Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Bábrdl na tohle tema me strasne bavi americky blogy - namatkou bemorewithless nebo becomingminimalist. asi hodne zalezi “odkud kam” - taky jsem hodne veci vyhazela, zjednodusila, opustila… ale minimalista nejsem ani nahodou a do garsonky se nechystam. jde o to najit si tu svou hranici “mezniho uzitku” - opravdu uz nepotrebuju zadny dalsi hrnec, zatimco sekajici se mobil proste nahradim…
hackuju se, jsem zvedava na zkusenosti ostatnich
Já jsem žila skromně do 35, a teď jsem šťastná jako blecha, že už konečně nemusím počítat každou korunu a děsit se, že se mi třeba rozbije pračka a nebudu mít na novou. A ano, určitě bych dokázala ušetřit mnohem víc než teď. Ale chci si život taky užít.
![]()
No mě nepřijdou jako „chudí“
hele měla jsem období rasy, nehty, solarko…a to všechno skončilo dávno před dítětem. Teď by mi to vadilo mnohem méně a v podstatě mám to samé v plánu. Hlavně si užít dítě. Ale Lesana ze mě nebude. Prostě jestli si teď kupuju každý dva roky nový Samsung a po rodičovské jednou za tři roky Xiaomi je mi fakt burt, toho se klidně vzdám. Hlavně ať má všechno dítko. Pražský plat, vyřešeny bydlení a k tomu 12 tisíc není žádný vzdáváni se blahobytu za mě ![]()
@Bábrdl mne sa to zatiaľ nepodarilo, ale do budúcna by som chcela ísť podobnou cestou. Pracovať len pár hodín denne a mat viac času na seba a pripadne deti (zatiaľ žiadne nemám). Ale tento plán musí počkať ešte tak 10 let, až splatím hypo, aby som si ten luxus ‚pracovať polku času za polku penez‘ mohla dovoliť.
Ale tvoju známu úplne chápem
tiež nechcem v práci tráviť od nevidím do nevidím. Ale zároveň si raz za čas rada doprajem výlet, dofcu ci tie potahy na polstar, takže s úplným minimalizmom nepočítam.
@Bábrdl znam taky takove otroky penez. Makaji do padnuti, aby meli vsechno co „nutne potrebuji“. Pritom se bez toho clovek vklidu obejde. Ale oni to musi a mit a idealne hned. Takze hura do dluhu.
Ja vasi sousedku uplne chapu, jsem nastaveny a spokojeny s tim co uz mam a nepotrebuji si nic extra kupovat porad.
Nezměnila, ale ziju tak odjakživa
nepotřebuju nové věci, většinou nechám všechno doslouzit dokud to funguje. Víc než plný účet a každou chvíli zbytečné krámy oceňuji ten čas strávený s rodinou, zvlášť když jsou děti malé. Investujeme raději do zážitků.
Já mám zkušenost, že čím víc peněz máme, tím víc utratíme… před pár lety jsme měli o 10 tisíc méně a neznamená to, že teď 10 měsíčně odložíme, ani náhodou…
já mám taky částečný úvazek, 8-12 a pak jdu do školky pro dítě, vydělám si cca 13 tisíc, manžel kolem 25 a bohatě nám to stačí i když máme za byt 11 tisíc, vím, že kdybych šla na celý den tak stejně ty peníze utratíme, takže jsem ráda s dítětem
@LKL píše:
@Bábrdl na tohle tema me strasne bavi americky blogy - namatkou bemorewithless nebo becomingminimalist. asi hodne zalezi “odkud kam” - taky jsem hodne veci vyhazela, zjednodusila, opustila… ale minimalista nejsem ani nahodou a do garsonky se nechystam. jde o to najit si tu svou hranici “mezniho uzitku” - opravdu uz nepotrebuju zadny dalsi hrnec, zatimco sekajici se mobil proste nahradim…hackuju se, jsem zvedava na zkusenosti ostatnich
To je ale trochu jiný problém. Mně jde spíš o to, že vyměníš „čas za peníze“. Získáš ten čas, ale zase máš jaksi míň peněz na to, si ho užít.
Jasně, že když děláš v supermarketu za dvacet hrubého, možnost změnit to moc nemáš. Ale když se můžeš rozhodnou, že budeš vydělávat třeba čytřicet čistého, ale být v práci furt, mít stres, nestíhat, nebo mít deset, pohodu a dost času na děti.
Řekněme, že „základ“, zajišťuje manžel, jde o tom, že tvůj plat dělá takovou tu míru „pohodlí, luxusu“ nebo jak to říct.
Po čtyřicítce na mě taky jdou takové myšlenky. Pořád zvažuju, že si dám pauzu od práce, nebo si najdu něco nenáročného, na pár hodin denně. Klidně za málo penez. Nemám už ambice na kariéru, naopak bych si opravdu chtěla užít dítě, dokud je menší a potřebuje mě. Ale mám „vyděláno“, bydlíme ve svém a manžel takhle zatím neuvažuje. Má to v plánu po padesátce. Jediný důvod je, že mě v tom moc nepodporuje a nechápe to. A taky to, že mám relativně v klidu práci za slušné peníze. Kamarádku chápu a doufám, že i ja k tomu nakonec najdu odvahu ![]()
@divine woman píše:
Já jsem žila skromně do 35, a teď jsem šťastná jako blecha, že už konečně nemusím počítat každou korunu a děsit se, že se mi třeba rozbije pračka a nebudu mít na novou. A ano, určitě bych dokázala ušetřit mnohem víc než teď. Ale chci si život taky užít.![]()
Takže ty bys peníze za čas nevyměnila, chápu to správně?
@Bubla_Bučková píše:
Pražský plat, vyřešeny bydlení a k tomu 12 tisíc není žádný vzdáváni se blahobytu za mě
V zásadě není. Přesto, můžeš mít víc a víš to ![]()
@Cenarius píše:
@Bábrdl znam taky takove otroky penez. Makaji do padnuti, aby meli vsechno co „nutne potrebuji“. Pritom se bez toho clovek vklidu obejde. Ale oni to musi a mit a idealne hned. Takze hura do dluhu.Ja vasi sousedku uplne chapu, jsem nastaveny a spokojeny s tim co uz mam a nepotrebuji si nic extra kupovat porad.
Tak lidí, co žijí za málo peněz je dost, ale na to se přeci neptám…
Jenze kdyby jeji manzel vydelal taky 10-12.000
Cisteho, tak se ji to moc libit nebude
Já jsem třeba doma dobrovolně, protože buď bych musela najít poloviční úvazek, nebo nechávat hlídat cizí moje dítě do večera a někomu za to platit
tak jsem doma, špatně se nemáme, manžel má dobrý plat a já do práce nemusím. Můžu si koupit cokoliv, ale dávám přednost kvalitě před množstvím, auto třeba nemáme protože ho ve městě nepotřebujeme, muž jezdí do práce a kole
a to je ve vedoucí pozici, ale tady jezdí na kole všichni. Chudí opravdu nejsme, ale nás společný čas je pro nás cennější než nějaké krámy. Třeba mobil si taky koupím nový bez šetření, nábytek, ale dlouho se nad tím rozmyslím jestli je to opravdu potřeba.
@babrdl ja se kdysi vzdala 40% platu, bylo to pro mne silene citlivy tema, to rozhodnuti se rodilo skoro rok, opakovane jsem to obrecela… ted jsem stastna - 3 dny v praci a kazdy tyden ctyrdenni vikend. ale moje financni a profesionalni stranka zustala pomerne kloudne vyresena, nesla jsem do “chudoby”, takze to nebylo uplne prijem vs cas, nicmene i tak to bylo tezke rozhodovani. pripadalo mi tezke si dat tu stopku rustu jak karierniho, tak prijmoveho plus ten skokovy propad. ale kdybych mela dnes vymenit svuj volny cas za zdvojnasobeni prijmu, neudelala bych to