Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Spravedlivé dědictví
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
26.11.22 20:57
- Citovat
- Upravit
26.11.22 21:49
@Anonymní píše:
K nám, ale když jsme nebyli doma. Takže moc často to nebylo.
A to máte na zahradě něco extra, nebo proč se nekoupe na své zahradě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.22 08:57
@Martina D. píše:
Má tam skleník, záhony. Bazén se nevleze 
- Citovat
- Upravit
27.11.22 12:36
@Anonymní píše:
Má tam skleník, záhony. Bazén se nevleze
No jeho volba. Ale představovat si, že se nechá vyplatit a pak si k vám bude chodit do bazénu jako domu, je mazec. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
5.1.23 18:44
Opravdu máte právo na část majetku jakožto neopomenutelný dědic. Vím to z vlastní zkušenosti, moji rodiče se rozhodli mne přeskočit a můj podíl odkázat mým dětem. V podstatě to vysvětlili podobně jako Vám, tedy, že mi finančně pomáhali s dětmi po rozvodu. Tak jako tak, pokud Vás vyloženě nevydědili „prohlášením o vydědění“ (které byste v takovém případě musela dostat do ruky a hlavně, které musí splňovat zákonné podmínky pro vydědění jako vedení zhýralého života a vážné porušování dobrých meavů, neprojevení zájmu o rodiče a ponechání rodičů bez pomoci…), MÁTE PRÁVO NA PODÍL. Spravedlivý díl to nebude, ale rozhodně byste něco dosrat měla.
Smutné je hlavně to, že po sobě vaši rodiče zanechali sourozence, kteří jdou proti sobě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.23 12:04
Tady zakladatelka:
Ano, je nejsmutnější, že po sobě rodiče zanechali tak špatně rodinné vztahy.
Měli jsme další jednání, s jedním sourozencem jsme ústně odsouhlasili, že něco přenecháme bratrovym dětem. A tento bratr mi pak vyhrožoval, že když nepodepisu dohodu, zničí mě, o vsechno přijdu, „něco se na mě najde“. Po našem setkání jsem brečela, cítila jsem takovou nelasku a touhu úplně mě vystrkat z rodiny. Ptala jsem se, proč mi po tatínkovi úmrtí dali vědět až za 6 hodin. Zemřel doma. Přitom máma i bratři spolu byli. A já u našich doma ještě večer předtím, nesla jsem tátovi něco dobrého na zub, s mamkou se bavila úplně normálně… 
A druhý den máma v baráku hysterický křičí a bratr mě tam nechce pustit. Až když mi řekl „kravo“, máma náhle přestala rvát, jemné mu řekla, aby nebyl ošklivý, a poslouchala, co si budeme říkat. Nakonec jsme si dali panáka a jakoby vše v pořádku.
No a teď? Začala jsem přemýšlet, že můj sourozenec zdědil jakési patologické geny. Je.mi to. moc líto a z tohoto titulu bych snad i tu dohodu podepsala. Vůbec nevím, jak se situace bude dál vyvíjet v případě A, kdy mu nepodepisu, a v případě B, kdy podepisu. Ale iluze o změně jeho chování či přemýšlení si nedělám. Všechno je na…pip.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.6.23 02:42
Zdravím po delší odmlce a především chci poděkovat všem, kdo mě podpořili aspoň větou, poradili anebo třeba měli i opačný názor.
Nemůžu spát, uzavření řízení se blíží. Moc možností není. Dohodu, kterou bych pripadne měla podepsat, jsem jeste neviděla, mám se prý vyjádřit, kolik chci.
Je mi z toho všelijak. Intriky, lži - stojím o takové vztahy? Není lepší vzít (jakékoli) peníze, par věci, co se dohodneme, na památku a nazdar? Je to nejjednodušší cesta - i pro sourozence. Oni dva jsou spolu dohodnuti. To mě mrzí moc, asi nejvíc z celé téhle „saskarny“. Zase ve stylu - ty se nepodílej, ty k nám nepatřís. A já mám pořád pocit nebo touhu to změnit. Coak nevidí, že i já jim můžu být platná, jako to neviděli společně s rodiči celý život? Copak jsou peníze a majetky důležitější než lidí? Je mi smutno, když vidím jejich úsměvy, posilhavani po sobě, když si nahrávají, jak mě obalamutit. Samozřejmě ty věci, kterými mi vyhrožovali, už ani nezmiňují. 
Nejvíc se bojím toho, že i když se „spravedlivé“ vyrovname, pořád budu mít pocit, že je to nespravedlivé. Ne kvůli majetku, ale kvůli chování. Bojím se, že tohle nevyrovná žádné dědictví, žádné soudy, nic. A z toho je mi smutno
- Citovat
- Upravit
14.6.23 10:02
@Anonymní píše:
Zdravím po delší odmlce a především chci poděkovat všem, kdo mě podpořili aspoň větou, poradili anebo třeba měli i opačný názor.
Nemůžu spát, uzavření řízení se blíží. Moc možností není. Dohodu, kterou bych pripadne měla podepsat, jsem jeste neviděla, mám se prý vyjádřit, kolik chci.
Je mi z toho všelijak. Intriky, lži - stojím o takové vztahy? Není lepší vzít (jakékoli) peníze, par věci, co se dohodneme, na památku a nazdar? Je to nejjednodušší cesta - i pro sourozence. Oni dva jsou spolu dohodnuti. To mě mrzí moc, asi nejvíc z celé téhle „saskarny“. Zase ve stylu - ty se nepodílej, ty k nám nepatřís.A já mám pořád pocit nebo touhu to změnit. Coak nevidí, že i já jim můžu být platná, jako to neviděli společně s rodiči celý život? Copak jsou peníze a majetky důležitější než lidí? Je mi smutno, když vidím jejich úsměvy, posilhavani po sobě, když si nahrávají, jak mě obalamutit. Samozřejmě ty věci, kterými mi vyhrožovali, už ani nezmiňují.
Nejvíc se bojím toho, že i když se „spravedlivé“ vyrovname, pořád budu mít pocit, že je to nespravedlivé. Ne kvůli majetku, ale kvůli chování. Bojím se, že tohle nevyrovná žádné dědictví, žádné soudy, nic. A z toho je mi smutno
Kdybys neměla je ti mnohem lépe. Oni využívají toho, že ty se jim snažíš zalíbit/zavděčit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.23 11:23
Zakladatelko, ty vztahy jsou asi už skoro nenávratně poškozené. POdle toho co čtu, tak jsi ve fázi že se jim nezavděčíš absolutně ničím. V tom případě se přestaň snažit o to aby tě viděli jako rodinu, k tomu je holt donutit nemůžeš
Zkus akceptovat že jako rodina už nebudete, a i proto bych zabojovala o tvůj díl dědictví.
Pokud jim podepíšeš nějakou dohodu a vše jim necháš, bude se ten samý scénář opakovat i po úmrtí druhého rodiče, pokud to matka nepořeší nějak ještě za života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.23 13:20
@Anonymní píše:
Zdravím po delší odmlce a především chci poděkovat všem, kdo mě podpořili aspoň větou, poradili anebo třeba měli i opačný názor.
Nemůžu spát, uzavření řízení se blíží. Moc možností není. Dohodu, kterou bych pripadne měla podepsat, jsem jeste neviděla, mám se prý vyjádřit, kolik chci.
Je mi z toho všelijak. Intriky, lži - stojím o takové vztahy? Není lepší vzít (jakékoli) peníze, par věci, co se dohodneme, na památku a nazdar? Je to nejjednodušší cesta - i pro sourozence. Oni dva jsou spolu dohodnuti. To mě mrzí moc, asi nejvíc z celé téhle „saskarny“. Zase ve stylu - ty se nepodílej, ty k nám nepatřís. A já mám pořád pocit nebo touhu to změnit. Coak nevidí, že i já jim můžu být platná, jako to neviděli společně s rodiči celý život? Copak jsou peníze a majetky důležitější než lidí? Je mi smutno, když vidím jejich úsměvy, posilhavani po sobě, když si nahrávají, jak mě obalamutit. Samozřejmě ty věci, kterými mi vyhrožovali, už ani nezmiňují.
Nejvíc se bojím toho, že i když se „spravedlivé“ vyrovname, pořád budu mít pocit, že je to nespravedlivé. Ne kvůli majetku, ale kvůli chování. Bojím se, že tohle nevyrovná žádné dědictví, žádné soudy, nic. A z toho je mi smutno
Domluva, vem si, co jde a začni žít svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.25 21:30
Ahoj, ozývám se s odstupem.
Dědictví dopadlo nakonec tak, že jsem si nechala svůj podíl vyplatit. Jinak by nemovitost notář rozdělil na podíly. Uzavřela jsem to s nejčistším vědomím a svědomím.
Děkuji všem, kdo.jste mě podpořili. 
- Citovat
- Upravit
26.10.25 06:24
@Anonymní píše: Více
Tak jestli sis ho nechala vyplatit cely, tak super, nejrozumnější a nejideálnější řešení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
K nám, ale když jsme nebyli doma. Takže moc často to nebylo.