Samovolný potrat v 11tt

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
3
3.1.22 15:59

Samovolný potrat v 11tt

Ahoj holky, dlouho jsem se rozhodovala jestli sem také napsat, chtěla jsem ale až z toho budu venku a nebude to tak moc bolet. V první řadě bych vám tady chtěla moc poděkovat, bez vás a vašich rad a zkušeností bych na tom byla o dost hůř davali jste mi naději a nadeje umira posledni :srdce:. Sice utěšovat se neštěstím jiných není moc dobré, ale bohužel tohle se stalo nejen mě a je dobré o tom mluvit. Alespoň vím že nejsem sama komu se to stalo a v tom cítím alespoň malou úlevu. Teď už týden pročítám diskuze tady na emiminu a pořád se uklidňuji že mám naději že ještě budu mít krásné, zdravé a hlavně živé děti. My ženy jsme ohromné bojovnice a hrdinky. Co vsechno vydrzime. Otěhotněla jsem na začátku října v roce 2021. Na kontrole bylo už vidět srdíčko byla jsem podle MS 7+4tt ale podle UTZ 6+3tt takže o něco mladší, nicméně srdíčko bylo krásně vidět, a ze jsem prodelala syndrom mizejiciho dvojcete. Byl videt jeden prazdny vacek. Takze se podle me ani nevyvinulo srdicko. Nicmene druhe tam bylo :srdce: Prvních pár dní po zjištění těhotenství jsem neměla žádné nevolnosti jen jsem byla unavená a bolely mě prsa. Na začátku listopadu už jsem zvracela první ligu. Kolikrát i čaj a vodu jsem vyzvracela a pořád jsem se uklidnovala že kdo zvrací nepotrácí. A že to vlastně probíhá dobře že mám hodně hormonů a pořád jsem tady četla že je to prosperující tehotenstvi. To mě uklidnovalo. Jednou na svátek 17.11 jsem zakvacela malinko a pak od té doby špinila. Byla jsem v nemocnici a tam rekli ze je vse ok ale je o 14 dni mladsi nez podle MS. Za dalsich 14 dni jsem byla u sve dr. A pořád o 14 dní mladší ale prý je to normální. To už jsem měla být nějaký 11tt ale podle UTZ jsem byla 9+4tt pořád jsem řešila jak vypadá na ultrazvuku že ostatní ženy mají už vidět hlavičku a tak a já jenom prostě takrovou sisatou kuličku ale pořád jsem se uklidnovala a zvracela a typické těhotenské problémy říkala jsem ji ze spinim ale prý je to stará krev a ještě mi k tomu objevili cystu na vajecniku ale to jsem četla že přebírá funkci tělíska a že je to vlastně dobře že vyživuje. Bylo mi fakt zle nemohla jsem nic cítit pokaždé jsem běžela na záchod když jsem něco zacitila když jsem neměla co zvracet tak jsem se dávila. A to podotýkám že jsem zdravá, nefetuju, nepiju, nekouřím nejim žádné léky prostě úplně zdravá a stejně mě tohle potkalo - potrat v prvnim tehotenstvi. 2 měsíce jsem se takhle trápila ale říkala jsem si ať bliju klidně víc hlavně aby mimi bylo v pořádku a zdravé. Musela jsem abych do sebe něco dostala jist s kolikem na nose. Jinak bych neměla šanci nic sníst. Jedla jsem jen piškoty Monte a tak. Pak vyvary ale s kolickem na nose. Zhubla jsem 5 kilo. A pak to přišlo…23.12 jsem ještě pro můj vlastní klid šla do nemocnice na kontrolu protože jsem pořád slabě spinila stridalo se to s bílým vytokem. Tam zase o týden mladší takže já měla být podle MS 14+3tt ale doktor říkal že vypadá na 11 týden. Ale srdíčko v pořádku. Takže jsem si řekla že to prostě oznámíme pod stromeček. Vždycky jsem si to přála už jsme byli i na focení a udělali obrázky které jsme dali jako dárek. U mě už to věděli mamka a sestra a lidi z práce protože jsem musela na měsíc zmizet kvůli těm nevolnostem. Zbytku rodiny jsme to řekli den po Štědrým dnu. Už na Štědrý den jsem snědla šunku protože jsem na ni dostala chuť. Ale ráno jsem stejně 3× skoro zvracela spíš se davila takže vše jak jsem byla zvyklá. 25.12 jak jsme to oznamovali zbytku rodiny jsem si všimla že mě dost bolí bříško tak jako zvláštním způsobem. Předtím mě normálně bolelo břicho pořád jako při MS ale tohle bylo jiné. Ale pořád mi bylo špatně tak jsem říkala to bude deloha jak se roztahuje. Vůbec by mě nenapadlo že za 3 dny bude po všem :(…26.12 ráno jsem začala krvácet a odvezla mě sanitka do nemocnice kde na ultrazvuku byla srdeční akce a miminko 11+2tt (měla jsem být podle ms 14+6tt) takže si mě tam nechali a dostávala jsem proti krvaceni něco. Dr. Rikala ze je to 50 na 50 a ze bohuzel to nevidi dobre ze mam hematom a zvlastni obraz asi se proste prestalo mimi vyvijet. Byla jsem na pokoji sama protože nejsem očkovaná tak na izolovanem pokoji a dělali mi testy. Už jsem nekrvacela jen spinila pokaždé jsem se bála navstevy WC hrozný co jsem si musela projít bylo mi hrozně ale držela jsem se kvůli němu :srdce: věděla jsem že srdíčko bije a navíc mi pořád bylo špatně a měla jsem nevolnosti. Nemohla jsem ani snist ty blivajzy co mi nosili. Smrdelo mi to a tak jsem si pročítala diskuze tady a psaly víceméně holky že to nakonec dopadlo dobře takže jsem měla naději :srdce: nicméně 27.12. Teď zpětně jsem si uvědomila že jsem dostala strašnou chuť a hlad na večeři s snědla jsem i sýr který by mi předtím smrdel naprosto bez problémů, dokonce jsem cítila jak mi obvykle chutná rajče to předtím chutnalo jinak ne jako rajče. A v noci to začalo…28.12 jsem se ve 2hodiny ráno probudila a strašně mě bolel levý vajecnik myslela jsem si že umřu bolesti a začala jsem krvácet. Na pokoji už jsem měla 2 ženský které jsem samozřejmě vzbudila. Volala jsem sestry a říkám že jsem začala krvácet a boli mě neuveritelne bricho. Pak přišla že mi na bolest nic nedá ať to zkusím zaspat, a ze to jak krvacim není žádný krvaceni. A odešla. Tak říkám tak jsem asi blba a nepoznám velký krvaceni? Tak jsem si vyměnila vložku a za minutu dost krve a bolesti jako blázen tak ji volám znovu říkám já to prostě nevydržím dejte mi něco na bolest a za minutu jsem to takhle prokrvacela to už je docela dost ne? A ona to jo. Tak odesla pro injekci na bolest a já už to nemohla vydržet a navíc jsem pořád budila ty holky ale byly moc hodný chápali to. Tak jsem k nim v bolestech došla a říkám okamžitě mi zavolejte doktorku. Já se proste odbyt nenechám ať ze mě klidně udělají hysterku mě je to jedno. Doktorka samozřejmě nikde byla na porodnici takže jsem čekala asi půl hodiny než přišla. Mezitím mi píchly něco na bolest a najednou ze mě šlo krve jako z vola…úplně jak kdyby tam byl nějaký špunt a ten vyšel ven začala jsem brutálně krvácet daly mi tu plenku abych nezrkvacela postel a říkám teď že mě něco vyšlo a oni jenom hodně krve. Pak přišla doktorka říká vydržíte to do vizity říkám no to ani