Rouhání... aneb redukce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
a kdyby sis o tomhle chtěla popovídat, klidně mi napiš SZ, můžeme se dobrat hlubších souvislostí…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
NiKina píše:
někteří muži tu nejsou proto, aby nám, ženám život ulehčovali a provedli nás jím v ochranné náruči…
bohužel…
Takového jsem poznala, naštěstí si ho nevzala.. Raději bych byla sama, než takového „muže“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Davdan píše:NiKina píše:Takového jsem poznala, naštěstí si ho nevzala.. Raději bych byla sama, než takového „muže“.
někteří muži tu nejsou proto, aby nám, ženám život ulehčovali a provedli nás jím v ochranné náruči…
bohužel…
tak to máš veliké štěstí. Važ si ho! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
NiKina píše:Davdan píše:tak to máš veliké štěstí. Važ si ho!NiKina píše:Takového jsem poznala, naštěstí si ho nevzala.. Raději bych byla sama, než takového „muže“.
někteří muži tu nejsou proto, aby nám, ženám život ulehčovali a provedli nás jím v ochranné náruči…
bohužel…
Počkej, já psala, že byl hroznej a že jsem si ho nevzala.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Davdan píše:NiKina píše:Počkej, já psala, že byl hroznej a že jsem si ho nevzala..Davdan píše:tak to máš veliké štěstí. Važ si ho!NiKina píše:Takového jsem poznala, naštěstí si ho nevzala.. Raději bych byla sama, než takového „muže“.
někteří muži tu nejsou proto, aby nám, ženám život ulehčovali a provedli nás jím v ochranné náruči…
bohužel…
No a máš si vážit toho štěstí
- Citovat
- Upravit
sieta.m píše:Davdan píše:No a máš si vážit toho štěstíNiKina píše:Počkej, já psala, že byl hroznej a že jsem si ho nevzala..Davdan píše:tak to máš veliké štěstí. Važ si ho!NiKina píše:Takového jsem poznala, naštěstí si ho nevzala.. Raději bych byla sama, než takového „muže“.
někteří muži tu nejsou proto, aby nám, ženám život ulehčovali a provedli nás jím v ochranné náruči…
bohužel…
no…
tak jsem to myslela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně se líbí jak některé píší ono se zvládnout dá když se chce!!!Dokud jste to nezažili nevíte.Ani jedna.tazatelko netrap se.Sama v sobě se s tím smíříš.Já redukci podstoupila taky.Nebudu říkat jaké důvody byli do toho nikomu nic není,ale dala jsem šanci na plnohodnotný život.Ano jednomu:Ale raději zdravé ,než mít nedonošené či žádné.slova lékaře.Jsem po redukci stále.Tudíš těhotná a věř že sem taky plakala i na sále.bylo to hrozné.V myšlenkách i srdíčku jsem se s miminkem rozloučila a zůstane u mně tak uvnitř navždy.Tak se vschop a žij.Žij pro své děti.A rodinu. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní píše:
Mně se líbí jak některé píší ono se zvládnout dá když se chce!!!Dokud jste to nezažili nevíte.Ani jedna.tazatelko netrap se.Sama v sobě se s tím smíříš.Já redukci podstoupila taky.Nebudu říkat jaké důvody byli do toho nikomu nic není,ale dala jsem šanci na plnohodnotný život.Ano jednomu:Ale raději zdravé ,než mít nedonošené či žádné.slova lékaře.Jsem po redukci stále.Tudíš těhotná a věř že sem taky plakala i na sále.bylo to hrozné.V myšlenkách i srdíčku jsem se s miminkem rozloučila a zůstane u mně tak uvnitř navždy.Tak se vschop a žij.Žij pro své děti.A rodinu.
Anonymní díky. Prosila jsem tu o pomoc a překvapilo mě, kolik z nás si jen tak koplo… Bylo mi z toho smutno. Já přece vím, co jsem udělala. A nesu si za to svůj kříž.
Ale ty už také neplakej. Já už mám a ty budeš mít za chvíli krásné miminko v náručí. Vzhledem k mé substituci by u mě dvojčátka taky nemusely dobře dopadnout, jak dr. potvrdila. Rozhodly jsme se v té chvíli, jak jsme mohly nejlépe. Jen to prostě prožíváme 
, na rozdíl od mnohých, co chodí na potraty a nijak to neřeší…
Přeji ti pohodové těhotenství, rychlý bezproblémový porod a zdravé a šťastné miminko v náručí té nejlepší mámy kterou ty budeš!
