Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak tu sedím a přemýšlím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.9.19 21:31
Zalezi na uhlu pohledu. Taky se kolikrat nad svym zivotem zamyslim ale ve vysledku jsem spokojena. Nikdo nejsme dokonaly a vsechno co mam, mam proto ze jsem to tak mit chtela. Vsechno rozhodnuti co jsem chtela udelat jsem udelala a kdyby na vec znovu prislo resila bych to nakonec stejne 
neni treba se v minulosti piplat. Taky sem mohla mit lepsi skolu, ale nemam ale netrapi me to. Divej se dopredu co ti zivot nabizi. Vykasli se na dekorace, vahu…uzivej zivot naplno, raduj se…vecerni praci si udelej ale vino si k tomu klidne otevri 
hod se do klidu a venuj se diteti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 21:47
Ahoj. Na chvilku si vydechni - dej dítě chvilku na hlídání a uvidíš, že všechno uvidíš v lepším světle. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.19 21:52
@Tarjei píše:
Kdyby to slo, vsem zoufalym matkam zdravych normalne vzdorovitych dvouletaku bych pujcovala naseho pubertalniho autistu. Rychle by jim doslo, jake maji stesti. Za prve dvouletak se da preprat, za druhe z toho vyroste.
Och, já jednoho taky mám. 10 leteho, plně inkontinencniho s obranou na levou stranu a mentálně na 5 let. Druhého 13 leteho pubose v těžké fázi 
a k tomu 2,5 letou Rosťa du. Barák na hypotéku, manželé věcné v práci, já pracuji z domu po nocích. Někdy už fakt nemůžu a brecim. Jenže ráno v 5,30 musím vstanout znovu a zase fungovat. Na sebe čas nemám, žádný. Co bych dala za jedno zdravé, urvane dítě… Ale přesto všechno zakl. Chápu, mateřství je velmi náročné a není pro všechny.
- Citovat
- Upravit
10.9.19 21:54
Každý pochybuje. Mateřství je těžký job, horší jak makat v dole… 
Obdivuji všechny mámy co s lehkostí zvládají vše navari, napecou, domek stále uklizen a dítka čistá jako samo slovo boží
Já si plánovala vselicos, jak po porodu budu toto a tamdleto. No porodila jsem malého satanáška i když je to holčička. Půl roku jsem myslela, že se zblaznim, chvílemi si říkala, že byla chyba mít vůbec dítě. Svou dceru miluju nadevše, ale občas bych si nejraději někam zalezla zamkla se a byla jen já a klid. Manžel pomáhá, ale chodí do práce dělá 12tky těžkou práci, malé se věnuje co řeknu udělá, ale stejně mám občas pocit, takový ten vnitřní, že dělá málo, že je ta naše krasotinka náročná a já si chci taky odpočinout, občas mám sto chutí manžela něčím přetáhnout, ale fakt za prkotiny. Já mám asi tehu hormony až teď, v těhotenství jsem neměla žádné výkyvy nálad až teď. Přikládám to na vrub nedostatku spánku, odpočinku a tak nějak i mentální nepohode, jelikož člověku ta hlava buď furt srotuje a nebo tam mám vzduchoprazdno a vůbec nevnímám. V konečném důsledku se ale mám moc dobře, mám milujiciho muže, zdravou dceru co víc si přát. Ano budou sny, které si už nikdy nesplním proto, že nebude čas, budu moc líná nebo už těmi sny být přestanou. Tak hlavu vzhůru, nejsi na tom nijak špatně, člověk míní život mění
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 21:54
Ve spouste veci ti, zakladatelko, rozumim. Vim, ze mam zdravy deti a fajn chlapa a presto mam depky, ze jsem pracovne v pytli, doma porad bordel, neziju, jak bych chtela… nejak to nejde ovladnout ta mysl. A ty vycitky, ze se vic nesnazis a neco ti nejde - sakra, jako bys byla u me v hlave Jen doufam, ze se zas ta psychika jednou zvedne a bude lip. Nejsi v tom sama
Příspěvek upraven 10.09.19 v 22:03
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 22:01
@Anonymní píše:
Nemám se komu vypovídat, omlouvám se za anonym, ale nechci se prozradit.
Sedím tu a jsem unavená životem, necítím se v poslední době moc dobře. Nejradši bych si otevřela lahev vína a naložila se do vany. Jenže tu mám kopu práce a pak rychle spát, jelikož náš malej čert vstává v 6, je to neúnavný dítě. Jsou mu dva. Jsem z něj hotová. Neustále řve, nic ho nebaví, nemůžeme ani na procházku, nechce za ruku, vzteká se, kope kolem sebe, s detmi se pere o hračky. Nic s ním nejde a skoro ani nikam nemuzeme. Jsem na nervy, co se zase bude dít, kolik matek na mě bude koukat přes prsty a otáčet se. Já se na to mateřství tolik těšila, tolik jsem si přála mít velkou rodinu. Jak muzu mít s tímhle další dítě?? Vždyť bych byla do 5 let šedivá. Nechci! Zaroveň mám strach mít jen jedno dítě.
Denně se říkám, pane Bože, pomoz, pomoz mi nebo zešílím. Samozřejmě Jsem štastná, že jsme zdraví, že mám zdravé dítě, nechci si jen stěžovat, ale mám pocit, že nic není pořádně…Těšila jsem se, že až prcek povyroste budeme denně chodit na procházky, mezi děti. Jenže co se u nás denně děje, to je na mašli. Jenže s ním nejde dělat nic, se vším je problém. Denně mu vymýšlím aktivity, kreslení, malování, trampolínu, hřiště, čtení, zpívání…Nic není dost dobrý. Já nejsem dost dobrá!!! Musím dělat spoustu věcí špatně. Spousta věcí kolem mě je špatně, když se jen rozhlídnu.
