Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@blumen píše:
No a diagnozu fakt nema? Normalni tohle teda opravdu neni, to se na me nezlob. Aby v 6 letech kadil v pokojiku do hracek a supliku.
nemá, jen je to prostě čuně ![]()
Jeste me napadlo. Podnikas nekdy neco jen s ni? Bez mladsi dcery? Ona muze i zarlit, treba kdyz ji samotnou posilas „pryc“ k tatovi, tete a mladsi ma cely vikend maminku jen pro sebe
@Verunecka289 píše:
To je strašnej přístupchudák holka… uvědom si, že jí jsou 4 roky! Není to na ní, aby se s tím vyrovnala, v tom jí musíš pomoct ty.Opravdu nechápu, proč si někdo jako ty pořídí dvě děti
To je trochu zbytecnej kopanec, nemyslis? To ji moc nepomuze. Asi dopredu netusila, ze od ni chlap odejde, tak holt ji rupaji nervy, kdyz je na decka vecne sama. Neni to lehky byt samozivitelka.
@MartinaIrena píše:
To je trochu zbytecnej kopanec, nemyslis? To ji moc nepomuze. Asi dopredu netusila, ze od ni chlap odejde, tak holt ji rupaji nervy, kdyz je na decka vecne sama. Neni to lehky byt samozivitelka.
Ja myslim, ze zakladatelka spis netusila, ze to tu vetsina bude brat jako jeji selhani, problem ci vinu..
Ona ma partnera, neni to zadna samozivitelka. Mne osobne jeji příspěvek naprosto odstavil uz rano, tolik chladu, nepochopeni a letargie k vlastnimu diteti, to clovek casto nevidi. Navic tak vznesenou za to, ze se prece snazi.. Ale o co? Zlikvidovat diteti detskou psychiku? Nebo jak jinak to nazvat, kdyz i odborna pomoc je pro ni sroste slovo..
@MartinaIrena píše:
To je trochu zbytecnej kopanec, nemyslis? To ji moc nepomuze. Asi dopredu netusila, ze od ni chlap odejde, tak holt ji rupaji nervy, kdyz je na decka vecne sama. Neni to lehky byt samozivitelka.
Nemyslím, za to, jak se chová k vlastnímu dítěti, by zasloužila víc, než pravdu bez obalu
Navíc ona má chlapa, žádná samoživitelka není. A věčně sama na děcka? Vzdyť tu malou si bere její otec a aby toho náhodou zakladatelka neměla hodně
tak jí ještě strká své sestře
podle toho, co napsala, tak čas tráví jen s tou nejmladší a to ještě kdo ví, jestli je to vůbec pravda, podle toho, jak se tu prezentuje, se pořádně nestará ani o jednu a na starší je akorát hnusná ![]()
@Anonymní píše:
Já to sama i napsala,že se k ní nechovam dobře a taky ona ke mně. Připouštím, že ta to mohu snad i já,ale to,že jsme se s jejím tatou rozešli není moje vína,ale jeho ( našel si jinou ) holku mám od miminka jenom ja v péči. Na druhou dceru hojnější nejsem.Rozdily opravdu nedělám.Je mi to líto,ale tyhle poměry uz asi neovlivním .K sestře ji nepokládám, právě ta o ni neztratila zájem ani na chvilku narozdíl od vlastního tatínka.Myslim,že se obou venuju dost,ale když potřebuju doma udělat,Tak ona to prostě udělá Tak,aby za pozornost byla neustále, ikdyby negativní. Těžko vysvětlovat, když už u toho člověk není. Předtím, než se narodila druhá dcera jsem se jí věnovala pořád,měla vše a teprve teď jsem pochopila , že fakt nezvládá fakt,že není sama.Ale tohle ja uz opravdu neovlivním. Nevrátim vztah s jejím tatínkem,nevrátim cas,abych neměla dite další a neposlu přítele do haje. TO je na ni,aby ses tím smířila. Ja delam vše tak jak předtím,ale je tu druhé dítě, už není sama.Zni to sobecky,ale je to tak.Uvedomuju si ,že zářil a dělam maxixum pro to,aby to tak nebrala. Ale když něco udělá,třeba mlátí mladší sestřičku, tak zasahnu, je to logicke.Ignorovat to nejde,protože jakmile začnu,tak se ta holka zabije,protože ji napadají opravdu hovadiny.Posledné když jsem ji vysvětlila,ze kdyz spadne postele,když na ni bude skakat, tak za mnou at s brekem nechodí ,až se tak stane a dopadlo to Tak,že jsme jely na pohotovost.Tohle dite se musí hlidat chtě nechtě. Ignorování tímto padá.
