Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahojte. Potřebovala bych poradit. Vím, že strach ze tmy mají jen malé děti, ale u mě to tak není. Už dávno nejsem dítě a strach ze tmy je u mě čím dál horší
.Večer nemůžu spát když je tma, bojím se usnout, většinou musím mít zaplou televizi a nakonec padnu únavou a vyčerpáním. Když je tma tak se bojím jít i sama po venku, třeba teď v létě nemůžu jít ani s přítelem pod stan, protože bych strachy zešílela. Když jsem třeba v noci sama doma a slyším jenom nějaký zvuk, tak už si představuju katastrofické scénáře. Nevím co s tím mám dělat, otravuje mě to život, ale nevím jak dál. Když je tma tak nemůžu být sama vůbec nikde
.Máte s tím někdo taky zkušenost nebo nějakou radu, jak se toho strachu zbavit? Děkuju za odpověď
Určitě psycholog… Napadá mě ještě zda-li se ti někdy v minulosti něco nestalo, když byla tma? Nějaká situace musela tento blok způsobit… a pokud se nestalo nic tak někdy i rodiče straší malé děti (bohužel) co se tmy a noci týká.
Co si pamatuju, když mi bylo tak 9,tak mě ve tmě postrašil bratr, vracela jsem se z venku, on mi šel naproti a jak mě zahlédl tak ho nenapadlo nic blbějšího než se schovat v paneláku ve vchodě za rožek a jak jsem vešla, tak na mě vyskočil dřiv než jsem stihla rozsvítit
.Teď vlézt do vchodu z toho mám neskutečnou hrůzu, když jdu třeba z odpolední, tak mě musí jít přítel čekat před panelák, abych nemusela jít sama.Taky jsem přemýšlela jestli to nemůže být od té doby. ![]()
@Richiee může.. ale psycholog Tě s tím naučí pracovat.. věř tomu a vyhledej pomoc.. ![]()
@Richiee mě to pomohlo
zjistilo se proč, naučil mě s tím pracovat.. ![]()
@Richiee taky jsem tím dlouho trpěla…nezapomenu, jak jsme ještě spala coby náctiletá u přítele a on šel spát do vedlejšího pokoje, no a jen za sebou zavřel, tak já panika, řvala jsem tam jak malá, až přišel…bylo to období, kdy jsem nemohla sama ve tmě nic. Když byl někdo se mnou, bylo to lepší. Trvalo to asi 5 let. Teď už to není tak hrozný, ne vždy se tak bojím, ale když je manžel na noční, tak taky usínám u PC a hrozně se tu bojím, stačí, aby praskla podlaha a už šílím…radu teda nemám, jen nemáš se za co stydět a nejsi v tom sama ![]()
@Reinka vím,že takových lidí je víc, ale já si třeba před kamarádama připadám jak blbec, když třeba chcou abych s něma jela stanovat a ja jim řeknu, že nemůžu, že se ve tmě bojím a už jen slyším blbé narážky a posmívání
.Lidi co nemají strach zrovna ze tmy, tak to nedokážou pochopit a ptají se čeho se jako bojím, že tam mě nikdo nic neudělá a těžko se to vysvětluje. Tak teď si většinou musím vymyslet nějaký jiný důvod proč s něma nemůžu jít, jen abych jim nemusela říct, že mám strach
.Já si třeba nedokážu představit až jednou budu mít dítě a to bude mít strach ze tmy, tak, že ho budu muset nějak uklidnit i když sama mám z té tmy strach.
@Richiee tak naštěstí moji kamarád to vždy chápali, sice třeba protočili oči nebo tak, ale nikdy to nikdo nezlehčoval
No, pro mě je nejhorší, když jsem sama v noci doma a malej se vzbudí…cesta z ložnice do pokojíčku je pro mě peklo
a nedej bože, když ho nemůžu uspat a měla bych spát s ním v pokojíčku - nikdy
to si ho radši odnesu do ložnice, to je jediná místnost, kde usnu a tak nějak spím, jinde bych se po… strachy ![]()
Asi je to starší článek, ale mám jednoduchou radu. Mějte s sebou čelovku nebo baterku a nemusíte mít strach. Já chodím s čelovkou v noci po hoorách, často lesními stezkami. Poprvé jsem měl trochu nepříjemný pocit, ale je to o zvyku. Teď nedám na noční výšlapy dopustit, například výhledy z vrcholu Sněžky nebo Lysé hory jsou kouzelné.
@JirkaO tak posvítit si do černočerné tmy kuželem světla mi přijde snad ještě horší ![]()
@Martinik píše:
@JirkaO tak posvítit si do černočerné tmy kuželem světla mi přijde snad ještě horší
A hlavne v lese
…
@wildcherry píše:
A hlavne v lese…
No
ty vidíš prd a tebe všichni okolo.