Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych vědět i názor ostatních, není to žádný veliký problém a zlou krev to v rodině nedělá- zatím, přesto tam ten červík hlodá.
Babi s dědou celý život dřeli jako koně, neznali důchod a zbyla po nich krásná částka na účtu, až mi je líto, že si svých peněz neužili a jen je předali dál. V závěti část peněz dali mamce a zhruba za 7 mil. se měl koupit dům „na půli cesty“. Má sestra je z Prahy, rodiče Liberecký kraj, já Ústecký kraj. Děda o tom mluvil už za života, ale kvůli náhlému úmrtí obou již nestihli koupi realizovat. Se sestrou jsme si mysleli, že mamka vybere podle přání dědy. No vybrali si rozbořenou, dřevěnou chalupu bez vody, elektřiny, toalety, kuchyně s obrovským pozemkem, lesem, rybníkem u polských hranic. Má a sestry představa byla naprosto jiná. No rodiče si splnili svůj sen a neměli jsme jim do toho kecat. Jenže, mamka vyčerpala úspory na opravu chaty a teď chce, abychom tam jezdili nejen pomáhat, ale abychom se i finančně podíleli. Už několikrát jsem jí řekla, že rozhodně ne, ale začala argumentovat tím, že jednou to bude celé naše a že by si to děda přál. Teď jsem dokonce slyšela:„Vybrali jste si to, tak se taky starejte.“ Máme objednanou dovolenou do jižní Itálie, no rodiče se zlobí, že nejedeme k nim pomáhat. Pro někoho by to byl ráj, já nechci, abychom s mužem trávili dovolenou štípáním dřeva. Sestra je stejného názoru. Chalupu rodiče prodávat nechtějí. Navíc už mluví o tom, že se jedna z nás bude muset o ně postarat. Asi mě za to zde ukamenujete, ale před dvěma lety se rodiče podle mě zachovali velmi sobecky, tak ať si tu svou samotu v lese užijou.
Tak byli to mamky rodiče, asi je jako trošku vhodný to brát jako jejich rozhodnutí. To, ze udělali chybu, že koupili polorozpadlý barák, na to si musí přijít oni sami.
Ja jsem citlivka, chodila bych pomáhat. Spravujeme chalupu i tchýni, staráme se o vše a nenechala bych to na ní. Tak samo bych pomohla mamce, klidně i finančně když můžu. Ale zase me to zvelebování, štípání, sekání travy atp. baví.
Ale na na úkor dovolené. To ani náhodou😂.
Jo, to znam, my tchanovci maji chalupu, polorozpadlou, bez vody na miste, kde nic neni. My tam nejezdime, nestojime o to, neda se tam nic delat, v okoli nic neni, jen zvedave sousedky, co jak prijedou ti z Prahy, maji snad hlidky v okne a chodi kolem nasi chalupy jak kolem zoo. Kdyz se narodil syn, tcham vrazil hejich uspory do rekonstrukce, byt to hlavni, vida stale chybi, neni studna, na dvorku kadibudka, neda se tam vysorchovat a my uz tenjrat rikali, ze kvuli nam at to nedela, my dost cestujeme, nestojime o to, ne! Dela se to kvili nam a ted poslozchame jak jsme nevdecni a nejezdime tam a ze je tam potreba to a to a oni uz ba to b
nemaji sily.
Občas bych jim vypomohla nějakou prací, ale ne na úkor svýho života.
Tvl, tebe bych chtela mit za dite…
Ber to tak, ze „obrovske pozemky s rybnikem“ moc nejsou a casem nebudou vubec.
Pokud se podela ekonomika, jako ze to na to docela vypada, muze to byt vase velka sance, jak prezit.
Tak se hecnete a parkrat za rok jim tam sjedte pomoct.
Jako ano, pokud máte dobré vztahy, tak až se něco stane, pomůžete jim, tak to se staršími lidmi bývá, že když fyzicky nemůžou, nejdříve pomůžou děti a pokud je pak ještě hůř, tak se řeší pomoc od třetí osoby…
Ale na barák bych nejezdila pracovat, neposkytovala větší finance, max před zimou nastipat dřevo.
@Lucie_Sx píše:
Tvl, tebe bych chtela mit za dite…Ber to tak, ze „obrovske pozemky s rybnikem“ moc nejsou a casem nebudou vubec.
Tak se hecnete a parkrat za rok jim tam sjedte pomoct.
Pokud se podela ekonomika, jako ze to na to docela vypada, muze to byt vase velka sance, jak prezit.
a dokážeš pochopit, že to s nimi rodiče NIJAK nekonzultovali a vybrali objekt-barabiznu vyžadující kvůli pozemkům a stavu šílenou dřinu a nyní žádají vděk a spoluúčast!!???
Děkuji, také bych si užila dovču se svou rodinou a pokud byli mí rodiče tak sobečtí, že koupili něco, co se líbí jen JIM, tak bych tam prachy fakt nesypala (leda bych fyzicky pomohla) a klidně jim řekla, že ta nemovitost je tak MIMO vkus a představu a životní styl můj i sestry, že jim rovnou říkám, že se to možná časem prodá…
Nesnáším, když mi kdokoliv organizuje život.
Tady mě hodně zajímají odpovědi, viz diskuze Rodiče prodali chatu. Tak schválně.
