Strach opustit rodinu

Anonymní
9.12.19 15:35

Strach opustit rodinu

Ahoj, všemožně jsem hledala na internetu, ale nikde jsem nenašla nic, co by alespoň trochu odpovídalo mému problému. Možná že to nepochopíte, bude vám to připadat vtipné nebo nad tím budete kroutit hlavou, ale já vás doopravdy prosím, jestli někdo víte co by mohlo pomoci tak mi poraďte, jsem zoufalá… Vrátím se v čase a začnu od začátku.
Od mala jsem spala s mamkou v ložnici a jak jsem rostla nemohla jsem se toho zbavit, nedokázala jsem spát sama v pokoji a klidně jsem celé noci probrečela dokud jsem neusla vyčerpáním. Když jsem byla na prvním stupni tak se u mě objevil problém, že jsem odmítala jezdit na vícedenní výlety, kde bych musela spát. Nedokázala jsem přespat v prostředí bez rodičů, ve vlastním pokoji, ani u babičky. Přerostlo to v takový problém, že jsem začala mít velké fyzické problémy a skončila až v nemocnici. Potom jsem začala odmítat chodit do školy, bála jsem se tam. (Nikdy jsem neměla problém s nadváhou nebo šikanou, byla jsem normální dítě) Začala jsem chodit k psychologovi a vystřídala jich několik. Nedokázala jsem říct proč jsem se bála chodit do školy, když mi tam nikdo neubližoval, mívala jsem panické záchvaty a většina psychologů si myslela, že si vymýšlím. Dojížděla jsem nakonec obrovskou dálku k jedné paní psycholožce a ta mě toho docela zbavila, ( byla mi diagnostikována smíšená úzkostně depresivní porucha a brala jsem antidepresiva) ale začala jsem znovu chodit do školy a překonala jsem se i spát v pokoji a postupně jezdit na výlety se spaním. Pomalu se to všechno zlepšilo a já konečně cítila že jsem zdravá a normální. Žádné problémy jsem už neměla. A přišel výběr střední školy. Já si vybrala střední školu 300km od bydliště ale byla to moje vysněná škola. Nikdo nevěřil že se na ní dokážu dostat ale já to zvládla, byla jsem na sebe neskutečně pyšná. Všichni mi rozmlouvali že tam chodit nemám ale já tam šla, protože to byl prostě můj sen. A potom jsem tam nastoupila. Nedokázala jsem tam vydržet, volala ubrečená domů, nikdo mi neubližoval, byli jsme skvělý kolektiv, ale já nezvládla být bez rodičů. Já jsem na té škole tak strašně chtěla zůstat, ale nedokázala jsem to.. A opustila jsem svojí vysněnou školu. Vydržela jsem tam 2 týdny, ale připadalo mi to jak rok.. Dala jsem se dohromady a teď studuju školu kam dojíždím pár kilometrů. Zase jsem se vrátila do pohody a připadala si zdravá a normální, ale pár týdnů zpátky se začala řešit vysoká škola.. A ode mě každý očekává že na vysokou školu půjdu. Jenomže já už teď vím že to nezvládnu.. Nepište mi prosím že všechno se dá zvládnout když se chce, já tohle nedokážu ovládat a snažím se, věřte mi že se tak snažím a tak jsem si přála na té vysněné škole zůstat, ale tohle je silnější než všechno ostatní.. Já nevím co dělat, jsem tak zoufalá a prosím vás o pomoc, nemáte někdo s něčím podobným zkušenost? Doma zrovna dobré vztahy nemáme, spíš naopak.. Člověk by řekl že budu ráda že vypadnu, ale není to tak, já svojí rodinu nedokážu opustit. Nedokážu odejít na školu a vracet se jen na víkendy.. Nevím co dělat, necítím k nikomu důvěru mu to říct, cítím se zoufalá, prosím nevíte co by mohlo pomoc?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
9.12.19 15:40

Měla jsem hodně podobný problém, ale u mě to bylo cílenou manipulací matky. Ona si to bohužel neuvědomovala. Vřele doporučuju kineziologii metodu One brain, mně to neskutečně pomohlo srovnat se a zbavit se závislosti a povědomé odpovědnosti za cizí životy.

  • Citovat
  • Nahlásit
4230
9.12.19 15:40

A nemáš VŠ kam bys jen dojížděla? Vždyť tam nemusíš bydlet… :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 15:53

@Zuzee87 bohužel, žádná škola která by mě nějak zajímala v blízkosti není, nic než intr v úvahu nepřipadá :/

  • Citovat
  • Nahlásit
20024
9.12.19 15:54
@Anonymní píše:
@Zuzee87 bohužel, žádná škola která by mě nějak zajímala v blízkosti není, nic než intr v úvahu nepřipadá :/

Tak studuj dálkově při práci. Dělá to tak spousta lidí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 15:56

A k psychiatrovi / psychologovi už nechodíš? Chápu, že prostě potřebuješ mít někoho vedle sebe, ale tak když doma už to s rodiči nejde, co třeba partner? Pokud s nikým nechodíš, co se po někom poohlédnout, začít spolu bydlet - přitom studovat a přivydělávat si na nájem?

