Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@AnetaNovakov ne, s námi si taky rodiče nijak extra nepovídali a určitě nás cíleně nerozvíjeli a přesto jsou mezi námi i vysokoškoláci a experti ve svých oborech, mluvčí a další a další…
Je to jen blbý trend dnešní doby, matka, která s dítětem od útlého věku neběhá plavat, zpívat, cvičit a tvořit je neschopná. Pohádka na dobrou noc je přece povinnost
Jste ty a tvoje dítě spokojení? Vyvíjí se úměrně svému věku? Pak děláš všechno dobře. Věř, že mám děti extroverty a když komunikaci potřebují, řeknou si o ní už od útlého věku. Nesrovnávej se se sestrou a žij svůj život tak, jak to vyhovuje hlavně vám třem ![]()
Přesně jak píše @Aduš8
Jinak napadl mě jeste jeden tip, jsem totiz z rodiny introvertů a přiznám se, ze v pozdějším věku mi vadilo, ze naši nemají moc známých a zavidela jsem kamarádkám, u kterých se doma porad neco dělo. Tak možná jen doporučení, až bude mala starší, hledat ji v okolí kamarádky a socializovat se co nejvíc s jinymi rodiči ![]()
Taky jsem si se svými dětmi moc nehrála - introvert jako Ty.
Vyřešila jsem to tak, že jsem na ně dost mluvila - popisovala jsem běžné věci, co jsem zrovna dělala. Vaření, žehlení,… Taky venku na procházce jsem jim ukazovala každého pejska, co dělá, jakou barvu má jeho kožíšek, v lese každý strom, kytky, trávu,…
Pff, proč sis ty děti dělala?
Děti sou děti, a nad druhým ani neuvažuj.
To jsou lidské bytosti, musí se rozvíjet, věnovat se jim, učit je, atd.
Uvědom si, že si porodila dítě, ne koťata, kterým stačí pouze málo pozornosti.
Pracuju ve školce a máme tam jednoho kluka, co jeho rodiče jsou tezci introverti. Kluk je predskolak, poprvé pryč z domu, poprvé v kolektivu a je úplně mimo. Ale jako opravdu uplne. Teď po půl roce se to začíná lepšit, ale než půjde v září do školy, tak vrstevníky téměř jistě nedozene. Já bych tedy doporučila překonat svoji nechuť ke konverzaci a ke styku s lidmi a tomu dítěti to dopřát. Nebo ho alespoň dát do školky hned ve 3 letech, ať se teda vše naučí tam.
Já toho taky moc nenamluvim a hrát si neumím, ale dvouletaka nechávám pomáhat, kde se dá, podává dřevo, podává nádobí z myčky, “skrabe” brambory, míchá těsto, vyhazuje vhodne odpadky do koše, kreslíme spolu a mluvíme o tom. A nakreslit se dá vážně cokoliv
taky prohlížíne knížky nebo stavíme z Dupla a z kostek, tohle ještě zvladam
. Rad vytira a strka své dětské nadobi do prázdné myčky, nebo přebírá kořeni v pytlickach, vyndava bobkove listy a strka je zpátky, taky kulatý pepř
nové koreni a hřebíčky ještě neobjevil.
S tatínkem pracuje ve sklepě nebo chodí do hospody na jedno a socializuje se tam
pak tady mám kamarádku a hraji si s jejím ditkem, občas dojedu za známými s dětmi, občas za rodinou nebo dost často jezdi někdo i sem
na mne aktivit až dost. Starší se ve škole socializuje sam a ač taky není žádný extrovert, kamarády má a je věcně v tahu s nimi někde venku i teď přes zimu nebo si volají a hrajou něco on-line, případně za nim přijde někdo sem, občas u sebe i spi, nebo si hraje s mladším. Přijde mi celkem oblíben ![]()
Jinak si přece nemusíš jen 100% hrát s ditetem s jeho hračkami, já se treba potrebuju najíst a to jídlo si musím připravit, uvařit, žádný dovoz z restaurace ani hospodu tu nemáme. Pak si taky najdu čas na základní uklid, protože tady nehodlám shnit ve spine
dům máme celkem velký, takže to času nezabere nejmíň, ale dělám proste ten hlavni zaklad a snažím se byt efektivní a udržet to.
Dřív prosimtě děti vedle rodičů prostě byli a šmitec. Nasavali vše od nich, odkoukali… nejsou středobod vesmíru prostě ne.
Já jsem byla v dětství spíš sama nebo u babičky. Sourozencům jsem dělala panenku na hraní.
Ahoj holky, prosím o radu, odjakživa jsem introvert. Teď máme roční holčičku a já nevím, jestli ji stačí to, jak se ji věnuji. Nedovedu na ni dokola mluvit, spis sem tam něco reknu. Snažím se hodně ji číst, zpívat nebo alespoň něco pouštět z CD, aby nebylo úplně ticho. Když si hrajeme, nechávám ji a mluvím teprve, když to vyžaduje. Dopoledne většinou vařím nebo se věnuji domácnosti a malou nechávám si hrát nebo mi nějak pomáhá. Čas jenom s ni travim tak 1-2 h v podvečer před koupanim, myslím, ze si asi ani neumím úplně hrát. Jsou samozřejmě dny, kdy mám spoustu energie a s malou blbneme, ale převážně tomu tak není. Sestra má 3 děti a rozvíjí je, jsou moc šikovne, věnuje jim veškerý čas. Já malou miluju a bojim se, ze jsem špatná matka. Dřív si myslím, se to tak nehrotilo, ani nevím, jestli si s námi mamca pořad dokola hrála, mluvila na nás….A ještě otázka úplně mimo, jak jste zvládly dítě a další těhotenství? Moc rada bych druhé, ale bojim se, ze mi bude špatně a nebudu moc fungovat, první tehu jsem 4 měsíce jen prolezela.