Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Adrasteia píše:
Nenechávej to být. Děti do tří let si mezi sebou neumí řešit své konflikty. Když tvoje dcera uvidí, že necháš tu druhou holčičku, aby jí brala hračky nebo jí ubližovala, přijme to jako vzor a je možné, že to bude později ve školce takový otloukánek. Když jí holčička sebere hračku, jdi a hračku jí dej zpátky. Pokud jí bude holčička ubližovat, chyť ji za ruku a řekni: „Ne, to nesmíš dělat.“ Tvoje dcera pochopí, že je v právu a naučí se nedat si to líbit. Já mám doma taky takového moulíka, který si nechá všechno líbit, řešila jsem to s odborníkem a tohle mi poradil. Pokud by kamarádce vadilo, že zasahuju, když její dítě ubližuje mému, měla by smůlu. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Přesně z tohoto důvodu také zasahuji, nechci, aby si mé dítě myslelo, že je to norma. Že když se dívám na to, jak mu druhé dítě něco dělá, a nic na to neříkám, že to samé později může aplikovat dále na komkoli ho napadne. Ať v mé přítomnosti či bez ní. Samozřejmě zasahuji i u mého syna. Prostě nemá sourozence a kontakty s kamarády jsou de facto jediná forma socializace, takže je třeba být aktivní i v případě cizích dětí, u kterých maminky jejich vrtochy jaksi přehlíží.
@LadyLada píše:
Přesně z tohoto důvodu také zasahuji, nechci, aby si mé dítě myslelo, že je to norma. Že když se dívám na to, jak mu druhé dítě něco dělá, a nic na to neříkám, že to samé později může aplikovat dále na komkoli ho napadne. Ať v mé přítomnosti či bez ní. Samozřejmě zasahuji i u mého syna. Prostě nemá sourozence a kontakty s kamarády jsou de facto jediná forma socializace, takže je třeba být aktivní i v případě cizích dětí, u kterých maminky jejich vrtochy jaksi přehlíží.
Vidím to stejně. ![]()
Mému 2,5 r. synovi nějaký 4 letý chlapec začal vybíjet hračky z rukou, které ten můj uchopil a chtěl si s nimi hrát. Chlapec prostě přišel, pěstí mu do té hračky vrazil a vyrazil ji tak synovi z rukou (a to ještě syn se smutně podíval a šel si pro jinou hračku). Maminka s cigaretkou to viděla, ale nic neřekla, raději si vykuřovala dál. Po třetí už jsem po ní vystartovala, že ať si synka usměrní a ona mi suše odpověděla „vždyť si jenom hrají“
Chlapci nic neřekla. No chlapec to udělal po čtvrté, to už syn začal pofňukávat a já šla zakročit a „seřvat“ ho i před matkou, že tohle se prostě nedělá a ať si to laskavě zapamatuje.
Si nenechám šikanovat syna takovým chlapcem a ať si ta matka myslí co chce, má zakročit ona a když ne, smolík, zakročím sama. Nestrpím takové chování a už vůbec ne to, že matky toto ignorují. Já bych svého syna rozhodně nenechala, aby se takto choval k mladším dětem ![]()
@Kelsey píše:
Možná by chtělo zkusit se scházet na neutrálním území, doma se může malá slečna cítit na koni.
presne tak, ja tohle videla i u svych deti i u cizich. Uplne jine chovani, nez venku.
Ahoj holky, můžu k vám? Řeším teď něco podobného, jedná se o syna mé sestry, teď mu byli 4 roky, ale jak se chová, to je katastrofa. Každou chvíli mu musí ségra strkat dudana ho pusy, protože jinak pořád řve a vynucuje si ho. Večer dělá scény u čištění zubů, takže ségra to radši vzdá. Nemusím vám líčit, jak ty jeho zoubky asi vypadají, jsou úplně hnědé. K zubaři s ním nechodí, protože prej mu s tím stejně nic neudělají. To si samozřejmě myslím i já, ale měl by vědět, že se chodí 2× ročně k zubajdě. Při oblíkání dělá scény a to takové, že se válí po zemi, brečí. Každýho mlátí, třeba když děda sedí u televize, on přijde s hračkou a když to děda nečeká, tak mu jednu majzne po hlavě. A oni se tomu smějí. Chce jíst jen čokoládku a křupky. křupy pak hází po zemi a šlape po nich. Plive po nás nebo jde a kopne do člověka. Když mu dá někdo na zadek, tak tím jako by ho ještě popíchnul a mlátí kolem sebe ještě víc. ![]()
Omlouvám se za anonym
Mám doma kluka 3 roky a nechce půjčovat hračky. Když nám přijde kamarádka s dcerou 2,5 roku, vypadá to podobně. Byli jsme s manželem u psycholožky, která nám jeho chování vysvětlila a poradila, jak se zachovat.