  • Citovat
  • Nahlásit
2076
9.12.19 16:05

Vyber si vysokou, kam budeš moct denně dojíždět :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9292
9.12.19 16:09

Tohle je hlavně na terapii, aby ses odpoutala a přišla na to, proč máš strach být mimo domov. Spíš někdy třeba aspoň u nějaké kamarádky, sestřenice, spolužačky? Máš vůbec kamosky? A kdo všechno řeší tu tvoji školu a očekává že půjdeš tam a tam, nebo naopak ti rozmlouva, že něco dělat nemáš, máma? Co tě u ní drží, když důvěrny kamaradsky vztah to asi nebude - závislost? Strach se osamostatnit, že jim tim ublížís, nebo sobě? Tohle všechno by chtělo s psychologem rozebrat, možná by nějaká lehká AD neuškodilo, pac to že máš strach ze něco nezvládnes, bojíš se budoucnosti, rozhodování sama za sebe, může být klidně znak deprese…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2375
9.12.19 16:10

Třeba práva se dají studovat tak, že si dáš všechny předměty do 1 dne a ten pak do školy dojedeš.. Já tak jezdila 5 let na otočku skoro 200 km a dalo se.. Určitě je takových škol víc.. Nebo vybrat obor, kde dávají individuální plán, lékař Ti jistě potvrzení vypíše a můžeš tam jezdit jednou až dvakrát Týdně a na jiné předměty mít individuál.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 16:13
@Anonymní píše:
A k psychiatrovi / psychologovi už nechodíš? Chápu, že prostě potřebuješ mít někoho vedle sebe, ale tak když doma už to s rodiči nejde, co třeba partner? Pokud s nikým nechodíš, co se po někom poohlédnout, začít spolu bydlet - přitom studovat a přivydělávat si na nájem?

Dávno už k nikomu nechodím, ale poslední dobou přemýšlím že bych asi měla začít :/
No partner je druhý problém, já vím že se klukům líbím, ale nějak si nikoho nedokážu připustit „k tělu“ i když někoho ráda mám, ten vztah je něco čeho se bojím a zatím jsem taky nedokázala to překonat 😔

  • Citovat
  • Nahlásit
20997
9.12.19 16:14

Pro běžný život jsou tvoje problémy nesnesitelné. Vyhledej odborníka, psychologa nebo psychiatra.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 16:19
@Jahudka82 píše:
Tohle je hlavně na terapii, aby ses odpoutala a přišla na to, proč máš strach být mimo domov. Spíš někdy třeba aspoň u nějaké kamarádky, sestřenice, spolužačky? Máš vůbec kamosky? A kdo všechno řeší tu tvoji školu a očekává že půjdeš tam a tam, nebo naopak ti rozmlouva, že něco dělat nemáš, máma? Co tě u ní drží, když důvěrny kamaradsky vztah to asi nebude - závislost? Strach se osamostatnit, že jim tim ublížís, nebo sobě? Tohle všechno by chtělo s psychologem rozebrat, možná by nějaká lehká AD neuškodilo, pac to že máš strach ze něco nezvládnes, bojíš se budoucnosti, rozhodování sama za sebe, může být klidně znak deprese…

Ano, už mi nedělá problém spát u kohokoliv, problém mi dělají ty delší pobyty, ale týden se školou nebo dny u kamarádek zvládám v pohodě. Mám kamarádů spoustu, mám i hodně blízké kamarádky, ale je těžký se s něčím takovým svěřit, protože kdo nezažil tak to moc nechápe.. Jsem takový ten člověk který je věčně pozitivní a všichni si o něm myslí že nemá žádné problémy, bohužel úsměv klame.. Ano největší problém je v mámě, a asi hlavně strach že jí ublížím. Dřív jsem měla i hrozný strach ze smrti až přijde že to nezvládnu, ze svojí i svého okolí..
Děkuju, vážím si moc tohoto názoru

  • Citovat
  • Nahlásit
1419
9.12.19 16:52

Začala bych to řešit velmi intenzivní psychoterapií, protože až tví rodiče umřou, tak se nejspíš zhroutíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 17:40

Ahoj, já to mám hodně podobně, ale spíš je to z toho důvodu, že svoje rodiče miluju nade všechno a představa, že je opustím je pro mě hrozná… taky jsem brala lehčí ad, ale stejně mi to vůbec nepomáhalo, tak to zatím neřeším, naštěstí jsme z Prahy, takže vš je v pohodě, nemusím být na intru. Horší to bude až přítel bude chtít společné bydlení, ikdyž ho miluju, nedokážu si to představit… prosím anonym, je to pro mě citlivé

  • Citovat
  • Nahlásit
6946
9.12.19 17:55

Holky, vy, co radíte, ať si najde VŠ v blízkosti bydliště… Tohle přece není řešení. Co bude slečna dělat, až rodiče umřou? Nebo co kdyby se něco stalo a museli by třeba do nemocnice… Já nechci nic přivolávat, ale to jsou situace, které se mohou stát a na které musí být člověk připraven. Nebo další věc - to nebude mít zakladatelka nikdy svůj život, svou rodinu?
Tohle je potřeba řešit terapiema, jiná možnost snad ani není. Být tebou si i zaplatím někoho fakt dobrého, kdo to nebude bagatelizovat, protože tohle normální fakt není.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat