Sebepoškozování léčba

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

kocourGarfield

1.2.23 11:59

načítám...

@PetraMir jako ze za 1 sezení dostaneš rozuzlení :think: Moc bych vám to přála.

Citovat
Upravit

PetraMir

1.2.23 12:04

načítám...

@kocourGarfield píše:
@PetraMir jako ze za 1 sezení dostaneš rozuzlení Moc bych vám to přála.

To není o jednom sezení..těch bude nejmíň 10… ale pomůže nám ZAČÍT nově..jinak :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Ochluplepsi

372

264

25.5.23 17:33

načítám...

@PetraMir píše: …Děkuju …uvidím v pátek co dělám špatně, nebo kde je příčina.

Jak jste dopadly?
Podle mě toho zas tak špatně neděláš, ruku na srdce, kdo z nás má na výchovu patent??
U nás se děje to samé, sebepoškozování, deprese, špatné nálady, zvracení :nevim:
Má dcera má 12 spolužaček a tyto nebo podobné problémy má devět z nich.
Každé ráno cestou do školy všechny brečí .
My už to řešíme/léčíme rok a furt tak nějak nastejno.
Jak to, že to mají skoro všechny???
Ou to svedla na naše dospělácké vztahy, ale fakt tady odtud to není.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

22.1.24 16:11

načítám...

@PetraMir píše:
To není o jednom sezení..těch bude nejmíň 10… ale pomůže nám ZAČÍT nově..jinak

Můžu se zeptat jak jste dopadli?

Citovat
Upravit

PetraMir

8.2.24 19:36

načítám...

@Anonymní píše:
Můžu se zeptat jak jste dopadli?

Dopadli jsme dobře:) po sezeních u psycholožky, která byla i pro mne důležitá, protože jsem změnila chování k dceři a přestala více řešit nedůležité věci
začala dcera chodit k léčitelce. Ta jí pomohla vyčistit mozkové bloky.Pak si našla brigádu která ji zaměstná hlavu a dnes mohu říci, že toto období máme úspěšně za sebou, zase se raduje ze života, sebepoškozování je pryč a máme hezký kamarádský vztah. :srdce: :andel:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

10.2.24 20:18

načítám...

Ráda bych se podělila se svými „zkušenostmi“. Před nějakou dobou jsem rekapitulovala svůj život. V dětství, cca kolem desíti let jsem si několikrát rozpíchala dásně párátkem, vím že jsem tam měla zbytky nějakého masa a najednou jsem je měla do krve. Nebo jsem si rozkousala vnitřek tváře, fascinovalo mě když mi po náhodném kousnutí to místo zbělalo a tak jsem se tam kousla úmyslně. V patnácti jsem si na internátě vyvolala zvracení. Už nevím proč, ale seděla jsem u mísy a dělala jakože se dávím, ne lžičkou nebo prsty, prostě jen jsem to imitovala a najednou že mě šly zvratky. Je fakt, že jsem si nesedla s některými dalšími ubytovanými. Můj otec je alkoholik a už od mala jsem byla tzv. páté kolo u vozu. A dost dětí si ze mě dělalo srandu až šikanovalo. Vybavuji, že se mamka ptala pediatra zda to zvracení nemůže být psychické. Stejný pediatr řekl, jiné pacientce, že určitě nemá neurologický problém a ať si najde psychiatra. Neurologickýá diagnóza následně potvrzena. Před lety jsem chtěla chodit na psychologické terapie, paní která je vedla mi na čtvrtém sezení řekla, že ambulantní péči není třeba. Že mám přijít až někdy, až budu potřebovat. Pořád se ptala na současnost, třeba jestli mám pravidelný sex a traumata z minulosti jí nijak zvlášť nezajímaly. Třeba na to, že se bojím chodit nakupovat oblečení, protože se bojím že dostanu vynadáno, mi řekla že existují secondhandy. Tohle jsem naštěstí už odbourala i bez ní. Na tom posledním sezení jsem jí dokonce odpovídala skoro mechanicky, prostě to co chtěla slyšet a sama ty schůzky chtěla zrušit ale ona to navrhla dřív. Byla to nějaká poradna zřizovaná krajem a zadarmo. Zajímavé bylo, že jsem nemusela uvádět skutečné jméno, mohlo být i fiktivní. Teď se někdy škrábu na jedné noze, u kotníku.