Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn(4 roky) se bojí psa žijící ve společné domácnosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.8.20 21:31
@chaela Přesně tak. Podle té druhé výpovědi zakladatelky o tom musela vědět, že dítě nemá vřelý vztah ke psům. Nikdy bych se nestehovala někam, kde nebude mému dítěti dobře.
To nemá řešení. Ten stres se může projevit na psychice dítěte do budoucna. Pro mě je každé bližší setkání s velkým plemenem psychicky náročné dodnes a jsem ochotna to absolvovat jen k vůli lidem, na kterých mi záleží. A to můj otec má psa vycviceneho, poslechne na slovo. Nebojím se k nim poslat děti na prázdniny. Nebojím se toho, že jsou společne se psem na dvoře, zahradě nebo jdou na volno k rybníku. Ale já sama u toho být nemusím nebo jen párkrát do roka 
Když k nám jezdila babička, taky na dvůr nechodila. Když pomáhala mamce věšet prádlo na dvoře třeba, pes(jiný, babička tu už 20 let není), byl zaviran do stodoly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.20 21:37
@Anonymní píše:
Malý otce nemá, respektive není v rodném liště, je to člověk, ke kterému jsem utekla před bývalým manželem, který mě a později i staršího syna fyzicky týral, když se jeho agrese přesunula i na syna, odešli jsme. Bohužel jsem byla opět hloupá a uvěřila tomu nesprávnému, když jsem zjistila, že je něco podobného jako bývalý manžel, byla jsem už v šestém měsíci těhotenství. Zůstala jsem se třemi dětmi sama, poté jsem potkala nynějšího partnera a to je zdá se (nechci to zakriknout a jsem ve střehu), už konečně ten pravý. Starší děti po předchozích zkušenostech ho měly problém přijmout, ale jemu se to povedlo, jsme všichni konečně šťastní, až na tento problém, asi nemůžu mít nic úplně bez problémů. Nicméně partner pro nás hodně udělal a dělá, děti si ho moc oblíbily a ty dvě starší i psa, myslím, že zrovna on byl takovým prostředníkem mezi partnerem a dětmi, když si k němu hledaly cestu a já prostě nemůžu chtít, aby šel pes pryč, přijde mi to vůči partnerovi i psovi nefér. Sice to partner už navrhl, že by ho dal k rodicum na zahradu, ale v očích byl vidět smutek, ten pes je celý život v bytě, fixovaný na majitele a já bych ráda ještě cokoli jiného zkusila, než dát psa pryč.
To je sice všechno krásné a lidsky pochopitelné, ale tomu klukovi musí být hrozně.
Já nevycitam našim, že měli hospodářství a psa. Stejně jsem v 15 odešla na intr a na vesnici se už nevrátila. Ale jsem ráda, že všechna zvířata žila venku a až na pár okamžiků mě nenutili do kontaktu se psem a zvířaty, ke kterým nemám vztah. Prostě jsem na dvůr a na zahradu nechodila, případně tam byl táta nebo psa zavřel. A hodně času jsem trávila u babičky z města.
Těžko říct, co bys ještě chtěla vyzkoušet. Přikláním se k tomu dát pejska k rodičům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.20 21:54
Zakladatelko, promyslela bych dispozice bytu tak, abych rozdelila byt na oblast, kde se bude moci bezpacne pohybovat syn sam bez vas a oblast, kde bude i pes, ale zase tam jste vy. Takze treba obyvak s kuchyni nechat psovi, detsky pokoj s chodbou a wc nechat synovi (dle dispozic) a tento prostor oddeli treba brankou, co se dava na schody v rd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.20 22:57
@Jana206 píše:
@Markéta80 Taková je jedna dcera, má hodně vřelý vztah ke psům, ale na žádnou havěť by nechytla
Jedna příbuzná má velkého psa, křížence ridzbega ještě s něčím a kotec má. Pes je hodně vitaci a nedávají to ani návštěvy, které nemají fobii. Dcera toho psa zvládne. Pes snadno vycítí, kdo k němu ma vztah a kdo ne. Já mám naučené stereotypy a pohyby, jak se ve společnosti velkého psa chovat. Ale ta vrelost tam není. Stojí mě to dost energie, jsem furt v pozoru. Velké plemeno našich taky miluje tu dceru, která k němu má vztah a před tou, která uskakuje, je pes ostrazity.
