Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Studující děti doma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
7.3.22 10:03
Děti mám ještě malé, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že na vysoké jsem měla rodiče celkem na háku 
Také jsem v tom věku měla čerstvého přítele, chtěla jsem cestovat, trávit čas s kamarády a rodiče šly až na poslední kolej. Časem se to ale srovnalo a teď mám s našima zase úplně normální vztah, bydlíme blízko, takže se vidíme minimálně 1× v týdnu, jezdíme tam většinou o víkendech, někdy i v týdnu se stavíme na kafe/něco ogrilovat atd.
Takže bych poradila - netlač na pilu, ale dej dceři najevo, že u tebe bude mít vždy zázemí a dveře otevřené.
- Citovat
- Upravit
7.3.22 10:30
Je to asi normální. Myslím, že je to vcelku běžný stav studentů v tomto věku Alespoň, co jsem viděla kolem sebe. Mně ale velmi brzo zemřel táta a zůstaly jsme s mámou samy. Sice jsem měla chlapce, své přátelé a v létě jsem objížděla tábory a cestovala, ale pro mamku jsem si našla vždycky chvilku, popovídat si, zajít občas si zajít i na výlet. Ani mi nevadilo vyjet si s ní občas na dovolenou. Neměla jsem s tím problém, asi hlavně proto, jak jsem viděla, že tvůj svět se ti může proměnit pod rukama z minuty na minutu a nikdy nevíš dne a hodiny. Což mi připomíná, že už jsme takto s mamkou několik let nikam nevyrazily a docela mi to i začíná chybět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 10:33
Já jsem teda rodiče něměla „na háku“ asi nikdy, ale kolem dvaceti je nromální, že s nimi tolik času netrávíš.. Ale moji rodiče jsou takový, řekla bych šťastný pár, takže si tyhle povídací a čas trávící potřeby plní mezi sebou. Ten věk kolem dvaceti je právě věkem odpoutávání.
Ty si z dcery děláš náhradního partnera a to je na ni moc velký tlak. Už nikdy to nebude takové, jako když byla dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.22 10:39
@Bábrdl píše:
Já jsem teda rodiče něměla „na háku“ asi nikdy, ale kolem dvaceti je nromální, že s nimi tolik času netrávíš.. Ale moji rodiče jsou takový, řekla bych šťastný pár, takže si tyhle povídací a čas trávící potřeby plní mezi sebou. Ten věk kolem dvaceti je právě věkem odpoutávání.Ty si z dcery děláš náhradního partnera a to je na ni moc velký tlak. Už nikdy to nebude takové, jako když byla dítě.
Já vím, že nebude a je to normální. Ani ji netlačím k tomu, že má být se mnou doma atd. atd. to vůbec ne. Jen prostě někdy mi chybí ta sounáležitost nebo prostě jen tak pokec že se jí chce…ale vím, že nemohu tlačit na pilu. Jen nevím jak to nezhoršit..nechodit za ní, nedoprošovat se..já nevím co udělám dobře a co ne 
.Mám začínat pořád sama nebo čekat až bude chtít a mít čas a náladu. Nevím. Bydlí doma, studuje VŠ v našem městě ale jakoby nebyla 
- Citovat
- Upravit
7.3.22 10:58
Děláš věci správně, máš dobře vychované děti. Jen se teď holt dostáváte do fáze života, kdy budete chvíli od sebe dál.
Dej jí prostor, potřebuje se odříznout aby se mohla vrátit. Respektive navrhni že ti chybí věci co jste dělaly spolu a jestli nechcete třeba jednou za dva tři týdny dělat společně něco co by vás bavio obě. Jako že to navrhneš jednou a uvidíš.
Spíš hledej kamarádku, se kterou si dáte dohromady svoje vlastní chvíle. Dá to práci a čas, ale teď je ten moment kdy potřebuješ začít zvažovat jak teda bude vypadat druhá půlka tvého života a jaký jí dáš smysl a jaké vztahy v ní budeš mít.
Nechceš to limitovat jen na svoje děti - to není zdravé ani pro jednu stranu.
Jo - je to těžký smířit se s tím, že to co bylo dvě desítky let dané, tedy že se staráš o děti a jste si blízcí a najednou je hnízdo prázdné.
tvůj úkol je teď najít cestu k sobě samotné, kdy nebudeš určená jen tím, že jsi matka. Najít nějaký další smysl, rozšířit svůj vlastní přesah.
Projdi třeba tuhle knihu o Životním cyklu od Erika H. Eriksona - docela to s tím přechodem do další fáze života umí pomoci.
https://uloz.to/…okonceny-rar#!ZGyuAGR2A2RkAJZ0AGp4MzV0LzIvZychM0cSpyWMJaIhAmplAD==
držím palce.
Příspěvek upraven 07.03.22 v 10:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 10:58
@Anonymní píše:
Dobrý den všem,
mám 3 děti, 2 synové jsou již z domu a bydlí 300 km, mají slečny a vidíme se dosti málo.
Zůstala jsem se 19 letou dcerou sama, jsme rozvedeni. Přítele momentálně nemám, dosti zklamání.
