Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
chtěla bych se zeptat, jak si hrají vaše děti, tak mezi dvou a půl a třemi léty. Malej si sám hrát moc neumí, ale když už, tak spíš opakuje, na co jsme si hráli spolu, tzn. co mu někdo ukázal. Třeba jezdí s autem a něco před něj položí, jakože to jsou závory, nebo si postaví z lega jakože zmrzlinu a tu nám dává ochutnat. Pořád dokola opakuje ty samé situace, nevymyslí nic nového. Jeho fantazie je zatím rozvinutá v mezích toho, že si pod nějakým předmětem představí jiný (např. list na zemi vypadá jako auto) a použije ho odpovídajícím způsobem. Občas jakože vaří, ale to se vždycky musím nějak zapojit a komentovat, sám tu situaci „nerozehraje“. Že by si hrál na doktora nebo na obchod, to tedy vůbec. Když mu to ukážu, chvíli ho to baví, ale sám tu svoji roli ještě nechápe. Pak se to pokouší zopakovat, ale moc mu to nejde
U knížek nevydrží, poslední dobou ani u lega, vláčku…všecko musím s ním a jen na chviličku.
Zajímá mě, jestli si Vaše děti v tomto věku hrály už déle a organizovaněji, kdy se můžu „těšit“, že si spolu zahrajem trochu na dýl a jinak než jezdit autama
Když mu byl rok, uměl se pěkně sám zabavit, pak se to ale hrozně zhoršilo a je to spíš horší a horší. Ptám se hlavně na kluky, protože holčičky prý v tomto bývají často napřed…
Můj syn si v tomto věku sám nehrál vůbec, a ani autíčkem po zemi. Hrál si jen s někým. Vše se otočilo až se školkou. Ve čtyřech už jsem o něm dvě hodiny nevěděla, nejčastěji stavěl. domecky z Lega. Teď v pěti už i vymysli hry a nejraději si hraje v bunkru ![]()
Nás tříletý si s autama a kostkama vyhraje o hodinu, dvě. Staví, jezdí, neco u toho povídá, ale ono mu není moc rozumět, tak nevíme co.
Pětiletá si zato sama hraje tak 10 minut jednou za tři dny, jinak ke všemu potřebuje mladšího bráchu (ten si chudák může v klidu hrát jenom tehdy, když ona tu není
) nebo aspoň nás.
Obe deti uz pred druhym rokem zvladaly hru na neco (v rezii cca o rok starsich deti nebo dospeleho) - na doktora, na obchod, na opravnu aut, na vareni. Starsi si hral s vlackodrahou, ale potreboval pomoct s dostavbou, aby to navazovalo, skladal puzzle, duplo, chtel hrat se starsimi detmi fotbal, hrali jsme pexeso, stosovaci hry, krtkovu zahradku. Sam si teda nehral, potreboval spolecnost a aktivni sdilece.
Mladsi zvladala vic spolecenske hry (pexeso, krtkovy hry, padajici opicky, stosovaci hry, monopoly junior), hrala si s panenkou a „vozila,“ ji do skolky, k doktorovi, na vylet, jezdila „pacovat do kancelare“. Zas hur stavela lego a puzzle.
Socialne je ale celkove dost napred.
Edit: starsi je piskomil, takze taky furt bagroval na pisku a stavel ruzne silnice apod.
@Svistice no, malej mi taky přijde sociálně napřed, v kolektivu dětí je jak ryba ve vodě…do hry se nechá vtáhnout rychle, ale právě mi přijde, že už by možná mohl víc zapojovat fantazii a soustředit se trochu. Pořád preferuje hry typu honěná, nebo si hraje že je autobus, absolutně nevydrží u her, kde musí být v klidu. Pexeso vůbec, puzzle mu nejdou, vkládačky v pohodě, u kostek vydrží tak 20 vteřin…Malovat se mu nechce, jen chvíli foukací fixy nebo skládá magnetky do nějakých tvarů. Na písku to moc nemusí, páč u toho nevydrží. Tak nějak nevím, jak si s ním hrát, pokud nechci být večer úplně na odpis a doufám, že se to zlepší
S dětma si hrát umí, ale potřebuje vedení od těch starších.