Tříleté dítě většinou už zažívá své období vzdoru a uvědomuje si sám sebe. Do té doby většinou dětem nevadí, že si nějaké děti hrají s jeho hračkami. Dítě nemůžeme nutit, aby hračky půjčovalo, jsou to jeho věci. To je jako kdyby přišla návštěva a začala se hrabat ve skříních aniž by se zeptala. Takže nyní to děláme tak, že když můj syn něco chce od jiných dětí, jdeme spolu a zeptáme se, zda nám to půjčí. Pokud někdo chce něco od našeho syna, musí se také zeptat - a to bohužel moje kamarádka nechápe a nedělá. Můj syn teď je mnohem klidnější a už se na hřišti dobu nevzteká, že není po jeho. Chápe, že Pepík má bagr a on má bagr doma. Každý si sám o své hračce rozhoduje. Časem to poleví, až se dítě utvrdí, že je to skutečně jeho a nikdo mu to nevezme, ani když si to na chvíli půjčí.
Bohužel je to pro návštěvy nezvyklé, ale není u nás veřejné hřiště a i menší dítě by mělo vědět, že ty hračky někomu patří a nemůže si jen tak brát. Kamarádka posílá svou dceru na písek, když vidí, že tam můj syn není a vůbec nechápe, že můj syn je ve věku, kdy by se už slušelo se zeptat. On je tam samozřejmě nepustí, ale o tom to je. Pokud mu vezme hračku, tak samozřejmě jde a chce jí uhodit. No, protože je ta hračka jeho a neumí si to vyříkat slovně. Samozřejmě ho napomenu, ale nevím, jak mu mám vysvětlit, proč si dítě bez dovolení bere jeho věci a je to v pořádku, zatímco on se musí dětí ptát.
Musíš si uvědomit, že tříleté dítě je poněkud už někde jinde, než dítě o půl roku mladší (i když to také nemusí být pravidlem, ale u nás to tak je). Toto období čeká každého dříve nebo později v různé míře a má několik fází. Tím, že budeme dítěti odpírat možnost, aby si rozhodovalo o svých věcech, bude ztrácet sebedůvěru a pochybovat o sobě samém. Mladšímu nijak neuškodí, když mu budeme říkat, že hračky jsou Pepiny a musíme se zeptat a zároveň respektovat rozhodnutí nepůjčit. Vezměte si pár svých oblíbených hraček, choďte na veřejná hřiště.
Je to těžké, ale rozmazleností to opravdu není ![]()
Me se líbí ty anonymní sestry, svagrovky, kamosky atd… A jejich aktivita kolem cizích deti. Obvikle vlastní ani nemají a pokud uz ano pak absolutně nechápu kde n to berou čas.
Anonymní nic ti do toho není a kdyz te prijde přesáhnout bagrem tak mu ho seber a řekni ze se to proste k tobě dovolovat nebude. Vic není tvoje věc.
@skoromamuška píše:
Me se líbí ty anonymní sestry, svagrovky, kamosky atd… A jejich aktivita kolem cizích deti. Obvikle vlastní ani nemají a pokud uz ano pak absolutně nechápu kde n to berou čas.
Anonymní nic ti do toho není a kdyz te prijde přesáhnout bagrem tak mu ho seber a řekni ze se to proste k tobě dovolovat nebude. Vic není tvoje věc.
Tak promiňte…
Ahoj holky tady zakladatelka s kamaradkou jsem si o tom promluvila stim ze ji dudlika atd davat bude at ma klid ( jeji vec ) a stim postuchovanim ze ji nechce nepominat ze pry se pak rozbreci a chce mit klid ze ji nebavi pak utesovat ze proste chce aby bylo po jejim tak pry bude
kazdpodne kamardku mam rada stykat se samozrejmne budeme otom zadana ale kdyz se mi neco nebude libit tak ji proste okriknu
Dcerka kamarádky rozmazlená není
Jen si prochází určitým obdobím, které odezní. Samozřejmě, pokud její maminka v některých chvilkách nezakročí, tak malá nebude znát hranice, o tom žádná.
Pokud by zas ubližovala dcerce, usměrnila bych jí sama, pokud jste venku a musíte chodit tam, kam ona si řekne, tak bych nešla a šla bych dál…ona by přiběhla.
Ráda bych obnovila diskuzi..
