Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi závisí i na věku macechy/otčíma. Přítel má macechu o necelé dva roky starší, takže ji říká normálně jménem. Naše děti jí říkají teto, protože ostatní ženské v tomto věku kolem nás jsou prostě tety. A ona se na babi taky moc necítí ![]()
U nás se jim říká jménem. Ale my obecně na tety a strejdy moc nehrajeme, většinou i děti nám tetám a našim mužům říkají jménem, babi a děda používají jen u opravdových prarodičů.
Moje děti mají nevlastní prababičku. V rodině se o ní vždy mezi dospělými mluví a mluvilo jako o „Marušce“, přesto ji všechny děti z rodiny tak nějak automaticky, jak začínají mluvit, oslovují babi. Nikomu to nevadí, tak to neřešíme. Moje pravá babička už bohužel nežije, tak je to možná trošku jiná situace, než když ten pokrevní příbuzný se stále s dětmi potkává, to pak chápu, že může být trochu matoucí.
Já nevlastnímu dědovi říkala jako malá strejdo, ale v pozdějším věku jsem přešla na jeho jméno, ani nevím jak ![]()
@Midaku píše:
U nas se nevlastnimu dědovi říká jménem. Já jsem nevlastní tetě říkala taky jménem. Ono to vždy tak nějak vyplyne ze situace, nikdo nikomu neříkal, jak mu má říkat. Ale když všichni toho člověka oslovují Pepo, tak dítě mu začne automaticky říkat taky Pepo. A je to prakticky pak i v pozdějším věku, kdy se to dítě učí pribuzenske vztahy. Přítel od babičky prostě děda není. Když se rodice rozvedou a chlap si najde novou zenskou, taky ji prece dite nezacne rikat mami… Praktikovala bych to tak asi jen v případě, že by ten vlastní děda vůbec nefungoval, dítě ho vůbec neznalo.
Tak treba muj otec videl syna jednou, kdyz mel kluk asi tri mesice. Mamcin pritel je sice od mamky mladsi o vic nez deset let, ale rikal, ze patri k babicce a chtel sam, aby mu malej rikal dedo.
@Lekninka91 píše:
Tak treba muj otec videl syna jednou, kdyz mel kluk asi tri mesice. Mamcin pritel je sice od mamky mladsi o vic nez deset let, ale rikal, ze patri k babicce a chtel sam, aby mu malej rikal dedo.
No vždyť to je přesně to, co píšu. Když dítě vlastního dědu vůbec nezná, a je jedno, proč, tak nějak není důvod, aby dedo neříkalo tomu nevlastnímu, pokud ten jako děda skutečně funguje. Ale tam, kde děti oba vlastní dědy znají, běžně se vidaji, normálně spolu fungují, mi přijde nepatricny říkat dedo i nevlastnimu. Naše děti mají s tím nevlastním lepší vztah, než s oběma vlastníma dohromady, ale i tak to prostě není děda. Oslovení nijak nebrání v tom, aby se měli rádi.
@Proskurník píše:
Ahoj, řešíme dilema: já i manžel máme rozvedené rodiče, kteří mají nové partnery. Přemýšlíme o tom, jak by jim mělo říkat naše dítě: babi/dědo nebo strejdo/teto? Případně jménem? Jaké byste měli argumenty pro tu kterou variantu?
Nakonec se asi rozhodneme, jak nám bude vyhovovat, ale zajímají mě různé důvody, proč by mohla být která varianta lepší.
Záleží jak to vnímají oni, jestli se cítí jako babička, děda.. U nás je to tak, ze manželovi moji maminky říká dcera jménem. Manžela druhé babicky oslovuje dědo. Takže já bych volila dle situace jmeno, nebo babička, děda. Tetu a strejdu už bych do toho netahala. My s manželem máme každý svoje dite a jedno společne, ale už teď je jasné, ze jednou budeme babička, děda pro všechny vnoučata.
Zeptej se těch dotyčných co preferují s pokud to bude tak vyhovovat i vám tak před dítěte o tom člověku mluvíte jako o tetě případně o babi nebo ji můžou říkat jménem.
Vše je to na domluvě.