Tak např. ač nemáme hypotéku a máme tím pádem ušetřené peníze, stejně nejsem schopná nám udělat hezký bydlení. Neumím to, neumím pořádně uklízet, neumím vybírat doplňky, atd.
Kamarádky…Proč nemám aspoň jednu kamarádku na život a na smrt? Mám 2 jakoby kamarádky, ale s těmi se vidím jen párkrát, není to prostě ono. To znamená, že zase dělám něco špatně. Pak se vídám s matkami z center, ale to je jen o předhánění, která má lepší dítě. Určitě to musí být ve mně. Nemáme s manželem ani koho pozvat k nám domů na navštěvu.
Postava…Proč nejsem hubená, ač se snažím jíst správně dle jídelníčku? Proč jsem pořád oplácaná?
Vždy jsem chtěla v životě něco dokázat, ale nemám ani VŠ, i když jsem na ZŠ byla premiant a střední mi také šla. Horko těžko jsem si dodělala VOŠ, ale i s tím jsem měla problémy, neměla jsem peníze apod., Proč jsem se nesnažila víc?
Neumím pořádně ani jeden cizí jazyk.
Nevím ani kam se vrátím do práce. Místo, kde jsem pracovala předtím zrušili. V předešlé práci jsem měla problém se šefem, dost po mně šlapal, pak mi chtěl sebrat peníze, protože jsem byla,,navíc", nesouhlasila jsem a domluvili jsme se, že si budu hledat jiné místo. Za 2 dny mi přede všemi dal výpověď, že na tu pozici nemám vzdělání. Takže jsem odcházela v očích všech jako lempl, který nic neumí.Trápí mě to do teď. Říkám si, proč nemám energii se snažit víc? Proč nic nedokážu a ve všem selhávám? Proč pořád řeším, cosi o mě myslí ostatní?
Omlouvám se za takový příspěvek, ani vlastně nevím, co chci poradit, jen jsem to potřebovala někomu říct.
Všem hezký večer.
Ahoj neblbni… co se týká dítěte…takhle se chová vetsina dvouletých deti…akorat protože máš první tak jsi vyděšená že to je trvalý stav 
není! bude lepe a nejpozdeji az pujde za rok do skolky - treba bude i nadale vztekly..ale když s nim celý den nebudes tak to budes lepe snaset.. taKY SE MI potvrdilo, že blbá nalada moje se prenáši na dítě…když jsem vztekla nemam trpelivost, chvátám, a dítě se začne vztekat a už to jede… takže věř že nejpozdeji za rok bude o hodne lepe co se tohohle týká… to že neumíš delat domov ti řekl kdo?? to je relativní pojem…my cesi si hyčkame bydlení jak hrad…ve spouste zemí je to jen misto k prespání…kde neni nutno investovat…žije se převažně venku… práci si najdes..když budeš chtit… a kamaradky… za rok bude už chlapeček tak velky že ti bude více partákem a budes snim moci podnikat leccos…ja posledni dobou daleko radeji travim cas sama s detma nez jeste s kamaradkami… deti mam 7 a 3 roky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 22:04
Zakladatelko, skoro, jako by jsi psala za mne. Včera jsem manželovi brečela, že mám pocit, že dělám vše špatně. Byli jsme na návštěvě, kde mají třetí dítě, a vše berou s takovým klidem, lehkostí…já mám dvě a když přijde návštěva, mám pocit, že vše dělám špatně, jsem nervózní, mám pocit že se jim u nás nebude líbit…ano, máme relativně čisto ale žádná moderna. Jak píšeš ty, bez hypotéky, VOŠ - ale moc daleko jsem to nedotahla, chtěla jsem brzo rodinu. Tu mám, krásnou, zdravou, hodného muže ale připadám si horší matka než všechny okolo. Někdy to proste nedávám. Ale to asi každý. Kdyžtak napiš SZ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
10.9.19 22:17
Jsi na sebe moc přísná. Nemůže s dítětem vypomoci manžel, máma, kdokoliv? Ať či onak, zlepší se to časem, uvidíš. a až tě přejde to vyčerpání a únava, svět bude vypadat veseleji 
sef co ti dal výpověď veřejně je idiot a vypovídá to hodně o něm, nikoliv o tobě. Na to místo jsi byla příliš dobrá 
dej si tu vanu
- Citovat
- Upravit
Lalelale
10.9.19 22:21
@Horká.cokolada píše:
Zakladatelko, skoro, jako by jsi psala za mne. Včera jsem manželovi brečela, že mám pocit, že dělám vše špatně. Byli jsme na návštěvě, kde mají třetí dítě, a vše berou s takovým klidem, lehkostí…já mám dvě a když přijde návštěva, mám pocit, že vše dělám špatně, jsem nervózní, mám pocit že se jim u nás nebude líbit…ano, máme relativně čisto ale žádná moderna. Jak píšeš ty, bez hypotéky, VOŠ - ale moc daleko jsem to nedotahla, chtěla jsem brzo rodinu. Tu mám, krásnou, zdravou, hodného muže ale připadám si horší matka než všechny okolo. Někdy to proste nedávám. Ale to asi každý. Kdyžtak napiš SZ.
Holky, správná návštěva vám rok nákupu vašeho vybavení zkoumat nebude. Pokud jo, nestojí ani za zmínku na emiminu s kamarádkou se napiju z osoupaneho hrnku a je mi to úplně jedno, stejně jako je mi jedno, co vystudovala. Pracovat u mě nejspíš nebude nesrazejte samy sebe, hlavu vzhůru. Každý má nějaké kvality
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