Je to blbý, ale tím, že vím, jak to prožívala moje babička, já a moje dvě děti-i když ty mají jen mírné projevy oproti mně v dětství, možná je to ale i tím, že já je chápu a respektuji, obhajuji před okolím, naši se mě snažili zlomit, bych snad doporučila, aby chlapec žil se svým otcem, pokud psa v bytě nemá. Kdyby pes byl venku, je to zvladnutelne.
Ja nemusim kocky, potkany ty nesnasim a velke psy, jinak mohu cokoliv..pavouci atd me nechavaji uplne v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.20 23:15
Zkusila bych si s chlapcem promluvit, aby nějak popsal, co ho na psovi děsí. I když toho asi nebude schopný. Nenutila bych ho na pejska sahat, nepřemlouvala ho, že ho musí mít rád. Spíš bych mu zkusila nenásilně podsunout např. nějaké filmy, v nichž psíci hrají pozitivní role. Zkrátka mu umožnit, aby si vytvořil alespoň nějaké pozitivní vazby, které by tento iracionální strach trochu utlumily. Ukázat mu, jak pejsci pomáhají nevyléčitelně nemocným, postiženým, vyprávět příběhy, jak někomu zachránili život atd.
Možností zůstává i promluvit si o tom s dětským psychologem. Ten strach musel někde vzniknout. I kdyby to mělo být jen tím, že se nějaká těhotná maminka lekne zaštěkání a to dítě si to už vždycky bude pojit s tím, jak se jeho maminka cítila, když bylo u ní v břiše a tohle se stalo. A je to zcela podvědomé, takže bez pomoci specialisty s tím obvykle nic moc neuděláte…
Je to situace, kterou Vám nezávidím. Člověk miluje dítě i psa. Nehledě na to, že ostatní děti by nejspíš zase hodně moc trápilo, kdyby teď o čtyřnohého miláčky přišly. To by zase nebylo fér k nim. Je to zapeklité. To máte jako když dítě nechce sourozence. A ty děti občas jsou z nového sourozence opravdu nešťastné a roky mu nemohou přijít na jméno. Ale bylo by správné nepořídit si dítě, které chcete, protože jeho sourozenec ho nechce? Stejně tak mi nepřipadá správné zbavit se pejska. Zkusila bych napřed všechno možné, než bych zvažovala zbavení se psa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.20 23:20
My jsme dceru s kočkou seznamovali pomocí pozitivních zážitků. Krmení, hraní… No, snesou se, ale pozitivní vztah tam moc není.
Moji rodiče mají dva velké psy. Prostřední dcera se jich bojí stále. Nejmladší si s nimi div nedává francouzáky 
. Prostě je to v nich
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.20 23:21
@Jana206 tohle je na prd, navíc když je pes na každém rohu 
Vali je velký milovník psů , nejraději je chová a to se nechá jen naše prostřední, ty ostatní raději utečou . a je to o tom že hrůzu z pavouků kde kdo nějak pochopí ale hrůzu ze psa nikdo moc nebere naše přitahují venku kde koho a hned k nim a padají na kolena aby si mohli pohladit U velkého psa se často nedivím a ti psi to prostě vycítí. Vali ví že na cizí psy šahat nesmí ale stejně na ně mluví a je na nich vidět jak by za ní hned šli a když začne říkat jak je krásnej a takového by chtěla tak hned majitel psa že by jsme jí měli pejska koupit
Vali je velký milovník psů , nejraději je chová a to se nechá jen naše prostřední, ty ostatní raději utečou . a je to o tom že hrůzu z pavouků kde kdo nějak pochopí ale hrůzu ze psa nikdo moc nebere naše přitahují venku kde koho a hned k nim a padají na kolena aby si mohli pohladit U velkého psa se často nedivím a ti psi to prostě vycítí. Vali ví že na cizí psy šahat nesmí ale stejně na ně mluví a je na nich vidět jak by za ní hned šli a když začne říkat jak je krásnej a takového by chtěla tak hned majitel psa že by jsme jí měli pejska koupit
@Anonymní píše:
Právě, že bydlíme v bytě, je to velký knírač, jemu 5 let. Jakože bojí se každého, ale venku to ještě jde, problém je to doma. Snažili jsme se je dost seznamovat ještě před přestěhováním, dostali jsme se tam, že si ho venku pohladí nebo ho chce vést na vodítku, to se nikdy u žádného jiného psa nestalo, doufali jsme, že se to bude pomalu lepsit i doma, ale bohužel. Když už to vypadá, že je to malinko lepší, pes občas zaštěká, protože něco slyší a jsme na začátku.
