Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
My jsme měli loni svatbu v Okrouhličce a oddával nás starosta Havlíčkova Brodu. Bylo to tam úplně super a vzpomínáme na tu svatbu často. Mám pocit, že jsme dali 3000. Brali jsme se v sobotu v září.
Jo, jsou to 3000 kč volali jsme na úřad do Brodu a rovnou jsme si i zamluvili datum. Když jsem viděla fotky ze svateb z toho mlýna, tak jsem si to u přítele vyprosila
.
Pokud můžu doporučit, určitě bych využila služeb té designérky/květinářky. Řekla jsem jí pár věcí, které mám ráda a ráda bych je tam měla, jinak měla naprosto volnou ruku. Tak nádhernou svatební kytici jsem měla, i zdobení na stolech apod…Bylo to tak nádherný. Dodnes mám doma sušené kytky. Je to velice šikovná paní. Kdybyste něco potřebovala, klidně SZ.
Abych nebyla OT - my jsme měli jenom talíř a stačilo nám to. My na to moc nejsme.
Pani se mě ptala, jestli si budem přát květinovou výzdobu nebo si ji uděláme sami. Upřímě, žádná aranžérka nejsem, tak si to radši zaplatim, tím budu mít o starost méně
. Teď spíš řešíme, jak slušně všem říct, teda kdo nám budou chtít něco dát
, že by jsme raději brali korunky. Chystáme se koupit pozemek a začít stavět a každá mince se do začátku hodí, i kdyby to jen pokrylo náklady na svatbu. Navíc ještě chvilku budem bydlet u táty, takže vše potřebné máme a až si budem zařizovat svoje, tak si to chci stejně všechno hodit do jednotných barev.
Nevím si rady co knim, jestli jen náušnice (jaké) a nebo i náhrdelník?? moc díky za rady ![]()
K těmto šatům bych si vybrala jak štrasové naušnice, tak i štrasový náhrdelník. Jsou to krásně zdobené šaty, tak bych si vzala něco málo výrazného, ale je to na každém.
Ahojte, mám takový problém. Moje dcera, žije se svým mužem 10 let a mají tři děti. Chce si ho vzít, ale její muž je zadlužený a nemá ani korunu nazbyt. Dcera má nějaké penízky našetřené. Svatbu ji rozmlouvám, zdá se mi, že se z ní její chlap má jen dobře a ona na něj dost trpí. Nechce si to dát rozmluvit a ještě chce celou svatbu z našetřených penízků zaplatit. Užírám se tím, mám strach, že špatně skončí. Co by jste dělali na mém místě?
Řekla jí svůj názor, ale podpořila ji v jejím rozhodnutí, i když nebude dle mého gusta. je velká a má svou hlavu.
netlač na pilu nebo o ni přijdeš.
@Anonymní píše:
Ahojte, mám takový problém. Moje dcera, žije se svým mužem 10 let a mají tři děti. Chce si ho vzít, ale její muž je zadlužený a nemá ani korunu nazbyt. Dcera má nějaké penízky našetřené. Svatbu ji rozmlouvám, zdá se mi, že se z ní její chlap má jen dobře a ona na něj dost trpí. Nechce si to dát rozmluvit a ještě chce celou svatbu z našetřených penízků zaplatit. Užírám se tím, mám strach, že špatně skončí. Co by jste dělali na mém místě?
Předpokládám, že dcera je dospělá a svéprávná a se svými penízky může nakládat dle libosti. Může se vdát i rozvést. Co bys jako chtěla dělat?
@Anonymní píše:
Ahojte, mám takový problém. Moje dcera, žije se svým mužem 10 let a mají tři děti. Chce si ho vzít, ale její muž je zadlužený a nemá ani korunu nazbyt. Dcera má nějaké penízky našetřené. Svatbu ji rozmlouvám, zdá se mi, že se z ní její chlap má jen dobře a ona na něj dost trpí. Nechce si to dát rozmluvit a ještě chce celou svatbu z našetřených penízků zaplatit. Užírám se tím, mám strach, že špatně skončí. Co by jste dělali na mém místě?
Rekla bych ji svuj nazor a upozornila by jsem ji, ze az skonci kvuli tomu chlapovi s holym zadkem, tak ze doufam, ze z toho vybrusli bez me pomoci, protoze je jiste svepravna osoba, ktera ponese dusledky svych rozhodnuti. A vic uz by me to nezajimalo
Chápu tvé obavy…přece jen zadlužený chlap, jaj, to je tak přijít o všechno. Na druhou stranu je láska to nejhezčí co může člověka v životě potkat. Někdy je slepá, někdy je krutá, někdy bolí, ale vždycky je to věc dvou lidí. Nikdo do vztahu dvou lidí nevidí lépe, než oni dva. I když jsi její máma a myslíš si, že víš co a jak, tak věř tomu, že nevíš. Pokud se to časem rozpadne, asi dopadne tvrdě na ústa, ale to se v životě z různých důvodů stane skoro každému. Řekni jí svůj názor, promluv si s ní v klidu, bez křiku, bez přílišných emocí, netlač na pilu. A pak to rozhodnutí nech na ní. Buď pro ni maminkou. Každá holka potřebuje maminku, i když už je dávno dospělá. Ne proto, aby za ni rozhodovala, ale aby své dítě měla ráda i přes špatná rozhodnutí, životní trable a pády. Když ji nepodpoříš, poškodíš si vztah s ní. A kdyby to mělo mít důsledek v tom, že spolu přestanete mluvit (znám takové případy), tak jednou budeš ležet jako stará bába na lůžku (každý z nás bude), koukat do stropu a přemýšlet, jak by to celé bylo jiné, kdyby sis tenkrát nemyslela, že víš všechno nejlépe. Podpoř ji, buď tam pro ni, stejně má s tím mužem tři děti, těžko pro ni bude nevýznamným románkem. A když to dopadne špatně, nikdy jí neříkej „já ti to říkala“. Každý má nárok na chyby…taky jsi jich asi nasekala v životě dost, ne?
Chápu tě, ale nic s tím nenaděláš. Předložila bych jí fakta o společném jmění manželů a dluzích, pokud se bude chtít i nadále vdát, tak bych jí v cestě nestála, je dospělá, svéprávná a je to její život.
@Anonymní píše:
Ahojte, mám takový problém. Moje dcera, žije se svým mužem 10 let a mají tři děti. Chce si ho vzít, ale její muž je zadlužený a nemá ani korunu nazbyt. Dcera má nějaké penízky našetřené. Svatbu ji rozmlouvám, zdá se mi, že se z ní její chlap má jen dobře a ona na něj dost trpí. Nechce si to dát rozmluvit a ještě chce celou svatbu z našetřených penízků zaplatit. Užírám se tím, mám strach, že špatně skončí. Co by jste dělali na mém místě?
Je to její věc, je dospělá, to je pravda. Na druhou stranu bych se jí snažila dokopat k právnikovi, který ji vysvětlí všechno ohledně společného jmění manželů a možností, jak se ochránit před dluhy partnera. Není na tom nic špatného, spousta žen, kterých manžel podniká nebo má nějaké dluhy, mají majetek ošetřen právě kvůli tomu, kdyby se něco stalo, ať nezůstanou s holým zadkem a ještě s dluhy partnera.
A právnik síce stojí nějakou tu kačku, ale třeba na něj jako v problému sběhlém tvoje dcera dá. ![]()
víc asi dělat nemůžeš.
Holky, čekám třetí mimi a měla bych se v sedmém měsíci těhotenství vdávat, ale něco mi říká, že to mám zrušit a vdát se až po porodu. Nějak se totiž teď na tu svatbu necítím, bývá mi celkem zle a bere mne často únava. Co myslíte, mám to odložit a nebo do toho jít? Jde mi o to, že nevím, jestli to pak nebude se třemi dětmi o dost náročnější? ![]()
Já bych to zrušila… tedy čekám jen první, a ačkoliv je mi dobře, nechce se mi nic zařizovat..bývám dost unavená.
Kamarádky mi radí tak 50 na 50, některé se taky smějí, jestli s dítětem to bude lepší, že spíš horší.. ale rok a půl dítě půjde vrazit babičce..přeci jen. Takhle se jen koulím, posedávám, je mi horko… já nějak věřím, že se s ročním dítětem (i s více) svatba zařídit dá… ale nemám zkušenost, možná je to naivní, ale rozhodla jsem se tak ![]()