Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A my dveře zatím nemáme, tak není na co klepat
ale děti máme malé, až přijdou do puberty, budu ctít jejich soukromí a klepat budu. Já soukromí nikdy žádné neměla, byli jsme tři v jednom pidi pokoji, dveře stále máma chodila otevírat, lezla nám všude, bez klepání a pamatuji si, jak mě to vytáčelo, že žádné soukromí nemám.
U nás obvykle není na co klepat - dveře jsou otevřené. Ale pokud se náhodou u těch starších zavřou - je to známka toho, že člověk nechce být rušen - tak samozřejmě klepu, když tam náhodou jdu - to samé i mladší děti jsou naučené - nejmladší teda první otevře dveře a pak klepe
. Na noc mají dveře otevřené všichni, chtějí asi být tak nějak „v kolektivu“
. Pokud máme náhodou zavřeno do ložnice, tak děti taky klepou, není to u nás tabu a vědí, že se děje něco u čeho nechceme být rušení, tak to respektují bez problému.
Do věcí jim nelezu, deníčky a podobné věci jim nečtu, ačkoliv vím, kde je mají „ukryté“, nemám tu potřebu, myslím si, že máme natolik dobrý vztah, že vědí, že mohou přijít s čímkoliv. Nicméně, pomáhám s úklidem všem dětem, kromě nejstaršího syna, takže přehled o tom, co kde je, mám, ale dětem to nevadí a já toho nezneužívám proti nim.
Když jsem byla malá, tak mi rodiče do pokoje chodili taky bez zaklepání, táta pravidelně kontroloval teplotu (edit: v pokoji)- takže za odpoledne u mě byl třeba 6× bez zaklepání, ale měli jsme těžké období někdy od mých 12 do 16 nebo 17 let, kdy jsme se vzájemně nesnášeli, takže pak jsem na ně jednoho dne vylítla, že už mě to nebaví a že chci aby klepali, od té doby klepali a byla jsem o hodně spokojenější. Táta, jak musel klepat, přestal ke mně do pokoje chodit a to bylo vůbec super
O tom, že si máma četla můj deník ani nemluvě… ![]()
Výchova mou matkou je pro mě přehled toho, co FAKT NEDĚLAT
Ale díky tomu jsem já i mé děti spokojenější ![]()
Příspěvek upraven 28.09.17 v 16:19
@Gituš
Pravidelne kontrolovat teplotu? ![]()
Nekontroluji vubec deckam teplotu, nebyvaji temer nemocni, takze kdyz mi po nekolika mes. stane, ze polehavaji, rude tvare, tak vidim, ze se neco deje a je cas na mereni teploty. Ale jen tak. A to jsem ani miminum nemerila teplotu.
Rodice si umi vymyslet silene zaminky, aby mohli mit vse pod kontrolou.
@Kelsey Tak jsem z táty udělala obludu, ale myslela jsem jakože teplotu v pokoji ![]()
@Kelsey píše:
@Gituš
Pravidelne kontrolovat teplotu?
Nekontroluji vubec deckam teplotu, nebyvaji temer nemocni, takze kdyz mi po nekolika mes. stane, ze polehavaji, rude tvare, tak vidim, ze se neco deje a je cas na mereni teploty. Ale jen tak. A to jsem ani miminum nemerila teplotu.
Rodice si umi vymyslet silene zaminky, aby mohli mit vse pod kontrolou.
Ale kuš..pokojovou přece. ![]()
@Gituš píše:
@Kelsey Tak jsem z táty udělala obludu, ale myslela jsem jakože teplotu v pokoji
Hmm, čtu se zpožděním, už jsi to tu psala.
Mmch - táta taky, když měl radost z toho, na kolik stupňů to „vytáhl“ (plyn tam ještě tehdy nebyl),se chodil ptát, jestli je nám fajn. ![]()
Neměla jsem soukromí a poznamenalo mě to hodně v tom, že mi vadí, když mi někdo leze do MÉHO notebooku, nerada zvu návštěvy do MÉHO bytu, nedejbože když se někdo dívá do MÉHO telefonu. Cítím se lépe se zavřenými dveřmi všude. Prostě si nějak „bráním svoje teritorium“.
