Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah s macechou a otcem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.7.22 23:50
Vztah s macechou a otcem
Čím dál častěji přemýšlím nad vztahy v rodině. A to hlavně proto, že mám dítě ve věku, kdy už se chce dědeček (můj táta) víkendově angažovat.
Moji rodiče se rozvedli, když jsem ještě chodila do školky. Takže v rozvedeném módu jsem cca 30 let. Máma si také brzy našla nového partnera. S otčímem mám vztahy nadstandardní.
Bohužel s macechou to bylo/je podstatně horší. Jako slušné děvče se ji snažím respektovat a tolerovat. Ze začátku jsem u otce občas strávila víkend a v okolí puberty se to dost omezilo až na oslavy narozenin a vánoc. Byly roky kdy jsme se viděli jen 2-3 krát.
Nebylo by fér to svádět na ní, ale od začátku mi dala jasně najevo, že by byla raději kdybych nebyla. Po narození jejich společného dítěte se to ještě zhoršilo. Častokrát jsem uvažovala nad úplným ukončením styku, ale v posledních letech si s tátou rozumím víc a nechci to zahodit jen kvůli ní.
Zároveň když chce táta vnouče na víkend mám z toho obavy, protože ona je děsná.
Věčně nervózní, útočná, urputná, neskutečně hyperprotektivní vůči svému jedinému dítěti (28 let) které s mým otcem má.
Přemýšlím hlavně nad tím jestli můžu udělat něco proto, abych s ní lépe vycházela. Dost se na mě za ta léta podepsala (hlavně slovně). Ale úplně si nedokážu představit jak tam říkám, že před 30 lety udělala tohle před 20 tamto 
a věřte mi, že ty situace si pamatuji jako by to bylo včera. Jen jako malé dítě se tomu nedokážete bránit, v pubertě vám řeknou ať nejste drzá a v dospělosti až to všechno pochopíte vám řeknou co vytahujete stoletý nesmysly.
Co vy a macechy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
15.7.22 00:08
Podle mě ti nepomůže to vytahovat, srovnat se s tím stejně budeš muset ty sama. Prostě to přijmout, že lidi stojej někdy za ho v no. Se mnou se teď rozvádí manžel, nikdy nekomunikoval žádné problémy. Prý se k sobě proste nehodíme. Postavil mě před hotovou věc. Poznamená to děti, cely náš život. A co můžu dělat? Nic. Mužu to akorát přijmout. Ani pochopit to zcela nejde. Já osobně bych svoje dítě té paní nevystavovala. Tatínka bych samotného pozvala k nám nebo ho vzala i s dítětem třeba na dovolenou do Řecka.
- Citovat
- Upravit
15.7.22 00:15
Vztah s ni nenavazuj, nevylepsuj, nema to cenu. Proste se ji vubec nezabyvej.
Co se tyce vnoucete, jak presne mu ona muze ublizovat…?
Jestli nijak, neresila bych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.22 04:39
Macechu jsem získala ve dvaceti. Žena, kterou jsem znala od cca deseti let, znala jsem i jejího manžela, který zemřel.
Také měla/má svoje chyby, které mi začaly vadit právě v době, kdy si brala otce (tenkrát to dle některých byl sňatek účelový, asi ano, aby nezůstala sama, kdyby její děti odešly do zahraničí).
Až před smrtí otce jsem pochopila její chování (otevřela se), nicméně jsou situace, kdy ani to vysvětlení nepomůže. Moje děti ji měly rády, ale prostě některé situace je ranily a díky tomu již k ní nemají vztah.
Já naopak nějak jsem se poslední rok s tou její povahou vyrovnala, beru to s nadhledem (skoro po čtyřiceti letech, co ji znám), ale vídáme se jednou/dvakrát za rok.
- Citovat
- Upravit
15.7.22 07:16
Moje macecha se ke mě v době dospívání chovala líp než moje vlastní máma, takže né vždy je macecha nějaká hydra.
Dodnes jsme v kontaktu, našim dětem říká vnoučata stejně samozřejmě jako svým vlastním 
A to jsme sotva o deset let od sebe.
Jinak lidi se časem můžou měnit - takže bych nebyla tak ultimativní. To, že jako macecha v tobě mohla cítit nějaký ohrožení, ještě neznamená, že taková bude i jako „babička“. Jinak než tím, že to zkusíš, to nezjistíš.
Moje máma teď chce taky pořád vnoučata na víkend, stará se o ně, zajímá se o ně, dokonce občas pošle nějakou korunu na přilepšenou a chce vnoučata na prázniny. Přitom ještě před několika lety…drahno mluvit.
Naší mámě asi s novým partnerem a smrtí babičky některé věci došly a přehodnotily se…Napřed jsem si myslela, že je to jen nějakej omyl, ale už to trvá tři roky. Takže já bych i té maceše dala šanci. Pokud se projeví jako stále stejná potvora, tak už tam prcky posílat nemusíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 08:27
Tvůj otec ve tvém dětství udělal určitá rozhodnutí a ted sklidí, co zasel. Neposilala bych svoje dítě k ženě co mi ublížila jen proto, že on si to přeje. Nabídla bych mu svoje řešeni - třeba tu dovolenou v Řecku -a zároveň bych přidala vysvětlení. Vis, když jsem byla malá, řekla mi to a to. Teď je to dávno pryč, ale mě to ublížilo, nesu si to v sobě, nemám k ní důvěru, prosím respektuj to. Říkám ti to proto, abys pochopil souvislosti. Já ji respektuju jako tvou manzelku, ale nebudu riskovat, že mému dítěti bude ubližovat, to asi chápeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.22 09:17
Já jsem „macecha“ a je to pro mě zajímavé téma, jak by mě mohlo dítě partnera vnímat v dospělosti. Je také ve školkovém věku a zatím podle mého máme hezký vztah, navzájem se bereme a trávíme spolu normální rodinný život včetně i mých výchovných pokusů 
nevím, co všechno tvoje macecha napáchala či ty si myslíš, že napáchala, nicméně řeknu pohled z druhé strany a stojím si zatím, že z dětských let to musíš vnímat trochu zkresleně, resp. z jiného pohledu.
Někdy se to naše dítko chová dost nevděčně a sobecky. Je to dítě, každé se tak chová a nechápe to, takže to bereme, vysvětlujeme, vychováváme atd. Nicméně chci tím říct, že pro toho „nerodiče“ jsou takovéhle chvíle fakt těžké. Stará se o „cizí“ dítě, byť s tím druhým rodičem, a zpravidla ten nerodič za to nic nemá - jakmile jde do tuhého, na prvním místě je vždy maminka či tatínek či babička atd…a je jedno, jak moc jste si blízcí a jak moc mají případně rodinné vztahy narušené. Vidím to na sobě, kdy do vztahu si „cizím“ dítětem investuju opravdu hodně, jak po finanční, časové, citové, tak i energetické stránce. V tomhle se mi změnil život a přestože mě to dítě má rádo a já jeho, tak v některých chvílích vidím, jak je schopné mě odstřihnout a nevzpomenout si, protože přirozeně preferuje své přímé příbuzné a rodiče. Takže pro nerodiče je to fakt těžké, a někteří to prostě neustojí a raději se snaží na to dítě nijak citově neupínat a žít si svůj život pouze s partnerem, čímž pak vzniká ta vlažnost vztahů mezi macechou a dítětem. To se pak znásobuje, když má macecha své dítě, veškerou energii a finance chce dávat do jediného svého dítěte, protože je často jediné právě kvůli tomu, že daný partner má už děti z předchozího vztahu a macecha se tak musí smířit s tím, že na víc dětí už není kapacita. Proto tyhle vztahy nejsou samy o sobě jednoduché, natož když do toho pak vstupují další komplikace, např. manipulace a očerňování na druhé straně, kdy to dítě přijde naočkované, či finanční problémy. Ani jedno u nás není a kdyby bylo, tak v tom vztahu upřímně nejsem.