- Citovat
- Upravit
Já se odtajním…Nemám se za co stydět.prostě to tak muselo být.A ty prosím mi napiš do vzkazu ráda bych se na něco zeptala......děkuji.Je mi smutno z Vás všech které jste nás co jsme to podstoupili odsoudili.My to nedělali s radostí ,ale s těžkým srdcem.Je těžké miminko nosit tolik týdnů pod srdcem a pak se ho vzdát.Ano nestydím se za to.Lékaři mi moc pomohli ,ale to rozhodnutí to konečné rozhodnutí bylo na mně.Redukci jsem měla včera.Je mi smutno na duši a ouvej i po těle.Ale to pochopí jen ten kdo prožil.Tak ty co chtějí moralizovat.Jděte do háje!!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
já rozhodně nehodlám moralizovat, sama jsem bohužel na střední škole podstoupila interupci, ale to mi přijde jako něco trochu jiného. Pokud si někdo dítě takhle moc přeje, tak nepochopím, že ho vykolejí fakt, že jsou dvě. Ano, je to hodně moc náročné, ale je blbost to svádět na finance. Dneska nemá skoro nikdo tolik peněz, kolik by potřeboval. Nehledě na to, že se Vaše situace bude určitě časem zlepšovat. Když zvládneš uživit jedno miminko, druhé už se dokáže jenom „přiživit“ a ty náklady nejsou o moc větší. Potřebují jenom mnohem více péče, což bych asi osobně brala jako velkou výzvu. Jindy se zase dá ve výchově dvojčat spousta věcí sfouknout jednou ranou. Byla by pro mě úžasná zkušenost pozorovat dva broučky, jak spolu vyrůstají a jsou úplně propojení. Nikdy bych se nedokázala rozhodnout, kdo bude žít a kdo ne. Koukala bych se na své dítě a říkala si, že tu vůbec nemuselo být a mohl tu být někdo úplně jiný. Radši bych už asi šla na umělé přerušení a zkusila otěhotnět znova, než je takhle násilně rozdělit. Prý si to nesou do života s sebou. Ale teď už je rozhodnuto a nedá se nic změnit, tak bych to přijala jako fakt. Co se mělo stát, se stalo a nikdo neví, co by bylo kdyby…Užívej si krásných chvil s chlapečkem a nemysli na to. Jinak ale od rodiny bych takovéhle chování vůbec nečekala a určitě by mě to hodně mrzelo. 
- Citovat
- Upravit
tajemná píše:
já rozhodně nehodlám moralizovat, sama jsem bohužel na střední škole podstoupila interupci, ale to mi přijde jako něco trochu jiného. Pokud si někdo dítě takhle moc přeje, tak nepochopím, že ho vykolejí fakt, že jsou dvě. Ano, je to hodně moc náročné, ale je blbost to svádět na finance. Dneska nemá skoro nikdo tolik peněz, kolik by potřeboval. Nehledě na to, že se Vaše situace bude určitě časem zlepšovat. Když zvládneš uživit jedno miminko, druhé už se dokáže jenom „přiživit“ a ty náklady nejsou o moc větší. Potřebují jenom mnohem více péče, což bych asi osobně brala jako velkou výzvu. Jindy se zase dá ve výchově dvojčat spousta věcí sfouknout jednou ranou. Byla by pro mě úžasná zkušenost pozorovat dva broučky, jak spolu vyrůstají a jsou úplně propojení. Nikdy bych se nedokázala rozhodnout, kdo bude žít a kdo ne. Koukala bych se na své dítě a říkala si, že tu vůbec nemuselo být a mohl tu být někdo úplně jiný. Radši bych už asi šla na umělé přerušení a zkusila otěhotnět znova, než je takhle násilně rozdělit. Prý si to nesou do života s sebou. Ale teď už je rozhodnuto a nedá se nic změnit, tak bych to přijala jako fakt. Co se mělo stát, se stalo a nikdo neví, co by bylo kdyby…Užívej si krásných chvil s chlapečkem a nemysli na to. Jinak ale od rodiny bych takovéhle chování vůbec nečekala a určitě by mě to hodně mrzelo.
Dá se zvládnout spousta věcí, když nejsou peníze, ano, s tím seouhlasím, ale ne vše! A nemůže tu nikdo z nás vědět, v jaké situaci je zakladatelka. Bohužel je to moc smutná věc a nikdy bych to nechtěla zažít, jenže zřejmě nešlo jinak.
