Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn odjel z prázdnin u matky.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Uslava
11.8.20 15:24
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.8.20 15:47
- Citovat
- Upravit
11.8.20 19:15
Z celé rodiny jsi vyžrala tu nejtěžší roli. Chápu že dvojčata nemůžeš někam „poslat“ a la tábor, ona kombinace dmo (počítám tedy, že jde zřejmě o nějakou mentální retardaci, případně fyzický handicap), epilepsie a autismus je tak náročná, že pro takové děti v podstatě programy nebývají a i kdyby, nejspíš by to spustilo vlnu záchvatů. Ono je opravdu jiné, když má dítě „jen“ autismus s epi a i tak je to nesmírně namáhavé.
Chápu, že máš i strach, že by péči o ně otec nezvládl, jsou zvyklí na tebe a své prostředí. A chápu li to správně i pobyt s otcem kdekoli jinde než doma by nejspíš spustil ty záchvaty. Alespoň mi to tak nějak přirozeně z tvého psaní vyplývá.
Nicméně z pohledu tvého syna to opravdu může vyznívat, že jsi ho odvrhla kvůli dvojčatům a když už za tebou přijede, tak seká dříví a hlídá dvojčata. Já naprosto rozumím tomu, že s tak handicapovanými dvojčaty nejspíš není možný žádný pořádný program, ale k pracím bych ho asi nepustila, samozřejmě ho těžko budeš od nich odhánět i kdyby k nim jen utíkal před realitou a pobytem u tebe 
Nicméně chceš po něm, aby tě poslechl, na druhou stranu jste na ně naložili jako na dospělého (rozchod, ztráta mamky, volání o které možná nestojí - jak jsi psala, sám by se neozval, teď hlídání handicapovaných sourozenců), je toho moc. A křičení to akorát doráží. Mluvila bych se synem na rovinu, tak jak jsi to tu párkrát napsala. Že vzhledem k tomu, že je jediný zdraví, tak o to větší o něj máš strach. Že ho máš ráda a pokud si na to troufáš, tak možná mu říct proč jste si tehdy děti takto rozdělili ( v tomhle věku by vysvětlení ocenil, je otázka jaké je, aby nenadělo víc škody, než užitku). Ona ta péče o dvojčata je nejenom exxtrémně náročná, ale je to, jako by se člověk staral neustále o batolata/předškoláky. A tím, že syna osobně moc nevídáš, tak se k němu dost možná chováš taky jako k malému dítěti. Je to pochopitelné, ale on už malé dítě není. Co se týká otce, evidentně jim styl výchovy „dej důvěru, dostaneš důvěru“ funguje, kluk je dobrý ve škole, s tátou tráví čas, co si dohodnou tak je. Nakonec otec říkal, že jemu by neutekl. A myslím si, že i ten otec mu jednou za čas něco zakáže, i kdyby šlo o nějakou drobnost. Přijde mi, že z vašeho syna vychoval fajn mladého muže. A to že si tě váží - k tomu ho otec aspoň částečně vede. Tím co jsi psala sama, mladý by ti sám nezavolal, ale ty mu voláš několikrát týdně a on ti to zvedne a mluví s tebou ( i kdyby nebyl extra sdílný). To je v tomhle věku na poklonu. Spousta rozvedených rodičů by bohužel řekla, tak jí/mu to neber, když se ti nechce a šmitec. Tím, že má zvládat a být aktivní v této netypické roli syna, tak na to musí být vyspělý dost, nech mu tedy tu dospělost v jiných ohledech.
Já v 16 taky jezdila s kámoškama sama, čím víc mě máma chtěla držet doma (kvůli méme bezpečí), tím víc jsem si to vynahrazovala (uplně bezpečný to nebylo) a tím víc si mě od sebe oddalovala. Naštěstí časem pochopila, že tohle není cesta. Mě jako mámě by nevadilo, že může jezdit kam chce, když to funguje, mrzel by mne ten ztracený čas. A tak bych mu to i řekla.
Něco ve smyslu, chápu, že chceš být s kámošema, ale tím, že se vídáme tak málo, tak každý den, kdy s tebou můžu být osobně je pro mě štěstí a mrzí mě, když o nějaký ten den přijdu. Požádala bych ho, jestli by tedy ještě přijel, ale nelámala bych to přes koleno a už bych mu to nijak nevyčítala a hlavně na něj kvůli tomu neřvala. S ex už je to na tobě. Opravdu nejste klasická rozvedená rodina a proto ten běžný „mustr“ pro vás taky není. Držím palce, tobě, tvému synovi i dvojčatům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.20 19:51
Děkuji všem za názory, docela mi to pomohlo se na to podívat i z druhé strany. Se mnou je to asi také těžké, tím, že jsem 24 hodin denně a dětmi, které jsou mentálně na úrovni pětiletého dítěte, fyzicky na úrovni osmi měsíčního, tak možná ho opravdu zbytečně dusiim a ještě mi nedošlo, že už není malý kluk. Budu muset na sobě zapracovat, děkuji moc všem za rady.
- Citovat
- Upravit
13.8.20 17:52
@Anonymní píše:
Děkuji všem za názory, docela mi to pomohlo se na to podívat i z druhé strany. Se mnou je to asi také těžké, tím, že jsem 24 hodin denně a dětmi, které jsou mentálně na úrovni pětiletého dítěte, fyzicky na úrovni osmi měsíčního, tak možná ho opravdu zbytečně dusiim a ještě mi nedošlo, že už není malý kluk. Budu muset na sobě zapracovat, děkuji moc všem za rady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.20 17:57
@Anonymní píše:
Děkuji všem za názory, docela mi to pomohlo se na to podívat i z druhé strany. Se mnou je to asi také těžké, tím, že jsem 24 hodin denně a dětmi, které jsou mentálně na úrovni pětiletého dítěte, fyzicky na úrovni osmi měsíčního, tak možná ho opravdu zbytečně dusiim a ještě mi nedošlo, že už není malý kluk. Budu muset na sobě zapracovat, děkuji moc všem za rady.
Mozna by bylo dobre tohle rict i synovi 
- Citovat
- Upravit
13.8.20 17:59
@Anonymní píše:
Děkuji všem za názory, docela mi to pomohlo se na to podívat i z druhé strany. Se mnou je to asi také těžké, tím, že jsem 24 hodin denně a dětmi, které jsou mentálně na úrovni pětiletého dítěte, fyzicky na úrovni osmi měsíčního, tak možná ho opravdu zbytečně dusiim a ještě mi nedošlo, že už není malý kluk. Budu muset na sobě zapracovat, děkuji moc všem za rady.
Přesně, jak píše @Limi123 Řekni to synovi. Nebo mu to napiš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Někoho matka flákne a pak ho pár let nevidí. Jde o to, jak se k tomu postavíš. Je to velmi rizikové chování matky. Jednání matky je ovšem vždy rizikové. Ať dělá, co dělá, většinou za všechno může.