tak to je velký pes , jestli se bojí celkově psů tak toho se asi nezbaví . snad časem si zvykne na toho s kterým žije, ale nečekala bych že ho začne mít rád velký pes prostě způsobuje respekt. zase je to typ psa co se dá vychovat, jenže ten pes tam je součástí rodiny a separovat toho psa nejde. On když se rozeběhne tak ten pocit nic moc @chaela jenže ten es když tam nikdo není půl dne prospí a pak ho šoupnu do klece. navíc velký knírač s klecí zabere půl pokoje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 00:42
@DeeDee.518 píše:Zkusila bych napřed všechno možné, než bych zvažovala zbavení se psa…
A co to je, to vsechno mozne?
Pokud ma ze psu takovy strach, jako ma, tak se s tim neda nic delat. Nic.
Kluk bude trpet, mit strach a nic s tim neudela, protoze to proste nejde.
Mne napadaji jen dve moznosti, protoze zajem ditete tu podle mne prevazuje nad zajmy vsech ostatnich:
Bude pes pryc ( chudak pes) nebo se odstehovat. To je podle mne tak to vsechno mozne.
Dalsi napady, ktere klukovi nebudou prodluzovat jeho utrpeni ( a je jedno, jestli tomu utrpeni nekdo rozumi a chape ho a nebo ne… to tu proste je)?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 03:53
@chaela píše:
Ty jo, chudák dítě. No řešení asi nebude jednoduchý. Psa se asi zbavit nechcete, ven jít nemůže… nemůže mít aspoň klec, na kterou ho naučíte? Třeba když bude v jasně vymezeném prostoru, ze kterého nebude nekontrolovatelně vybihat, syn bude v pohodě. Bude vědět, že pes je tam a on může být kdekoliv jinde. Když vy nejste doma, má pes celý byt. Když jste doma, má svůj pelisek v kleci.
Chudák
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 07:06
@Markéta80 PES je sice na každém rohu, ale až na 4 přesně definovaná místa za městem v biokoridoru musí být každý pes na vodítku, i ten malý. Takže žiji na dobrém místě Kdo má psa na volno, vystavuje se riziku pokuty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 07:20
@DeeDee.518 Prosím Tě, já jsem v posledních třech letech byla ve spec. školce svědkem canisterapie u dětí a rozhodně to ve mne žádné pozitivní vazby nevyvolalo Asi 80 procent dětí má potřebu pejska hladit, cesat, dávat mu třeba i gumičky, mazlit se, lehat na jeho tělo a 20 procent dětí je ostrazitych, se psem se nechce kontaktovat, jen prihlizeji a najdou se i jedinci, kteří mají až strach. Pokud canisterapie nemá efekt nebo má dítě evidentní strach, tak u toho po domluvě s rodičem dítě ani nemusí být. Není povinná a nikdo se dítě nesnaží zlomit. Terapie je v rukou odborníků, učitelky a asistentky pouze přihlíží.
Filmy, kde má velkou roli pes a kde jsou ukazane pozitivní emoce, znám. Moji sourozenci jsou milovníci zvířat a moje děti taky. Psycholog akorát řekl, že na svůj strach mám právo, okolí to musí pochopit a naši dělali velkou chybu, že se mě snažili zlomit Terapie byla zaměřena na to, abych to prijala jako fakt a cítila se vedle psa, kterého potkám, bezpečně.