U našich vysadili všechny dveře (kromě od koupelny) a nahradili je šoupačkami. Díky psovi byli pořád otevřené a rodiče vůbec neklepali.
Přála bych si pro své budoucí děti, aby mohly mít každý svůj pokojík a mohli mít to soukromí, co jsem si já jako mladá puberťačka přála mít.
@Gituš @Žirafa 69
Aha, jsem se lekla.
Toz, ale aj tu pokojovou, furt sledovat.
1× ok, ale nekolikrat.
@Kelsey Právě, že i mně to tehdy vadilo, když prostě xkrát přišel a jestli tam mám teplo. Zájem hezký, ale dítě v pubertě to fakt otravovalo ![]()
@Gituš píše:
@Kelsey Právě, že i mně to tehdy vadilo, když prostě xkrát přišel a jestli tam mám teplo. Zájem hezký, ale dítě v pubertě to fakt otravovalo
My mame nastesti cidlo na mereni teploty prenosne v obyvaku, jinak to ma chlap pro ovladani podlahovky spodni patro v technicke mistnosti a pro podkorovi na chodbe. Kdyz jsem dodelavali barak, tak to ten chlap chtel dat tu krabici na podlahovku do jednoho pokoje. Muj prikyvoval, ze proc ne. Ja rikam tady je misto na chodbe proc to bude v pokoji. Je by to vubec nenapadlo. Takze teoreticky to dcera, u ktere to melo v pokoji, mohla byt, jak ty
.
@Gituš píše:
@Kelsey Právě, že i mně to tehdy vadilo, když prostě xkrát přišel a jestli tam mám teplo. Zájem hezký, ale dítě v pubertě to fakt otravovalo
To chápu-
Starší má 8 bude mít 9.. do pokoje neklepu.. ale když jdu třeba do koupelny, kde je záchod a tak, tak klepnu a zeptám se můžu…
Až uvidím potřebu klepání tak začnu.. Jako pokaždé když se zavře do pokoje- což je každých 10 min, tak bych se uklepala ![]()
Ale počítám od puberty, že to bude jiné, třeba když tam bude mít kamarády a tak..
Nedovedu si představit, že bych měla v patnácti letech otevřené dveře do pokoje, už jen z toho důvodu, že jsem si vždy ráda pouštěla muziku a opravdu to nebyla vážná hudba, jakou poslouchá mamka ![]()
Od puberty se u nás klepalo, moje děti do toho mají ještě sakra daleko, ale sama si své soukromí nenechám nikým narušit, takže nevím, proč to dělat dětem. Čtení deníčku mi přijde ubohé, pochopila bych to, kdyby už matka nevěděla kudy kam, s dítětem nebyla řeč a něco se s ním evidentně dělo. Ale to je dost krajní případ, maminka si koleduje na velký problém s dcerou, tohle zjistit v pubertě, tak už se mámě sakra dlouho s ničím nesvěřím.
Je mi 16, rodiče jsou rozvedení a žiji sám s mámou. Nikdy mi na dveře neklepala a jsem překvapen, když to tu čtu. Ale ve virtuálním světě mně do osobních věcí nikdy nikdo nelez. Na počítači používám vždy anonymní režim a mobil mám zaheslovaný. Asi před pěti lety mně táta vlezl ze srandy na účet google, aby mi přes google play nainstaloval na mobil aplikaci, na kterou jsem tehdy strašně nadával. Hned jak sem viděl, jak se to tam stahuje, tak mi to bylo jasné a heslo jsem si hned změnil a on proti tomu nic nenamítal.
Mně mamina vleze do koupelny bez zaklepání ještě teď, je mi 31. U rodičů nebydlím, ale když jsem tam na návštěvě.