Dámy prosím o váš názor.
V březnu mi končí rodičák, bydlím s malou u rodičů. Je to stav,
kterej má svý výhody, ale samozřejmě i spoustu nevýhod. Práci jsem
hledala dlouho a KONEČNĚ jsem našla, což považuju za malej zázrak,
protože tady u nás normální práce prostě není. Nastupuju 13.2. Na
zkušební dobu mám plat 20000 čistýho, což je super. Jakmile mi vyšla
práce, začla jsem hledat byt, abych už zmizela od rodičů a všichni měli
klid. Jenže s bytama je to tady stejně jako s prací. Na internetu je jeden
jedinej byt k pronájmu u nás ve městě. Jeden. Ale ten je maličkej, takže
do toho nejdu. Ale k věci. Našla jsem bydlení. Úplně ideální, vedle
školky, blízko k našim, blízko do centra do obchodů, dobrý parkování,
prostě všecko vyhovuje. Nájem se všim všudy je 10000. A to je moje
otázka. Mam do toho okamžitě jít? Vzít nájem, i když mě bude stát
půlku vejplaty? Nebojím se, že nevyžiju, hospodařit umim, našetřeno na
vybavení atd mám. Ale říkám si, co když v tý práci budu nemožná? Co
když mě pak propustí? Z čeho to zaplatím? Jakákoliv jiná práce u nás
v okrese by mi vynesla max těch 14 čistýho, kdybych jí vůbec sehnala.
Jenže zase když ten byt nevezmu, těžko najdu lepší. Nehledě na to, že
ceny jdou nahoru… Je vhodný jít do toho tak pohlavě? Už chci mít svoje,
ale kdyby se něco stalo, tak to pak neutáhnu. Když se o tom bavim
s kamarádkou, tak mi říká, že nemam mít takový myšlenky, že budu
samože nejlepší 
Ale já vždycky řeším i tu možnost, že to
nevyjde. S mámou si o tom promluvit nemůžu, podle ní jsem
„nejchytřejší a sežrala sem všecku moudrost“ a navíc vidí vždycky
všechno černě.
Díky za názory