náhodou, už trošku zabrala ta injekce do kanyly na bolest. Tak jsem šla s ní nejdřív na ultrazvuk tam už neviděla plod v děloze tak jsem šla na kozu všude po mě krve a tam mi říkala nedivejte se a byl už v porodních cestách. Viděla jsem jenom jak ho dávají do nějakého kališku většího a všude krev… :,( mě to tak strašně bolelo ze to není ani možné popsat. Byla jsem úplně v šoku. Revizi jsem odmítla tak mi dali injekce na vyvolání, dost jsem krvacela ale dalo se to. Pak jsem z té hrůzy usnula a probudila se az ráno a pořád mi to nedocházelo že jsem o mimi přišla…ta bolest fyzická zaslepila bolest psychickou ale jen na chvili…pritel mi ještě v noci brečel do telefonu ale ja jsem mu s klidem říkala to bude dobrý to nějak zvládneme spolu. A pak mě pustili domu protože jsem revizi odmítla. Samozřejmě mi říkali jak je to nebezpečné že můžu vykrvacet atd ale já jsem chtěla jediné jít už domů…dali mi atb na případný zánět ty jsem teda raději brala a za 2 dny kontrola. Nikdy by mě nenapadlo že tohle potká právě mě a zrovna moje první :,( vlastně jsme přišli o 2 miminka. Do té doby jsem nevěděla co je to pocit prázdnoty. Vždycky jsem si říkala já jsem silný člověk ale tohle? To prázdno to že jsem v místnosti sama mě úplně dostalo. Naštěstí mám skvělého partnera a byl neustále semnou :srdce: ale i on musí do práce tak se s tím musím vyrovnat pořád to moc bolí…ještě když člověk nikam nemůže protože posranej covid. Ani do nemocnice zamnou nikdo nesměl a přitom je to tak důležitý pro ženu mít oporu a mít tam prostě někoho… přitom tam skoro nikdo nenosil ani respirator a roušku fakt mě to štvalo byt na to sama…v dnešní době..vím ze před 30 lety to bylo normální ale my jsme si teď zvykli na určitý standart a prostě to bylo pro mě hodně těžký…byt tam tak sama. Ještě že jsou alespoň mobily. Holky to co teď prožívám bych nepřála nikomu opravdu ne a navic zrovna ten den porodila moje kamaradka krasnou holcicku hned vedle v porodnici, tak jsem si rikala ja uz chci taky… Díky holky že jsem se mohla vypovídat…teď najela ta psychická stránka a strašně mě to bolí…navíc čekám až se docistim abych nemusela na revizi ale říkám si když si moje tělo poradilo a i přes veškerý injekce proti krvaceni kdy jsem se po 4 hodinách rozkrvacela a všechno že mě vyšlo tak věřím svému tělu že ví co dělá…jsem na něj opravdu pyšná. Ale pořád mám v hlavě co když za to můžu já a co když jsem prostě měla být víc opatrná a to jsem cely 2 měsíce prolezela takže jak víc opatrná jsem mohla být? Vždyť přece člověk nemůže pořád jen ležet…pro to malý bych udělala cokoliv. Ten pocit prázdna už asi nikdy nezapomenu…zítra to bude týden a já pořád doufám že se probudím ze sna…moc jsem se na něj těšila…za 6 měsíců tu mohlo být s námi :,( je to těžké teď musím myslet na to abych se docistila a začneme znovu. Sice budu mít nesmírnej strach ale to k tomu už asi patří. Držte mi palce ať z toho nezešílím. Vím ze nejsem jediná kdo takhle trpí, dlouho jsem váhala zda to jsem napsat ale musím říct že mi to svým způsobem pomohlo. Třeba to někomu taky pomůže, že není sám, kdo tohle prožívá, protože mě tyto diskuze na emimino opravdu pomohly. Děkuji

