Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zakladatelko nezlob se na mě, ale je mi té holčičky strašně líto. Vůbec nerespektuješ její potřeby. Ona není módní doplněk ani tombola pro výhru nad ostatními dětmi. Dítě není od toho aby ses chlubila jak je nejlepší oproti ostatním a byla zklamaná když nefunguje tak, jak si představuješ. Dítě máš milovat takové jaké je, bez výhrad. Naslouchat jí a pracovat podle toho co ona potřebuje. Jasně ti dává najevo, že má ráda svůj svět, že chce mít svůj prostor. Není to ovce, abys ji vystrkovala do výkladu a chlubila se že sedí a ková botičky. Bože je mi z toho úplně úzko. Místo abys byla šťastná za zdravé a pohodové děcko, tak hledáš její nedostatky a hodnotíš ji jak umanutá. To, že ji taháš od miminka do „kroužků“ neznamená, že ji to od miminka baví a je z toho odvařená. Dej jí prostor, ať si sama poznává svět kolem sebe. Ona ti ukáže, když tě bude potřebovat. Proč si roční nemůže hrát sama, i když jsou kolem děti? Chce mít klid, nechce aby jí někdo bral věci, je natolik chytrá, že se tomu takto chce raději vyhnout. Opravdu nerozumím co bys po roční holčičce chtěla? A jen podotknu, že já bych tě nechtěla za kamarádku. Takovou, co porovnává děti, které je lepší a když její nefunguje jako hodinový strojek, tak je z toho celá špatná…to mi strašně vadí.
@Ice79 píše:
Ani jsem to nedočetla. Uff. Promiň, ale jen by mě zajímal důvod, proč tak malé dítě taháš po všech čertech. Dítě v tomto věku vrstevníky nepotřebuje, nevyhledává a ještě dlouho vyhledávat nebude. Je mi dítěte docela líto.
Promiň, ale to co si teď napsala, je totálně mimo…
@kontramatka píše:
Zakladatelko nezlob se na mě, ale je mi té holčičky strašně líto. Vůbec nerespektuješ její potřeby. Ona není módní doplněk ani tombola pro výhru nad ostatními dětmi. Dítě není od toho aby ses chlubila jak je nejlepší oproti ostatním a byla zklamaná když nefunguje tak, jak si představuješ. Dítě máš milovat takové jaké je, bez výhrad. Naslouchat jí a pracovat podle toho co ona potřebuje. Jasně ti dává najevo, že má ráda svůj svět, že chce mít svůj prostor. Není to ovce, abys ji vystrkovala do výkladu a chlubila se že sedí a ková botičky. Bože je mi z toho úplně úzko. Místo abys byla šťastná za zdravé a pohodové děcko, tak hledáš její nedostatky a hodnotíš ji jak umanutá. To, že ji taháš od miminka do „kroužků“ neznamená, že ji to od miminka baví a je z toho odvařená. Dej jí prostor, ať si sama poznává svět kolem sebe. Ona ti ukáže, když tě bude potřebovat. Proč si roční nemůže hrát sama, i když jsou kolem děti? Chce mít klid, nechce aby jí někdo bral věci, je natolik chytrá, že se tomu takto chce raději vyhnout. Opravdu nerozumím co bys po roční holčičce chtěla? A jen podotknu, že já bych tě nechtěla za kamarádku. Takovou, co porovnává děti, které je lepší a když její nefunguje jako hodinový strojek, tak je z toho celá špatná…to mi strašně vadí.
Přesně tak. Souhlasím do puntíku. Pro mě je to taky otřesné. Už to jen čist. ![]()
@Amlugiel píše:
Promiň, ale to co si teď napsala, je totálně mimo…
A jestlipak něco víš o vývojové psychologii a medicíně?
Můj syn byl do tří let nalepený jen na mě. Nesnášel cizí lidi i babičky a dědečky nepotřeboval. Děti pro něj byly nutné zlo. Nastoupil do školky, neuronil ani slzu a od té chvíle nesnese být sám. Má spousta kamarádů i mezi staršími dětmi a je to neskutečně společenský kluk.
