Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, mam syna 2,5 roku a aktuálně s ním zažívám peklo
…jak neni po jeho - řev, scény a řev…tohle jsem do ted neznala a vubec nvm co s tim. Snazim se zachovat chladnou hlavu, nezvyšovat hlas, ale samozrejme mi to obcas ujede a to brečí jeste vic
…pak si přijdu strašná.
Na zadek apod nedostává, zatim ani nedostal a ani to neplanuju, každopádně když ke mne přišel a švihl mě cíleně přes tvář…víckrát
, dostal přes prsty ihned.
Obecně ma zvláštní projevy “lasky”…doběhne, chce se zrejme pomazlit chvíli, ale tak urputně, ze me doslova štípe do stehen az to boli…snažím se mu to vysvětlit, ale marně. Prijde mi v uvozovkách až násilný v tomto směru
…driv to nedelal. Troufám si říct, ze jsem milující matka, mam potřebu ho mazlit casto, casto ho chovam, snažím se mu vyhovět když neco chce, otázka, jestli mu az moc neposluhuju….fakt nevim. Je to ted děsný, říkám si, co delam špatně. Jinak chodí pul roku do jesliček a tam je ukázkový a jen ho chválí, učitelky mi říkají ze je bezproblémový pohodář ![]()
Je to malý človíček, který si postupně uvědomuje svou osobnost, to, že může jeho chování vyvolávat nějaké reakce, je to pro něj všechno zajímavé. Taky zjišťuje, že se mu něco nelíbí a dává to najevo, učí se vyrovnávat s tím, že není vždycky všechno podle něj.
Je potřeba k němu takto přistupovat, že se všechno musí naučit, nejlépe příkladem rodičů. Ne křikem a vztekem, ale nejlépe s klidem a rozvahou.
Když plácne/štípne, neznamená to, že z něho vyroste agresor, ale je potřeba ukázat, že takhle ne.
Pokud tráví hodně času v kolektivu, často to může být nahromaděná frustrace, ve školce musí hodně poslouchat, dělat věci podle někoho jiného, takže doma potřebuje tu frustraci uvolnit a zbavit se jí.
@AnastazieB dekuji za reakci, musim tedy na sobe pracovat, protoze bohuzel jsem dost nepříjemná obcas v těchto chvílích a to asi neni ok vzor.
Je to náročné, resp ja jsem asi méně vyrovnaná než jsem si myslela
. Budu se snažit tedy klidem a trpělivosti, to je výzva
@verus500 mně třeba pomůže, když si uvědomím, že to nedělá schválně, že nechce provokovat, „zlobit“, ale že je prostě malý, že to ještě neumí. Zkus s ním i třeba vykomunikovat, proč se vzteká, občas to třeba bývá nějaká „prkotina“, která ale v jeho očích je důležitá.
No a pak taky samozřejmě nezapomínej na sebe, odpočívej, občas jdi sama ven atd., abys načerpala energii.
@verus500 píše: Více
Hele a ja sem zase presvedcena, ze ukazat diteti nelibost pri nevhodnem chovani, je uplne v pořádku. I tvoje pocity jsou důležité a dite musi videt a vnimat tyhle veci, prave aby se naučilo respektovat hranice druhych…
Za me bych řekla, ze prave za vsech okolností milé a klidné reakce matky mohou byt pro dite nečitelné až matoucí.
Syna miluju, ale nelibou cinnost klidne komentuju a odpovídám adekvátní reakcí.