Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Snad se má dobře...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.12.14 20:06
Jenom bych chtela napsat modelovou situaci. Co kdyz to dite porodila moje matka, ktera na „stara kolena“ zije ne moc kvalitni zivot, ne, ze by za mlada zila…A meho sourozence dala k adopci. Ja uz sice dospela, ale jeste mlada a bez podminek pro vychovu ditete, navic ten zarputily pritel… Nerikejte mi, ze byste to dokazali jen tak hodit za hlavu. Bez jakehokoli citu nebo vycitky si rict, ok, je nekde v rodine (snad), nic mi do toho neni? Opravdu? Nenecha to ve vas nic? Vubec nic?
Nejsem adoptovane dite, ale kdyz dospeje a bude se ptat, treba svoji bio rodinu najde a dozvi se, ze jste o nem vedeli a nevzali si ho, bude se ptat proc predpokladam. Svedomi nemusim mit cerne. Vim, ze ja bych v te situaci se o neho sice postarala a milovala ho, ale ty podminky nebyly moc dobre a snazim se verit, ze se opravdu dostal do milujici rodiny. (Verim, ze rodice deti opravdu miluji, jsou proste jejich zlaticka),ale nemam 100% jistotu, ze v nejake rodine je. A to je to, co me ubiji. To „co kdyz je porad v domove?“.
A ad kontakt s jeho rodinou. Proc zase u nas musi byt vsechno hnane do extremu. Vim, ze jsem asi naivni, ale jinde funguji rodiny, ktere jsou v kontaktu s bio rodici, prime adopce, jsou pestouni, jsou rodiny, kde dite parum porodila nahradni matka a jsou spolu pratele. Nechapu, ze kazdy v tom hleda neco spatneho. Nepratele, nejaky souboj, boj o dite, mstu. Je to tak zbytecne…
Asi ziju ja ve spatnem svete nebo jsem fakt asi tak strasny sobec, nevim. Jsem z toho zmatena a smutna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:19
@BaMaK píše:
@tramvaj Pěkný? Trošku zvláštní komentář…no snad tím myslíš, jo, to je přesně to, co jsem chtěla, možnost mu pomoct, kdyby to bylo třeba. Tak jen do toho…když tě to celé roky trápí, tohle je ideální možnost jak to vyřešit a udělat opravdu dobrou a potřebnou věc.
Ano, bylo to mysleno presne tak. Ze je to opravdu pekne. Nebbylo to mysleno ironicky. Trapi me cele roky vubec ten stav, ta situace. Ze snad se ma dobre, ze snad ma rodinu. A ze kdyby se neco delo, tak moznost, ze dostane, co potrebuje (treba prave tu kostni dren) tady existuje.
Nerada bych, aby melo pocit, ze bylo nechtene, ze se na nej vsichni vykaslali. Nevim, jak to lepe popsat. 
Ono je to stejne jedno, tady to nikdo nepochopi a vidi v tom neco nekaleho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:22
@tramvaj Přítele, který by byl zarputilý a nechtěl, abych si vzala do péče vlastního sourozence, bych kopla do zadele a rozešla se s ním. Sorry.
A pokud by to byl tvůj sourozenec, tak bych snad mohla chápat nějaké hledání, ale přesto je to zásah do soukromí adoptivní rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.12.14 20:26
@tramvaj Jak už jsem psala, jsem adoptovaná a rozhodnennemám zájem poznat svou biolog. matku. A nejspíš by mi vadilo kdyby o me věděla. Tím nechci říct ze to někdo nemůžemmít jinak ale podle me to adoptovane di te i jeho adoptivní rodiče maji právo se rozhodnout jestli ty biol. rodiče chtějípoznat nebo ne. Nikdo jjiný na to právonnemá..
- Citovat
- Upravit
17.12.14 20:28
@tramvaj
no já z toho mám dojem, že se snažíš zbavit pocitu viny, ten způsob, jo mě to přijde sobecký. Pořád nechápu ten zájem dítěte, moc rozumných důvodů jsi neuvedla, jen svoje neuspořádané pocity.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:38
@Anonymní píše:
@tramvaj Jak už jsem psala, jsem adoptovaná a rozhodnennemám zájem poznat svou biolog. matku. A nejspíš by mi vadilo kdyby o me věděla. Tím nechci říct ze to někdo nemůžemmít jinak ale podle me to adoptovane di te i jeho adoptivní rodiče maji právo se rozhodnout jestli ty biol. rodiče chtějípoznat nebo ne. Nikdo jjiný na to právonnemá..