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
150
3.1.22 16:47
:,( :srdce:

jsem v 13tt a taky bych měla být podle MS už v 15tt, takže se mě Vas příběh hluboce dotýká…navíc když vidím, že můj gynekolog tehotenstvi v 1. trimestru vůbec „nebere“ za „platne“, proste buď a nebo

Ale tak to není, my už ty děti milujeme a já tuším, jak se teď cítíte. Jste jeho maminka a ono je pryč. Ale jistě vědělo, že ho milujete a bylo s vámi rádo :srdce: moc mě to mrzí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.1.22 17:09

Potratila jsem ve 12 tt 2× a jsem moc ráda, že jsem to zvládla sama a doma. Stihla jsem se rozloučit :srdce:, což pro mě bylo důležité.
Revizi jsem se tedy pak nevyhla, ale tak to bylo no.

Je to hnusný, bolí to, je to čerstvý, ale dej tomu čas. :kytka:
Bohužel se to děje. :kytka: :hug:

A hlavně si nic nevyčítej. Nic jsi neudělala špatně, málo nebo hodně. Někdy proste příroda rozhoduje i kdybychom se stavěly na hlavu.

Přeji brzké těhotenství. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
1137
3.1.22 17:31

Ahoj zakladatelko,
Je mi moc líto, co Tě potkalo a chápu tvou prázdnotu a bolest
Já zažila spontánní potrat loni v červenci v 17 týdnu
A bylo to příšerné
Necítila jsem se psychicky dobře dalšího půlroku poté, pak se to začalo pomalu zlepšovat.

Ale neboj, ono vše přebolí
Hlavně si dej čas si vše odžít a odtruchlit.
Já tady ještě někde mám fotku ze svého prvního velkého UTZ a také dopis co jsem pak po potratu svému prvnímu napsala..

Teď jsem 4 týdny před termínem svého porodu a Ty se také dočkáš.
:srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4026
3.1.22 18:05

Taky jsem potratila v 11tt, akorát jsem takhle šíleně začala krvácet doma, dovezla jsem se do špitálu (na sobě x vložek a pod sebou deku, všechno od krve), hned mě brali na sál. Psychicky jsem na tom byla blbě, předtím jsem měsíce byla v šíleným pracovním vypětí a tohle mě dorazilo, složila jsem se. Je to šest let, mám dvě zdravý děti a dneska už bych to asi tak neprožívala - v mým okolí zažila brzký potrat skoro každá holka a mám štěstí, že mám za sebou jen jeden. Je to, bohužel, normální, patří to k životu. Neboj, bude líp :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3
3.1.22 18:22

Holky moc vám děkuji za podporu, vím chce to jen čas :srdce: sice na to nikdy nezapomenu ale časem to přebolí…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.1.22 19:38

Moc mě to mrzí :srdce: a nejvíc mě mrzí, že ste si tím musela projít v nemocnici a s takovým přístupem :(

Já mam za sebou měsíc zpátky vyvolaný potrat pro ZT v 9tt, kdy samotný potrat proběhl půlhodiny po příjezdu z nemocnice a jsem za to ráda, že to bylo doma. Taky jsem měla nactene, co mě asi čeká a dovedu pochopit, jaký to musí být šok, když to člověk nečeká. :(

Chápu, že je to strašně těžké, ale tak to mělo být, příroda věděla, že je něco špatně, vy jste pro to nemohla udělat nic, ani víc. Hodně sil a štěstí do příště :andel:

  • Citovat
  • Nahlásit
454
3.1.22 21:09

@Ulesa Ahojky, je mi to moc líto. Já jsem v červenci 2020 prodělala ZT v 11 týdnu, také byl mladší. Přestalo mu bít srdíčko. Bylo to pro mě něco hrozného. Zjistila jsem to, až na normální kontrole. Neměla jsem vůbec žádné příznaky, ba naopak jsem také ještě ráno před prohlídkou zvracela. A teď červen 2021 jsem v 8 týdnu začala krvácet a po dlouhých peripetiích se zjistilo, že mám mimoděložní. :,( Ztratila jsem tedy dvě miminka a nikdy na ne nezapomenu, i když už je mi lépe, ale pořád to bolí samozřejmě. Utěšuje mě jen to, že je nic nebolelo. Nechala jsem si udělat přívěsky s jejich jmény, protože jsem na ne nechtěla jen tak zapomenout. A hodně se mi ulevilo. :srdce: :srdce: Teď se budeme pokoušet o třetí, taky mám strach, ale ano nejsme v tom samy a vydrzime toho hrozne moc :* at se brzy zadari a at už je všechno v pořádku :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1932
3.1.22 21:51