- Citovat
- Upravit
Zakladatelko… je pravda, že pro duši je asi nejlepší se z toho vykecat, nějak se s tím smířit jako s faktem, který se stal, a už se v tom moc nerýpat… ale ono to asi moc nejde… já jsem nejdřív o dvojče přišla na konci těhotenství, pak jsem dvojčata čekala znova a stejně jsem se jednoho z nich dobrovolně vzdala, pro vývojovou vadu, až ve 20. týdnu. Doteď je mi to líto, ale zároveň vím, že bych se rozhodla znovu v té situaci stejně, a to ty asi taky, prostě tehdy to tak bylo… a nevidím v tom velký rozdíl, prostě tak jako ty jsem rozhodla o osudu dítěte, které by sice v mém případě bylo postižené, ale schopné života…
Všechna svá rozhodnutí si neseme v sobě na pořád, a každá jsme jiná, a nemyslím, že existuje univerzální řešení pro všechny. Já jsem byla po letech neplodnosti za dvojčata strašně vděčná, ale postižené dítě jsem si taky nenechala… ale kdoví, jak bych reagovala v tvé situaci, když bych nezažila neplodnost a všehcno s tím spojené, kdybych měla jiného chlapa, rodinu, jinou finanční situaci…
Navíc ono je docela dobře možné, že by příroda rozhodla za tebe sama, spousta dvojčecích těhotenství takhle brzo končí…
A drž se, vím, jaké je to mít výčitky svědomí, a jaké je to nemít dvojčata a pořád na ně myslet. Ale taky vím, jak úžasné je mít zdravé děti a je to něco, čeho bychom si měly užívat na maximum a blbé myšlenky, teď už, zaplašit…a žít to, co teď je a ne to, co by mohlo být nebo bylo… (lehko se mi to říká, ale taky s tím dost bojuju).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
fialína píše:
Zakladatelko… je pravda, že pro duši je asi nejlepší se z toho vykecat, nějak se s tím smířit jako s faktem, který se stal, a už se v tom moc nerýpat… ale ono to asi moc nejde… já jsem nejdřív o dvojče přišla na konci těhotenství, pak jsem dvojčata čekala znova a stejně jsem se jednoho z nich dobrovolně vzdala, pro vývojovou vadu, až ve 20. týdnu. Doteď je mi to líto, ale zároveň vím, že bych se rozhodla znovu v té situaci stejně, a to ty asi taky, prostě tehdy to tak bylo… a nevidím v tom velký rozdíl, prostě tak jako ty jsem rozhodla o osudu dítěte, které by sice v mém případě bylo postižené, ale schopné života…Všechna svá rozhodnutí si neseme v sobě na pořád, a každá jsme jiná, a nemyslím, že existuje univerzální řešení pro všechny. Já jsem byla po letech neplodnosti za dvojčata strašně vděčná, ale postižené dítě jsem si taky nenechala… ale kdoví, jak bych reagovala v tvé situaci, když bych nezažila neplodnost a všehcno s tím spojené, kdybych měla jiného chlapa, rodinu, jinou finanční situaci…
Navíc ono je docela dobře možné, že by příroda rozhodla za tebe sama, spousta dvojčecích těhotenství takhle brzo končí…
A drž se, vím, jaké je to mít výčitky svědomí, a jaké je to nemít dvojčata a pořád na ně myslet. Ale taky vím, jak úžasné je mít zdravé děti a je to něco, čeho bychom si měly užívat na maximum a blbé myšlenky, teď už, zaplašit…a žít to, co teď je a ne to, co by mohlo být nebo bylo… (lehko se mi to říká, ale taky s tím dost bojuju).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nechci zadavatelku soudit je to její-i když ne tak uplně-rozhodnutí. Ale s mužem jsme vyučeni,já ke všemu v zemědělstí kde se plat pohybuje okolo 7000,ukradli nám auto den po jeho drahé opravě,ale ani na chvíli jsem nezauvažovala o redukci. Je to samozřejmě její věc a ona s ní musí žít a jak vidno nežije se lehce. Těhotenství bylo vysoce rizikové,bylo mi zle,zhubla jsem,otoky tak strašné,že jsem bez pomoci skoro nic nezvládla. No,ale nakonec zvládla a kluci taky a i když je to finančně hodně náročné a máme malý byt jsem štastná za dvojčata,je úžasné je pozorovat.
Přeji ti hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