Chapu a dekuji za prispevek. Ja bych taky „nechtela“, aby potkalo svoji matku. A treba pripadni sourozenci te taky nezajimaji? Proste mas svoji rodinu a okolnosti narozeni nejsou podstatne?
Ja jsem zase psala, ze chapu postoj rodicu a lidi tady, ale ono to cloveka zasahne, at se mu to libi nebo ne. Sam je v tom nevinne a je ve finale v situaci, jako sama bio matka, ale jeste v horsi pozici. Nikdo mu nic nerekne. Nereknou, kde je dite, co muzete delat. Nikdo se s vami nebavi. Proste nezmuzete nic. Pritel, otec vaseho ditete, s tim absolutne nesouhlasi a zbytou jen vycitky, jestli jsem neco mohla udelat jinak, lepe. Zbyde jen starost, jestli je dite ok. Radi byste pro nej neco udelali. Vzpominate na kazde narozeniny, vzpomenete si kazdou chvili, co a jak asi, ikdyz jste to dite neporodily vy. Muzete jedine doufat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:42
@mimoza666 píše:
@tramvaj
no já z toho mám dojem, že se snažíš zbavit pocitu viny, ten způsob, jo mě to přijde sobecký. Pořád nechápu ten zájem dítěte, moc rozumných důvodů jsi neuvedla, jen svoje neuspořádané pocity.
Rozum a cit casto nejdou ruku v ruce.
Myslim na to dite, ale nejsem v jeho kuzi, ani v kuzi rodicu, tak tezko formulovat, jak se to dite muze v budoucnu citit a co muzou rodice potrebovat nebo mit za otazky. Takze to pisu hlavne ze sve strany.
Myslete si, ze je to sobecke, ale v cizich botach nikdo nechodime.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:45
Tak pokud by šlo o sourozence, tak to by byla asi jiná situace. Ale pak bych ho hledala jako sourozence, ne jako adoptované dítě, kterému to chci říct… nebo jak to napsat. Taky bych asi chtěla vědět, kde mám maličkého bráchu/sestru…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:45
@mimoza666 píše:
@tramvaj
no já z toho mám dojem, že se snažíš zbavit pocitu viny, ten způsob, jo mě to přijde sobecký. Pořád nechápu ten zájem dítěte, moc rozumných důvodů jsi neuvedla, jen svoje neuspořádané pocity.
Vidite, a jeste muzete napsat, jestli se clovek citit vinnym ma nebo ne tedy.
Tady to jiste budete vedet lepe. Jak byste se zachovaly v takove situaci samy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:45
@Anonymní píše:
@tramvaj Jak už jsem psala, jsem adoptovaná a rozhodnennemám zájem poznat svou biolog. matku. A nejspíš by mi vadilo kdyby o me věděla. Tím nechci říct ze to někdo nemůžemmít jinak ale podle me to adoptovane di te i jeho adoptivní rodiče maji právo se rozhodnout jestli ty biol. rodiče chtějípoznat nebo ne. Nikdo jjiný na to právonnemá..
A sourozence? Jak bylo zmíněno?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:47
@Aries6 píše:
Tak pokud by šlo o sourozence, tak to by byla asi jiná situace. Ale pak bych ho hledala jako sourozence, ne jako adoptované dítě, kterému to chci říct… nebo jak to napsat. Taky bych asi chtěla vědět, kde mám maličkého bráchu/sestru…
A jaky je rozdil mezi tim, jestli jde o sourozence, nebo treba dite otce, ktery se to dozvedel, kdyz uz bylo pozde. Nebo jineho blizkeho pribuzneho? Porad je to rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:49
@tramvaj Co je to blízká rodina?… já vidím veliký rozdíl mezi sourozencem a třeba bratrancem, synovcem…
A o otci čtu poprvé… je to nějaký zamotaný, celý se mi to nezdá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 20:50
@tramvaj píše:
Rozum a cit casto nejdou ruku v ruce.
