Syn odjel z prázdnin u matky.

Anonymní
10.8.20 22:06

Syn odjel z prázdnin u matky.

Hezký večer, zajímalo by mě, jak by jste řešili mojí situaci. Šestnáctiletý syn k nám dle domluvy přijel na 14 dní na prázdniny. Je od našeho rozvodu v péči otce. Máme spolu tři děti z toho vážně zdravotně postižená dvojčata (14 let), manžel neunesl postižení dětí a náš vztah šel do kopru. Po rozvodu jsme se domluvili, že dvojčátka budu mít v péči já a nejstaršího syna ex manžel. Já byla nucena se po rozvodu odstěhovat k mým rodičům přes půl republiky, aby mi pomohli s péčí o děti a tehdy osmiletý syn zůstal s otcem v bytě, ve kterém jsme žili. První roky jezdil k nám pravidelně co 14 dní, poslední dobou jezdil méně a méně. Minulý rok byl u nás třikrát. Týden na jarní prázdniny, dva týdny v létě a týden na Vánoce. Jsem z toho špatná, chybí mi, ale chápu, že má své zájmy. Od vánoc jsem ho neviděla a moc jsem se těšila na společné dva týdny. V pátek dle domluvy přijel, zeptal se mě, jestli může v neděli odjet a kamarády na čundr, že by přijeli sem za ním a byli by blízko nás. Já jsem s tím nesouhlasila, za prvé se o něj bojím, vím, že manžel ho takhle pouští už několik let, minimálně tři, co si kluk smyslí, tam ho pustí, tahá si i němu domu a holku a může si víceméně dělat co chce. Já s tím nesouhlasím, ale nic s tím neudělám. Teď byl ale u mě a nejen, že mám strach o to víc v souvislosti s utonulými chlapci, ale také jsem se na společný čas těšila půl roku, ale měla nějaký plán. Jenže milý syn se včera sebral a prostě odešel. Napsal mi jen zprávu, jestli má v pátek ještě teda na těch 9 dní přijet, že to kvůli mě přežije, ale, že by nejradši jel domu, že ho nenechám žít, že se k němu chovám jak k miminku, že na to není u táty zvyklý a, že by byl moc rád, kdybych ho pochopila a nechala ho odjet domu. Já jsem z toho hrozně špatná, volala jsem mu křičela jsem na něj, volala ex, ale on to vůbec neřeší, podle něho jsem hysterka. Vyčetl mi, že on si také dvojčata nebere na týden, ale pouze za nimi dojíždí jednou měsíčně a jede domu. Jenže jsou to postižené děti, to je něco jiného, nejstarší syn je zdravý, není plnoletý a nemyslím si, že by mu u mě něco scházelo a nemohl by tu být 14 dní. Styk nemáme určen soudně, je to na domluvě, nevíte jak se mám bránit a jestli vůbec nebo by jste to nechali na mém místě být? Jsem z toho velice špatná, děkuji za každou odpověď.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4422
10.8.20 22:15

Synkovi bych napsala, že se k němu jinak chovat nemohu, protože mám o něj strach a jinak to ještě dlouho nebude. Že to možná jednou pochopí, až sám bude mít děti. Že ho mám ráda a kdybych mu někdy mohla pomoci, ať se na mě obrátí, že tu vždy budu pro něj.
Nic jiného dělat nemůžeš. Jen trnout, že tu pubertu ve zdraví přežije. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22909
10.8.20 22:15

K čemu ti bude vynucená přítomnost syna, když o ni momentálně nestojí. Když ho te´d pustíš, máš šanci, že se k tobě časem vrátí. Je to těžké, ale nelze si vynutit náklonnost ani vlastního nezletilého dítěte. Jestli ti jde skutečně o to, aby čas strávený s tebou nebyl pro syna jenom opruz, nech ho. On na to přijde sám a vrátí se k tobě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6654
10.8.20 22:17

