Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Kelsey píše:
Jsou unavene, precitlivele a hromadky nestesti vyflustle. Pak jich plno zobe AD, chlasta nebo se uklidnuje jinak.
Ale tady se člověk dozví věcí, pokud veřejně priznáš, že nespíš s miminem a batoletem v jedné posteli, tak jsi sobecká matka, pomalu takový vyvrhel mezi zdejšími dokonalými. ![]()
A teď si představ tu hrůzu, že naše děti spály dokonce ve svém pokoji. Chudáci emočně frustrovaní, nedomazleni odkopnutí jedinci. A ještě takhle utíkám i vnoučatům, místo co bych šťastně spala s hlavou jednoho narvanou pod krkem, a nohama druhého laskovne pokopavajicima do břicha. Což by střídali v pravidelných půlhodinových intervalech. Jaké kouzlo rodiny!
@Leo44 píše:
@inkakřivákSpíš sobecká…
normálně se vyspat je sobectví?
@Venetia píše:
normálně se vyspat je sobectví?
Pro zapálené ultra matky zjevně jo
Přece nemůžeš jako matka sobecky chtít uspokojit tu nejzákladnější lidskou potřebu. ![]()
@Betty MacDonald píše:
Pro zapálené ultra matky zjevně joPřece nemůžeš jako matka sobecky chtít uspokojit tu nejzákladnější lidskou potřebu.
ještě, že nejsem ultra matka
@Venetia píše:
normálně se vyspat je sobectví?
Pro bezmozky ano ![]()
Spím s malou(22 měs.) v posteli 180 cm. Jakmile se začala otáčet, tak jsem si odšroubovala tu konstrukci, co drží rošt a položila to na zem. Jsme tak v podstatě v takové ohrádce, kterou tvoří bočnice a čela postele:-) Malá je klasickej cestovatel, kdybychom nebyly v té ohrádce, tak z postele spadne 100× za noc.
Další věc je teda ta, že sebou opravdu hooodně mele, kope atd. To jsem vyřešila tím, že usíná mi sice v náručí, ale jakmile je v hlubokým spánku, tak zaprvé odcházím ještě pracovat, za druhé až se kolem jedné v noci vracím, dávám mezi sebe a ni takovej dloooohej polštář, kterej se jmenuje „náhradní manžel“
Zaprvé já přes to hodím nohu a je to pohodlný a zadruhé ona pocitově to nevnímá jako překážku mezi náma, vesele si do toho kope v domění, že to jsem já:-))
Takhle nám to funguje perfektně. Spokojenost na obou stranách, malá spí celou noc jako dudek už od mimina.
Jinak já mám dost načteno i ze zahraničních knížek o vývojové psychologii a souhlasím s názorem, že spaní s matkou v posteli je pro dítě do 3 let obrovským psychickým přínosem.
@inkakřivák píše:
Co je na tom sobeckého chtít si odpočinout? Dítě má svou postel vedle matčiny, takže oč jde? Proč se nechat celou noc okopavat od dítěte, které se mele, točí kolem dokola? Ale jo, raději sobecká odpočata klidná matka, než matka strhnuta jak pero v budíku. Dítě není modla. Jestliže má ono právo na klidný spánek, má totéž právo i rodič.
… že spaní s matkou v posteli je pro dítě do 3 let obrovským psychickým přínosem.
Určitě.
Mně by zajímalo, kolik z těch, kdo chtějí spát sami, spalo samo jako miminka. Řekla bych, že všichni.
Prostě se odmalinka odnaučí blízkému kontaktu s dalšími a ten je jim potom nepříjemný. Je spousta lidí, kterým dělá potíže spát třeba společně s partnerem.
To samé ty samostatné pokojíčky odmalinka, vyrostou tak lidé, kteří nesnesou jakékoliv nepohodlí, potřebují na vše úplný klid, cokoliv je rozhodí, nedokážou zvládnout přítomnot další osoby, mají extrémně velkou osobní zónu, takže se necítí dobře třeba v mhd, ale rozhodí je i partner, který má rád blízký kontakt, apod.
Určitě to je téma, které má obrovský přesah a vliv i do dalších oblastí života. A většina toho není nijak prozkoumána, ono to ani moc nejde.