Jak to máte s tak starou dcerou? Jak bývala upovídaná, trávily jsme mnoho času na kole, brusle atd ted najednou již zájem nemá. Má již půl roku přítele, vidí se 1× týdně, jinak jsem již na poslední koleji. Studuje VŠ. Nějak si nevzpomínám, zda jsem to měla taky tak, ale musím s ní páčit každou větu, nezájem, pouze mobil, počítač, kamarádi. Někdy mi chybí ty „naše chvíle“ ale vím že je to přirozený vývoj. Nechci dolízat, otravovat, to už tak zůstane napořád? Vím, že si mám najít jiný zájem, jde to těžko. Mám invalidní důchod a menší omezení. Spíše mě zajímá, jak to vše nezhoršit mým „nátlakem“
Jak si udržet alespoň nějaký vztah s dcerou? Se syny to nebylo tak intenzivní.
Tak pokud jste dosud měly dobrý vztah, tak by jí to řekla. Že si doma připadám osamělá a že bych ráda s ní komunikovala. Jestli se můžete třeba domluvit na společných procházkách třeba jednou za týden/ o víkendu…možná je to lepší než jen společně sedět doma u televize, při společném výletě nebo procházce se bude třeba lépe mluvit. Pokud jste si dosud rozuměly, tak si myslím, že to normálně pochopí, i když je v tomhle věku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 11:01
@acimedaca hele děti by fakt rodičům neměly sytit jejich emoční potřeby. Zejména když se potřebují postavit na vlastní nohy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 11:09
@Ou píše:
@acimedaca hele děti by fakt rodičům neměly sytit jejich emoční potřeby. Zejména když se potřebují postavit na vlastní nohy.
tak o tom žádná - říkám jen, že se mají pokusit najít společnou aktivitu. to, že dospělému dítěti řekneš, že jsi osamělá a chceš s ním komunikovat není nic proti ničemu. Žijí spolu v jedné domácnosti, tak snad komunikace je normální. Chápu že vývojová potřeba dospívajícího je nějaká, ale přece nelze odstřihnout úplně. Respekt na obou stranách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 12:13
Ty si najdi kamaráda s výhodami nebo parťáka. A neupínej se nezdravě tolik na dospělou dceru. Až si začne vodit přítele a bude chtít závit čas s ním, tak ty se zhroutíš, že budeš odstrčená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 12:25
I když je to dcera, může to být do budoucna jeste méně intenzivní než se syny.
Já trebas jsem jedinacek, ale i tak jsme si s mou matkou nebyly až tak úplně blízké, a taky jsme žili do mých 22 jen spolu, občas teda přivedla nějakého toho strejdu dom, což mi bylo celkem fuk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 12:34
Já si myslím, že je to naopak dobré znamení. Dcera se odpoutává od matky, začne bydlet časem sama a pak se určitě zase sblížíte. Takhle to prostě na světě chodí. Je jasné, že ti ty společně trávení chvíle chybí, ale v tuhle chvíli by bylo fajn si najít ještě nějakou další kamarádku nebo aktivitu a dceři dát volno. Však ona se vrátí, ale teď potřebuje být pár let jen sama za sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.22 14:17
@Kelsey píše:
Ty si najdi kamaráda s výhodami nebo parťáka. A neupínej se nezdravě tolik na dospělou dceru. Až si začne vodit přítele a bude chtít závit čas s ním, tak ty se zhroutíš, že budeš odstrčená.
Ne to mi vůbec nevadí přítel..je fajn příjde 1× týdně je zdaleka a je to v pohodě. Paradoxně jsem ráda, že tam jsou a neotravuju je… 
. I jinak si dcera občas popovídá ale není to často a vlastně většinou za ní chodím já…asi nemám 
nevím a počkat až příjde sama.
Moc ji přeju přítele velmi at je šťastná a nehroutím se. Jen prostě někdy je mi líto starých „pokeců“ legrace atd. Vím, že musím se sama s tím smířit 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den všem,
mám 3 děti, 2 synové jsou již z domu a bydlí 300 km, mají slečny a vidíme se dosti málo.
Zůstala jsem se 19 letou dcerou sama, jsme rozvedeni. Přítele momentálně nemám, dosti zklamání.
Jak to máte s tak starou dcerou? Jak bývala upovídaná, trávily jsme mnoho času na kole, brusle atd ted najednou již zájem nemá. Má již půl roku přítele, vidí se 1× týdně, jinak jsem již na poslední koleji. Studuje VŠ. Nějak si nevzpomínám, zda jsem to měla taky tak, ale musím s ní páčit každou větu, nezájem, pouze mobil, počítač, kamarádi. Někdy mi chybí ty „naše chvíle“ ale vím že je to přirozený vývoj. Nechci dolízat, otravovat, to už tak zůstane napořád? Vím, že si mám najít jiný zájem, jde to těžko. Mám invalidní důchod a menší omezení. Spíše mě zajímá, jak to vše nezhoršit mým „nátlakem“
Jak si udržet alespoň nějaký vztah s dcerou? Se syny to nebylo tak intenzivní.