Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím všechny maminky a nastávající maminky,
ani nevím proč jsem se rozhodla sem psát. Možná jen ze zvědavosti jestli to některá z vás měla nebo má také tak.
Jsem ve 39tt a už tak měsíc mě trápí jedna věc. A to je moje mamka. Kdykoliv si na ní vzpomenu, už se mi hrnou do očí slzy. A nemůžu je nijak zastavit.. Bydlíme s manželem mimo ČR a vidím jí jen přes Skype. V životě se mi po ní tak nestýskalo a nikdy jsem po ní tak nebrečela. Spíš po taťkovi. A teď je to naopak.
je to třeba tím mateřským citem co se mi v podvědomí vyvíjí?! Cítila jste to některá z vás někdy také tak? Přemýšlím, že bych jí chtěla i k porodu
Urcite je to normalni.. Ja i u syna i ted kazdou chvili brecim protoze mi je smutno po dedovi ktery ale umrel pred 15lety.. Nemela jsem tatu tak mi ho svym zpusobem vynahrazocal a mwli jsme uzasny vztah.. Ale mimo tehu po nem tak moc neplacu, to spis jen vzpominam ale v tehu brecim kazdou chvilu.. Je to tema hormonama..
@JayLee Úplně jsem se ve tvých slovech našla. Jsem také jedináček ale já zas neměla tak hezký vztah s mojí mamkou. Pořád jsme se jen hádaly a taťka byl taková náplast na ránu. Ale co jsem těhu, a je to i jejich první vnouček, tak šílená změna. Teď je mi taťka docela jedno, stačí když se na něj jen zeptám ale mamku musím slyšet každý den!!! Manžel je také jedináček. My se vážně našli ![]()