Ale když se člověk podívá na ostatní (savce, primáty…), tak nikdy nikde žádné malinké mládě netráví čas samo.
@Lucie_Sx Jo, tak si vezmeme příklad z koní, ty spí ve stoje. Hříbě leží a klisna stojí. Celá žhavá. Skutečně nevidím důvod nechat se celou noc otloukat jak píšťalka, navíc spát na půl oka abych mohla dítě neustále opravovat na posteli. Pěkné do postýlky, maximálně prostrčit ruku a je to. Netřeba se trápit.
@Lucie_Sx píše:
Určitě.Mně by zajímalo, kolik z těch, kdo chtějí spát sami, spalo samo jako miminka. Řekla bych, že všichni.
Prostě se odmalinka odnaučí blízkému kontaktu s dalšími a ten je jim potom nepříjemný. Je spousta lidí, kterým dělá potíže spát třeba společně s partnerem.To samé ty samostatné pokojíčky odmalinka, vyrostou tak lidé, kteří nesnesou jakékoliv nepohodlí, potřebují na vše úplný klid, cokoliv je rozhodí, nedokážou zvládnout přítomnot další osoby, mají extrémně velkou osobní zónu, takže se necítí dobře třeba v mhd, ale rozhodí je i partner, který má rád blízký kontakt, apod.
Určitě to je téma, které má obrovský přesah a vliv i do dalších oblastí života. A většina toho není nijak prozkoumána, ono to ani moc nejde.
Ale když se člověk podívá na ostatní (savce, primáty…), tak nikdy nikde žádné malinké mládě netráví čas samo.
tak to se ještě uvidí, až tahle generace nesamostatných dětí bude zakládat vztahy, jestli to bude výrazně lepší.
@Lucie_Sx píše:
Určitě.Mně by zajímalo, kolik z těch, kdo chtějí spát sami, spalo samo jako miminka. Řekla bych, že všichni.
Prostě se odmalinka odnaučí blízkému kontaktu s dalšími a ten je jim potom nepříjemný. Je spousta lidí, kterým dělá potíže spát třeba společně s partnerem.To samé ty samostatné pokojíčky odmalinka, vyrostou tak lidé, kteří nesnesou jakékoliv nepohodlí, potřebují na vše úplný klid, cokoliv je rozhodí, nedokážou zvládnout přítomnot další osoby, mají extrémně velkou osobní zónu, takže se necítí dobře třeba v mhd, ale rozhodí je i partner, který má rád blízký kontakt, apod.
Určitě to je téma, které má obrovský přesah a vliv i do dalších oblastí života. A většina toho není nijak prozkoumána, ono to ani moc nejde.
Ale když se člověk podívá na ostatní (savce, primáty…), tak nikdy nikde žádné malinké mládě netráví čas samo.
podobně postižené konstrukce mohu napsat i o těch, které jako spaly s rodiči.
@inkakřivák píše:
@Lucie_Sx Jo, tak si vezmeme příklad z koní, ty spí ve stoje. Hříbě leží a klisna stojí. Celá žhavá. Skutečně nevidím důvod nechat se celou noc otloukat jak píšťalka, navíc spát na půl oka abych mohla dítě neustále opravovat na posteli. Pěkné do postýlky, maximálně prostrčit ruku a je to. Netřeba se trápit.
No jo, jenže tohle všechno kluk zvládá do jedny v noci někdy do čtyř do rána a pak začíná to trápení. Proto ho beru k nám, to že cítit jeho dech, tělíčko je nádhernej pocit je už spíš bonus. Tak jestli volím mezi třikrát zvednout a jít k postýlce nebo 3 kopnutima, tak mám jasno. Ach jistě, radši dodávám, že nevlastním dokonalý exemplář, kterého stačí jednou nechat vyřvat, jednou placnout, jednou zakřičet a od ty chvíle si dítě už nic nedovolí.
Ja uz se rada vyspim, po dvou detech uz to neni jak driv. Posledni 2 mesice spi obe holky ve svem a je to raj na zemi.
uzivam si to a sobec fakt nejsem.
@Bubla Bůčková Pokud volíš mezi vstáváním a třemi kopnutími, tak dejme tomu. Pokud bys volila mezi otloukáním celou noc a třemi vstáváními, no tak mi věř, že klidně vstaneš.