Myslim na to dite, ale nejsem v jeho kuzi, ani v kuzi rodicu, tak tezko formulovat, jak se to dite muze v budoucnu citit a co muzou rodice potrebovat nebo mit za otazky. Takze to pisu hlavne ze sve strany.
Myslete si, ze je to sobecke, ale v cizich botach nikdo nechodime.
v takovém případě by mi přišlo mnohem víc fér jít do psychoterapie a nastavit vlastní kůži tam. Pořád jde o tebe, tvoje potřeby. Adoptivní rodiče nejsou vybírání jen tak losem, prochází přípravou, mají k dispozici i psychologické poradenství. Známá má adoptivní dítě a byli v kontaktu s centrem náhradní rodinné péče, tam měli prostor pro otázky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.12.14 20:55
@tramvaj Tak sourozenc bych možná hledat chtěla ale to nic nemění na tom ze jen já mám právo o tom rozhodnout. Já vim ze nechces aby se ti dítě setkalo z matkou, ale i setkánís jjakýmkoliv příbuzným by pro něj nemuselo byt dobře. Chapes co tím chci říct, prostě jste se jednou dítěte vzdali(at užk nněmu mas jakýkoliv příbuzenský vztah)a nemůžeš jen tak po letech přijít a chtít na tom něco měnit. Dítě nnení věc kterou das do zastavarny když nemášppeníze a když je mas tak si pro ni dojdes. A vícnnež kdokoliv jiný vim ze matku a otce nedělá zplození dítěte, to s tím nemá nic společného. Ale samozřejměcchápu i tebe svým způsobem ze bys rada věděla jestli se ma dítě dobře ale prostěse s ttím ze to nikdy nezjistis budeš muset srovnat ty sama. V zživotě někdy nedostaneme všeco by jsme cchtěli s tím musíme žít skoro všichni. 
- Citovat
- Upravit
17.12.14 20:56
@tramvaj píše:
Jenom bych chtela napsat modelovou situaci. Co kdyz to dite porodila moje matka, ktera na „stara kolena“ zije ne moc kvalitni zivot, ne, ze by za mlada zila…A meho sourozence dala k adopci. Ja uz sice dospela, ale jeste mlada a bez podminek pro vychovu ditete, navic ten zarputily pritel… Nerikejte mi, ze byste to dokazali jen tak hodit za hlavu. Bez jakehokoli citu nebo vycitky si rict, ok, je nekde v rodine (snad), nic mi do toho neni? Opravdu? Nenecha to ve vas nic? Vubec nic?
Nejsem adoptovane dite, ale kdyz dospeje a bude se ptat, treba svoji bio rodinu najde a dozvi se, ze jste o nem vedeli a nevzali si ho, bude se ptat proc predpokladam. Svedomi nemusim mit cerne. Vim, ze ja bych v te situaci se o neho sice postarala a milovala ho, ale ty podminky nebyly moc dobre a snazim se verit, ze se opravdu dostal do milujici rodiny. (Verim, ze rodice deti opravdu miluji, jsou proste jejich zlaticka),ale nemam 100% jistotu, ze v nejake rodine je. A to je to, co me ubiji. To „co kdyz je porad v domove?“.
A ad kontakt s jeho rodinou. Proc zase u nas musi byt vsechno hnane do extremu. Vim, ze jsem asi naivni, ale jinde funguji rodiny, ktere jsou v kontaktu s bio rodici, prime adopce, jsou pestouni, jsou rodiny, kde dite parum porodila nahradni matka a jsou spolu pratele. Nechapu, ze kazdy v tom hleda neco spatneho. Nepratele, nejaky souboj, boj o dite, mstu. Je to tak zbytecne…
Asi ziju ja ve spatnem svete nebo jsem fakt asi tak strasny sobec, nevim. Jsem z toho zmatena a smutna.
Ty Tvoje formulace se mi nelíbí. Píšeš „co kdyby“, takže to takhle asi nebylo.
A i kdyby bylo, tak to jen potvrzuje, že to děláš kvůli sobě, a ne kvůli tomu dítěti. Měla jsi šanci se postarat, nepostarala, tak teď musíš věřit, že je to v pořádku. K tomu není co říct.
PS: Až bude „sourozenec“ dospělej, můžeš jít do nějaký „Pošty pro Tebe“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
