Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechtěná návštěva v šestinedělí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.7.22 15:20
Řekni, že ti není dobře a musíš ležet a v téhle době návštěvy nepřijímáš. Až se ti uklidní hormony, řekla bych jim to na férovku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
14.7.22 15:24
Hele..klid..nevím, jak tvoje dítě cítí, jak jsou ostatní protěžování..asi od tebe, viď?
Já chápu, že macechu nemáš ráda a mrzí že, že se tvůj táta víc zajímá o vnoučata od jeho ženy, tak to ale prostě je.. iniciujes nějak víc kontakty s tátou?
Jinak samozřejmě nemusíš pustit novorozeně samotné v kočáru s lidmi, které nemáš ráda a kterým nevěříš..jen se zamysli, jestli chceš vztahy narovnat a tedy třeba nabídnout vození později..nebo ne, ale pak nebude smutná, že prarodiče nemají zájem..
- Citovat
- Upravit
mackA159
14.7.22 15:33
@Svetluska55 píše:
Hele..klid..nevím, jak tvoje dítě cítí, jak jsou ostatní protěžování..asi od tebe, viď?
Já chápu, že macechu nemáš ráda a mrzí že, že se tvůj táta víc zajímá o vnoučata od jeho ženy, tak to ale prostě je.. iniciujes nějak víc kontakty s tátou?
Jinak samozřejmě nemusíš pustit novorozeně samotné v kočáru s lidmi, které nemáš ráda a kterým nevěříš..jen se zamysli, jestli chceš vztahy narovnat a tedy třeba nabídnout vození později..nebo ne, ale pak nebude smutná, že prarodiče nemají zájem..
Hm, takže když matka po porodu nechce svěřit novorozeně cizí ženský, odpírá jim kontakt i do budoucna? 
- Citovat
- Upravit
14.7.22 15:36
@Anonymní píše:
Ahoj všem, omlouvám se za anonym, chodí sem kamarádky a já nechci, aby věděli, co tu řeším.
Nevím kde začít, jsem 3 týdny po porodu druhého dítěte, první má 6 let. Moji rodiče jsou od mých 4let od sebe, s mámou máme skvělý vztah a je plnohodnotnou babičkou všech svých vnoučat a nedělá mezi nimi rozdíly. Táta se znovu oženil, s paní uz je x let. Nikdy nás neměla ráda a jako děti nás nepřijala, měla jen svoje děti a otec je submisivní a tak nic nenamítal, platil alimenty a sem tam jsme se viděli. Zlom přišel, když jsem otěhotněla poprvé, to se najednou začali zajímat. Já se ale tenkrát necítila na to, abych jim svěřila miminko hned po příchodu domů z porodnice, na procházku s kočárkem, se mnou jít odmítli a chtěli prostě vozit sami. Což je do jisté míry pochopitelné, když jsou hezké vztahy a důvěra. Tenkrát kvůli tomu, ze jsem miminko nepujcila, byl i výstup, urazili se. Pak proběhla sem tam návštěva, do roka přibylo další vnouče ze strany macechy, tak nám dali pokoj. O syna celá léta žádný enormní zájem nebyl, sem tam přišel deda, ale vždycky sám a já byla rada. Syn má dědu rád, ale cítí a ví, že veškerou pozornost a čas má vnouče od druhé babičky. Například nikdy u nich nespal, nikdy neproběhl žádný výlet atd. Druhé vnouče úplný opak, je u nich pečené, vařené. I další vnouče od sestry si berou na prázdniny, výlet atd, jen toho našeho nic. Bydlíme od sebe co by kamenem dohodil. Podotýkám syn je zlaticko, není s nim jediný problém, je to hodné a zlaté dítě. Nebránila jsem jim ve styku, jen jsem prostě nechtěla druhý den po příchodu z porodnice svěřit miminko na procházku samotné.
Uteklo 7 let a já porodila druhátko a tlak se zase začíná stupňovat 🤦🏼♀️
Já mám tátu opravdu ráda, ale uz na to nemám nervy, nechci být zlá, ale zároveň nechci být v pozici, že mě bude někdo tlačit tam, kde nechci být 😞
Pozvala jsem je záměrně do porodnice, aby pak dali pokoj, ale nepomohlo to.