Proto bych macechu úplně kategoricky nezatracovala a pokusila bych se s ní začít víc kamarádit a časem tohle vytáhnout a třeba si to mezi sebou vyříkat, abyste mohly spolu mít třeba hezký vztah aspoň v dospělosti, když máš hezkej vztah s tátou. Samozřejmě, že když macecha bude nerozumná krá. a, tak tam není asi co zlepšovat…
- Citovat
- Upravit
Uslava
15.7.22 09:24
@Anonymní píše:
Já jsem „macecha“ a je to pro mě zajímavé téma, jak by mě mohlo dítě partnera vnímat v dospělosti. Je také ve školkovém věku a zatím podle mého máme hezký vztah, navzájem se bereme a trávíme spolu normální rodinný život včetně i mých výchovných pokusůnevím, co všechno tvoje macecha napáchala či ty si myslíš, že napáchala, nicméně řeknu pohled z druhé strany a stojím si zatím, že z dětských let to musíš vnímat trochu zkresleně, resp. z jiného pohledu.
Někdy se to naše dítko chová dost nevděčně a sobecky. Je to dítě, každé se tak chová a nechápe to, takže to bereme, vysvětlujeme, vychováváme atd. Nicméně chci tím říct, že pro toho „nerodiče“ jsou takovéhle chvíle fakt těžké. Stará se o „cizí“ dítě, byť s tím druhým rodičem, a zpravidla ten nerodič za to nic nemá - jakmile jde do tuhého, na prvním místě je vždy maminka či tatínek či babička atd…a je jedno, jak moc jste si blízcí a jak moc mají případně rodinné vztahy narušené. Vidím to na sobě, kdy do vztahu si „cizím“ dítětem investuju opravdu hodně, jak po finanční, časové, citové, tak i energetické stránce. V tomhle se mi změnil život a přestože mě to dítě má rádo a já jeho, tak v některých chvílích vidím, jak je schopné mě odstřihnout a nevzpomenout si, protože přirozeně preferuje své přímé příbuzné a rodiče. Takže pro nerodiče je to fakt těžké, a někteří to prostě neustojí a raději se snaží na to dítě nijak citově neupínat a žít si svůj život pouze s partnerem, čímž pak vzniká ta vlažnost vztahů mezi macechou a dítětem. To se pak znásobuje, když má macecha své dítě, veškerou energii a finance chce dávat do jediného svého dítěte, protože je často jediné právě kvůli tomu, že daný partner má už děti z předchozího vztahu a macecha se tak musí smířit s tím, že na víc dětí už není kapacita. Proto tyhle vztahy nejsou samy o sobě jednoduché, natož když do toho pak vstupují další komplikace, např. manipulace a očerňování na druhé straně, kdy to dítě přijde naočkované, či finanční problémy. Ani jedno u nás není a kdyby bylo, tak v tom vztahu upřímně nejsem.
Proto bych macechu úplně kategoricky nezatracovala a pokusila bych se s ní začít víc kamarádit a časem tohle vytáhnout a třeba si to mezi sebou vyříkat, abyste mohly spolu mít třeba hezký vztah aspoň v dospělosti, když máš hezkej vztah s tátou. Samozřejmě, že když macecha bude nerozumná krá. a, tak tam není asi co zlepšovat…
Pokud o skolkovem dítěti říkáš, že se chová nevděčné a sobecky, tak to máš před sebou ještě dlouhou cestu. 
A jestli něco děláš proto, aby ti byl někdo vděčný, tak to nedělej. Nevdek světem vládne. To nevíš?
