Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@dasenka11 píše:
@Cmochy Protoze se vzteka a breci, ze chce me a ze to chce udelat odeme
Jak už psala Mišela… pořád nechápu v čem je problém… ![]()
Nemusí si přeci vždycky vyvztekat to co chce?
Pokud se mu to daří a ty mu ustupuješ a plníš všechna přání tak se situace nikdy nezlepší… ![]()
@Mišela1 píše:
To ale neznamená, ze mu musíš vyhovět vždy. S tříletým dítětem se už da komunikovat a je vhodné mu stavět hranice aby pochopil, ze nelze vše.
Ano.
U nás stačí, když se s dcerou v klidu pomazlím nebo s ní něco udělám sama z vlastní iniciativy, než aby se mě musela doprošovat a čekat, až budu mít čas (až udělám svačinu apod). Pak je schopná být beze mě. „Načerpá si citovou nádrž.“
Ziju v Nemecku bez pribuzenctva v okoli, takze nikam k nikomu nechodi, jen jednou za dva mesice jedeme k nasim, nebo obcas k rodicum meho muze, ti take bydli daleko.
@dasenka11 píše:
Ziju v Nemecku bez pribuzenctva v okoli, takze nikam k nikomu nechodi, jen jednou za dva mesice jedeme k nasim, nebo obcas k rodicum meho muze, ti take bydli daleko.
@Ukulina Ze jsem jen ja s nim a muz, kdyz prijde z prace, takze je se mnou dost podle meho nazoru. To jsem psala i k reakcim jinych.
@dasenka11 Já ti popsala náš možná podobný případ. Jinak se necítím na to radit.
@Ukulina píše:
Ano.
U nás stačí, když se s dcerou v klidu pomazlím nebo s ní něco udělám sama z vlastní iniciativy, než aby se mě musela doprošovat a čekat, až budu mít čas (až udělám svačinu apod). Pak je schopná být beze mě. „Načerpá si citovou nádrž.“
Ano souhlasim. Já se s dětmi mazlim kdy to jde. Ale je potřeba rozlišovat separacku a to kdy dítě chce posouvat hranice a vztekem si něco vynucovat. Maminku ma od toho aby stala při něm ale vysílena a unavená matka diteti moc nepomůže, pravé naopak. Je potřeba v klidu ale dusledne vysvetlovat co je potreba, do vychovy zapojit tatínka, rodinu.
Separacni uzkost, prejde to, ale jak uz se psalo, mazlit mazlit venovat se mu to.
@dasenka11 píše:
@Ukulina Ze jsem jen ja s nim a muz, kdyz prijde z prace, takze je se mnou dost podle meho nazoru. To jsem psala i k reakcim jinych.
Třeba potřebuje něco, co mu nedáváte. Nebo dáváte, ale ne naplno, nemá vaši plnou pozornost. Nevím, neznám vás. ![]()
@Mišela1 píše:
Ano souhlasim. Já se s dětmi mazlim kdy to jde. Ale je potřeba rozlišovat separacku a to kdy dítě chce posouvat hranice a vztekem si něco vynucovat. Maminku ma od toho aby stala při něm ale vysílena a unavená matka diteti moc nepomůže, pravé naopak. Je potřeba v klidu ale dusledne vysvetlovat co je potreba, do vychovy zapojit tatínka, rodinu.
Rozumíme si. U nás probíhá (snad už dobíhá) separačka, kterou malá nikdy ani jako mimino neměla.
U nas bylo po nastupu do školky přesně to samé. Dítě tam šlo ve 2 letech a 8 měsících a od té doby na mně visel tak, jako nikdy za celý život. Od té doby skončil s občasným přespáváním u babičky, kde do té doby spával úplně bez problémů, ale nemohla jsem večer odejít ani když hlídal manžel - to měl neskutečné hysteráky, byl úplně mimo sebe, držel se mě tak, že jsme mu nemohli vypáčit prsty… ![]()
Já mu tedy vycházela vstříc, bez něj jsem šla někam naprosto výjimečně, tak max. 1× za čtvrt roku. Mimo domov už nespal. Asi po 3/4 roce se to začalo lepšit a za rok a půl to odeznělo úplně. Já mám jak z literatury, tak z výchovy dětí nejlepší zkušenost s tím, vyjít jim vstříc. Psychologové píší, že nejdřív musí dítě získat jistotu ve svém okolí, aby se nebálo vypravit dál do světa a osamostatnit se.
Překonali jsme to dobře, přešlo to, syn je velice společenský a nebojí se kontaktovat ani děti, ani dospělé. A na oplátku za moji péči máme vážně výborný vztah. Je to fajn, mladší dítě mě tak moc nevyhledává, tíhne hodně k manželovi, takže se to vyrovnalo a já si uživám staršího.
![]()
No nevim, ja se s nim mazlim docela casto, takze to bude mozna spis o tom, ze by mel i vic tatka s nim neco delat. A nejen obcas kdyz se mu chce ![]()
@Levandule121 Tak to si me uklidnila, on byl do ty doby taky v pohode a nemel problem, kdyz jsem nekam sla nakoupit, nebo tak, ale od tech jeslicek
Tak ja teda vydrzim. me znejistili i ty reci ostatnich, ze to neni ve trech letech normalni, jak se chova. Ale asi to je normalni a tak to vydrzim, i kdyz nekdy uz nemuzu ![]()
@dasenka11 Jak jsme psala, u nás nikdy nebyl problém. Malá jezdila k příbuzným, byla klidně týden a půl pryč. Byla tam šťastná, nestýskalo se jí. Usínala sama. Od školky je vše jinak. Usíná jen se mnou, musím u ní být v posteli, než usne. Večer ji myl často manžel, teď jen já. O víkendech byla dopolene s mužem na zahradě, chodili spolu na hřiště sami. Teď ne, radši je zavřená se mnou doma, když vařím. Atd.