Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@terien píše:
Dar se ale netýká dědického řízení. Má právo na svůj díl dědictví. Ovšem pokud na něm budeš trvat, zakladatelko, asi se soudu nevyhneš a jestli ti to za to stojí, musíš vědět sama. S prázdnou jsi od rodičů neodešla a kdo bude koho područím, to není tvoje starost.
Zakladatelce jde asi o to, aby ona nebyla „odbyta“ darem ve formě auta a trhacího kalendáře, přičemž první dítě dědí dům, chatu, auto a půl firmy.
Jinak jak již bylo zmíněno, jsi neopomenutelný dědic, Existují zákonné důvody jak někoho vydědit, nelze je obejít. Jinak nemůžeš být ze závěti vyloučena, než vyděděním. Taková závěť je pak neplatná. Musela bys být vyděděna na základě prohlášení o vydědění. A i proti vydědění se vyděděnec může žalobou bránit. v prohlášení o vydědění musí být explicitně uveden důvod vydědění. Pokud není uveden důvod vydědění, je vydědění NEPLATNÉ. Leda v případě, že by někdo z ostatních sourozenců prokázal, že zákonný důvod k tvému vydědění existuje.
Jinak kdybys byla účastna dědického řízení, tak přesně víš co kdo zdědil a nemáš teď takové starosti.
Udajne dostali něco adekvátně, ale přesnou výši či hodnotu neznám. Také dostali možnost být společníky firmy. Můj dar je pruhledny, protože je k nemu darovací smlouva. Stačí mi, stačí bohatě a dekuju za to! Dlouho jsem se vlastnictví bránila, po letech mě rodice presvedcili, že chtějí mít vyřešeno dědictví za zivota. A najednou je vše jinak. Je to věc pro pravnika, ale také pro psychologa. Dekuju za otázky, které mě nutí k zamyšlení. Vidíte to zas jiným pohledem. Jde mi o princip. Aby se to nesmetlo se stolu, aby nebylo tak jednoduché z někoho udělat blbce a ze sebe haura. Bojím se taky, protože už mi to bylo několikrát naznačeno, že sourozenci mají zájem i o ten můj dar, a určitě udělají všechno, aby ho získali.
Když napíšu, odkud myslím, že vítr vane, mnozí mě tu asi ukamenujete.
Ale někdo má třeba podobnou zkušenost. Vítr vane od svagrovych a jejich rodin. Měla jsem taky sklony k tomu, že mě vyhledávali zlatokopové. Jsme jako děti rodičů s poruchami nachylni ke zneužívání, svým způsobem byli i oni naivní. Rada bych našla nějakou lidskou spravedlnost - a pokud je to tak, že rozdělení zaveti je spravedlivé, proč ne? Ale jak to zjistím, dohledám? Mám spoléhat na spravedlnost mezi nebem a zemí? Můžu k tomu všemu, co se u nás dělo a děje, mlčet? Je toho moc a já vlastně nejsem ten nejvíc ublizeny. Vnímám jako slabé rodiče, kteří byli snadno ovlivnitelní a manipulovatelni, a teď i toho jednoho sourozence. A nevím, co s tím. ![]()
@Anonymní píše:
Udajne dostali něco adekvátně, ale přesnou výši či hodnotu neznám. Také dostali možnost být společníky firmy. Můj dar je pruhledny, protože je k nemu darovací smlouva. Stačí mi, stačí bohatě a dekuju za to! Dlouho jsem se vlastnictví bránila, po letech mě rodice presvedcili, že chtějí mít vyřešeno dědictví za zivota. A najednou je vše jinak. Je to věc pro pravnika, ale také pro psychologa. Dekuju za otázky, které mě nutí k zamyšlení. Vidíte to zas jiným pohledem. Jde mi o princip. Aby se to nesmetlo se stolu, aby nebylo tak jednoduché z někoho udělat blbce a ze sebe haura. Bojím se taky, protože už mi to bylo několikrát naznačeno, že sourozenci mají zájem i o ten můj dar, a určitě udělají všechno, aby ho získali.Když napíšu, odkud myslím, že vítr vane, mnozí mě tu asi ukamenujete.
Ale někdo má třeba podobnou zkušenost. Vítr vane od svagrovych a jejich rodin. Měla jsem taky sklony k tomu, že mě vyhledávali zlatokopové. Jsme jako děti rodičů s poruchami nachylni ke zneužívání, svým způsobem byli i oni naivní. Rada bych našla nějakou lidskou spravedlnost - a pokud je to tak, že rozdělení zaveti je spravedlivé, proč ne? Ale jak to zjistím, dohledám? Mám spoléhat na spravedlnost mezi nebem a zemí? Můžu k tomu všemu, co se u nás dělo a děje, mlčet? Je toho moc a já vlastně nejsem ten nejvíc ublizeny. Vnímám jako slabé rodiče, kteří byli snadno ovlivnitelní a manipulovatelni, a teď i toho jednoho sourozence. A nevím, co s tím.