Příspěvek upraven 15.07.22 v 10:36
- Citovat
- Upravit
15.7.22 09:25
Hele začněte s tím, že táta bez ní bude jezdit k vám, pak si můžou brát na jednodenní výlety vnuka s macechou, jestli bude ona chtít a prostě vnuka přivezete a odvezete a pak tam může zkusit přespat.
Ty u toho vůbec nemusíš být delší dobu než na předávání dětí.
To že na tebe byla protivná, protože si potřebovala bránit nové hnízdo neznamená, že to bude praktikovat i vůči nevlastnímu vnoučeti. Nech to na tvém tátovi.
Ty se primárně snaž nezraňovat sebe sama, zároveň ale to že tebe zranili neznamená, že se budou chovat stejně k vnoučeti - je celkem jisté, že nebudou.
Jako snaha „vyříkat si to“ bohužel nepovede k žádoucímu výsledku, ona ze své strany to určitě vidí tak, že činila dobře a to nejlepší co bylo potřeba, neslyšla by co říkáš.
Jinak to co tě žere ve vztahu s macechou, můžeš začít psát - začni jí psát dopisy, rukou na papír. Neposílej je, shromažďuj je v nějakých deskách. Prostě vždycky když tě přepadne přemítání nad tím, co ti provedla, tak si sedni a sepiš to. Tím že to dáš do slov, tak se to jednak částečně dostane z hlavy především nad tím dostaneš nějakou kontrolu. Pocity přetvořené do vět, spoutané gramatikou, bývají srozumitelnější, jasnější a snáze se s nimi zachází, než když jen krouží a útočí v hlavě.
Až budeš mít pocit, že si vypsala tak nějak všechno, tak si udělej den sama pro sebe, ideálně někam vypadni z domova a všechny ti dopisy co si sepsala přeči. Pak je shrň do jednoho.
A pak se rozhodni co s tím uděláš - osobně hlasuju za rituálnní pálení a nebo poskládání spousty lodiček a poslání po řece.
Dotyčnou paní nezměníš. Stejně tak asi nejde čekat, že by uznal tvůj táta, že ti to ubližovalo. Ale můžeš posílit sebe samu, vyčistit a začít hojit rány z dětství.
Pokud by se schtěla mrknout do nějaké knihy - zkus toto
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 10:59
@K. Rocánková píše:
Tvůj otec ve tvém dětství udělal určitá rozhodnutí a ted sklidí, co zasel. Neposilala bych svoje dítě k ženě co mi ublížila jen proto, že on si to přeje. Nabídla bych mu svoje řešeni - třeba tu dovolenou v Řecku -a zároveň bych přidala vysvětlení. Vis, když jsem byla malá, řekla mi to a to. Teď je to dávno pryč, ale mě to ublížilo, nesu si to v sobě, nemám k ní důvěru, prosím respektuj to. Říkám ti to proto, abys pochopil souvislosti. Já ji respektuju jako tvou manzelku, ale nebudu riskovat, že mému dítěti bude ubližovat, to asi chápeš.
Zakladatelko, já měla špatnou matku, proto vím, že existují velmi špatné matky a také hodné nevlastní mámy (nechci je nazvat macechy) - jak já bych v dětství brala jinou, milou paní - místo matky.
anonym Růže napsal pohled z druhé strany - napsáno hezky, ale: Když dáš dítěti lásku (i cizímu), dostaneš ji zpět. Ale nemůžeš čekat hned. To ještě nevíš? A proč čekáš místo lásky vděčnost? Ta přijde s láskou - a láska je víc než vděčnost.