Jste moc silná a statečná žena. V životě se nám občas přihodí hrozné věci, kterým se i po hodně dlouhé době špatně věří. Moc mě mrzí, že když už se vám tohle přihodilo, musela jste si to vytrpět zrovna takovým způsobem. Věřím ale že se budete posouvat stále vpřed a že se brzy dočkáte zdravého miminka (nebo hned dvou ;) ) a budete upřímně šťastná. Věřte mi - neexistuje jediný důvod, proč by to příště nemohlo vyjít klidně absolutně ukázkově :) :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
572
7.1.22 07:46

Ahoj, taky to mám bohužel za sebou v 17.tt. Nejhorších bylo půl roku potom. Pak se s tím naučíš žít. Určitě se vám brzy zadaří a budete mít zdravé miminko :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
80
7.1.22 11:59

Taky jsem si tím prošla, až skoro symbolicky jsem samovolně potratila na dušičky v listopadu. Už to jsou 2 měsíce a není den, kdy bych si nevzpomněla a vnitřně se k tomu nevrátila. Pořád nejsem úplně v pohodě.
Přesně jak píšeš, na jednu stranu jsem pyšná na svoje tělo, že to zvládlo vyřešit samo a nemusela jsem do nemocnice.Na druhou stranu si říkám, jestli to už není nějaký znamení, že můj čas plození už je pasé a má nastat jiná životní fáze (už mi není zrovna 20).
Každopádně tobě držím pěsti, ať se brzo psychika hodí víc do rovnováhy a další těhotenství už bylo bez problémů.
Jako ať si každý co chce říká, ikdyž člověk ví, že je první trimestr hop nebo trop, jakmile se to pokazí, sebere to snad každého. My to nikomu ani neřekli a po tom jsem musela fungovat jak by se nic nedělo, protože toto zrovna každému člověk říkat nebude viď, taky nic moc.
Drž se! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3
7.1.22 17:38

Je to těžký holky…mívám dny, kdy jsem dobrá a pak zase dny kdy nechci nic dělat s nikým mluvit. Nejhorší pro mě byla revize delohy teď před 2 dny. Bylo to psychicky náročný na sále jsem se rozbrecela a chtěla to mít už za sebou. Nakonec se mi revize nevyhla a musela jsem na ni…ale už bych nešla, není to nic bolestiveho fyzicky ale psychicky je to strašně náročné…jinak taky už nejsem bohužel nejmladší ale prostě budeme se snažit a snad to vyjde. Vám také přeji aby se to povedlo, pořád se uklidnuji že to byla náhoda a ze druhé tehotenstvi bude v pořádku, podle zkušeností tady na diskuzích…mám pořád naději. Nakonec v den revize jsem se dozvěděla že miminko mělo VVV takže moje tělo reagovalo dobře…ale je to hrozný slyšet že první tehotenstvi a tolik vad co mělo…úplně jsem z toho byla v šoku ale prý to je náhoda. Tak budu doufat a na genetiku nás zatím neposlali. Možná po konzultaci s mojí dr. Bych pro klid duše na genetiku šla ale zase si říkám že tehotenstvi je buď a nebo…je to blbý ale nikdy nevíš co se stane a co se nestane. Teď přemýšlíme o nějaký dovce abych se trošku uklidnila…moře mi hodně pomáhá na všechny strasti a pak bychom se začali snažit a uvidíme snad nám to vyjde. rok 2021 skoro všechny moje kamarádky porodily a musela jsem si i kvůli tomu dočasně pozastavit fb a insta abych to nějak dala. Věřím že časem to preboli i když nikdy na to nezapomenu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat