Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rivalita dvojčat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.6.18 10:01
@acimedaca píše:
Podle mě první věc je, že v určitém věku je tohle normální - dcera takhle soutěžila se mnou, dokud neměla sestru - kdo první otevře dveře, kdo rozsvítí na záchodě, kdo pustí vodu…když to nebyla ona, tak scéna, pláč, vztek…to patří k věku, částečně to odezní samo. Chce to pochopení, empatickou reakci, pochopení a neřešit - nelze za ně vyřešit všechno, musí se naučit si svoje pocity zpracovat.
Ve vztahu mezi sourozenci, doporučuji knížku Sourozenci bez rivality, je tam hodně dobrých návodů, které se dají aplikovat. Pokud chcete zavést střídání, tak to chce na krátké úseky (né celý den), spíš činnosti, a udělat třeba nějakou tabulku, kde to bude vidět. Žijeme ve společnosti, která i dospělé vybízí k neustálému soutěžení, kolikrát doma se soutěží o to, kdo bude první v jídle (když chceme aby dítě něco snědlo), kdo se první olékne (když chceme aby dítě mělo zájem se oblékat)…tak nad tím tkay zapřemýšlet, vytvořit alespon doma mezi rodinou prostředí, kde se nesoutěží v ničem. Pokud chodí do státní školky, tak tam je to 100% také podporováno, aby děti mezi sebou soutěžily, tak je to pak těžké to doma vybalancovat.
Ve věku 3 let už se dá s dětmi komunikovat, ptát se jich, co oni chtějí, jak to vidí, proč chtějí být první, co by se dalo udělat, aby se dokázali vystřídat…
Také bych řekla, že to je obecně vzato, bohužel, lidská přirozenost. A v jisté fázi života se to prostě objevuje, je nutné s tím nějak naložit a pak se to podle možností ztratí - nebo zhorší 
.
Trvá mi už kolik let právě, jak píše acimedaca výše, vybalancovat domácí rodinné prostředí, kde se nesoutěží, nehrajeme na to, kdo je lepší a kdo horší. Každý je dobrý v něčem jiném, ale to neznamená, že ten, co v tom dobrý není, by byl nějak špatný, naopak, může tomu druhému pomoci se zlepšit.
Rádi hrajeme společenské hry, říkám jim, že mnohé z nich jsou opravdu o náhodě a člověk výsledek neovlivní, pak jde o ten požitek z hry, o tu zábavu a to je hlavní, ne to, kdo vyhrál. Ale je to teda na dlouho a školka, případně škola tenhle můj záměr docela podrývá.
Jinak to bylo ze začátku u nás samozřejmě stejné, obyčejné provozní věci, několikrát za den, neustále jsem vysvětlovala a po letech (skoro hádám, že se to spravilo samo bez mého přičinění 
) je to u nás doma v celku fajn, žádné soutěžení extra nepraktikujeme - rozhodně ne já a cíleně (kdo se první oblékne - holt občas trpím, že to jsou šneci ).
Nicméně, naše dvojčata jsou taky nerozdělitelná, násilím už vůbec, jsou schopná bez sebe fungovat, pokud je to dobrovolné a i tak musí být ta druhá někde kolem, aby ji měli na očích, jinak jsou taky jak tělo bez duše.
@Ivčis Tohle je super nápad I s těma tričkama to je fajn .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.18 10:28
U dětí od sebe o 18 měs. to zase tak často nejde. Naše se dorostla (např. velikostí)a ten rozdíl věkový se časem stírá. Někdy bohužel:-)
Oba v jistém období chtěli mít stejnou motorku, stejnou židličku, stejnou stranu autosedačky v autě a stejně rozsvěcet, mačkat výtah, nakládat rohíky..(doplň).
A věty „ty jsi starší, atd…“je zabíjející.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.6.18 10:33
Já mám hodně soutěživého jednoho z těch kluků.
