svojí zlost, těžko říct jestli to nazvat pravdou nebo lží, je to prostě pohled toho druhého na věc a Tebe se jeho zlost netýká. A tak bych to asi i brala, ať už se stalo cokoli. Odpustit, ale nezapomenout a poučit se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 02:08
Tak ono asi záleží o co opravdu šlo a jak blízká osoba to je.
Ja se zase vekem a zkušenostmi naucila, ze život je příliš krátký, abych v sobě tahala krivdy, travila si svou vlastní krev a tvarila se denne nastvane na osobu, se kterou se tak jak tak musím pravidelně vidět.
Co tak osobe rict, ze to byla kudla do zad, že tě to hrozně ranilo, ale rozhodně bych si kvůli tomu nenechala ničit zivot zlobou.
Jinak moje zkusenost- z casti rikaji lidi v opilosti ci afektu pravdu, ale casto jen chteji ublížit, tnou do živého, protože ví, ale nejde ani tak o jejich opravdu vnitřní pocit jako o to v te hadce mít navrch za jazdou cenu a rekniu i co tak ve finale nemyslí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 03:05
Lidi říkají v afektu pravdu, jen je pak možná mrzí, že to tak natovinu řekli, nebo to třeba zvelicili. Ale v základu je to pravda. Jinak ti poradit neumím, protože nejsi konkrétní. Pokud neupresnis o co šlo, tezko radit jak se k osobě zachovat. Říkáš že bys ji odstrihla kdyby to šlo, tak asi jen pozdravit, odpovědět na pozdrav a to je vse.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 04:13
@K. Rocánková 9 @Mar__tanka1983 @X_Cassiopea @broskvová zmrzlina ráda bych byla konkrétní, ale tím že jsem podala dotaz neanonymni a tím že sem chodí část přátel a i blízkých, tak úplně konkrétní ani být nemohu.
To co jsem te osobě řekla, tak bylo z mé rodiny a i má vlastní matka tuto Pandorinu skříňku otvírá velice opatrně.
Jelikož ví, že se ztrátou se nikdy nevyrovnám. Člověk se naučí žít, fungovat a upozadit ztrátu do pozadí, ale stále to je bolest.
A osoba, která v afektu použila tuto Pandorinu skříňku (plus pár věcí kolem) tak je blízká rodina z manželovo strany.
Takže manžel se mě ptal, co se stalo, co mi bylo řečeno. Odmítla jsem to komentovat, jelikož nechci dělat zle tím, že bych to řekla a když u toho nebyl, bylo by to i slovo proti slovu. Chápu, že budu na jednu stranu dělat zle, že s tou osobou nebudu chtít komunikovat, ale i na sílu bych to nedokázala se s ní bavit tak, aby to bylo zapomenuto.
Takze prostě tohle je, bylo a bude jedno z dost citlivých témat.
A proto nejde odpustit.
Je to jako bych třeba soudila člověka, který dal své nemocné dítě, těžce nemocné rodiče a já nevím co všechno do nějakého zařízení (slušneho, ne do odpadu). Tak k takové emoční zátěži svoji bolest pro představu přirovnám.
Takže třeba jako kdybych já soudila někoho, že dá dítě do babybox ( to je jen příklad, nestalo se to).
Takže proto bych normálně s člověkem už nikdy nepromlivila a ani se s ním nebavila, jelikož nemůžu odpustit. Nejde to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 04:54
@Ťarbík01 díky za víc informací, to je vážně hnus od nich. 
Jen bych se přimluvila to říct manželovi. Podle mě by to měl vědět, je tu pro tebe, budete na to dva. A je dospělej, sám se rozhodne, komu bude věřit. Nedělala bych to rozhodnutí za něj, tím, že mu nic neřeknu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 04:54
Tak to tedy velmi přestřelila. Takže pozdravit a to je vse. Na nic bych se jí neptala. Na případně dotazy od ní bych odpovídala jednoslovne ano ne, případně bych se snažila mluvit s ostatními. Případně být v jiné místnosti, na zahradě. Půjde ti to.
Jen když se někdo zeptá co se děje nebo tak, tak bych měla připravené krátké pravdivé vysvětlení. Nedělala bych že se nic neděje! Prostě Nejsem naštvaná, tady teta se vyjádřila velmi necitlive o smrti mého XX, což bylo nemístné a zjistila jsem, že si spolu už nemáme co říct. Hotovo, nazdar, každý pochopí že přestřelila, bude jasno a začne se mluvit o něčem jiném. Pokud by se omluvila, časem bych to možná zpracovala, ale těžko říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 05:48
@broskvová zmrzlina @K. Rocánková děkuji za pohled z druhé strany. 
Měla jsem v sobě a stále mám, že přestřelila a ač v určitých výměnach názoru měla pravdu, to dokážiim uznat, zamyslet na nad tím a respektovat to, tak ale tímto právě přestřelila moji míru a prostě zašla přes čáru oběma nohama.
Potkala jsem ji od té doby jen jednou a komunikovala jen v základním nastaveni: ano, ne, nevím, neptej se mě.