Je pravda, že syn už je velký a ani s otcem netravi nejspíš moc času. V 16 byli rodiče to poslední, co mě zajímalo. Jak jste v kontaktu přes rok, když u Vás není? Má jeho otec novou ženu? Jaký program jsi pro něj nachystala, bude ho to bavit? Zamysli se nad tím, jestli nemá trochu pravdu. Jinak já bych mu znovu zavolala a řekla mu, že se na něj těšíš, že si s ním chceš pokecat, vědět jak se má, ukázat trochu pochopení pro to, že v jeho věku on o společnost rodičů nestojí, navíc pokud jste už spolu docela ztratili vztah. Křičením určitě ničeho nedosáhneš, to nefunguje. Jednej s ním jako s dospelým, vždyť skoro dospělý je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3456
10.8.20 22:19

Se synem prakticky nemáš kontakt a nevíš resp. spis nechapes jak zije. Přesto se snažíš stavet se do role matky a jeste ke všemu matky rozkazovatelky a tech 14 dní ho vychovavat (křikem). V šestnácti jsem spala u přítele pres noc a v sedmnacti uz jsem bydlela sama a studovala jsem pak VŠ. Mela by ses zacit stavet do role kamaradky syna a najit si k nemu cestu skrze to, co ho zajima a bavi. Ale asi uz na to je pozdě…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5833
10.8.20 22:29
@sediza píše:
Se synem prakticky nemáš kontakt a nevíš resp. spis nechapes jak zije. Přesto se snažíš stavet se do role matky a jeste ke všemu matky rozkazovatelky a tech 14 dní ho vychovavat (křikem). V šestnácti jsem spala u přítele pres noc a v sedmnacti uz jsem bydlela sama a studovala jsem pak VŠ. Mela by ses zacit stavet do role kamaradky syna a najit si k nemu cestu skrze to, co ho zajima a bavi. Ale asi uz na to je pozdě…

Ne není na to pozdě.
Ale na dálku se vždy dobře radí. Já zakladatelku chápu, že se těší na kontakt se synem, o kterého ne vlastní vinou přišla, navíc ještě má takový těžký osud.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28408
10.8.20 22:29
@Anonymní píše:
Hezký večer, zajímalo by mě, jak by jste řešili mojí situaci. Šestnáctiletý syn k nám dle domluvy přijel na 14 dní na prázdniny. Je od našeho rozvodu v péči otce. Máme spolu tři děti z toho vážně zdravotně postižená dvojčata (14 let), manžel neunesl postižení dětí a náš vztah šel do kopru. Po rozvodu jsme se domluvili, že dvojčátka budu mít v péči já a nejstaršího syna ex manžel. Já byla nucena se po rozvodu odstěhovat k mým rodičům přes půl republiky, aby mi pomohli s péčí o děti a tehdy osmiletý syn zůstal s otcem v bytě, ve kterém jsme žili. První roky jezdil k nám pravidelně co 14 dní, poslední dobou jezdil méně a méně. Minulý rok byl u nás třikrát. Týden na jarní prázdniny, dva týdny v létě a týden na Vánoce. Jsem z toho špatná, chybí mi, ale chápu, že má své zájmy. Od vánoc jsem ho neviděla a moc jsem se těšila na společné dva týdny. V pátek dle domluvy přijel, zeptal se mě, jestli může v neděli odjet a kamarády na čundr, že by přijeli sem za ním a byli by blízko nás. Já jsem s tím nesouhlasila, za prvé se o něj bojím, vím, že manžel ho takhle pouští už několik let, minimálně tři, co si kluk smyslí, tam ho pustí, tahá si i němu domu a holku a může si víceméně dělat co chce. Já s tím nesouhlasím, ale nic s tím neudělám. Teď byl ale u mě a nejen, že mám strach o to víc v souvislosti s utonulými chlapci, ale také jsem se na společný čas těšila půl roku, ale měla nějaký plán. Jenže milý syn se včera sebral a prostě odešel. Napsal mi jen zprávu, jestli má v pátek ještě teda na těch 9 dní přijet, že to kvůli mě přežije, ale, že by nejradši jel domu, že ho nenechám žít, že se k němu chovám jak k miminku, že na to není u táty zvyklý a, že by byl moc rád, kdybych ho pochopila a nechala ho odjet domu. Já jsem z toho hrozně špatná, volala jsem mu křičela jsem na něj, volala ex, ale on to vůbec neřeší, podle něho jsem hysterka. Vyčetl mi, že on si také dvojčata nebere na týden, ale pouze za nimi dojíždí jednou měsíčně a jede domu. Jenže jsou to postižené děti, to je něco jiného, nejstarší syn je zdravý, není plnoletý a nemyslím si, že by mu u mě něco scházelo a nemohl by tu být 14 dní. Styk nemáme určen soudně, je to na domluvě, nevíte jak se mám bránit a jestli vůbec nebo by jste to nechali na mém místě být? Jsem z toho velice špatná, děkuji za každou odpověď.

