Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Děti jsem porodila ve 33 a 35 letech, na třídní schůzky chodím po čtyřicítce celkem v klidu. S dětma (mýma i ostatníma) vycházím skvěle, stejně tak s učiteli/kami (vesměs moje a starší generace), jedině rodiče spolužáků „do pětatřiceti“ jsou vesměs mladí kreténi, ale nestýkám se s nima intenzivně, takže to neva. Fyzicky jsem se z mateřství dostala tak asi po 8 letech od prvního porodu, teď bych si ještě troufla na benjamínka, ale nehořím touhou.
Děti co nejpozději, jak jen to zdraví dovolí, to je moje rada. V mládí žít, užívat si, učit se, budovat…děti pak.
@LaManka známé se narodilo dítě v 45ti, můj a její jsou stejně staří (8,5) a ona pořád jen nadává - kluci jdou do puberty.. nedávno řekla, že kdyby věděla, jaké to bude, tak se na to vykašle, že už je na to stará
¨
mmchdm, můj táta je ob generaci a musim říct, že to bylo hodně náročný pro nás oba.. a nezávidím svému chlapovi - je mu stejně, jak mému tátovi, narodil se nám syn
doufám, že ho z kluka jednou nepinkne ![]()
Mám děti dvě, první ve 36 a druhé dva měsíce před 38 rokem. Bude mi letos 40. Moje mamka mě měla v 18 a sourozence v 21 a nezvládala to. Já se s klukama mazlím, hraju s nima fotbal, manžel, stejný věk jako já s něma běhá doma kolem stolu. Na mé mamce vidím, jak ji dnes mrzí, že tohle s námi nikdy nedělala. Nemáme moc dobrý vztah.
Já se cítím fajn a stýkám se s maminkou, která ještě nemá 29 let a rozumíme si. Naopak, moje spolužačky, které mají děti už dospělé, už se necítí tak mladé. Jsem spokojená. Jediné, co mě trápí je to, že už se možná nedožiju vnoučat anebo s něma nebudu moci pomoct.
@LaManka moji rodiče jsou 64+ a batole zvládla máma s přehledem (3 mu byly teď v lednu) a hlídala ho dost.. třeba od 6.30 od rána do 6 do večera..a zvládá ho dál.. i ty dva (skoro 4 a 7) najednou..
a můj táta se letos vypravil na trek kdesi v Himaláji (a ne zrovna nenáročný), on teda moc nehlídá, ale fyzicky na to má 100%. Moji jsou tedy naprosto fit..
Moje tchýně zvládne 3leté ještě v 71, ale je z toho děsně unavená, ale to protože neustále hlídá, 60 sekund v minutě.. a on je dost divoký.. (bych byla taky zničená, dělat to co ona..
a třeba 7letého zvládá s přehledem - vč. DÚ…
Takže paušálně se to říci nedá.. není to o tom, kolik člověku je, ale v jaké je kondici, a to nejen fyzické..
neříkám, že bych chtěla mít děti tak pozdě, mojí volbou bylo je mít do 30 obě, ale když se už stane, tak do 40 to není žádná tragédie. poznala jsem i paní, co měla dítě omylem v 45 nebo tak.. (myslela si, že je v přechodu, a zjistila to až ve 20tt, když tloustla..
dítěti bylo 5 a zvládala ho..
Popisu ti svou zkušenost. Me naši meli pozdě, mámě bylo 39 a tátovi 41. Dnes uz maji přes sedmdesát. Já jsem nebyla jejich prvni dite. Máma si dodnes pochvaluje, ze se mnou omladla. V padesáti mely její vrstevníci uz babičkovske starosti, ona chodila dceři na rodičáky. Nepřipadala si nikdy nepatricne, staře, a to tehdá byla fakt rarita, mít dite tak pozdě!
Ani ja s tim neměla nikdy problem.
Můj muž má starý rodiče, jeho otec už teda nežije, ale znala sem ho dlouho a potom, co sem viděla, jak to u nich chodilo a chodí, musím za mě říct, že to není dobrý-samosebou záleží na člověku od člověka, ale nešla bych do toho
nikdy nevíš, jak na tom v 50 budeš, hlavně fyzicky a zdravotně a můj muž měl fajn dětství akorát když byl na prázdninách u svých dospělých sourozenců, svýho bráchu měl víceméně místo otce a ségry místo matky
i teď má lepší vztah s mýma rodičema, než měl kdy se svýma
bylo by to na román to všechno vypsat ![]()
Tak ja mela deti ve 30 a 37. A zatimco jsem si pripadala ve 37 mlada, ted po trech letech a s triletakem si pripadam vyflusnuta tak na 70 ![]()
Jak vypadam, nebo budu vypadat na tridnich schuzkach me teda absolutne netrapi. Spis se bojim, abych deti provazela na tomhle svete dostatecne dlouho. Moje mama me mela ve 39. Me osobne pripadala vzdycky stara oproti ostatnim maminkam. Dost ji trapily i ruzne nemoci, revma. Nekdy mi ji bylo lito a na druhou stranu me to pomohlo se strasne brzo osamostatnit a nedelat ji starosti. Umrela, kdyz mi bylo 24 a stejme mi prislo, ze odesla hrozne brzy. Muj tata, umrel v 58, kdyz mi bylo 17.
Takze odkladat cilene materstvi do vyssiho veku je podle mne dost nezodpovedne a nefer vuci tem detem…
U me panbuh dal absolutne necekane v dobe, kdy jsem materstvi v sobe pohrbila, smirila se s tim, ze zivot stravim bez vlastnich deti…v 37 jsem otehotnela…noo
,mam toho pomerne casto dost, ne fyzicky, to jsem v poho, ale psychicky me ta maleho neustale vyzadujici pozornost velmi vysava, jsem pomerne nervni mama..take hraje roli, ze jsem v jeho 5ti mesicich musela do prace, byt jen na 40 procent, v roce na 6oprocent, delam v noci, takze jsem proste vystavena…ale abych se nerouhala, diky bohu za adamka ![]()
Ahoj, tak já se přidám, ale s příspěvkem z druhé strany
Mojí mamce je 41, taťkovi 45, mně je 22 a bratrovi 21. Mám manžela a dvě děti ve věku 14 a 26 měsíců (rok po sobě). Babičce z mamčiny strany je 61, dědovi 66. Když nás někdo nezná a teprve zjistí, kdo je čí syn a dcera, lidi většinou čučí a nevěří nám to
To jen pro představení…
Já osobně jsem vždycky byla moc ráda za to, že mám mladou mamku a ona je zase ráda, že mě a bratra měla v 19 a 20 letech. Hodně jsme téma děti brzo vs. pozdě probíraly, když jsem byla těhotná. Ptala jsem se jí, jestli by nechtěla ještě třetí dítě a odpověděla mi, že se cítí mladá, je zdravá a je plná energie, ale ve dvaceti to prostě bylo ještě lepší. A taky, že neví, jak by na tom s energií byla za 10, 15 let. A taky se zdravím. Teď je jí fajn, ale co bude, to nemůže vědět dopředu a ta pravděpodobnost, že něčím onemocní, je v 50 prostě vyšší, než ve 20, 30 letech… Taky si skvěle užívá vnoučata, protože energie a chuti má dost, ale zároveň jí vyhovuje, že s nimi není 24 hodin denně a ta hlavní starost a výchova je na někom jiném. Ona si svoje děti vychovala a teď v nejlepších letech si chce užívat. To je její pohled na věc.
Ještě mě napadlo, že bych mohla dodat, že se neřadíme mezi ty, kterým selhala antikoncepce, nemají školu, nikdy nepracovali, pobírají dávky, o děti se nestarají a žijí 3 generace v jednom malém domě. Bohužel to takhle ve většině mladých rodin bývá a občas se objeví někdo, kdo mě chce zařadit mezi ně.
Prosím o zachování anonymu, píšu o své rodině… Než odtajnit, raději smazat.
@LaManka pokud to nezkusíš, tak to, jak to zvládáš vědět nebudeš
Jestli dítě ve svém životě chceš a máš partnera, se kterým si to dovedeš představit, tak to neodkládej.
já jsem taky matka seniorka
ne plánovaně, ale tak to vyšlo.
Těhotenství jsem měla bezproblémové, porod taky. Dceru jsem měla ve 40, teď je jí 7. Je to hodně aktivní dítě, ale my jsem taky aktivní rodiče, celý život rekreačně sportuji, hýbu se, jím zdravě
. S dcerou chodíme plavat, bruslit, lyžovat, dobíháme společně na autobusy, každý večer si čteme.
Péče o nespavé a akční mimino a batole mi fyzicky náročné nepřišlo. Spíš je to jak roste náročnější na nervy… a ještě bude, ale když se dívám kolem sebe, tak to mladší matky často snášejí hůř a rozčilují se kvůli prkotinám
.
Takže pořád nelituji, že jsem si jí „pořídila“ v „tom“ věku. Spíš lituji, že jsem manžela nepřemluvila k ještě jednomu kusu.