Asi bych to měla říct manželovi. Ale ještě to v sobě nějak zpracuji, abych to vysvětlila v rámci možností bez velkých emocí. Vím že kdybych to vysvětlovala teď, tak bych byla velice sprostá a toho bych asi pak časem litovala.
Proto mě v tomhle případě zajímalo, zda lidé v afektu říkají nebo neříkají pravdu. Jelikož kdyby to řekla od srdce, což asi řekla, tak si spolu už nemáme co rict…
Vlastně i tak si už s ní nemám co říct. A jen když ji vidím a slyším její hlas, vaří se mi krev. 
Chce to čas. A hlavně se snažím se jo vyhýbat jak jen to jde. Jelikož ona má tendenci narušovat osobní prostor a řešit to. A já se jí vyhýbam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 06:09
Vůbec nemusí říkat pravdu. Může to být něco, co si myslí, což logicky vůbec nemusí být pravda a nebo když je člověk naštvaný, tak chce tnout do živého a použije to.
A to, že ty nepoužíváš něco, co může zblížit na lidech, na kterých ti záleží, to jsi ty, ale někdo jiný se tak chovat nemusí.
A nebyla bych si tak jistá, že bych to nikdy neudělala, protože v afektu se ovládat nedá, to pak totiž není afekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.7.23 06:19
Taky jsem se od příbuzné dozvěděla, co na mě ten manžel vidí, když nejsem schopná donosit dítě a tudíž jsem vadný kus. Méněcenná, neplnohodnotná žena, která se honí za tituly a kariérou.
Tituly mám, kariéru nedělám. Potřebovala jsem něčím zaměstnat hlavu mezi neúspěšnými těhotenstvími a cykly IVF. Řekla to v afektu, měla pravdu nebo ne?
Tahle paní má tedy děti dvě, už dospělé a matce se vyhýbají.
- Citovat
- Upravit
6.7.23 07:57
@Ťarbík01 píše:
@K. Rocánková 9 @Mar__tanka1983 @X_Cassiopea @broskvová zmrzlina ráda bych byla konkrétní, ale tím že jsem podala dotaz neanonymni a tím že sem chodí část přátel a i blízkých, tak úplně konkrétní ani být nemohu.
To co jsem te osobě řekla, tak bylo z mé rodiny a i má vlastní matka tuto Pandorinu skříňku otvírá velice opatrně.
Jelikož ví, že se ztrátou se nikdy nevyrovnám. Člověk se naučí žít, fungovat a upozadit ztrátu do pozadí, ale stále to je bolest.A osoba, která v afektu použila tuto Pandorinu skříňku (plus pár věcí kolem) tak je blízká rodina z manželovo strany.
Takže manžel se mě ptal, co se stalo, co mi bylo řečeno. Odmítla jsem to komentovat, jelikož nechci dělat zle tím, že bych to řekla a když u toho nebyl, bylo by to i slovo proti slovu. Chápu, že budu na jednu stranu dělat zle, že s tou osobou nebudu chtít komunikovat, ale i na sílu bych to nedokázala se s ní bavit tak, aby to bylo zapomenuto.
Takze prostě tohle je, bylo a bude jedno z dost citlivých témat.
A proto nejde odpustit.
Je to jako bych třeba soudila člověka, který dal své nemocné dítě, těžce nemocné rodiče a já nevím co všechno do nějakého zařízení (slušneho, ne do odpadu). Tak k takové emoční zátěži svoji bolest pro představu přirovnám.
Takže proto bych normálně s člověkem už nikdy nepromlivila a ani se s ním nebavila, jelikož nemůžu odpustit. Nejde to.
Takže třeba jako kdybych já soudila někoho, že dá dítě do babybox ( to je jen příklad, nestalo se to).
Tak to je ale docela smutný, že svému manželovi nechceš říct, co se stalo. Jaký dělat zle? Je to v rodině, ty se s tou osobou nebudeš bavit a on vůbec neví, o co jde. To bude tedy trochu za blbce a stavíš ho do hloupé pozice. Není to žádné slovo proti slovu, je to tvůj muž, ne soudce. Mě by tedy takové chování od manžela hodně mrzelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.23 08:02
@Ťarbík01 píše:
@terien děkuji za odpověď. Já v afektu říkám hnusne věci jen lidem, na kterých mi nezáleží, lidem kterým se chci znelibit (nevím jak jinak to napsat).
Ale na osobách na kterých mi záleží, tak v afektu nevytahnu nic.Takže mě to u té osoby dost mrzí. Ještě když je to rodina (není to manžel
Asi to udělám tak jak píšeš. Být slušná, pozdravit a nic víc. Jen přemýšlím jak reagovat na otázky. Například : dáš si kávu, co nového atd.
Mě přijde, že se snažíš o nějakou pozu. Pokud jsi naštvaná, tak prostě ne, nedáme kafe, co je nového? Do toho ti nic není… nechápu, nad čím špekuluješ. Dotkla se tě tak, že neodpustíš, klidně bych jí to vpálila a nazdar. Ať si myslí, co chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