Hezký a plnohodnotný život se dá prožít i bez přítomnosti psa.
Chápu, že se zakladatelce snažíš poradit, ale kdo to nezažil, aspoň prenesene ve své rodině nebo okolí, to pochopit nemůže. Píšu to proto, že by měla znát všechny úhly a nedělat si plané naděje.
Příspěvek upraven 31.08.20 v 07:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 07:28
@carsin píše:
A co to je, to vsechno mozne?
Pokud ma ze psu takovy strach, jako ma, tak se s tim neda nic delat. Nic.
Kluk bude trpet, mit strach a nic s tim neudela, protoze to proste nejde.Mne napadaji jen dve moznosti, protoze zajem ditete tu podle mne prevazuje nad zajmy vsech ostatnich:
Bude pes pryc ( chudak pes) nebo se odstehovat. To je podle mne tak to vsechno mozne.
Dalsi napady, ktere klukovi nebudou prodluzovat jeho utrpeni ( a je jedno, jestli tomu utrpeni nekdo rozumi a chape ho a nebo ne… to tu proste je)?
Ano, souhlas. Všechny tady ty rádoby rady budou klukovi akorát prodlužovat jeho utrpení a zvyšovat riziko, že si odnese trauma do budoucna.
Navíc bez ohledu na moji fobii, můj názor je ten, že do bytu patří malý gaučák, takový velký pes do domu ven.
Představa, že bude v kotci nebo v části bytu oddělené přepážkou je taky iracionální. Ten pes byl doteď součástí rodiny a mohl se pohybovat v celém bytě. Takové řešení může zvýšit jeho agresivitu.
Já bych se strašně bála i do budoucna, až kluk bude chodit do školy a bude bývá doma část dne sám, že se stane nějaký průšvih. Kluk může zareagovat neadekvatne, pes, který cítí, že ho kluk nemá rád a bojí se, špatně vyhodnotí situaci a kluka kousne nebo napadne. Můj otec by nás nikdy nenechal samotné se psem, kterého se bojíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 07:37
@Anonymní píše:
Ahoj holky, před časem jsem se přestěhovala i se svými třemi dětmi k partnerovi, se kterým jsem přes rok a půl randila a vzájemně jsme zjišťovali, zda vztah posunout nebo neposunout dál, bylo a je mezi námi vše super, partner si skvěle rozumí se všemi dětmi a je nám zkrátka fajn. Problém je soužití nejmladšího člena rodiny se zvířecím členem. Ani za trictvrte roku si malý na psa nezvykl. Venku to jde i si ho pohladí, jde vedle něho, ale doma šílené scény, jen pes projde okolo, nedej bože, když pes k malému přijde a chce pohladit nebo nás vítá po příchodu domu. Místo, aby se to zlepšilo, jelikož se snažíme stále s tím něco udělat, vysvětlujeme, odměňujeme, když nezačne plakat, ukazujeme, jak pejska hladit, dělá mě to jak my, tak starší děti, aby viděl, že se nemusí bát, ale žádná změna, spíše horší. Malý k nám chodí v noci do postele, ale stojí přede dveřmi a volá, nevejde do místnosti, protože na partnerově straně před postelí pes lehá. Máme malý byt, pes musí spát s námi, nechat ho v obývákokuchyni, tak si malý nedojde ani na záchod. Takže jsme ve střehu i v noci, jestli malý něco nepotřebuje, stále se budíme a chodíme do dětského pokoje, jestli malý spí, protože máme strach, aby se nebál vyjít z pokojíčku, kvůli pejskovi. Strašně nás to už trápí, už nevíme co udělat, aby se malý přestal bát. Pes je hodný, vychovaný a kromě vítáni, když přijdeme domu si malého nevšímá, jedině, když začne ječet, tak to naopak psa láká jít k němu, jak kdyby ho chtěl utěšit. Nevíte jak se s tím poprat, aby se nám tady všem dobře žilo?
Zkuste si sama sebe představit (ideálně pokud z něčeho máte opravdu obrovský strach), že vám to někdo deno denně strká pod nos a ještě vás na sílu nutí se s tím „smířit“. Myslím si, že takové člověka časem píchnete kudlou do břicha, jelikož to budete brát jako mučení a tak se přesně může cítit váš syn.
