Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smrt vlastního otce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.6.22 07:31
Jděte dal ten člověk byl těžce závisly na alkoholu takže nebyla šance aby se choval normálně..poslal přání k narozeninám s tím nemáte vy nic společného za to muže otcův vztah k alkoholu..nereste netrapte se změnit to nejde a není to vaše chyba
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.22 07:44
@Anonymní píše:
Dobrý den, před týdnem mi umřel vlastní otec, kterého jsem neviděl dlouhé roky. S mámou se rozvedli, když jsem byl ještě dítě. Alimenty skoro neplatil a vůbec se o nás nezajímal. Přednější byl pro něho alkohol. V posledních letech už pít nemohl a chtěl nás vidět. Mé sestry a ani já jsme se nedokázaly rozhoupat a zajet za ním v posledních letech, kdy byl vážně nemocný. Teď už tu není a není ani možnost si s ním povykládat. Nevlastní táta se o nás staral od mala a byl tu vždy s námi, takže nám nic nechybělo. Trochu mě teď mrzí, že aspoň já jsem neměl sílu si s ním povykládat. Jestli litoval svých rozhodnutí. Proč třeba nedokázal napsat aspoň zprávu k narozeninám. Je to blbý, že i když vztahy nefungují, tak na děti vlastní rodiče zapomínají. Máte podobnou zkušenost?
Ono je tohle těžké. Píšeš, že jsi byl ještě malé dítě, když se rodiče rozvedli, tak těžko můžeš posoudit, jak to tehdy opravdu bylo. Někdy je to tak, že matka si najde někoho jiného a udělá vše pro to, aby děti s vlastním tátou měly navždy přerušený kontakt…vždyť má matka nového lepšího náhradního tatínka, tak proč by se měl do života nové rodiny plést ten bio. A třeba proto ti biootcové pak tíhnou k alkoholu. A nebo to váš otec opravdu tak chtěl…odstřihnout se od vás a nezajímat se.Ale nemyslím si, že to tak v případě tvého otce stoprocentně bylo, když sám píšete, že vás později otec chtěl vidět a popovídat si s vámi…asi doufal, že ve vaší dospělosti lépe vše pochopíte. Bohužel to už se nikdy nedovíš. Nevím, co poradit, ale někdy prostě jen zůstanou nezodpovězené otázky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.22 08:24
Od nás otec odešel když jsem byla malinká a nezajímal se vůbec, něco mámě asi platil. O jeho smrti jsme se dozvěděli náhodou, když mu máma chtěla napsat, že se vdávám. Byla jsem na dědickém řízení, dědictví co nebylo nic moc (ač mámě vyprávěl jak je úspěšný podnikatel) jsem odmítla a tím to pro mě skončilo. Ani líto mi ho nebylo, prostě cizí člověk 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.22 08:26
Ta situace mě moc mrzí…
Nevyčítej si to - otec neměl dost odvahy to napravit po většinu vašeho života, vy jste ji zase neměli pár let na konci života jeho. Předpokládám, že dospělí jste byli už před jeho onemocněním, takže ta tíha, že jste se nestihli vidět, určitě nevisí jen na tobě a sourozencích.