Reakce na Ou: „Dotyčnou paní (macechu) nezměníš.“ No to ne, zato ona svým hnusným chováním negativně působila na dítě. A to by jí teď mělo odpustit, zapomenout? V žádném případě. Protože: zakladatelka byla tehdy dítě, tzn. ten slabší kus, ona silná, dospělá, a jak to zneužívala! A, zakladatelko, správně chápeš, že žádné vyříkání nemá smysl. Těš se z děťátka, ze své rodiny a z otce. Tomu se ale z vnoučetě dovol těšit jen samotnýmu 
Tip: když mám někdy problém hodnotit chování lidí, tak si představuji, že jsem za stejných okolností na jejich místě a dělám to, co oni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.22 11:28
@Liliana87 rodiče se mě rozvedli, když mě bylo 20 let. Táta začal žít s macechou, později se i vzali. Od začátku mě nesedla, ale snažila jsem se k ni chovat slušně. Je to tak 5 let, kdy méně děti “něco” udělaly a od té doby se s námi vídat nechce. Bohuzel bydlíme trochu dal, než na odpolední návštěvu, vždy jsme to řešili i s prespanim. Teď nesmíme. Zatím to řeším prespanim u brachy, ale má 1+1. Přijde mě to na nic, ale začínám si mapovat penziony v okolí táty. Přitom by nás ani nemusela vidět, za cely den bychom se vůbec nepotkali. 
Táta se snaží alespoň o prázdninách vzít děti někde na týden, ale i pro něho by to bylo jednodušší, kdyby mohl byt doma a jezdit na výlety.
Mrzí mě to, ale nic s tím nenadelam. Teď s tím covidem se odrizla úplně od všech a i se svou rodinou v podstatě komunikuje jen po telefonu.
Takže můj vztah k macese je takový nijaky, možná spíše lehce negativní. Já ji od začátku kvůli její povaze nemusím.
- Citovat
- Upravit
15.7.22 13:13
Pokud macecha děti respektuje, nemá potřebu jim škodit, tatínek je chce, posílala bych je tam. Babička může být nakonec dobrá nebo alespoň neškodná.
Ke vztahu macecha a nevlastní děti můžu říct, že vždycky záleží i na jiných okolnostech, které děti často nechtějí anebo nemůžou vidět. Navíc dítě od určitého věku je také spoluzodpovědné za to, jaký jeho vztah s nevlastním rodičem bude. V rozvedených rodinách je to často složité. Lidi si nemusí sednout povahově, charakterem a stačí, že nechce jeden a už to zkazí všem.
Ona ta pozice nevlastního rodiče je hrozně těžká. Základ je vychovávat a být přísný na ty svoje, vlastní děti. A zároveň si ubránit svoje hranice, aby člověk nevlastním nedělal blbečka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 15:02
@Anonymní píše:
Já jsem „macecha“ a je to pro mě zajímavé téma, jak by mě mohlo dítě partnera vnímat v dospělosti. Je také ve školkovém věku a zatím podle mého máme hezký vztah, navzájem se bereme a trávíme spolu normální rodinný život včetně i mých výchovných pokusůnevím, co všechno tvoje macecha napáchala či ty si myslíš, že napáchala, nicméně řeknu pohled z druhé strany a stojím si zatím, že z dětských let to musíš vnímat trochu zkresleně, resp. z jiného pohledu.
Někdy se to naše dítko chová dost nevděčně a sobecky. Je to dítě, každé se tak chová a nechápe to, takže to bereme, vysvětlujeme, vychováváme atd. Nicméně chci tím říct, že pro toho „nerodiče“ jsou takovéhle chvíle fakt těžké. Stará se o „cizí“ dítě, byť s tím druhým rodičem, a zpravidla ten nerodič za to nic nemá - jakmile jde do tuhého, na prvním místě je vždy maminka či tatínek či babička atd…a je jedno, jak moc jste si blízcí a jak moc mají případně rodinné vztahy narušené. Vidím to na sobě, kdy do vztahu si „cizím“ dítětem investuju opravdu hodně, jak po finanční, časové, citové, tak i energetické stránce. V tomhle se mi změnil život a přestože mě to dítě má rádo a já jeho, tak v některých chvílích vidím, jak je schopné mě odstřihnout a nevzpomenout si, protože přirozeně preferuje své přímé příbuzné a rodiče. Takže pro nerodiče je to fakt těžké, a někteří to prostě neustojí a raději se snaží na to dítě nijak citově neupínat a žít si svůj život pouze s partnerem, čímž pak vzniká ta vlažnost vztahů mezi macechou a dítětem. To se pak znásobuje, když má macecha své dítě, veškerou energii a finance chce dávat do jediného svého dítěte, protože je často jediné právě kvůli tomu, že daný partner má už děti z předchozího vztahu a macecha se tak musí smířit s tím, že na víc dětí už není kapacita. Proto tyhle vztahy nejsou samy o sobě jednoduché, natož když do toho pak vstupují další komplikace, např. manipulace a očerňování na druhé straně, kdy to dítě přijde naočkované, či finanční problémy. Ani jedno u nás není a kdyby bylo, tak v tom vztahu upřímně nejsem.