Moje dcera aktuálně v tomto věku, je ale už nekolikatym dítětem, se sestrami si hraje na obchod, na rodinu, mají kočárky s panenkami, kuchyňku, nadobicko, vaří, nakupují, jezdí jako na výlety, když je volám na jídlo, přijdou jako do restaurace, platí hracimi penězi. Zapojuje se a přebírá role, které jí sestry prirknou
Velmi rychle se zorientuje.
Když jsme na hřišti, tak i tam se dokáže zapojit do společné hry s cizími dětmi(i bez sourozenců) nebo i sama dělá bábovky, hraje si s autem. Nepřijde mi normální, aby dítě v tomto věku tento typ hry rozehralo samo a hrálo si samo ![]()
Sama staví puzzle, hrajeme pexeso, logiko primo, motanice, plný kurník, barevné clobrdo.. Toto buď se mnou nebo s výrazně starším sourozencem, pokud ho poverim. Nemusíme u ní úplně sedět, ale zadat úkol, často kontrolovat, povzbudit, poradit, byt slovně v kontaktu. Když sedí v kuchyni u stolu, můžu u toho vařit, něco připravovat.
Maluje si, chce dělat úkoly a pracovní listy, jak to vidí u starších. Čteme, u čtení vydrží. Má ráda i Albi kouzelné čtení. Fouká si na fletnu, harmoniku, zpívá si.
V tomto věku jsou mezi dětmi ale rozdíly a děti procházejí skokovymi posuny. Nicméně si myslím, že pokud máš jediné dítě, musíš ho co nejvíc brát mezi deti a doma se zapojit Ty-rozehrát hru, zorganizovat činnost. Nechat ani ne tříleté dítě napospas osudu a doufat, že se zabaví a ještě po něm chtít zázraky je podle mě špatně.
Nejstarší syn měl už ve věku 2 roky a kousek sourozence, ale chodili jsme hodně na hřiště i s kočárkem, domlouvala jsem se s kamarádkami s dětmi, normálně si hrál a zapojoval se. Někdy si ho brali naši na vesnici-statek, zvířata a doma jsme hodně četli-bavily ho encyklopedie, zajímavosti. Malovat ho moc nebavilo.
@Kocourek333 píše:
@Svistice no, malej mi taky přijde sociálně napřed, v kolektivu dětí je jak ryba ve vodě…do hry se nechá vtáhnout rychle, ale právě mi přijde, že už by možná mohl víc zapojovat fantazii a soustředit se trochu. Pořád preferuje hry typu honěná, nebo si hraje že je autobus, absolutně nevydrží u her, kde musí být v klidu. Pexeso vůbec, puzzle mu nejdou, vkládačky v pohodě, u kostek vydrží tak 20 vteřin…Malovat se mu nechce, jen chvíli foukací fixy nebo skládá magnetky do nějakých tvarů. Na písku to moc nemusí, páč u toho nevydrží. Tak nějak nevím, jak si s ním hrát, pokud nechci být večer úplně na odpis a doufám, že se to zlepšíS dětma si hrát umí, ale potřebuje vedení od těch starších.
Podle mě je to úplně normální dítě, hraje si aktuálně věku
Nikoho nebaví úplně vše a každé dítě má oblíbené určité typy her a hraček. Vedení od starších dětí nebo dospělých v tomto věku potřebuje i dítě, které je sociálně napřed.
Co se týče řízených činností, pozornost dětí je krátká.
Pokud mám někdy doma jen tuto dceru, chodíme co nejvíc ven na hřiště, kde jsou děti z okolí. Doma hrajeme logiko, maluje, dělá jako nějaký úkol nebo zvířecí brain box. Někdy si sedne k nadobicku a hraje si tak, jako by si hrála s holkama, ale dlouho nevydrží. Pořád mi něco nosí jako na ochutnání(nebo výrazně starsimu sourozenci, který na to vždy není zvědavý
). Jde vidět, že jí sourozenci, vrstevníci, chybí. Sice umím rozehrát hru, ale není to jako ve skupině vrstevníků. Možná trochu víc pomáhá s přípravou pokrmů, vytáhnout prádlo s pračky, nádobí. Děti to samozřejmě dělají na, střídačku všechny, ale když si hrají spolu, tak to ani nezaregistrují a samy se nezenou, kdežto když doma skoro nikdo není, zmerci to hned.