Nezodpovězené otázky tě ale budou štvát celý život, takže bych se snažila něco udělat alespoň teď. Jak už tu bylo zmíněno, třeba mohlo být všechno trošku jinak. Našla bych někoho, kdo má na situaci náhled z druhé strany (má otec ještě rodiče? Nebo sourozence?), a popovídala si i tom alespoň s ním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.22 09:10
Tohle je nesmirne tezke tema. Proc se na tebe otec vyprdnul, je tema samo pro sebe- mohl byt odstrihnuty matkou anebo ho deti nezajimaly, protoze mel chlast. Ony taky ty zavislosti nevznikaji jen tak na zelene luce, obvykle tomu predchazi nejake trapeni, bolest, deprese. Nekdy se rodicove odstrihnou od deti, protoze nezvladaji odlouceni a obstrukce ze strany druheho rodice a je to pro ne min bolestne…ja osobne bych zapatrala v okoli toho otce, zda je tam nekdo, kdo ho znal, ochoten a schopen ti k jeho osobe neco rict…
Jasne, jsou lidi, ktere nezajimaji bio rodice, ale ty mezi ne evidentne tak uplne nepatris. Precejen mas 50% jeho genu, neni to z biologicke podstaty nekdo zcela cizi. Z psychologickeho hlediska hraje roli i to, ze dite je takto odmitnuto rodicem, nekym, kdo by ho mel bezpodminecne milovat. To pusobi mnoha lidem podvedome psychicke potize, nizsi sebevedomi apod…ja bych vyhledala i zkusenejo psychoterapeuta, ktery ti pomuze utvorit si nahled na tu situaci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myška zlatá
8.6.22 09:44
Na tvém místě bych nikde nepatrala, kdyby se s vámi chtěl vidět, setkali jste se. Tobě taky celý život nechyběl. Teď ti to vrtá hlavou, protože tu není. Tak to je vždycky, každý to chce, když už je to pryč a ví, že to nejde. Pomůže čas.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.6.22 11:30
Já si podobné výčitky kladu stále od úmrtí me mamky, což bylo pred 3 lety. Zemřela na rakovinu, trvalo to celkem 4 měsíce, naštěstí, že se dlouho netrápila.
Bydlím 100 km od ní, tak nějak jsme neměly úplně bezproblémový vztah spolu, i když jsem byla její jedině dítě, víc tak nějak tihla ke svým dospělým vnukum; kolikrát byla uminena, byla s ní těžká domluva, tak jsme byly ve styku at osobním či tel. velmi málo posl.roky.
No a právě když ji zjistili ten myelom ve 4.stadiu, tak měla před sebou ještě cca měsíc života, což jsme nikdo netušili, že tak málo a já si vyčítam, že jsem tam za ní byla za celou tu dobu jen 2× v nemocnici, a na eldence posl. měsíc pak vůbec, že jsem byla prostě kráva. Ale házím část své viny zbaběle i na nové stene, které jsme si čerstvé v té silene době tenkrat právě přivezli, že byl leden a já ho nemohla tady nechat bezprizorni samo ani doma ani na zahradě a odjet 100 km do cuda. Manžel býval celodenní v práci, jinak doma nikdo.
No, už se asi výčitek nezbavím a ani se jich vladtne zbavovat nechci, proc; je to tak samozrejme, když máme rodiče a pak tu najednou nejsou, už nás nemá kdo prudit a nastvavat a člověk si ted říká, kdyby šel vrátit film, jestli bychom se vsichni zucastneni chovali jinak?…ale nejde. 
Co je zajímavé- když tu máti byla, ani jsem si na ni x dnů kolikrát nevzpomenu, teď není dne, abych na ni nemyslela. A je mi to všechno tak nějak lito 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.6.22 12:21
Mám to podobné, otec taky děsně pil, před 3.lety zemřel, ještě jsem se to dozvěděla od kamarádky, protože jsem se s ním 20.let neviděla a nějak mě to ani nezasahlo, akorát občas jsem si prošla vzpominkama to dobré, ale převážně špatné. A jelikož ani vztah s matkou není ideál, tak proplouvam tak nějak sama v životě
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.6.22 12:29
Můj otec se o nás nestaral, moji matku mlátil, sourozence taky řezal. Rozvedli se naštěstí. Já byla jeho oblíbenec a přesto jsem ho za jeho chování zavrhla a už navzdy jsem ho brala jako cizího člověka. Už tu není a je mi to jedno. Nikdy jsem mu neodpustila a neodpustím. A nezajímá mě ani proč byl takový.
