Separační úzkost ve 2 letech?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.10.18 17:30
Separační úzkost ve 2 letech?

Ahoj ženy, někdy si připadám trošku taková bezradná. Dcerce je 2 roky a 2 měsíce a je na mne hodně fixovaná, skoro mi to připadá jako zase nějaká separační úzkost, je to možný v tomto věku? Je veselá, vyhraje si, ale jakmile jdeme ven, drží se mne všude jako klíště, hlavně když je hodně lidí nebo jsme na nějakém kroužku, to jí trvá i hodinu, než se uvolní a pak je v pohodě a zabaví se, ale musí mne mít pořád na dohled, jinak okamžitě brečí a shání mne. Zažily jste to? A pomohlo něco? Babičky máme daleko, muž je klasicky v práci jako plno chlapů, chůvu se nám sehnat nepodařilo, tety nejsou, takže s jinými lidmi moc není zvyklá být. Budu ráda za jakékoliv tipy nebo podporu. Ráda bych ji dala tak na dvě dopoledne do školky, až ji bude tak 2,5 roku, abych mohla si něco přivydělat, ale nevím, jak to dopadne a zda se to nějak změní. Díky za případné zprávy!

Reakce:
 
Ivana 85
Závislačka 3084 příspěvků 05.10.18 18:20
@Anonymní píše:
Ahoj ženy, někdy si připadám trošku taková bezradná. Dcerce je 2 roky a 2 měsíce a je na mne hodně fixovaná, skoro mi to připadá jako zase nějaká separační úzkost, je to možný v tomto věku? Je veselá, vyhraje si, ale jakmile jdeme ven, drží se mne všude jako klíště, hlavně když je hodně lidí nebo jsme na nějakém kroužku, to jí trvá i hodinu, než se uvolní a pak je v pohodě a zabaví se, ale musí mne mít pořád na dohled, jinak okamžitě brečí a shání mne. Zažily jste to? A pomohlo něco? Babičky máme daleko, muž je klasicky v práci jako plno chlapů, chůvu se nám sehnat nepodařilo, tety nejsou, takže s jinými lidmi moc není zvyklá být. Budu ráda za jakékoliv tipy nebo podporu. Ráda bych ji dala tak na dvě dopoledne do školky, až ji bude tak 2,5 roku, abych mohla si něco přivydělat, ale nevím, jak to dopadne a zda se to nějak změní. Díky za případné zprávy!

Ahoj,mela jsem to uplne stejny.I kdyz ji hlidal nekdo z rodiny tak zachvaty kdyz me nevidela.Jsem si rikala ze nevim jak da skolku.V cervnu ji bylo 2 a pul a behem prazdnin se najednou zacla hodne menit.Ale stejne jsem se bala ze skolku neda.No a v pulce zari sla,ja noc predtim nespala,rano se mi chtelo zvracet z nervu a madam tam nakracela jak kdyby tam chodila od jakziva a jeste tam ani jednou nebrecela.Takze ver,ze se behem par mesicu muze uplne zmenit.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.10.18 18:25

@Ivana 85 Moc díky, to jsi mne uklidnila. Tak snad to tak bude, uvidíme. :)

 
Uživatel je onlineMartina84
Ukecaná baba ;) 2038 příspěvků 05.10.18 19:21

@Ivana 85 jj, mám stejnou zkušenost se synem. Na jaře jeste totani asocial. Pres leto se to hodne zlepsilo a v rijnu zacal chodit do skolky. To mu bylo 2r9m a dal to skvěle. Takže vydržaj!

 
Ou
Kelišová 5390 příspěvků 05.10.18 19:43

Nelámejte to přes koleno, choďte pokud možno společně na nějaký kroužek a/nebo mateřského centra a především držte svoje emoce na uzdě - pokud vy znerovzníte z toho, že ona je nejistá a budete cokloliv dělat moc usilovně, tak ji to ještě víc znejistí.

Ono to přejde. Nedá se zaručit, že bude zralá na to jít do školky ve dvou a půl letech. ale je docela dobře možné, že to půjde.

 
mrav
Neúnavná pisatelka 19460 příspěvků 05.10.18 22:13

Je to normální vývojové stadium - u mé dcerky možná spojené i s úmrtím mámy. Je potřeba hodně chodit do dětského kolektivu, do herniček. S tou školkou bych to být tebou zkusil. Moje dcera začala chodit teď od září do školky a je tam ráda.

 
Mrs.bloud
Kecalka 187 příspěvků 06.10.18 01:10
@Anonymní píše:
Ahoj ženy, někdy si připadám trošku taková bezradná. Dcerce je 2 roky a 2 měsíce a je na mne hodně fixovaná, skoro mi to připadá jako zase nějaká separační úzkost, je to možný v tomto věku? Je veselá, vyhraje si, ale jakmile jdeme ven, drží se mne všude jako klíště, hlavně když je hodně lidí nebo jsme na nějakém kroužku, to jí trvá i hodinu, než se uvolní a pak je v pohodě a zabaví se, ale musí mne mít pořád na dohled, jinak okamžitě brečí a shání mne. Zažily jste to? A pomohlo něco? Babičky máme daleko, muž je klasicky v práci jako plno chlapů, chůvu se nám sehnat nepodařilo, tety nejsou, takže s jinými lidmi moc není zvyklá být. Budu ráda za jakékoliv tipy nebo podporu. Ráda bych ji dala tak na dvě dopoledne do školky, až ji bude tak 2,5 roku, abych mohla si něco přivydělat, ale nevím, jak to dopadne a zda se to nějak změní. Díky za případné zprávy!

Znam takove deti z okoli a podle me je to jednak vrozena povaha a jednak vychova, cimz nechci tvoji vychovu nikterak kritizovat, proste ruzne druhy pece maji ruzne trvale nasledky:-) Chce to chodit vic ven mezi lidi, idealni je od narozeni a kazdy den, sama byt k druhym otevrena, komunikativni a povzbuzovat ditko ke stejnemu. Hodne deti je takovych, obvzvlaste zde v ceske republice, kde je normalni prijit na hriste plne maminek a nepozdravit…

 
Ivana 85
Závislačka 3084 příspěvků 06.10.18 07:50

@Mrs.bloud ja si myslim ze vychovou to uplne neni.My od mala chodily na plavani,na krouzky do materskych center,starsi syn hraje fotbal takze jsme byli nekolikrat tydne mezi lidma na treninku a zapase.A stejne i kdyz ty lidi znala od narozeni,tak na ni nemohli ani promluvit.A kdyz na ni nedej boze promluvil cizi clovek,tak to byla uplna katastrofa.Takze si myslim ze to je fakt povahou a ne vychovou.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.10.18 16:16

Díky všem za odpovědi a za podporu, já jsem sama dost aktivní, takže se naopak musím v množství kroužků krotit a snažím se hlavně dcerce dopřát pocit bezpečí domova. Jinak chodíme do kroužků aktuálně 2-3× týdně, nicméně vnímám, že každý den potřebuje si i v klídku pobýt doma či na zahradě, kde je uvolněná, veselá a v pohodě, prostě je ve „svém“. Chodíme i do různých ZOO, na výlety a tak. Věřím, že to úzkostné období přejde, jak píšete. Mezi dětmi (když je zná) i komunikuje, od druhých narozenin se dost rozmluvila, tak s nima už vede celkem vtipné dialogy, už i se staršími, ale potřebuje to prostředí znát a s dětmi se více seznámit. Asi to bude klasicky introvert. Takže spíš nyní praktikujeme návštěvy u kamarádek a tak, kde je těch dětí pomálu, to jí celkem vyhovuje a tam se uvolní celkem rychle. :) Díky za vaše zkušenosti a sdílení!

 
Mrs.bloud
Kecalka 187 příspěvků 06.10.18 23:16
@Ivana 85 píše:
@Mrs.bloud ja si myslim ze vychovou to uplne neni.My od mala chodily na plavani,na krouzky do materskych center,starsi syn hraje fotbal takze jsme byli nekolikrat tydne mezi lidma na treninku a zapase.A stejne i kdyz ty lidi znala od narozeni,tak na ni nemohli ani promluvit.A kdyz na ni nedej boze promluvil cizi clovek,tak to byla uplna katastrofa.Takze si myslim ze to je fakt povahou a ne vychovou.

Hele ja si myslim, ze to vychova je, ono nejde jen o to, ze nekam clovek chodi, ale jednak jak ty sama komunikujes s prostredim a jak komunikujes popr. dalsi osoby s ditkem. Myslim, ze je to hodne slozity proces, jak se utvari povaha a podle toho, co pozoruji, tak povahove rysy, ktere vnimam jako vrozene jsou rychlost ve vyvoji, spise pasivita /spise aktivita, mira drazdivosti, ale i tady jde o to, ze ditko se vyvinulo v deloze matky a bylo po celou dobu konfrontovano hormony matky… Pomerne dost pozoruju deti v tomto veku a kdyz me dite zaujme, ze je zvlastni, tak koukam na matku a jak interaguji a vzdycky tam najdu nejakou souvislost. samozrejme je to moje teorie, nikdo nevi, jak to je, vedci rikaji, ze to i to, padesat na padesat. Ale mas zase vyzkumy jednovajecnych dvojcat oddelenych po narozeni a casto jsou si v dospelosti hodne podobni, maji stejne povolani, podobne funkcni rodiny, je to zvlastni, jeden by rekl, ze to napomaha te teorii, ze jsou veci vrozene, jenze jak jsem psala, dite nez se narodi je v deloze…Ja treba odjakziva umoznovala dceri, aby byla spontanni, byla jsem ji neustale za prdelkou, zakricela jsem na ni do dvou let jednou, nikdy fyzicke tresty, ve dne v noci jsem byla vedle ni, sla kamkoliv chtela a vetsinu dne i delala, co chtela, na cokoliv, co projevila, jsem reagovala - vzdy - i kdyz jsem zrovna platila na kase.....mela i vyhodu, ze byla opravdu hezke miminko a lidi na ni dobre reagovali sami…vysledek: sebevedoma holcicka, ktera vsude vleze, o vse si rekne, nema potiz si hned delat kamarady…negativa: je jich vic, ale napriklad: je pratelstejsi a akcnejsi, nez vetsina deti v jejim veku, takze je casto zklamana, ze si nekdo nechce hrat a druha vec je, ze si zvykla, ze si sama ridi svuj program, takze blbe zvlada, kdyz to ridim ja, vse musi byt veci dohody, pokud to je dane z venci a ji se to nehodi do kramu, tak proste chvili breci, ale zase vi, ze prez to vlak nejede a jde smirena :srdce: Jinak samozrejme respektuju tvuj nazor ;)

 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Velká fotosoutěž: Fisher-Price je u konce. Kdo se může těšit na výhru?

Milé maminky, od 24. 9. 2018 do 9. 12. 2018 jste mohly přidávat fotografie... číst dále >

Konec ftalátům i salmonele. Co přináší Evropa vašemu miminku?

Slýcháte kolem sebe občas lamentování, že přivést děti do dnešního světa je... číst dále >

Články z Expres.cz

Fanoušci se bijí za Arichtevu: Tomicová nemá ve finále co dělat!

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Na vlastní kůži to... číst dále >

Další oběť Me Too hysterie: V rádiu zakázali oscarovou vánoční píseň, je závadná

Vánoční klasika, která neomrzí. Tou je jistě pro velkou část Američanů téměř... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pomozte nadšené sportovkyni Natálce k bezbolestnému pohybu a nové protéze

Jednou by chtěla být veterinářkou, ze všeho nejvíc však čtrnáctiletá Natálie... číst dále >

Rodinu trápí rakovina tříleté dcery i plesnivý dům. Teď mají nové bydlení

Aby šestičlenná rodina neměla málo starostí se zchátralým domem plným plísní,... číst dále >