@Kocourek333 Nektere deti maji hodne energie, potrebuji pohyb a staticke hry je v tomto veku neberou, jsou proti jejich prirozenosti. Pokud se zapojuje s detmi venku, tak je to ok.
Jak pise @Jana206, doma dite musi v tomhle veku mit povetsinou k ruce nekoho. Samy si vystaci jen velmi klidne ci introvertni az bojacne deti.
Je dobre ty veci, co vyzaduji soustredeni a klid prubezne nabizet a zkouset, ale deti do nich proste musi dozrat, stejne jako jine deti musi dozrat k samostatnemu pouzivani klouzacky ci k jizde na kole.
Treba takove malovani chytlo starsi dite az v dobe, kdy sel k zapisu do skoly. Kamarad deti nezvlada hru s kostkou ci pexeso dele nez 5 minut ani ve ctyrech a pul.
Pro zachovani fyzickych sil rodicu malych torped doporucuji dite udrzovat v kolektivu deti (kamaradky s detmi, skolka).
Díky moc! Rekord u něho byl, když si v dětským koutku hrál na vaření asi dvacet minut se starší holčičkou, která ho dirigovala, co má dělat. Blbý je, že on se hrozně brzo rozdráždí a pak už dělá blbosti a na ty děti to působí spíš otravně. Proto ho nemůžu nechat s dětma na hřišti nějak moc dlouho, on už to pak „nedává“ to množství podnětů a musím ho korigovat a on se samozřejmě nenechá…ale to už je jiná kapitola
Spíš jsem chtěla vědět, jestli je reálný očekávat, že by si v brzké době mohl hrát „na něco“ chvíli sám nebo dýl než pár vteřin.
Těžko říct, jak si bude hrát v blízké době. Kdybys přišla do dětské skupiny, kde jsou děti mezi dvěma třemi lety, zjistila bys, že mezi dětmi jsou velké rozdíly. Proto se o tyto děti musí starat více dospělých osob, ideálně jedna dospělá osoba a malá skupinka, případně chůvy ve školce ve třídách pro tyto děti. Jsou děti, co nezvládají takové množství podnětů na hřišti, neumí dělit pozornost, dělit se o hračky, celkově vše korigovat a je to v pořádku. Určitě se ale bude nějak vyvíjet.
Já mám dítě tak trochu samotáře, naopak mi občas připadá, že jsem mu u něčeho i na obtíž
ale hodně záleží. U něčeho mě vyžaduje, u něčeho stačí dát podnět a sám pak vydrží pár minut zabavený, jindy si hru vymýšlí sám. Ale my to tak jako děti měli s manželem zrovna tak, samostatní samotáři, je to prostě i v povaze podle mě. Ale třeba na obchod si nehrajeme, to už spíš na závody s auty apod, ne každá hra ho baví
od některých bez zájmu odejde.
@Svistice Souhlas s tím, že každé dítě je jiné a každé se vyvíjí trochu jinak po všech stránkách. A nemusí být pravda, že když dítěti určitá činnost v útlém dětství nejde, že později nemůže být oblíbená. Nejstarší syn byla jako malý spíš pecivál - později seděl, později chodil, nechtěl se sám houpat na houpačce, na schodech opatrně, kolo až v pěti letech a dnes je aktivní úspěšný závodní sportovec. Kreslit nikdy neuměl a nebavilo ho to ![]()
Dcera 8 let měla psychomotorický vývoj trochu rychlejší(ale ne jako další dcery, které v 10 měsících chodily), ale taky byla nemehlo, kolo až taky v pěti letech, nicméně tancuje. Malovat ji napřed nebavilo, začala až po 4. narozeninách, ale teď maluje pěkně a hlavně pořád něco tvoří - plete náramky z bavlnek, gumiček, pořád vyrábí nějaké šperky, přeje si kupovat různé sady nebo i podle vlastní fantazie, co kde najde. Vybarvovat ji ale nebaví. Resp. pokud si sama v obchodě vybere mandaly a k tomu gelovky, tak jo. Ale nebaví ji takové ty úkoly na vybarvování třeba do matematiky, to vypočítá a podtrhne nebo zakroužkuje ![]()
My jsme skoro všichni spíš auditivní typy, nemáme rádi postřehové hry, pexeso a všechno, kde je potřeba mít zrakovou paměť. Pravidla takových her si upravujeme, pexeso už hrajeme jen s dvěmi nejmenšími dětmi. Máme rádi naučné hry a kvízy, případně nějaké strategické.