Pokud o to nestojíte a říkali jste svůj nesouhlas předem, což říkali. Tak bych se jim na to vyprdla. Je fajn, že mají velký pozemek s lesem a rybníkem, ale v první řadě bych koukala na nemovitost, než na pozemek. Podle mně se za 7 mil. dá sehnat celkem solidní chalupa/dům, se zahrádkou, kde se na něm nemusí tolik dělat. Je jejich chyba, že koupili takový pozemek, ale nemůžou si vyžadovat vaši pomoc a citově vás vydírat přes prarodiče. Rozhodně bych ale nechtěla trávit veškerý volný čas prací na chatě a být bez dovolený.
@Lucie_Sx píše:
Tvl, tebe bych chtela mit za dite…Ber to tak, ze „obrovske pozemky s rybnikem“ moc nejsou a casem nebudou vubec.
Tak se hecnete a parkrat za rok jim tam sjedte pomoct.
Pokud se podela ekonomika, jako ze to na to docela vypada, muze to byt vase velka sance, jak prezit.
Jo tvl. Rodiče si pořídí barák, ruinu na který fyzicky ani finančně nestačí a dětičky se postarají protože jednou možná něco zdědí. Asi upadli ne.
@debra.morgan souhlas, něco jiného by bylo, kdyby o to sami stály a chtěli se na tom podílet.
@Anna766 píše:
Tady mě hodně zajímají odpovědi, viz diskuze Rodiče prodali chatu. Tak schválně.
To je trochu něco jinyho ne? Prodat chatu, ke které je vztah po generace a pořídit ruinu dle sebe s tím, že na něj fyzicky nemám a čekat pomoc…
Opět půjdu kompletně proti proudu ale ne, rozhodně bych tam nejezdila ani vypomoct s prací. Je fakt rozdíl pomoct stařičké mamince, co už sama nezvládá, např pověsit záclony nebo zařídit donášku jídel, a je rozdíl dělat rodičům nádeníka pro jejich plezír. Chtěli ruinu, mají jí mít. Not your cirkus, not your monkeys ![]()
Příspěvek upraven 16.07.22 v 19:05
@Lucie_Sx píše:
Tvl, tebe bych chtela mit za dite…Ber to tak, ze „obrovske pozemky s rybnikem“ moc nejsou a casem nebudou vubec.
Tak se hecnete a parkrat za rok jim tam sjedte pomoct.
Pokud se podela ekonomika, jako ze to na to docela vypada, muze to byt vase velka sance, jak prezit.
Každá to má nastavené jinak. Já bych zas nedostala rodiče do divadla, na welnes, do ciziny. Nemám na to být někde bez vody, elektřiny, tepla, toalety.
Taky bych měla úplně jiný postup. Základ studna, střecha, topení. Oni nechali vybagrovat a obnovit rybník.
Nenechají si poradit, ale naše pomoc je samozřejmostí. Týden v roce nic neřeší, oni potřebují, abychom tam byli tak dva měsíce, aby se něco udělalo.
Zakl
@debra.morgan píše:
To je trochu něco jinyho ne? Prodat chatu, ke které je vztah po generace a pořídit ruinu dle sebe s tím, že na něj fyzicky nemám a čekat pomoc…
Neřekla bych. Je to pořád o tom, že rodiče jednali podle sebe a na názor se neptali. Jak se zachovají potomci už záleží jen na nich samotných. Nechtějí jezdit, at nejezdí.
To měli rodiče asi koupit vilu s vodotryskem a služebnictvem ne? To by se potomkům určitě líbilo. to by určitě neprotestovali.
Ahoj, chtěla bych vědět i názor ostatních, není to žádný veliký problém a zlou krev to v rodině nedělá- zatím, přesto tam ten červík hlodá.
Babi s dědou celý život dřeli jako koně, neznali důchod a zbyla po nich krásná částka na účtu, až mi je líto, že si svých peněz neužili a jen je předali dál. V závěti část peněz dali mamce a zhruba za 7 mil. se měl koupit dům „na půli cesty“. Má sestra je z Prahy, rodiče Liberecký kraj, já Ústecký kraj. Děda o tom mluvil už za života, ale kvůli náhlému úmrtí obou již nestihli koupi realizovat. Se sestrou jsme si mysleli, že mamka vybere podle přání dědy. No vybrali si rozbořenou, dřevěnou chalupu bez vody, elektřiny, toalety, kuchyně s obrovským pozemkem, lesem, rybníkem u polských hranic. Má a sestry představa byla naprosto jiná. No rodiče si splnili svůj sen a neměli jsme jim do toho kecat. Jenže, mamka vyčerpala úspory na opravu chaty a teď chce, abychom tam jezdili nejen pomáhat, ale abychom se i finančně podíleli. Už několikrát jsem jí řekla, že rozhodně ne, ale začala argumentovat tím, že jednou to bude celé naše a že by si to děda přál. Teď jsem dokonce slyšela:„Vybrali jste si to, tak se taky starejte.“ Máme objednanou dovolenou do jižní Itálie, no rodiče se zlobí, že nejedeme k nim pomáhat. Pro někoho by to byl ráj, já nechci, abychom s mužem trávili dovolenou štípáním dřeva. Sestra je stejného názoru. Chalupu rodiče prodávat nechtějí. Navíc už mluví o tom, že se jedna z nás bude muset o ně postarat. Asi mě za to zde ukamenujete, ale před dvěma lety se rodiče podle mě zachovali velmi sobecky, tak ať si tu svou samotu v lese užijou.