Proto bych macechu úplně kategoricky nezatracovala a pokusila bych se s ní začít víc kamarádit a časem tohle vytáhnout a třeba si to mezi sebou vyříkat, abyste mohly spolu mít třeba hezký vztah aspoň v dospělosti, když máš hezkej vztah s tátou. Samozřejmě, že když macecha bude nerozumná krá. a, tak tam není asi co zlepšovat…
Sorry, ale že je to s dětmi někdy těžké ještě fakt neznamená, že zakladatelka maceše něco dluží. A už vůbec jí nedluží vlastní dítě.
Ostatně já jsem zastáncem toho, že nic nedlužíme ani rodičům. Pořizovali si děti dobrovolně. Pokud je vychovají dobře, děti budou v 99% případů vztahy rády a samy udržovat. Pokud ne, holt jak si kdo ustlal, tak si lehne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 15:17
@Liberalissima píše:
Sorry, ale že je to s dětmi někdy těžké ještě fakt neznamená, že zakladatelka maceše něco dluží. A už vůbec jí nedluží vlastní dítě.Ostatně já jsem zastáncem toho, že nic nedlužíme ani rodičům. Pořizovali si děti dobrovolně. Pokud je vychovají dobře, děti budou v 99% případů vztahy rády a samy udržovat. Pokud ne, holt jak si kdo ustlal, tak si lehne
Když můžu reagovat, tak mám „filozofii“, že pokud měl někdo hezké dětství díky dobrým rodičům, tak jim to nikdy nemůže vrátit. Prostě to nestihne. Vrátí to svým dětěm.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 21:21
Díky moc všem za reakce a různé pohledy.
Nejsem už naivní a chápu i její situaci. Je mi jasné, že když jí tenkrát bylo sotva 25 let tak nebyla zralá ani připravená na to přijmout malé dítě svého partnera. Ale i ona je z rozvedené rodiny a mnohokrát jsem ji slyšela stěžovat si na svého otce. Tím pádem bych od ní čekala jiné chování.
Ale je to dávno a určitě nic nevyřeší to teď před ní vytahovat.
Kdysi jsem absolvovala metodu RUŠ skrz vztahy s otcem a moc moc mi to pomohlo. Tak si zkusím odpříjmat i ty křivdy od ní a třeba to vše budu zvládat lépe.
Moje dítě u nich už několikrát bylo jen teď poprvé vymysleli, že by chtěli vnouče na celý týden ne jen na jednu max dvě noci. Tak jsem z toho rozhozená.
Ano, jak zde někdo z vás psal jsme povahově naprosto jiné. Já jsem klidná ona je hrrr a urputná. Moje dítě to dříve až děsilo 
.
Často trávíme čas s otcem bez ní, ale nejde to pořád :-/ nechceme se jí účelově vyhýbat a když s otcem žije v jednom domě tak to ani nejde.
Bohužel zhoršené vztahy nemá jen semnou, ale s celou otcovou rodinou (matkou i sestrami).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