1. kdo mohl za rozchod tebe a jejího otce je úplně jedno. Ten rozchod se stal, ona nemá tátu doma, má doma najednou cizího pána, jiné dítě a to vše nejspíš v horizontu velmi krátkého časového úseku (jsou jí čtyři a už má sestru schopnou „být hodná“ - takže asi ne novorozeně - s jiným tatínkem, než je ten její). Tohle se musí řešit, házení viny za rozchod na otce nevyřeší její problém vůbec nijak.
2. rozdíly děláš, sama to píšeš. Nebo pro druhou dceru taky nenajdeš vlídného slova? Taky ji jenom komanduješ, jenom na ni křičíš a biješ ji?
3. to snad nemůžeš myslet vážně, že „to je na ní, aby se s tím smířila“?
Ty jí obrátíš život vzhůru nohama a je NA NÍ, na čtyřletém dítěti, aby se s tím smířila? Ano, dějí se věci, které v životě nepředvídáme a nechceme, rozchody, nová partnerství, slepované rodiny, ano, jyme jen lidi, chybujeme… ale zodpovědný dospělý, který do té situace to dítě dostal (třeba nevhodným výběrem partnera), se přece musí snažit, aby dítěti, které k tomu přišlo jak slepý k houslím, tu situaci co nejvíce ulehčilo. Jak můžeš chtít po čtyřletém dítěti, aby převzalo zodpovědnost za selhání dospělých a samo se s tím nějak smířilo? Od toho jsi tady ty, její máma, jediný, kdo v jejím každodenním život není „cizí“, abys jí pomohla se s tou situací vypořádat. Křikem, bitím a děláním rozmazlence z ní toho určitě nedosáhneš.
4. k poslednímu dvěma větám: to je přesně způsob komunikace, který je u čtyřletého dítěte úplně k ničemu. Ty jsi jí jazykem čtyřletého neřekla, ať to nedělá a neřekla jsi jí proč: řekla jsi jí, co se stane, až to bude dělat, a že za tebou s tím pak nemá chodit. Tak malé dítě neuvažuje abstraktně a nemá tušení o významu obratů typu „tak za mnou nechoď“, jak ho myslí dospěláci. Udělala to schválně nejspíš jen proto, že „za tebou s tím nemá chodit“. Ty jsi ji v téhle komunikaci první odvrhla, tak proč by se ti za to nepomstila, že jo?
Velmi radím tu odbornou pomoc vyhledat, ale ne pouze pro ni. Problém máte vy jako rodina. Ona podle tvého popisu rozhodně není žádný „malý tyran“, ona je malé děcko, sotva odrostlé batole, frustrované, nešťastné, kterému se převrátil život naruby a které je v tom momentálně samo.
@Anonymní píše:
Já to sama i napsala,že se k ní nechovam dobře a taky ona ke mně. Připouštím, že ta to mohu snad i já,ale to,že jsme se s jejím tatou rozešli není moje vína,ale jeho ( našel si jinou ) holku mám od miminka jenom ja v péči. Na druhou dceru hojnější nejsem.Rozdily opravdu nedělám.Je mi to líto,ale tyhle poměry uz asi neovlivním .K sestře ji nepokládám, právě ta o ni neztratila zájem ani na chvilku narozdíl od vlastního tatínka.Myslim,že se obou venuju dost,ale když potřebuju doma udělat,Tak ona to prostě udělá Tak,aby za pozornost byla neustále, ikdyby negativní. Těžko vysvětlovat, když už u toho člověk není. Předtím, než se narodila druhá dcera jsem se jí věnovala pořád,měla vše a teprve teď jsem pochopila , že fakt nezvládá fakt,že není sama.Ale tohle ja uz opravdu neovlivním. Nevrátim vztah s jejím tatínkem,nevrátim cas,abych neměla dite další a neposlu přítele do haje. TO je na ni,aby ses tím smířila. Ja delam vše tak jak předtím,ale je tu druhé dítě, už není sama.Zni to sobecky,ale je to tak.Uvedomuju si ,že zářil a dělam maxixum pro to,aby to tak nebrala. Ale když něco udělá,třeba mlátí mladší sestřičku, tak zasahnu, je to logicke.Ignorovat to nejde,protože jakmile začnu,tak se ta holka zabije,protože ji napadají opravdu hovadiny.Posledné když jsem ji vysvětlila,ze kdyz spadne postele,když na ni bude skakat, tak za mnou at s brekem nechodí ,až se tak stane a dopadlo to Tak,že jsme jely na pohotovost.Tohle dite se musí hlidat chtě nechtě. Ignorování tímto padá.
No my máme doma něco podobného. Dělá samé naschvál a chce jen svou pozornost a neposlouchá. Rozvedení nejsme. No a malej je jak čert. Ma teda Adhd.