Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jo -psychoterapie s tím umí docela dobře pomoci. A psychoterapeuté i psychoterapeutky jsou zvyklí na klienty, kterým to mluvení a svěřování z počátku nejde.
To co popisujete se nejspíš vejde do kolonky sociální fobie a je to až příliš časté. Což je na druhou stranu dobré, protože to se dají najít cesty jak z toho ven snáze, než kdybyste řešila něco extra výjimečného.
http://www.lundbeck.com/…ji_lecba.pdf
Jinak jako terapeuta si vybírejte podle toho, jestli máte jednodušší vztah s otcem a nebo matkou- ať chcete nebo ne, tak vám terapeut bude připomínat rodiče či podobné postavy. Což je v pořádku, protože tím se dá mnohé pochopit a proměnit.
Jsem taky taková, navíc introvert a řešit to nijak teda nehodlám. ![]()
Jj psycholog ti pomuze
a nestyd se za to. rict si o pomoc chce odvahu ![]()
Jsem extrémně stydlivá. Dělá mi problém třeba někam zavolat, někam jít a mluvit sama. Nebo se třeba seznámit s kamarády od přítele. Hrozná představa. Vymýšlím hororové scénáře, jak se ztrapním, že budu za největšího exota
Ale pak mám někdy období, že je mi všechno jedno a jsem více společenská. Ale bohužel převládá ta stydlivost. Snažila jsem se to změnit, ale vždy se nějak seknu a nejde to. A tak přemýšlím, jestli tohle už není na psychologa. Jenže otázka je, jestli se budu opět stydět. Tenhle svůj „blok“ mám kvůli dětství, bylo hrozné a nerada na to vzpomínám. V dětství jsem byla pořád vtlačována do kouta a pořád mi bylo dokazováno, že jsem k ničemu. Sebevědomí mám na nule. Holky, nevíte jak na tom zapracovat aspoň trošku? Prosím o anonym, jinak smazat, děkuji 