Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
Smutek z odstavení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.3.09 22:53
Smutek z odstavení
Ahoj holky,
mám možná trochu ujetej dotaz a „problém“ 
Mám skoro roční dvojčátka, první dva a půl měsíce jsme s kojením moc bojovali, pak se zadařilo, do 6 a půl měsíce jsem oba kojila plně, i když mlíčka bylo jen tak tak, ale zvládali jsme. No a v 10 měsících se sama odstavila nejdřív dcerka (prostě se jednoho dne odmítla přisát, a už to nezkusila ani další dny), a teď před pár dny, v 11 měsících i syn… Se Silvinkou jsem to zvládala ještě v pohodě, má hodně zoubků a dost mě kousala (i do krve), takže jsem si zároveň oddechla.
S kojením Ondry to pak začalo jít z kopce - dvakrát si loknul a pak blbnul, nechtěl pít, hned se stavěl, lezl po mně atd. … když jsem ho pokládala a znova „připojovala“, tak někdy i brečel, prostě měl spoustu zajímavější „práce“. 
Zkusili jsme změnu polohy i místa, ale bylo to pořád totéž. Asi po měsíci takových bojů jsem to tedy vzdala - přišlo mi divné „nutit“ ho - a on je spokojený s flaškou sunaru (na tu se, potvůrka, soustředí 
).
Vím, že je to asi dobře, bude jim rok, navíc vše proběhlo přirozeně, podle jejich potřeby… a přesto jsem z toho vlastně smutná 
Chtěla jsem kojit minimálně do léta… všude slyším o dětech „závislých“ na kojení, a ty moje to naopak takhle samy „zkrouhly“… Hlavně večer to na mě vždycky padá, nostalgie, smutek, že něco skončilo… však znáte tu intimitu kojení… navíc u dvojčátek to byly tím vzácnější chvíle, že jsem se vždy plně soustředila jen na jedno miminko… Tak se chci zeptat - měly jste tyhle pocity taky, jak dlouho přetrvávaly a jak jste si s nimi poradily?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
30.3.09 00:29
Simi ber to tak, ze si mela to stesti kojit dvojcatka tak dlouho a tohle je krok k jejich osamostatnovani a pomyslne strihani pupecni snury.
Vim o cem mluvim - u prvni dcery jsme meli s kojenim problemy uz od porodu cisarem, plne jsem kojila do sesti tydnu, pak zacala prikrmovat a koncem tretiho mesice se dcera odstavila uplne. Druha holcicka byla taky narozena cisarem, kojeni se rozbehlo v pohode a plne jsem kojila do sesteho mesice. Ted je ji mesicu 9 a kojime uz jen vecer a rano - proste musi byt v loznici, kde je klid pac ma jinak spoustu veci na praci (zajimave, ze na flasku se taky dokaze soustredit).
Beru to tak, ze jsme proste meli to stesti kojit celkem dlouho a po zkusenosti s prvni vim, ze to neni samozrejmost.
Navic pripadaji mi to divne, kdyz chodici mluvici dvoulete dite si prijde k mame cucnout. Ale je to jen muj nazor, ktery nikomu necpu. Kamaradka kvuli AE kojila dceru do dvou a pul let a pokud to nerekla, tak to nikdo nevedel (kojila jen doma), oproti tomu jsem videla na hristi dvouletyho kluka, kterej si prisel k mame cucnout…Hanka
- Citovat
- Upravit
30.3.09 09:33
a já to chápu. Zatímco první dceru jsem odstavila a ač uvnitř mě to trošku mrzelo, věděla jsem, že jsem udělala dobře, ono mi to kojení bylo nepříjemé - kojila se často, usínala tak, kousala (odstavila jsem plně v roce, ale posutpně jsem začala v 9-10m)
Druhá dcera je jiná. Spala líp. Usíná sama a rozhodně bez prsa. Nekouše. Nekojila se kdovíjak často. Bylo mi to fajn. Věděla jsem, že chci cca v roce odstavit, ale nějak z toho bylo jedno kojo za den (resp. na noc před spaním) a tak mi to zatím nevadilo. Snad i proto, že to je naposled. Jenže týden před narozeninama jsem prodělala astmatický záchvat, chodila jsem na kapačky kortikoidu, kortikoidy jsem brala i doma. Bylo mi doporučeno to zrušit. Pediatrička mi řekla, že pokud to nepůjde, tak kojit můžu. Tak jsem jí dala jednou za dva tři dny. Jenže pak už nechtěla. A mě to mrzí dosud, bo takhle jsem to nechtěla, chtěla jsem jetšě chvilku si to užívat. A štve mě, že to bylo v podstatě vynucené, nebylo to z mé vůle.