Tobě ještě nikdo neřekl, že čím víc v houně šlapeš, tím víc smrdí? ![]()
Ale pěkně jsi to spatlala dohromady, nejdřív rodiče manipulátoři, pak slabí a manipulovatelní, se sourozencema chceš dobré vztahy a zároveň se chceš tahat po soudech, dar ti stačí, ale chceč víc…fakt si najdi psychologa.
Tohle bych fakt chtěla mít v rodině, každý prd řešit až do desátého kolena. ![]()
Víš co? Spravedlivé dědictví neexistuje. Vždy se někdo cítí být ošizený. Na dar už nikdo nemůže a jsi neopomenutelný dědic.
A co prostě a jednoduše respektovat přání rodičů? Je to jejich majetek, jejich firmy, které vybudovali, oni mají právo s tím udělat, co chtějí. Prošlo by mi sprosté se o to handrkovat.
@brisco, to se přece nevylučuje. Narcista může být snadno manipulovatelný těmi, ke kterým vzhlíží.
Máš pravdu, je v tom zmatek, a kdybych ho neměla já sama, stejně jako ambivalentní vztahy k rodinným příslušníkům, tak se tím vůbec nezabývam.
@Uslava píše:
A nejde vůbec o peníze ale hlavně o princip.![]()
Taky mě to naučilo, že za vším hledej peníze. Léta letoucí dopředu. Připravované, ovlivňováne, vypočítáve…
Mimochodem, penez mám teď relativně dost, jako sanozivitelka dělám za dva. Jsem zvyklá žít skromně, ale nepopírám, že nám rodiče po materiální stránce dost pomohli. A předpokládám, že všem svým dětem. Alespoň mi to tak bylo prezentováno.
Mimochodem, připravujete se na podzim? Já tím, že mám dvě práce a chodím ještě vypomáhat, protože fakt nevíme, co bude. A v dědictví nevěřím. Nespoléham na to ani na nic jiného. Jen se ptám na vás názor, případně radu či zkusenost. A díky za ně!
@inkakřivák píše:
A co prostě a jednoduše respektovat přání rodičů? Je to jejich majetek, jejich firmy, které vybudovali, oni mají právo s tím udělat, co chtějí. Prošlo by mi sprosté se o to handrkovat.
Neehandrkuju se, ale odolavam tlaku sourozenců a jejich rodin, abych jim podepsala, že se všeho zrikam. Ten tlak na mě byl vyvíjeny už před několika lety.
Nevim, jestli mi tu někdo rozumí, pokud se s takovou situaci nesetkal. Cítím se z rodiny dlouhodobě vystrkovana, na mnoha frontach. Neexistující. Ano, za psychologem půjdu znovu, teď se všechno tímhle ještě otevřelo. O dědictví jako takové nejde, píšu, že mám všechno, a největší bohatství v dětech (i když mě někdy taky pěkně štvou!
). Vlastně i ty děti se v tom vezly se mnou.
Dokážu respektovat přání rodičů, jen si říkám, jestli to bylo opravdu jejich přáním. Prostě ty pochybnosti tam po určitých zkušenostech s rodinou jsou a budou. ![]()
@inkakřivák píše:
@brisco To je úplně jednoduché, jde o prachy.
Jo, prachy, co mi nabizi sourozenec, jsem několikrát odmítla. Co když si je nahodou vemu neprávem a budu to mít celý život na talíři? Dekuju pěkně! Ne, po zkušenostech ne! Raději bych místo toho znala, jak se věci doopravdy mají. Třeba je ta zavet v pořádku. Ale jak to zjistit?
@Anonymní píše:
Neehandrkuju se, ale odolavam tlaku sourozenců a jejich rodin, abych jim podepsala, že se všeho zrikam. Ten tlak na mě byl vyvíjeny už před několika lety.
Ceho vseho se mas zrict, kdyz uvadis ze v zaveti nejsi? Popisujes to desne zmatecne… dar, ktery jsi dostala je na urovni toho, co zdedi sourozenci, tak, jak je to v zaveti?
@Anonymní píše:
Jo, prachy, co mi nabizi sourozenec, jsem několikrát odmítla. Co když si je nahodou vemu neprávem a budu to mít celý život na talíři? Dekuju pěkně! Ne, po zkušenostech ne! Raději bych místo toho znala, jak se věci doopravdy mají. Třeba je ta zavet v pořádku. Ale jak to zjistit?
Jednoduse, obrat se na pravnika.