Upřímně? Syn k tobě asi nemá žádný vztah.
Ty už si nemůžeš hrát na maminku (vychovávat), zkus být prima „teta“.
Ale tím, žes mu zakazovala dělat něc, co už roky dělá, jako kdyby to ten týden vyřešil (máš o něj strach? A co vyřeší zakázat mu to na týden?), křičela na něj… Tos fakt pokazila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28408
10.8.20 22:30
@Kfětoslava píše:
Ne není na to pozdě.
Ale na dálku se vždy dobře radí. Já zakladatelku chápu, že se těší na kontakt se synem, o kterého ne vlastní vinou přišla, navíc ještě má takový těžký osud.

Těžké to jistě je :,( :,( :,(
Ale v roli matky už prostě není, nemůže vychovávat, zakazovat atd., když se s ním vidí jednou za půl roku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28408
10.8.20 22:31
@Anonymní píše:
Hezký večer, zajímalo by mě, jak by jste řešili mojí situaci. Šestnáctiletý syn k nám dle domluvy přijel na 14 dní na prázdniny. Je od našeho rozvodu v péči otce. Máme spolu tři děti z toho vážně zdravotně postižená dvojčata (14 let), manžel neunesl postižení dětí a náš vztah šel do kopru. Po rozvodu jsme se domluvili, že dvojčátka budu mít v péči já a nejstaršího syna ex manžel. Já byla nucena se po rozvodu odstěhovat k mým rodičům přes půl republiky, aby mi pomohli s péčí o děti a tehdy osmiletý syn zůstal s otcem v bytě, ve kterém jsme žili. První roky jezdil k nám pravidelně co 14 dní, poslední dobou jezdil méně a méně. Minulý rok byl u nás třikrát. Týden na jarní prázdniny, dva týdny v létě a týden na Vánoce. Jsem z toho špatná, chybí mi, ale chápu, že má své zájmy. Od vánoc jsem ho neviděla a moc jsem se těšila na společné dva týdny. V pátek dle domluvy přijel, zeptal se mě, jestli může v neděli odjet a kamarády na čundr, že by přijeli sem za ním a byli by blízko nás. Já jsem s tím nesouhlasila, za prvé se o něj bojím, vím, že manžel ho takhle pouští už několik let, minimálně tři, co si kluk smyslí, tam ho pustí, tahá si i němu domu a holku a může si víceméně dělat co chce. Já s tím nesouhlasím, ale nic s tím neudělám. Teď byl ale u mě a nejen, že mám strach o to víc v souvislosti s utonulými chlapci, ale také jsem se na společný čas těšila půl roku, ale měla nějaký plán. Jenže milý syn se včera sebral a prostě odešel. Napsal mi jen zprávu, jestli má v pátek ještě teda na těch 9 dní přijet, že to kvůli mě přežije, ale, že by nejradši jel domu, že ho nenechám žít, že se k němu chovám jak k miminku, že na to není u táty zvyklý a, že by byl moc rád, kdybych ho pochopila a nechala ho odjet domu. Já jsem z toho hrozně špatná, volala jsem mu křičela jsem na něj, volala ex, ale on to vůbec neřeší, podle něho jsem hysterka. Vyčetl mi, že on si také dvojčata nebere na týden, ale pouze za nimi dojíždí jednou měsíčně a jede domu. Jenže jsou to postižené děti, to je něco jiného, nejstarší syn je zdravý, není plnoletý a nemyslím si, že by mu u mě něco scházelo a nemohl by tu být 14 dní. Styk nemáme určen soudně, je to na domluvě, nevíte jak se mám bránit a jestli vůbec nebo by jste to nechali na mém místě být? Jsem z toho velice špatná, děkuji za každou odpověď.