On je taková povaha, hraje závodně už od mala (4 roky)sport, táhne to fakt hodně a je v tom hodně dobrý. Je takový buldok(dneska je mu 12 let),který je sice velice soutěživé dítě, na druhou stranu bylo potřeba ho naučit i prohrávat. A to chtělo zkušenost a čas.
Soutěživost v něm nezlomíme, to nám je jasný. Učíme ho s ní žít a vytřískat z jeho povahy maximum.
Jeho sourozenec(ten mladší o 18 měs.)je naopak pecka. Raději bude ječet, než aby šel do souboje s ním. Zní to suprově (jako ze pohoda),ale zdání klame, jelikož on vlastně ječel neustále v nějakým období.
Naučili se. Dneska (věk 12 a 10.5) spolu fungují i přes velice rozdílné povahy:-)
- Citovat
- Upravit
4.6.18 11:41
@axlpol píše:
Mě je jasné, že soutěží i sourozenci, ale tam bych používala klasické věty"on je menší, ty si starší, nemůžete se srovnávat…"
to je právě celkem vražedné a já se to snažím úplně eliminovat. Bavili jsme se na to téma s partnerem (on je nejmladší ze sourozenců, já nejstarší) a shodli jsme se, že v dovednostních věcech je to pro toho mladšího hrozně demotivující, protože on bude celý život mladší. Takže by se měl spokojit s tím, že bude celý život ten druhý? A naopak ve věcech zodpovědnosti je zase demotivující pro toho staršího, když mu rodiče neustále podsouvají, že on má být ten rozumnější, víc pomáhat, víc uklízet, míň zlobit, protože je starší. V tom máš možná právě výhodu, že máš děti stejně staré a tak tě to nebude svádět jim podsouvat pořadí a kdo co by měl dělat/umět/být víc/míň nebo líp/hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.18 11:45
Na vysvětlováni jsou ještě moc malí - prakticky jim to vůbec nedorazí do mozku. To půjde použít tak za rok, spíš za dva.
Navíc jsou v období, kdy se učí jak se prosadit. A jestli se prosazují vůči sobě víc, než vůči rodičům, tak je to vlastně plus v rámci období vzdoru - představte si, že by se svým temperamentem oba spolupracovali proti vám 
Chápu ale, že je to je únavné
Jestli to chcete řešit fakt efektivně, domluvte se s někým na videotrénignu interakcí, docela to pomáhá pochopit situaci tím, že ji najednou pak člověk vidí zvenčí a dojdou mu vzorce, které používá a které nemusí řešení situace napomáhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.18 12:02
@axlpol píše:
@rezulkapřesně tak, porvou se i o dveře, kdo je zavře
@Rive sami třeba vlezou do auta, ale ten který je u auta druhý(protože běží a ten který si otevře rychleji tak vyhrál)tak se zase natruc servou o sedačku(které jsou stejné)oblíkání, boty ještě moc nezvládají. Jsou hyper, fyzicky jsou zdatní až moc, to přeskočili vrstevníky už dávno, ale běžné věci dělat nechtějí, tak to jim ještě všechno nejde. Většinou má jeden gaťe seklé u kotníku a vztekle se válí po zemi, protože brácha si je dokázal sundat
Radu nemám, ale máme to taky tak, jen v holčičím podání. A dveře řešíme tak, že je zavře nejdřív první, já je znovu otevřu, zavře je druhá a já je znovu otevřu a zavírá je naše třetí „malá“. Počkám si co poradí ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.18 20:46
@Bella13 To dělá teď náš nejmladší. Klidně si znovu rozepne s řevem bundu a zas zapne, protože si jí chtěl zapnout sám. Jenže já nemám čas čekat, že… takže mu chci pomoct, aby to bylo rychleji a nakonec to trvá všechno ještě déle 
Důležitý je si říct, že nemá smysl spěchat, ono to neuteče 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