Určitě je to dobře, že to tak dopadlo, i že to šlo samo, ale uvnitř mě to mrzí:(
Ano, chápu tě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 10:15
kojení
Simi - mě to taky mrzelo,když se mi synek ze dne na den rozhodl,že kojo už ne - ale na druhou stranu jsem za to ráda. Když jsem slyšela od kamarádky to odnaučování…a navíc - je to jejich volba, prostě k tomu měly důvod - jim to vyhovuje - tak si to užij a netrap se s tím. Jednou to přijím stejně muselo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 10:18
Mě se teda převedli děti na flašku taky sami od sebe. Honzík už v 6 měsících ( u prsa řval jak tur a u flašky byl jak mílius) a Tom v 10měsících. U H. mě to bylo líto, ale u T. jsem to tak nějak brala, že už mu to prostě nevyhovuje a je to další krůček k jeho samostatnosti.
Neboj splín přejde, vzpomeň na Wenne, od nás z diskuze, taky byla špatná, když se malá odstavila. To je normální, ale už jsou holt velcí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 10:29
Ahoj Simi,
je nás tady více, co to takhle prožívali.
Taky jsme měli kritické období s kojením, ale zvládli jsme to. Chtěla jsem kojit aspoň do roka, ale maly se sám odstavil v 8m a já jsem byla z toho hodně smutná, bylo mi to líto. O to více mě to mrzelo, protože nechtěl žádné UM a tak je tomu do teď. Časem jsem na to už přestala myslet, vím že jsem pro něj udělala všechno a jsem spokojená. Byla jsem z toho smutná jen pár dnů, prostě to byla veliká změna. Snaž se na to nemyslet a raduj se ze svých dětiček, to ti pomůže překonat tu depku. Udělala jsi pro ně všechno a oni se rozhodli sami, už nechtějí MM.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 10:34
po odstavení /v 18m/ taky jsem měsíc smutnila 
ale už je to dobr 
zvykneš si a bude ti fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 12:09
Simi , mě to čeká asi taky už brzy, já chtěla kojit do roka a jsem ráda, že malá jí příkrmy s chutí a bez problémů, ale už teď vím, že mi to bude strašně chybět.Vašíka jsem kojila přes lahev, takže to bylo jiné, s odstavením jako takovým nemám zkušenost, tak jsem na sebe zvědavá.
Ale ten smutek určitě přejde, konec konců, má to odstavení i své výhody …Já se těším na cigaretu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 13:33
No vlastně poprvé jsem to možná taky dobř nenesla - bo po odstavení u mě začaly deprese 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 20:41
Mám za sebou právě to samé. Matyášek bude mít v dubnu rok a v 10,5 měsících se mi odstavil. Nechce ani flašku, řešíme to kašema a jogurtíkama. Obrečela jsem to. Měla jsem pocit, že už mě nechce, nemá mě rád, už mě nepotřebuje. Teď to vidím tak, že aspoň nemusíme řešit závisláčky a pak následné ´násilné´ odstavovaní. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 20:44
Ještě jsem zapomněla napsat, že zatím denně odsávám. Mlíčka už mám málo, ale říkám si, že každá kapka dobrá! Chtěla bych do roka vydržet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.09 08:58
Holky, díky všem za podporu, už to snáším trochu líp naplánovali jsme si s manželem na květem víkend jen spolu, když už nekojím… takže se mám zase na co těši
Renzi , jsi statečná s tím odsáváním, to je dobré řešení!!! Taky jsem o tom uvažovala, ale já jsem odsávala několikrát denně (a nočně ) až do půl roku (na zvýšení laktace, případné dokrmení a později na Ondrovu večerní nemléčnou kaši - ve 4-5m hůře prospíval), takže už odsávačku nemůžu ani vidět Jinak já teda nebrečela, ale depku jsem měla velikou taky jsem si říkala, že už mě nechce, cítila jsem se „odmítaná“ atd. Ale pak jsem si říkala, že je to vlastně jen můj problém dítě je šťastný a to je koneckonců hlavní 
A neboj, pořád tě má rád a nejradši, jsi jeho jediná, nenahraditelná a nejlepší maminka (i bez kojení ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Úbytek mléka při nemoci, nebo problém s odsáváním?
- 02.10.24
- Anonymní
7 měsíční miminko z lahvičky znovu na prso
- 27.06.24
- Anonymní