A co je dvojčatům, jestli se můžu zeptat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1947
10.8.20 22:31

A to jel domu za otcem, nebo na ten zakazany cundr s kamarady?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5833
10.8.20 22:32

Zakladatelko, syn má teď ta telecí léta, dospěje, pochopí to. Jen je škoda, že nemáš pochopení u jeho táty. Se synem si volej, pokus se mu vysvětlit svůj postoj. Jinak od tvého ex to bylo super srovnání, že si taky nebere dvojčata, měla jsi mu říct, že klidně může, že si ráda oddáchneš

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5833
10.8.20 22:34
@Bábrdl píše:
Těžké to jistě je :,( :,( :,(
Ale v roli matky už prostě není, nemůže vychovávat, zakazovat atd., když se s ním vidí jednou za půl roku.

Pořád je to matka. Tam je jeden velký problém, že ji syn nerespektuje a to nejspíše proto, že ho k respektu nevedl jeho otec, co ho má v péči.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28408
10.8.20 22:36
@Kfětoslava píše:
Pořád je to matka. Tam je jeden velký problém, že ji syn nerespektuje a to nejspíše proto, že ho k respektu nevedl jeho otec, co ho má v péči.

Ano, vždycky to bude biologicky jeho matka. Ale není v roli matky, tak to prostě je.
3estnáctileté děti rebelují i vůči otcům, s nimiž se vídají jen výjimečně, nechtějí k nim jezdit atd. Zase se to spraví, v dospělosti. Ale křik tomu nijak nepomůže.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16376
10.8.20 22:36

Největší problém vidím v tom, že chlapec absolutně nerespektuje pravidla a autoritu. Jak si může v šestnácti dovolit odjet někam bez dovolení? To vám tady přijde normální? Já to udělat v šestnácti, tak mi doma zmalujou zadek. A právem. Mámu má na háku a vy jí tu radíte, aby se mu pomalu ještě omlouvala? 8o To snad ne… Zakladatelka s tím bohužel nic neudělá, když si ho tatínek vychoval, jak ho vychoval, ale já to tedy vidím jako hodně velký problém… Vždyť má za něj na dobu, kdy by měl být u ní, odpovědnost. Vám všem by bylo jedno, kdyby se vaše šestnáctiletý dítě sebralo a bez vašeho vědomí uteklo z domu??? To teda zírám…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5833
10.8.20 22:41
@Bábrdl píše:
Ano, vždycky to bude biologicky jeho matka. Ale není v roli matky, tak to prostě je.
3estnáctileté děti rebelují i vůči otcům, s nimiž se vídají jen výjimečně, nechtějí k nim jezdit atd. Zase se to spraví, v dospělosti. Ale křik tomu nijak nepomůže.

Je v roli matky, neuvědomuješ si, jaká slova používáš a jak ji můžeš zraňovat? Jako by byla nějaká co dítě porodí a odhodí. Myslím, že je víc máma, než plno jiných, kolik z nás by zvládlo péči o těžce postižené dvě děti? Jaká bolest určitě musela být nechat osmiletého syna partnerovi, udělala to nejspíše z lásky, aby kluk nemusel měnit školu a kamarády a pak se tady dozví, ať si nehraje na matku. Někdy jsou tady ti diskuze plny empatie, až mi zrak přechází.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama