Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@slavuska1 píše:
Nedávej ho tam, když nechce. i kdyby se uklidnil hned jak zabouchneš dveře, tak ten ranní výstup je pro něj dle mě dost šílený stres..proč ho tomu vystavovat zbytečně, když to není nutné
Není to nutné…ale prostě si myslím, že to všechno hraní a zábava, co má tam, to já mu doma už neposkytnu, nejsem tak nápaditá, ač se snažím…a když kňourá miminko, nezmůžu nic, tak jsem chtěla, aby měl prostě změnu, zpestření…ale on teď nechtěl chodit nikam, ani na návštěvy, na výlety metrem, na cvičení…opravdu ho do školky neodkládám, jen jsem nabyla přesvědčení, že se mu tam bude líbit…navíc to ani pro mne není žádná hitparáda, máme to docela daleko, trasu jdu denně 4× a za každého počasí s kočárkem, někdy se sama sebe ptám proč… ![]()
@Simca007 ja mam skoto triletaka, 5m mimco a je to pohoda. Nechej ho doma s vami ![]()
To je i o dítěti, malá chodí dvakrát v týdnu už od dvou a něco a naprosto v pohodě..
@lyrica píše:
@Simca007 ja mam skoto triletaka, 5m mimco a je to pohoda. Nechej ho doma s vami
Já ti rozhodně fandím, když může a CHCE být máma s dítětem doma, je to super!
Ale jinak: Než začal druhý syn lézt, byla to také domácí pohoda, cítila jsem se mnohem, mnohem líp, než předtím doma s prvním (tedy jen s 1 dítětem). Na rozdíl od staršího mi mladší spal a tak jsme krásně zvládli příchod miminka do rodiny, protože jsem se staršímu věnovala na 200% a tak neměl důvod žárlit… Třeba jsem malého kojila (na fotbalistu), tudíž jsem měla druhé koleno volné, na něm posazeného staršího a četla jsem mu knihu…
Atd.
JENŽE:Jakmile se mladší začal plazit, OKAMŽITĚ, co se POPRVÉ vydal směr hračka staršího, nastalo období šíleného boje. Idylka vzala za své a přes všechnu možnou moji péči (domácnost od té doby nula), jsem se bála, že starší mladšího zabije. Jakmile jsem nedávala pár vteřin pozor, rána a mladší letěl obloukem k zemi. Tenkrát mi to připadalo, že pečuji o 3 děti. O ně dva a nádavkem jako 3. práci jsem sledovala ostřížím zrakem jejich interakci.
(Chybí smajlík s hadrem na hlavě.) ![]()
Občas to bylo vážně ostré. Naše starší dítě je odjakživa trochu asociál, absolutně nekontaktní, zatímco mladší ho naprosto zbožňuje, chce být na něm neustále nalepený a dělat přesně, co brácha. Nebýt starší ve školce, tak vylítnu z kůže.
Na chvíli pomohlo přehradit pokoj, starší v té době stále maloval nebo skládal stavebnice a to se prostě nedalo… Prcek mu to trhal, bral, házel… Pak se naučil malý přelézt i moje hradby a bylo to… Nejhorší období trvalo asi rok a bylo mi staršího dost líto a zároveň jsem nevěděla co s ním, aby brácha přežil.
Takže pokud je Tvému mladšímu 5 měsíců, nedá se podle toho ještě soudit. To byl u nás svatý klid a pohoda. ![]()
@Levandule121 jojo, to ti sice věřím, ale starám se ještě o svoji nemocnou a ochrnutou mamku. Tak si myslím, že lezoucí batole je proti tomu naprostá brnkačka.
@Levandule121 píše:
Já ti rozhodně fandím, když může a CHCE být máma s dítětem doma, je to super!Ale jinak: Než začal druhý syn lézt, byla to také domácí pohoda, cítila jsem se mnohem, mnohem líp, než předtím doma s prvním (tedy jen s 1 dítětem). Na rozdíl od staršího mi mladší spal a tak jsme krásně zvládli příchod miminka do rodiny, protože jsem se staršímu věnovala na 200% a tak neměl důvod žárlit… Třeba jsem malého kojila (na fotbalistu), tudíž jsem měla druhé koleno volné, na něm posazeného staršího a četla jsem mu knihu…
Atd.
JENŽE:Jakmile se mladší začal plazit, OKAMŽITĚ, co se POPRVÉ vydal směr hračka staršího, nastalo období šíleného boje. Idylka vzala za své a přes všechnu možnou moji péči (domácnost od té doby nula), jsem se bála, že starší mladšího zabije. Jakmile jsem nedávala pár vteřin pozor, rána a mladší letěl obloukem k zemi. Tenkrát mi to připadalo, že pečuji o 3 děti. O ně dva a nádavkem jako 3. práci jsem sledovala ostřížím zrakem jejich interakci.
(Chybí smajlík s hadrem na hlavě.)
Občas to bylo vážně ostré. Naše starší dítě je odjakživa trochu asociál, absolutně nekontaktní, zatímco mladší ho naprosto zbožňuje, chce být na něm neustále nalepený a dělat přesně, co brácha. Nebýt starší ve školce, tak vylítnu z kůže.
Na chvíli pomohlo přehradit pokoj, starší v té době stále maloval nebo skládal stavebnice a to se prostě nedalo… Prcek mu to trhal, bral, házel… Pak se naučil malý přelézt i moje hradby a bylo to… Nejhorší období trvalo asi rok a bylo mi staršího dost líto a zároveň jsem nevěděla co s ním, aby brácha přežil.
Takže pokud je Tvému mladšímu 5 měsíců, nedá se podle toho ještě soudit. To byl u nás svatý klid a pohoda.
![]()
Jojo, jak to mladší dítě začne chodit, potom začne ta správná švanda. ![]()
@Fima píše:![]()
![]()
Jojo, jak to mladší dítě začne chodit, potom začne ta správná švanda.
Jo jo, to mi povídej!
Mladšímu už 2 roky pryč, naštěstí je každý den dopoledne ve školce a miluje ji! Ovšem když jdeme pro staršího, je to od první vteřiny boj. Včera mu na uvítanou mladší najel schválně motorkou na nohu a boj skončil až jejich usnutím… ![]()
Maminky mám problém se synem od září byl ve školce 2krat budou mu v prosinci 3roky první den se do školky těšil nebyl sním žádný problém dovedli jsme ho tam hrál jsi odešli jsme stim ze jsme mu řekli ze jdeme pryč a az se vyspinka při jdeme pro něj vše bylo v pořádku popapal vyspínkal se posvacil došla sem pro něj dokonce mi řeklzže mám jít domu ze on si chce hrát když tam měl jít podruhé plakal ze tam nechce ze se mu nelíbí obrázky paní učitelka vedla ho tam tchyně byla sem po nocni ted ma nastoupit na stalo od listopadu a už druhy týden pláče každý den ze nechce chodit do školky nevím co mám dělat poradte prosím už sem zoufala
@nellaskrobakova takto si zvyká na školku 99% dětí. Máš dvě možnosti. Buď ho tam dáš a musíš počítat s tím, že si to sedne (sedne si to u 99% dětí, a pak tam chodí rády, ale může to trvat 14 dní, měsíc, dva…), anebo ho tam nedávat, s čímž já se ale neztotožňuji, neboť jsem názoru, že školka je dětem jen ku prospěchu. Tady ti 99% uživatelek řekne, abys dítě do školky nedávala, ale jak mu tím do budoucna pomůžeš, na to si odpověz sama…drž se. Sad a Niki (ve školce od 2 let a šťastná
)
Posledně mi ze školky přišel stim ze ho paní učitelka zavřela do skříně ze ma skříň na zlobivé chlapecký vim ze děti maji hodně fantazie ale ze by az tak
@nellaskrobakova píše:
Posledně mi ze školky přišel stim ze ho paní učitelka zavřela do skříně ze ma skříň na zlobivé chlapecký vim ze děti maji hodně fantazie ale ze by az tak
tak ale to je teda fakt strašný, to bych si teda s učitelkou romluvila, nebo s ředitelkou…tohle je moc. J8 jsme příznivec školek, ale tohle teda ne ![]()
Udělala bych to, že jak bych kluka vedla do školky, u dveří bych se ho zeptala, tak mi ukaž tu skříň, do které tě paní učitelka zavřela, a teda ldyby ukázal, tak se neznám a fakt bych to řešila i s ředitelem…
Zkousim se ted spojit s maminkama co maji děti ve stejne třídě jestli jim děti něco podobného měděný
@nellaskrobakova To co popisuješ, je naprosto normální a probíhá takto odloučení a adaptace u velké hrstky dětí. Dítě si zvykne. Děti ráno pláčou, ale přes den už bez rodičů bývají většinou v pohodě. Ale co bych řešila, je to zavření do skříně.
To se snad už nikde dneska nedělá, ne? A jestli teda ano, tak bych to nenechala jen tak. Potom může být důvodem, proč do školky nechce, i toto. Asi bych pozjišťovala víc.
@Lella píše:
Taky si myslím, že nejhorší je dávat dít do školky „jen někdy“, brát občas po obede a jindy zase ne…atd. A úplně nejhorší je, vít si ho domů a za měsíc zkusit znovu. Dítě už ví, že si jendou vybojovalo, že do školky chodit nebude a bude to ještě horší.
Souhlasím, důležitá je pravidelnost docházky a dítěti moc neustupovat. Dávala bych ho každý den a brala po obědě. On si časem zvykne.
Btw. U nás ve školce kolikrát brečí i děti, co chodily už loni a jsou třeba po delší nemoci znova v kolektivu.