A to ho každý nazýval mamánkem a rozmazlencem. Přitom prostě druhé lidi nepotřeboval. Dozrál a vše se změnilo. Naštěstí jsem nedala na jízlivé kecy tchyně a jim podobných abych ho násilím strkala, kde všude „ať si zvyká“
DOstal tolik prostoru, kolik potřeboval. A vyplatilo se. A ty děti, které zase řádily jako maličké v kolektivu někde v hernách jsou teď ze školy a družiny otrávené, nebaví je to, protože tam není jejich matka, která by jim organizovala každou minutu. Nedokáží si samy hrát a zabavit se v klidu. A když, tak je z toho vždycky akorát průser.
Bože nechápu jak může někdo takto přemýšlet o svém ročním dítěti??!!
![]()
@Ice79 píše:
A jestlipak něco víš o vývojové psychologii a medicíně?
Hádám, že ne tolik co ty, když se na to ptáš. Klidně mě pouč, jen se pozastavuju nad tím, z čeho si usoudila, že to dítě je tahané ven mezi lidi víc než kdejaké jiné, ženy bylo tím nějak týrané. Já jsem to z textu tedy nevyčetla…
@Mollify83 píše:
@Pomka no u nás to taky není vždy, třeba cizí na hřišti ne, myslím jen z těch co zná. Stačí aby byl někdo hlučnější nebo divočejší a hned je problémsnad tu školku nějak zvládne, stejně jako tvoje slecna
Určitě to zvládne. Třeba to bude trvat dýl, ale časem to bude lepší. Já se toho taky strašně bála. Mně tam i celé 3 měsíce probrečela
Ale zvykla si a nemá už problém jít do školky.
@Ice79 začali jsme v 10m, říkanky a písničky a procvičování motoriky. A moc ho to bavilo a baví. Staršího to nebavilo, tak jsem ho nikdy nenutila, zkusili jsme a buď to šlo nebo ne, viz moje příspěvky výše ![]()
@Amlugiel píše:
Hádám, že ne tolik co ty, když se na to ptáš. Klidně mě pouč, jen se pozastavuju nad tím, z čeho si usoudila, že to dítě je tahané ven mezi lidi víc než kdejaké jiné, ženy bylo tím nějak týrané. Já jsem to z textu tedy nevyčetla…
Tak to děcko to evidentně nechce. A má to snad být pro to dítě dobré ne? Ale zakladatelka na místo aby tedy dítěti vyšla vstříc a nechala je v klidu, bude si pomalu vázat smyčku na oběšení, protože její malý génius ji zklamal.
![]()
@Amlugiel píše:
Promiň, ale to co si teď napsala, je totálně mimo…
Souhlas s @Ice79, rozhodně není mimo. Taky nevidím důvod tahat roční dítě po kroužkach ![]()
@Lucius08 píše:
Souhlas s @Ice79, rozhodně není mimo. Taky nevidím důvod tahat roční dítě po kroužkach
od půl roku píše zakladatelka!!!
@Mollify83 píše:
@Pomka ufff abych z toho neměla nakonec větší stres já
To asi budeš
To je normální, že větší nervy z toho mají spíše rodiče ![]()
Nech ji žít, nezkoumej ji a ber ji takovou jaká je. Je jí teprve rok, ještě 100× se může její chování změnit. Nebo taky nemusí a bude introvert celý život. Moje starší dcera je taky introvert a projevovalo se to už od mimina. Od půl roku u všech řvala, kromě mě, manžela a mojí mámy. Návštěvy u doktorky peklo, přes ten řev jsem doktorku ani kolikrát neslyšela
Chodili jsme na jeden kroužek, taky od půl roku. Stejné děti, stejný kolektiv, stejná učitelka, stejné prostředí až do jejích 2 let a nezvykla si nikdy. S dětmi si tam nehrála, učitelka se na ni nesměla ani podívat, ale dělala cvičení, které ji bavilo. Co dělat nechtěla, do toho jsem ji nenutila. Teď jsou dceři 4 roky, chodí do školky strašně ráda, má tam kamarádky, hodné učitelky. Ale introvert z ní už bude vždycky. Na ulici nepozdraví ani vlastní babičku, v krámu se nebaví s prodavačkami, s nikým cizím nekomunikuje a neznámém prostředí se necítí dobře. Není ráda ani středem pozornosti, letos byl úspěch, že foukala svíčky na dortu. Loni to nedala a utekla do pokoje. Já jsem taky měla obavu, jestli to není autismus, ale je to prostě jen povahou.