Naše sousedka má dvě děti(kluk 5let a holčička 2roky). Chlapec poslední dobu je na naší tříletou opravdu zlý. Dřív si normálně hrály a teď v poslední době ji na veřejném hřišti schválně brání v průchodu na atrakci, řve jí do obličeje, říká jí ošklivý věci jako že je hnusná a že je mimino apod. Občas se spolčí s někým, kdo je stejně starý jako on a pošťuchujou jí oba. Dokonce se zaměří občas i na svojí malou sestřičku, která se pochopitelně taky neumí moc bránit. Sousedka se za jeho chování omlouvala a dokonce řekla, aby naše dcerka jejímu chlapci případně nabančila, když jí bude takto ubližovat, ale já jí učím, aby právě těmto věcem předešla, aby se to vyřešilo pokud možno v klidu. Na druhou stranu mě moc nenapadá, jak jinak-nenásilně, mu to vysvětlit tak, aby chlapec pochopil, že jeho chování je naprosto nepřijatelný a taky to, aby si to dcera uměla vyřídit sama. Přeci jen jí nemůžu být vždy nablízku, tak aby si uměla sama poradit a nebyla furt otloukánek, který chodí žalovat mámě na druhý.
![]()
@sendy27711 Pokud víš, že je kluk na ní zlý, tak bych prostě byla na blízku a zasahovala bych. Respektive by to měla dělat i ta kamarádkla. Je hezké, že se za něj omluví, ale to ho nenaučí chovat se slušně. Bude se umět chovat, až ho k tomu někdo bude aktivně vést a korigovat jeho chování. Což po určitou dobu znamená i to dřepění dítěti za zadkem a usměrńování, když už je to přes čáru.
A ty můžeš holčičku taky pomalu vést k tomu, že si nemusí nechat nic líbit. Taky nejsem zastánce toho, aby se děti mezi sebou nějak praly, ale pokud moje děti budou muset čelit agresorovi nebo nějaké šikaně, tak je naučím, aby se uměly fyzicky bránit a klidně takovému dárečkovy v rámci vlastní obrany jednu střihly. Na sebeobraně nevidím nic pohoršujícího.
@sendy27711 píše:
Ráda bych obnovila diskuzi..
Naše sousedka má dvě děti(kluk 5let a holčička 2roky). Chlapec poslední dobu je na naší tříletou opravdu zlý. Dřív si normálně hrály a teď v poslední době ji na veřejném hřišti schválně brání v průchodu na atrakci, řve jí do obličeje, říká jí ošklivý věci jako že je hnusná a že je mimino apod. Občas se spolčí s někým, kdo je stejně starý jako on a pošťuchujou jí oba. Dokonce se zaměří občas i na svojí malou sestřičku, která se pochopitelně taky neumí moc bránit. Sousedka se za jeho chování omlouvala a dokonce řekla, aby naše dcerka jejímu chlapci případně nabančila, když jí bude takto ubližovat, ale já jí učím, aby právě těmto věcem předešla, aby se to vyřešilo pokud možno v klidu. Na druhou stranu mě moc nenapadá, jak jinak-nenásilně, mu to vysvětlit tak, aby chlapec pochopil, že jeho chování je naprosto nepřijatelný a taky to, aby si to dcera uměla vyřídit sama. Přeci jen jí nemůžu být vždy nablízku, tak aby si uměla sama poradit a nebyla furt otloukánek, který chodí žalovat mámě na druhý.![]()
To, že se kamarádka za synovo chování omluvila, ještě situaci zdaleka neřeší. Ona je jeho matka, takže za jeho výchovu a chování nese plnou zodpovědnost.
Příspěvek upraven 23.03.19 v 09:54
@sendy27711 Situaci by v první řadě měla řešit kamarádka. Pokud to nedělá, klukovi bych slušně ale razantně vysvětlila, že toto se nedělá. Sama nejsem zastánce toho, že má mít dítě rodiče pořád za zadkem, je třeba si ale uvědomit, že pětileté dítě je o hodně větší a zdatnější než tříleté, které se vlastně nemá šanci ubránit samo. A rozhodně bych ji naučila se bránit - sama svému dítěti kladu na srdce, aby si nikdy nezačínalo, ale že pokud ho někdo uhodí, má se bránit.
@nostress Taky bych to z její strany řešila razantněji. Otázkou ale je, jak jí naučit, aby se bránila. Ona mu několikrát řekne, ať přestane, pak na něj dokonce zařve, ale on z toho má legraci, pak už asi neví, jak to řešit dál, tak jde za mnou s brekem a čeká, že já to vyřeším. Já do toho moc vstupovat nechci, ale na druhou stranu mi přijde, že se to stupňuje a až ve mně bouchnou saze, tak bude mladej asi koukat
![]()
@Adrasteia Udělala bych to stejně a dělám to tak, i když jsme v herničce, na hřišti a je mi jedno, jestli na mě matka kouká nebo ne. Stejně tak usměrňuju naší, když bere hračky jiným dětem. Má teď období moje a vztek.
U té tříleté mi to přijde jako vymezovaní vlastního teritoria a ukázání, kdo je doma. Scházela bych se s nimi venku, u vás a malou učila, že o hračku se prosí, má ji ten, kdo si ji vzal první a pokud jsou dvě stejné, můžou ji mít obě a hrát si spolu.