Ta jeho u nás byla naposledy, když se narodil první syn, pak celou dobu ne, najednou hrozně potřebuje na návštěvu a vidět miminko, navrhla jsem procházku, ale to nechce a se mnou jít taky nechce, nikdy se o mě ani o syna nezajímala, celý léta to bylo jen na zdvořilé úrovni a najednou je mám vítat oba u nás doma a dělat, jak jsme všichni strašný kamarádi? Jen kvůli tomu, aby si pochovali miminko jako opičku v Zoo a já z toho byla pak rozhozená?
Asi ani nemám dotaz, jen to muselo ven a díky za každou reakci, mám asi po porodu rozhozené hormony. Prece nenechám syna doma a nepošlu je na procházku s miminkem.
Jaký postoj byste k tomu zaujali? Případně jak tu návštěvu odmítnout?
Díky 🍀
Dělej jen to, co je ti příjemné. Dítě je tvé, jsi šestinedělka, máš mít dítě u sebe. Kočár jsem dlouho nepůjčovala. Prostě jsem chtěla být se svým dítětem. Tchyňka si kočár povozila ažaž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.22 15:38
Posílám podporu, klidně si do něčeho kopni 
Naprosto tě chápu a nemyslím, že je to rozhozenými hormony. Pokud novorozeně chtějí vidět, procházka je víc než v pohodě a pokud z se nějakého důvodu potřebují cpát k šestinedělce domů, tak fakt neměj rozpaky je odmítnout. Já bych klidně vzala kočár a syna a šla procházkou k nim, pozdravila přes plot a nazdar 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.22 15:46
Tak jestli si tu návštěvu nepřeješ, určitě se dá omluvit s tím, že ti není dobře, případně na covid atd. Jsi dospělá, na něco přijdeš.
Jejich tlaku nepodléhej, bylo by to jen horší. Vztahy už asi nevylepšíte, ta paní bude asi pěkná megera, to ti nemusí být líto, že synka nikam nebere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
14.7.22 16:50
@mackA159 píše:
Hm, takže když matka po porodu nechce svěřit novorozeně cizí ženský, odpírá jim kontakt i do budoucna?
To jsem psala? ne:)
Jen jsem psala, že jestli chce vztahy do budoucna zlepšit, může nabídnout vození později (není míněno další den, ale za pár měsíců). Že když řekneš jen ne, nemá to pokračování, když řekneš teď ne, někdy později..nebo taky, až se víc poznáte..může se to vyvíjet jinak.
Ostatně ta cizí ženská je její macecha už asi hodně dlouho, zakladatelka píše, že se rodiče rozvedli v jejich 4 letech.
Macechu evidentně ráda nemá a dítě ji půjčit nechce, protože ji nevěří. Potom zase nerozumím tomu, proč by tam chtěla posílat starší dítě. Vztahy evidentně taky zlepšovat nechce, ostatně je zvláštní, že sestriny děti zájem je, o její ne.
Otec samozrejme za nic nemůže, je ve vleku zlé macechy, jak už to ostatně bývá, že (ostatně, stačí si přečíst pernikovou chaloupku)
- Citovat
- Upravit
14.7.22 17:03
Tvoje novorozeně není panenka na hraní pro širší rodinu a tvoje pohoda v šestinedělí je důležitější než dědečkova, notabene macešina. Prostě řekni ne, nechci, necítím se na to, nedám. Bez omluv a vysvětlování. Máš plné právo nastavit si to tak, jak chceš ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.22 17:13
Je to pro tebe v podstatě cizi ženská, nemáš žádnou povinnost ji (ani nikomu jinymu ),,půjčovat “ novorozence na povolení v kočáru.
Ja bych jim to rekla jak to je, už to ze si je pozvala do porodnice bylo hezky gesto z tvoji strany.
I za cenu toho, ze bych riskovala nějakou scénu a byla za špatnou. Ono ještě s rozhozenyma hormonama po porodu to bude náročný, ale nedá se nic dělat.
Preju hlavně klid a pevný nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.22 17:34
Teď je důležité co chceš a na co se cítíš ty sama, ne co chce nebo nechce ta paní. Buď chce vidět miminko dle tvých pravidel, nebo ať si počká… Přece si nebude diktovat 
Ono se to snadněji hodnotí, když je to cizí situace ale nenech se zvyklat. Držím palce, ať to ustojíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.22 18:19
Chtěla bych Vám všem moc poděkovat, bála jsem se, že je moje reakce přehnaná a jsem ráda, že nejsem sama, kdo by takhle jednal.
