Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj,
maminky potřebuju poradit. Náš skoro 5 letý Vojta chodí do školky a každé ráno scény, že tam nechce jíst, ráno ho doma normálně natahuje, říká, že ho bolí bříško a já už nevím, co s ním. Bohužel chodí prvním rokem a je dost často nemocný a když jde pak znova do školky, tak zase znova takové stresy, ale jen kvůli tomu jídlu, jinak tam problém nemá. Nevím, jestli to řešit s nějakým dětským psychologem nebo to přejde??Je mi ho hrozně líto, jenže mám strach, že když ho nechám doma, že už pak nebude chtít chodit vůbec ![]()
Díky za reakce
A nechce tam jíst proč? Nutí ho dojídat? „Pruděj“ ho, že mlaská? Nebo že nesmí u jídla mluvit? Nebo je problém v samotném jídle, že ho nechce/není schopen pozřít? A jak dlouho to trvá? Už od září??
Moje dítě totiž ve školce taky nejí
Má s jídlem problémy od vždycky, takže to ani nebylo velké překvapení, snažila jsem se, aby se přizpůsobil, ale nešlo to.
Jen se to obešlo bez stresu, má výborné učitelky, které ho do jídla nikdy nenutili - on by se stejně nedal - a skončilo to tím, že si momentálně nosí jídlo z domova, nemůžu ho nechat od rána do odpoledne bez jídla. A tiše doufám, že se v něm časem něco pohne a on začne jíst to, co ostatní.
Prvne bych si promluvila s ucitelkou a ne s psychologem ![]()
Pokud doma normalne ji, bude asi chyba nekde ve skolce a ne ve Vojtiskovi ![]()
Asi bych se domluvila s učitelkama, ať sní jen to, co chce.
Soudě podle sebe. Je to snad první vzpomínka z dětství, jak stojím na schodech ve školce a dělám scénu, protože jsem cítila polévku ![]()
děkuji za odpovědi,
s učitelkama jsem už mluvila, jsou v pohodě, nenutí ho, maso nedostáva vůbec(nemá ho fakt rád) Problém je už od září, on se tam totiž jednou po nějaké omačce pozvracel a asi to v něm zůstalo a teď má strach, že se to stane zase. Jinak je špatný jedlík i doma. No snad tohle období přejde. ![]()
davmi píše:
děkuji za odpovědi,
s učitelkama jsem už mluvila, jsou v pohodě, nenutí ho, maso nedostáva vůbec(nemá ho fakt rád) Problém je už od září, on se tam totiž jednou po nějaké omačce pozvracel a asi to v něm zůstalo a teď má strach, že se to stane zase. Jinak je špatný jedlík i doma. No snad tohle období přejde.
Tak potom davat do krabicky nejake vlastni svacinky a nechat ho, aby sam zjistil, ze jidlo ve skolce neni otravene
cely den o hladu byt nemuze!
S detmi je nekdy kriz
hlavne jak uz maji dve nazory ![]()
V naší školce se skvěle vaří. Děti si berou kolik jídla chtějí samy. Kdo nechce (musí ale aspoň ochutnat) nemusí, komu šmakuje může si přidat. Funguje to skvěle, většina nejedlíků jí normálně. Jídlo není povinnost, ale činnost, kterou dítě samo řídí a rozhoduje o ní (a musí ji dokončit). Nikdo nikoho nenutí, zakázáno je ale rýpání a řeči o tom „jak je to hnusné a já to jíst nebudu“.
Já mám děti žrouty, ale tuhle „pózičku“ bych řešila jako jakoukoli jinou systémem akce-reakce, úspěch-odměna (papal-jdem na hřiště nebo na zmrzku), neúspěch-neodměna-nabídka (nejedl-jdem domů, budeš si hrát sám, já ti uvařím něco co sníš, když zítra sníš ve školce co máš tak půjdeme na hřiště…). Pro tvrdohlavce, manipulátory a vzteklouny lze zařadit i pojem trest nebo omezení do doby než se chování podaří vylepšit.
BaraF píše:
V naší školce se skvěle vaří. Děti si berou kolik jídla chtějí samy. Kdo nechce (musí ale aspoň ochutnat) nemusí, komu šmakuje může si přidat. Funguje to skvěle, většina nejedlíků jí normálně. Jídlo není povinnost, ale činnost, kterou dítě samo řídí a rozhoduje o ní (a musí ji dokončit). Nikdo nikoho nenutí, zakázáno je ale rýpání a řeči o tom „jak je to hnusné a já to jíst nebudu“.
Já mám děti žrouty, ale tuhle „pózičku“ bych řešila jako jakoukoli jinou systémem akce-reakce, úspěch-odměna (papal-jdem na hřiště nebo na zmrzku), neúspěch-neodměna-nabídka (nejedl-jdem domů, budeš si hrát sám, já ti uvařím něco co sníš, když zítra sníš ve školce co máš tak půjdeme na hřiště…). Pro tvrdohlavce, manipulátory a vzteklouny lze zařadit i pojem trest nebo omezení do doby než se chování podaří vylepšit.
tak pod tohle se můžu podepsat… to je zdravý přístup.
Léty praxe jsem se k němu také dopracovala a jsme spokojení všichni.
Bez nervů jsem já i děti. I když řeči typu - fuj to je hnusný to nejím to se pobliju - ještě synátor vede. Ve školce však sešmakuje i žemlovku, kterou doma nejí…
když nejí, neúčastní se a čeká na další čas k jídlu. Jak prosté!
Zakladatelce bych doporučila prostě ráno nedávat jídlo, přes pocit, že se mu natahuje, mu to ještě víc fixuješ, tu nechuť - byla jsem jako dítě na tom podobně, dodnes mám problémy s jídlem (sklony k bulimii) a jinak mu nechat svobodu. Nechceš.. nejez.
U druhé babičky jsem to tak měla, a šmakovalo mi.
Doma a u i první babičky se všechno točilo okolo jídla a já byla psychicky složená…
NiKi
My jsme to taky nedávno řešili ve školce i tady v diskuzi. U syna to bylo hlavně tím, že se mu stýskalo, taky říkal, že ho bolí bříško a pořád se ptal, jestli jsem řekla paní učitelce, že to nemusí jíst. Teď mi sám vždycky řekne, co snědl a co mu nechutnalo. Minulý týden musel o oběd ochutnat nějakou omáčku, pak se před školkou pozvracel, naštěstí to dál neřešil. S jídlem je to fakt těžký, dodnes si pamatuju, jak mě doma i ve školce nutili jíst. Proto vždycky synovi říkám, ať sní něčeho aspoň trochu, třeba suchý brambory, ale zároveň mu opakuju, že když mu to nechutná, že to dojídat nemusí. Samozřejmě to pak nenahrazuju sladkostma.
Jen mi připadá, jestli to jídlo taky nesouvisí spíš se stýskáním a opakovanými nástupy po nemocích.