Smíření se s potratem

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Anonymní

14.11.24 14:04

načítám...

Smíření se s potratem

Ahoj holky. Jsem tady nová a potřebuji se i asi vypovídat. Mam už jedno 8 lété dítě strašně jsem si ja i me dítě prali další aby nebyl sám a ja samozřejmě taky, je to můj sen mít dvě v září 20 dne jsem měla první den své poslední menstruace tudíž bych dnes byla 7+6tt když jsem šla k lékaři poprvé tak podle nej jsem byla 4+6tt o týden později jsem přešla k jinému lékaři z důvodu nespokojenosti toho sveho( nic nevysvětlil) a ja potřebovala o tom mluvit, jelikož to bylo naše vysněné a dlouho plánované miminko šla jsem opět k lékaři už k novému kdy jsem byla v 5+5tt a na utz viděl pouze gestacni vacek a žloutkový s tím ze srdeční akce žádná ale uklidnil me ze muže byt ještě brzy to jsem tam byla naposled v úterý. Ve středu odpoledne jsem zacla špinit, byla to hnědá krev a tak jsem jela hned do nemocnice jelikož jsem nevěděla co se děje. Doktor me vyšetřil a podle nej jsem zas byla 6+2tt. Říkal ze tam žádná krev není ze to je jen spineni a na utz jako novou věc viděl embryonální pól tak me uklidnil ze se nic neděje s tím ze se asi embryo uhnizduje a vše je v pořádku a dal mi léky na zavádění které jsem si měla dat 2tob. Na noc. Přijela jsem domu a spineni se proměnilo v růžovou a začala jsem krvacet jasnou krvi, nedělala jsem paniku a furt jsem si říkala ze to bude to uhnizdeni a konečně se tam miminko tvoří když nebylo doposud nic vidět na utz. Krvácení pretvrvavalo až do včerejšího večera když jsem už začala krvacet dost a na papíru jsem měla už i menší sraženiny. Jela jsem do nemocnice zase kde už mi začínal samovolny potrat a doktor mi ukazoval kolabujici Vacek. Byla jsem z toho na zhroucení, spát jsem taky nemohla. Dnes rano mi to i tak nedalo a nechtela jsem se s touto situaci smířit a tak jsem šla i dnes ke svému lékaři kde i on potvrdil ze dělohu už mám čistou, nic tam není a je po všem :,( krvácení ustoupilo a už mi ani krev neteče. Řešili jsme vše ještě před tím než jsem otěhotněla v klinice kde se zabývají ivf. Me vyšly výsledky všechny v pořádku ale partnerovi zjistili deformaci hlasivek a pouze 2% aktivních pohyblivých spermii. Řešila jsem to i se svým lékařem a ten mi odpověděl ze se to i způsobilo tím pokud to tak chlap má, ze se ta spermie nespojila s mým vajíčkem jak by měla. A tak přemýšlím ze příští měsíc chci zajít na inseminaci která mi už byla doporučena ale šance je tam malá :/ 5-15%. A taky se to provádí většinou když má chlap zdravý spermiogram a silné spermie ale to on nemá. A tak asi budeme muset podstoupit ivf, protože z partnerovy strany je šance malá. Co se týká me, tak pro me to byl obrovský šok a taky dost velká ztráta :,( myslela jsem si ze se snad ani nenadechnu a neudrzim se na nohách, bylo to pro me hrozne bolestivé. Doktor me ale dneska trochu uklidňoval ze to stejne nebylo ambryo ze to byly jen obaly, ale i tak.. v obalu se měli tvořit miminko. Snažím se to vytesnit z hlavy ale je to těžké, cítím prázdnotu ve svém tele jak jste se maminky smířili s něčím takovým? Kdy se vám podařilo otěhotnět znova i s problémy partnera. Měla jste taky nějaká to stejne nebo podobne co ja? Prominte mi ten sloh ale muselo to ze me ven taky jsme si našli dům do kterého jsme se měli stěhovat kvůli mimi, teď budeme zarizovat asi dům kde to mimi ani nebude, měla jsem už vybránou i místnost s pokojem je to strašná prázdnota. Vím ze musím byt silná kvůli svému zdravému detatku který je tak chápavý ale asi to chce čas :srdce:

Citovat
Upravit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

martina.se

72725

9735

14.11.24 14:24

načítám...

Jsem ráda, že vůbec nějaké děti mám. Každé dítě byl velký boj, mám za sebou víc jak 20 zt a sp. Moje rada? Věř v osud. Tohle prostě nebylo v pořádku, proto to odešlo samio. Ono to tak prostě fakt je.. Tohle byla první ztráta, ale pro příště nechoď k dr tak brzy, nebudeš mít takové nervy. Tohle se stane každé druhé ženě, nejsi výjimka. Teď to ber jako nový začátek. Ono hodně i záleží, jak dlouho jste se snažili. Já mám děti od sebe 8 a 6 let. Ta poslední je nějaký zázrak v přechodu, ta šla sama. Ale když jsem dítě chtěla, byl to vždy strašný boj. Bude to dobré, neboj. Dojdete na konzultaci na ivf, však to není nic špatného

načítám...
Citovat
Zmínit

Magda912

507

807

14.11.24 14:31

načítám...

Ahoj, mrzí mě, co se ti stalo. Měla jsem podobný průběh jako ty, a v červnu jsem potratila asi i ve stejném týdnu jako ty…
Je to hrozně těžké, myslím, že bolet to bude naprosto vždycky, jen člověk trošku otupí.
Byl to pro mě šok, protože jsem zrovna byla přes celou republiku u rodičů, tam jela do nemocnice na pohotovost a hned druhý den mě nahnali na revizi. No šílenost, domů jsem se vrátila prázdná a ještě s pocitem, že moje děťátko je někde 300 km samo…
Ten první měsíc byl nejhorší, ještě jak člověk krvácí, je bolavý… Do toho všeho se nám narodila neteř, takže nápor na psychiku taky pecka. Nějakou dobu mi dělala zle i miminkovska tématika - vidět někde miminka a kočárky. Ne že bych záviděla, nebo nepřála, spíš to byla připomínka toho, co jsem ztratila.

Nejvíce mi asi pomohlo přestat obviňovat samu sebe, říct si, že těhotenství od začátku zrejme bylo špatně založené a miminko by bylo asi nemocné. Příroda věděla, co dělá.

Strašně moc ti držím palce, ať se s tím vyrovnáš a ať je ti lépe. Kdyby něco, klidně mi můžeš napsat soukromou zprávu a popovídat si.

načítám...
Citovat
Zmínit

andiedvorakova

1793

2448

14.11.24 14:47

načítám...

Mám jednu moc moudrou kolegyni. Je to žena, která v životě opravdu pochopila hodně a je to přesně ten člověk, vedle kterého stačí sedět a nemusí ani nic říkat a jenom svojí energií dokáže, že vám všechny problémy najednou připadají mnohem menší… A ona mi jednou řekla, že duše si prostě vybírají své rodiče a že si i volí vše, co se jim v životě přihodí. Vše dobré i špatné. Protože je to cesta, kterou se rozhodly jít a my ji můžeme pouze respektovat. A že proto ani nemá smysl někoho litovat, smysl má je jen milovat. Tak co se na situaci zkusit dívat tímto způsobem? Také jsem v minulosti potratila. A dívám se na to optikou toho, že dotyčná duše, se kterou jsem na chvíli sdílela tělo, si toto rozhodla sama. Bylo to něco, co potřebovala zažít a já jsem jí to umožnila… Osobně si myslím, že šance, že se najde další duše, která si vás vybere za matku a tentokrát se rozhodne i narodit, je velmi vysoká… Buďte připravená ji s láskou přijmout. Nemá smysl se vinit, nemá smysl zoufat si proč zrovna já. Smysl má jen přijetí faktu, že takto se věci prostě staly. Nebylo to vaše rozhodnutí a tak nic kromě přijetí ani není možné… Ta bolest z toho, že už jste si skoro splnila sen a nakonec se to nepovedlo, je určitě veliká. A je tu, abyste ji prožila. Asi každý prožije za svůj život alespoň jednou něco takhle velmi bolestivého. Jestli vás to pokoří, nebo z toho vyjdete silnější a moudřejší, už bude záviset jen na vás.

načítám...
Citovat
Zmínit

tini

4153

3678

14.11.24 16:03

načítám...

Vlastne je to smutne ze vlivem modernich technologii tolik zen zaziva takove bolesti, protoze diky testum a UZ vedi ze prisly o miminko. Za starych dob bys mela chvili zpozdeni, pak bys to dostala a bylo by a nic bys netusila. Cimz to nezlehcuji, citila bych se jako ty, protoze proste dnes ty vyhody mame, ale krome radosti a ujisteni ze je vse v poradku, to ma i tuhle stinnou stranku. Tehotenstvi je zazrak prave proto ze tech zamklych potratu je proste hodne, ne vzdy je vse jak ma byt a priroda to vyresi.

načítám...
Citovat
Zmínit

NicoleMeyers

968

1006

15.11.24 11:59

načítám...

Je mi líto, že to u vás nedopadlo dobře. Ale vím, jak se cítíš. Zrovna si tím procházím. Byla jsem v 9.týdnu a šla jsem na běžnou kontrolu po dvou týdnech, aby se vidělo, jak miminko roste. Bohužel miminku ve středu přestalo tlouct srdíčko a jelikož odpovídalo velikostí přesně mému týdnu těhotenství, muselo k zástavě srdce dojít krátce před kontrolou. Bylo mi z toho zle, hlavně na snímku z ultrazvuku už vypadalo jak malý človíček, ne jako tečka s blikajícím srdíčkem. Teď jsem dvě hodiny po revizi. Bolet psychicky mě to bude ještě dlouho…Ale říkám si, že musím být silná na další pokus (byl to kryoembryotransfer), který snad už vyjde ve zdraví. :srdce: Máme ještě tři mrazáčky…Všem, kdo si tím prochází, přeji hodně sil a rychlé hojení - jak psychické, tak fyzické.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

15.11.24 15:07

načítám...

@NicoleMeyers píše: Více

Paneboze to je hrozny vy to teď musíte mít teda o dost těžší ja jsem naštěstí žádné embryo ani na utz neměla takže ze me se jen vyplavili obaly. Je mi to moc líto co se vám stalo, drobeček maličký držte se a mějte sílu, určitě se vám druhy pokus už podaří.