@Svetluska55 Nepsala jsem, že bych tam chtela posílat starší dítě, vystačíme si i bez toho, ani ze me nemá žádné rozumy. Není hloupý a kolikrát, když dědovi volal, tak vedle nej doma na sedačce sedělo to druhé vnouče, případně děda sám, když přišel, ukazoval mu ještě fotky a videa, co kde dělali s tím druhým vnoucetem atd. Asi mu to nedochází. Týkalo se to primárně té návštěvy a ze jim nesvěřím do kocarku ani druhé dítě.
A před lety, neřekla jsem nikdy, abych si tak zavřela dveře, řekla jsem teď ne, později, třeba kolem 8 měsíců syna, ho v kocarku na procházku a sami dostali, ale už měli asi pocit, že už si vztah nevybudují, jako by tomu mohlo být, kdyby ho dostali na procházku hned po příchodu z porodnice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.22 18:58
Udělej si to tak, jak to cítíš. Jestli ti je nepříjemná návštěva kohokoliv, odmitni s tím, že až to půjde, tak se ozveš sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem, omlouvám se za anonym, chodí sem kamarádky a já nechci, aby věděli, co tu řeším.
Nevím kde začít, jsem 3 týdny po porodu druhého dítěte, první má 6 let. Moji rodiče jsou od mých 4let od sebe, s mámou máme skvělý vztah a je plnohodnotnou babičkou všech svých vnoučat a nedělá mezi nimi rozdíly. Táta se znovu oženil, s paní uz je x let. Nikdy nás neměla ráda a jako děti nás nepřijala, měla jen svoje děti a otec je submisivní a tak nic nenamítal, platil alimenty a sem tam jsme se viděli. Zlom přišel, když jsem otěhotněla poprvé, to se najednou začali zajímat. Já se ale tenkrát necítila na to, abych jim svěřila miminko hned po příchodu domů z porodnice, na procházku s kočárkem, se mnou jít odmítli a chtěli prostě vozit sami. Což je do jisté míry pochopitelné, když jsou hezké vztahy a důvěra. Tenkrát kvůli tomu, ze jsem miminko nepujcila, byl i výstup, urazili se. Pak proběhla sem tam návštěva, do roka přibylo další vnouče ze strany macechy, tak nám dali pokoj. O syna celá léta žádný enormní zájem nebyl, sem tam přišel deda, ale vždycky sám a já byla rada. Syn má dědu rád, ale cítí a ví, že veškerou pozornost a čas má vnouče od druhé babičky. Například nikdy u nich nespal, nikdy neproběhl žádný výlet atd. Druhé vnouče úplný opak, je u nich pečené, vařené. I další vnouče od sestry si berou na prázdniny, výlet atd, jen toho našeho nic. Bydlíme od sebe co by kamenem dohodil. Podotýkám syn je zlaticko, není s nim jediný problém, je to hodné a zlaté dítě. Nebránila jsem jim ve styku, jen jsem prostě nechtěla druhý den po příchodu z porodnice svěřit miminko na procházku samotné.
Uteklo 7 let a já porodila druhátko a tlak se zase začíná stupňovat 🤦🏼♀️
Já mám tátu opravdu ráda, ale uz na to nemám nervy, nechci být zlá, ale zároveň nechci být v pozici, že mě bude někdo tlačit tam, kde nechci být 😞
Pozvala jsem je záměrně do porodnice, aby pak dali pokoj, ale nepomohlo to.
Ta jeho u nás byla naposledy, když se narodil první syn, pak celou dobu ne, najednou hrozně potřebuje na návštěvu a vidět miminko, navrhla jsem procházku, ale to nechce a se mnou jít taky nechce, nikdy se o mě ani o syna nezajímala, celý léta to bylo jen na zdvořilé úrovni a najednou je mám vítat oba u nás doma a dělat, jak jsme všichni strašný kamarádi? Jen kvůli tomu, aby si pochovali miminko jako opičku v Zoo a já z toho byla pak rozhozená?
Asi ani nemám dotaz, jen to muselo ven a díky za každou reakci, mám asi po porodu rozhozené hormony. Prece nenechám syna doma a nepošlu je na procházku s miminkem.
Jaký postoj byste k tomu zaujali? Případně jak tu návštěvu odmítnout?
Díky 🍀