Takže pokud nechcete dál syna mučit a trápit. Tak jedině pes pryč nebo vy pryč,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 07:43
@Anonymní píše:
Malý otce nemá, respektive není v rodném liště, je to člověk, ke kterému jsem utekla před bývalým manželem, který mě a později i staršího syna fyzicky týral, když se jeho agrese přesunula i na syna, odešli jsme. Bohužel jsem byla opět hloupá a uvěřila tomu nesprávnému, když jsem zjistila, že je něco podobného jako bývalý manžel, byla jsem už v šestém měsíci těhotenství. Zůstala jsem se třemi dětmi sama, poté jsem potkala nynějšího partnera a to je zdá se (nechci to zakriknout a jsem ve střehu), už konečně ten pravý. Starší děti po předchozích zkušenostech ho měly problém přijmout, ale jemu se to povedlo, jsme všichni konečně šťastní, až na tento problém, asi nemůžu mít nic úplně bez problémů. Nicméně partner pro nás hodně udělal a dělá, děti si ho moc oblíbily a ty dvě starší i psa, myslím, že zrovna on byl takovým prostředníkem mezi partnerem a dětmi, když si k němu hledaly cestu a já prostě nemůžu chtít, aby šel pes pryč, přijde mi to vůči partnerovi i psovi nefér. Sice to partner už navrhl, že by ho dal k rodicum na zahradu, ale v očích byl vidět smutek, ten pes je celý život v bytě, fixovaný na majitele a já bych ráda ještě cokoli jiného zkusila, než dát psa pryč.
Píšeš tu o tyrani, ale vy teď neděláte nic jiného, než že toho kluka tyrate a to takovým způsobem… Chudák kluk, je mi sice pejska líto, ale nikdy bych to svému dítěti neudělala, ale já vím jaký to je žít s fobii… Fakt představ si být den co den vystavena svému strachu a nemít možnost odejít a ta co tě má mít nejvíc ráda ti vůbec nepomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 08:09
@Anonymní píše:
Ahoj holky, před časem jsem se přestěhovala i se svými třemi dětmi k partnerovi, se kterým jsem přes rok a půl randila a vzájemně jsme zjišťovali, zda vztah posunout nebo neposunout dál, bylo a je mezi námi vše super, partner si skvěle rozumí se všemi dětmi a je nám zkrátka fajn. Problém je soužití nejmladšího člena rodiny se zvířecím členem. Ani za trictvrte roku si malý na psa nezvykl. Venku to jde i si ho pohladí, jde vedle něho, ale doma šílené scény, jen pes projde okolo, nedej bože, když pes k malému přijde a chce pohladit nebo nás vítá po příchodu domu. Místo, aby se to zlepšilo, jelikož se snažíme stále s tím něco udělat, vysvětlujeme, odměňujeme, když nezačne plakat, ukazujeme, jak pejska hladit, dělá mě to jak my, tak starší děti, aby viděl, že se nemusí bát, ale žádná změna, spíše horší. Malý k nám chodí v noci do postele, ale stojí přede dveřmi a volá, nevejde do místnosti, protože na partnerově straně před postelí pes lehá. Máme malý byt, pes musí spát s námi, nechat ho v obývákokuchyni, tak si malý nedojde ani na záchod. Takže jsme ve střehu i v noci, jestli malý něco nepotřebuje, stále se budíme a chodíme do dětského pokoje, jestli malý spí, protože máme strach, aby se nebál vyjít z pokojíčku, kvůli pejskovi. Strašně nás to už trápí, už nevíme co udělat, aby se malý přestal bát. Pes je hodný, vychovaný a kromě vítáni, když přijdeme domu si malého nevšímá, jedině, když začne ječet, tak to naopak psa láká jít k němu, jak kdyby ho chtěl utěšit. Nevíte jak se s tím poprat, aby se nám tady všem dobře žilo?
A že sis toho před tím sestěhováním vůbec nevšimla, že se malý toho psa tak bojí…Ale co, on to přece vydrží, viď?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