- Citovat
- Upravit
Jota1989
7.8.22 17:11
Já bych se i s takovým otcem v dospělosti setkala, abych mu všechno toto vyčetla a seřvala ho. Jsem už taková, kolem mě se hodně umíralo, radši řeším konflikty ještě zaživa. Ale jsem v úplně jiné situaci, takže to ber jenom jako takovou nezávaznou poznámku třeba pro statistiku.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.8.22 17:24
Každý to máme nějak. Já bych dala nevim co za to, abych mohla s tátou aspoń jeden den mluvit, rozloučit se a říct mu jak moc pro mě znamenal a že mě to mrzí. Zemřel na infarkt když jsem měla „telecí“ období v sedmnácti letech a utekla po hádce s ním na několik dní z baráku. V dětství byl lepší jak máma která byla pořád unavená z těžké práce a tím byla vzteklá a dost nás třískala. Vozil nás po výletech, vypravoval nás ráno do školky/školy. Ráda na něj vzpomínám. Moc mi chybí.
- Citovat
- Upravit
7.8.22 18:04
@Anonymní píše:
Každý to máme nějak. Já bych dala nevim co za to, abych mohla s tátou aspoń jeden den mluvit, rozloučit se a říct mu jak moc pro mě znamenal a že mě to mrzí. Zemřel na infarkt když jsem měla „telecí“ období v sedmnácti letech a utekla po hádce s ním na několik dní z baráku. V dětství byl lepší jak máma která byla pořád unavená z těžké práce a tím byla vzteklá a dost nás třískala. Vozil nás po výletech, vypravoval nás ráno do školky/školy. Ráda na něj vzpomínám. Moc mi chybí.
Naprosto tomu rozumim…me zemreli oba rodice do mych 20 let.Ani jednomu jsem nestihl rici, co pro me znamenali. A proto si myslim, ze bychom kazdy den meli lidem, ktere mame radi a zalezi nam na nich, rici ze je nam s nimi dobre, podekovat za veci, ktere pro nas udelaji, treba je i obejmout…a pak uz dalsi slova asi nejsou potreba. Rodice, kteri maji sve deti radi, pro ne delaji veci tak nejak sami od sebe, aniz by ocekavali nejaky vdek, ale pokud dite rodici rekne "mam te moc rad/rada nebo dekuji za vse, co pro me delas, tak to rodice urcite pohladi na dusi.Take bych chtel alespon jeden den a vse rici…bohuzel uz to nejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.22 05:44
Mám úplně stejnou zkušenost jako ty, akorát že, u mě to byla máma. Kterou sem už 25 let neviděl, a absolutně nemám o ní žádné zprávy a vůbec mě nezajímá. Věděla kde sem bydlel, kde bydleli rodiče, měla kontakty, a neozvala se, já teď žiji v cizině a ona ty kontakty pořád má, a neozyva se… Jak říkám už je to 25 let, a kdyby se ozvala už je pro mě cizí, nezajímá mě… Mě vychoval otec a babička. Mámu sem už dávno odepsal. Holt někdy se odpustit nedá. Naše máma se kromě chlastáni ještě kurvila, unasela mě, a způsobila určite zdravotní problémy které nesu dodnes.. (ne psychické) pro mě už je to mrtvá máma, i když ještě žije.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, před týdnem mi umřel vlastní otec, kterého jsem neviděl dlouhé roky. S mámou se rozvedli, když jsem byl ještě dítě. Alimenty skoro neplatil a vůbec se o nás nezajímal. Přednější byl pro něho alkohol. V posledních letech už pít nemohl a chtěl nás vidět. Mé sestry a ani já jsme se nedokázaly rozhoupat a zajet za ním v posledních letech, kdy byl vážně nemocný. Teď už tu není a není ani možnost si s ním povykládat. Nevlastní táta se o nás staral od mala a byl tu vždy s námi, takže nám nic nechybělo. Trochu mě teď mrzí, že aspoň já jsem neměl sílu si s ním povykládat. Jestli litoval svých rozhodnutí. Proč třeba nedokázal napsat aspoň zprávu k narozeninám. Je to blbý, že i když vztahy nefungují, tak na děti vlastní rodiče zapomínají. Máte podobnou zkušenost?