Dcera 5,5 let je teda vizuální typ s opozděným vývojem sluchové paměti(což má i potvrzené na logopedii a ORL). A je klidná, tichá, ale rozhodně ne bojácná. Od malinka dokázala hodiny sedět u puzzle, od mala ráda maluje, ale rozklad slova na slabiky, poznat první a poslední slabiku jen sluchem je pro ni boj dodnes. Jakmile má vizuální podporu, nastříhaná písmena, jde to skoro samo. Ale v pexesu, brainboxu podle pravidel, dobble apod. nás všechny hravě strčí do kapsy. Přesto se ale lidí nebojí, do kolektivu se zapojila normálně, jde sama nakoupit do večerky v ulici atd.
Souhlas s tím, že neoblíbené činnosti by se měly dávkovat po troškách a dítě k nim musí dozrát. Přesto si myslím, že by se rodiče měly snažit dítě rozvíjet tak nějak všestranně. Není vhodné ty neoblíbené činnosti navždy upozadit. A taky je důležité nesrovnávat, norma je hodně široká.
Mam podobny model a sam si vydrzi hrat nejvice, kdyz je unaveny, pred vecernim spanim. Jinak bez sance, on by tu spolupraci az tak nevyzadoval, ale neprezil by dlouho bez uhony, je hodne vynalezavy v lezeni po nabytku atd, misto chozeni lita, po zakazu vetsinou poslechne, ale obratem prijde s dalsim napadem, jak se sebeohrozit.
ALE- je to vodni zivel a hry s vodou jsou svetlou vyjimkou, s tou si vyhraje vzdy sam delsi dobu. Ma rozstrikovac s vodou a hadrik a osmrdla cely byt, pripravim hry s vodou/potravinarskym barvivem/penou/kostky ledu/zamrazim male hracky do ledu a dalsich milion variant a hned mam sanci uvarit. Pak jen prevlecu a vytru ![]()
Mladsi syn 2,3 roku si umi hrat hezky a dlouho sam. Vymysli si hru skoro s cimkoliv. Hodne stavi, ale i si hraje na neco. Kdyz mam cas, tak si hraje se mnou a kdyz ne, tak si hraje sam. Je to s nim snadne. Starsi syn (skoro 5 let) si jen stavi, neumi hru na neco, ale obcas ho jine deti dokazou dostat do hry nebo mu tu hru musim zorganizovat ja(ale on je ve hre hodne opozden, odpovida asi na tech 2,5 roku).
Prostě, máš úplně normální dítě a bude se to vyvíjet ![]()
K tomu vývoji, naše pětiletá si jako batole dokázala hrát neskutečně dlouho zcela sama a klidně. Ve dvou a půl letech jsem ji vzala na akci, kde jsem potřebovala, aby klidně seděla a nemluvila. Vzala jsem jí puzzle a ona tam vydržela přes hodinu! Skládala jedny puzzle za druhýma, beze slova, bez pohnutí, úplně sama, vypadala jak autistka. Zásadně si hrala s takovým naučnýma hračkama, ve třech letech puzzle o 24 kusech, logiko pro pětileté, zvladala pokyny typu „podej obrázek, který je ve třetí řadě, druhý zprava“… Před druhým rokem znala čísla do 12,po druhém roce celou abecedu. Už jsem shanela školu pro nadané děti, ale kolem čtvrtého roku se to zastavilo.
Teď je jí pět a na puzzle se ani nepodívá, u kostek nevydrží, u lega nevydrží, u ničeho (kromě pracovních listů) nevydrží. Celý den běhá po bytě a hraje si s tříletým bratrem na hasiče, na zachraňování, na narozeniny, na cestu letadlem… Myslí jí to furt, ale už je to normální dítě.
Jako, trochu mě mrzí, že geniální dítě se zřejmě nekoná
, ale prostě jsem tím chtěla říct, že ty zájmy se vyvíjí.