Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach mít dítě mladší 3 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
25.1.25 23:06
- Citovat
- Upravit
25.1.25 23:22
Vypadá to jako nějaký blok. Já jsem třeba děti vždycky chtěla, ale měla jsem hrůzu z miminek. Nikdy jsem si žádné nechovala, prostě jsem nechtěla. Říkala jsem si, že až budu jednou nějaké mít, že nebudu vědět co sním a že bych taky raději měla rovnou tříleťáka. V porodnici mě to přešlo 
přišlo všechno přirozeně samo. Děti mám dvě. Ono i vlastní dítě je něco jiného než cizí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.25 09:53
@elizabeth.witch děkuji
za Vaši odpověď.
dle Vašeho příspěvku mi přijde že je na tom teď podobně. právě ona vždy děti měla ráda
a to různého věku. hlidavala různé děti..
pak z ničeho nic prostě nějak nechtěla uz u známých přátel apd si právě ty malé pochovat.. kolem covidu jsme se právě spolu začala víc vídat. vím že sem tam ještě v té době si dítě mimino pochovala, ale spíše tak nějak na par vteřin - spise z donuceni. co jsme spolu tak prostě ji ty malé děti prestali vyloženě lákat 
své jakože fakt chce, ale vyloženě by chtěla přeskočit pár let kdy to dítě je vyloženě mimino, kojenec, batole.. přijde mi že vyloženě má blok nebo prostě strach hlavně z přebalování, z toho jak je to malé..
děkuji moc za Vaši odpověď.
takže myslíte že prostě se jedna jen o nejaky strach blok z toho treba že se sice hodně moc těší, ale ve směs neví jak se zachází s takto malými dětmi.. a že prostě nějaký strach že to nezvládne.. který prostě přešel v blok že chce už až velké dítě 
mohu se zeptat jak třeba jste s tím strachem pracovala před tím než jste měla své..?
jestli treba jste se o tom s někým bavila, nebo jestli prostě ten strach treba přešel casem. že jste třeba řeknu blbe otěhotněla neplánovaně a až po narození miminka strach přešel. 
já právě vůbec nevím jak ji s tím pomoci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.25 10:01
@Anonymní píše: Více
děkuji moc
právě že jsme to zkoušeli a chtěli ruzne resit.
nejdříve jsme se snažili něco dohledat knížky o detech, internet.. bohužel neuspesne.
chtěla se zeptat i gynekolozky - ale nakonec se na to nezeptala, prý si připadá blbě, trapne že má takovýto strach blok..
ono i mezi známí mi nám přijde blbý to resit nebo se ptát.. tak jsme zkusili i tady..
terapeut nás nenapadl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.25 10:16
@saddreamer píše: Více
Děkuji moc za radu.
zkusíme i psycholožku, terapeutku..
ono právě kolem sebe máme dost děti..
ty má ráda.. vlastní vždy chtěla..
ale vyloženě teď cca od loňskych Velikonoc ji začal ten strach blok z vylozene malých dětí. a ve směs postupně přerostl do míry že chce vyloženě větší dítě a přeskočit to malé..
do té doby prostě ji nevadilo půjčit si kocarek od známých po vozit dítě, pochovat, pomoci..
vykoupat.. nevadilo ji to a i se těšila na své na naše.. pak z ničeho nic prostě návštěvy už ji nelakal kocarek, a ani si to pochovat.. postupně to začalo narůstat že vyloženě strach z toho a toho a vůbec nevime co s tím..
mluvíme o tom furt že bychom rádi už měli..
ale prostě chce už hned větší
a důvod proste že to nezvládne, neví co s tím. že je to moc malé, přebalování…
na navstevy chodíme ale už nějak nechce pochovat nic 
takže netuším.
ale o dítě mluvíme skoro stále ale prostě raději větší kde už ví co s ním s ní má dělat.
takže dle mě zakopaný pes je vyloženě v tom že neví jak se starat o dítě do těch cca 2-3 let.
o adopci taky mluvíme. ve směs mě by to bylo i jedno.. jen mi přijde zvláštní že vždy chtela miminko a vybavičku máme i doma.. a najednou má strach blok..
takže nevím
doma s ní a mimcem bych byl denně
a ve směs mohu pomáhat každý den.
též i s tím větším..
spíše nevim co s tím strachem a jak ho odbourat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.25 10:32
Proč je potřeba zase zmiňovat covid? Ještě Babiš, ten by za to taky mohl.
Prostě nechce dítě. A je to tak v pořádku. Úplně v pořádku jako to, že tobě to přijde divný a dítě chceš. Ale budeš si muset vybrat. Buď si na plození najdeš jinou ženu anebo si adoptujete / osvojíte starší dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.25 21:25
@Martimarti111 píše: Více
Ano to jsem se taky bála-přebalování, kojení, že se v noci neprobudim, když bude plakat..nemluvila jsem o tom, ale není to určitě na škodu s někým promluvit. Otěhotněla jsem plánovaně, šla jsem do toho s tím strachem..touha po dítěti byla silnější. Příroda to dobře zařídila a my ženy máme po narození miminka mód matka měla jsem nervy ještě v porodnici a pak jsem zjistila, že na tom nic není. Sestřičky na porodním se vším poradily a pak už se to zvládne. Doma se i manžel zapojil..tomu jsem říkala, že se bojím a on že taky ujistěte ji, že na to nebude sama..ono se to opravdu zvládne..a ty strachy k tomu prostě patří je to velký krok.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@Martimarti111 Tohle by musela chtit resit ona sama a pak asi s nejakym terapeutem. Nejaky zazracny zpusob rychle pomoci nevidim, to zni jako trauma. Znam to od sebe, take jsem mela, mam nejaka traumata - neco jsem citila potrebu resit a vyresila, neco si v podstate spise hyckam
.