Tak tu sedím a přemýšlím

Anonymní
10.9.19 20:49

Tak tu sedím a přemýšlím

Nemám se komu vypovídat, omlouvám se za anonym, ale nechci se prozradit.
Sedím tu a jsem unavená životem, necítím se v poslední době moc dobře. Nejradši bych si otevřela lahev vína a naložila se do vany. Jenže tu mám kopu práce a pak rychle spát, jelikož náš malej čert vstává v 6, je to neúnavný dítě. Jsou mu dva. Jsem z něj hotová. Neustále řve, nic ho nebaví, nemůžeme ani na procházku, nechce za ruku, vzteká se, kope kolem sebe, s detmi se pere o hračky. Nic s ním nejde a skoro ani nikam nemuzeme. Jsem na nervy, co se zase bude dít, kolik matek na mě bude koukat přes prsty a otáčet se. Já se na to mateřství tolik těšila, tolik jsem si přála mít velkou rodinu. Jak muzu mít s tímhle další dítě?? Vždyť bych byla do 5 let šedivá. Nechci! Zaroveň mám strach mít jen jedno dítě.
Denně se říkám, pane Bože, pomoz, pomoz mi nebo zešílím. Samozřejmě Jsem štastná, že jsme zdraví, že mám zdravé dítě, nechci si jen stěžovat, ale mám pocit, že nic není pořádně…Těšila jsem se, že až prcek povyroste budeme denně chodit na procházky, mezi děti. Jenže co se u nás denně děje, to je na mašli. Jenže s ním nejde dělat nic, se vším je problém. Denně mu vymýšlím aktivity, kreslení, malování, trampolínu, hřiště, čtení, zpívání…Nic není dost dobrý. Já nejsem dost dobrá!!! Musím dělat spoustu věcí špatně. Spousta věcí kolem mě je špatně, když se jen rozhlídnu.
Tak např. ač nemáme hypotéku a máme tím pádem ušetřené peníze, stejně nejsem schopná nám udělat hezký bydlení. Neumím to, neumím pořádně uklízet, neumím vybírat doplňky, atd.
Kamarádky…Proč nemám aspoň jednu kamarádku na život a na smrt? Mám 2 jakoby kamarádky, ale s těmi se vidím jen párkrát, není to prostě ono. To znamená, že zase dělám něco špatně. Pak se vídám s matkami z center, ale to je jen o předhánění, která má lepší dítě. Určitě to musí být ve mně. Nemáme s manželem ani koho pozvat k nám domů na navštěvu.
Postava…Proč nejsem hubená, ač se snažím jíst správně dle jídelníčku? Proč jsem pořád oplácaná?
Vždy jsem chtěla v životě něco dokázat, ale nemám ani VŠ, i když jsem na ZŠ byla premiant a střední mi také šla. Horko těžko jsem si dodělala VOŠ, ale i s tím jsem měla problémy, neměla jsem peníze apod., Proč jsem se nesnažila víc?
Neumím pořádně ani jeden cizí jazyk.
Nevím ani kam se vrátím do práce. Místo, kde jsem pracovala předtím zrušili. V předešlé práci jsem měla problém se šefem, dost po mně šlapal, pak mi chtěl sebrat peníze, protože jsem byla,,navíc", nesouhlasila jsem a domluvili jsme se, že si budu hledat jiné místo. Za 2 dny mi přede všemi dal výpověď, že na tu pozici nemám vzdělání. Takže jsem odcházela v očích všech jako lempl, který nic neumí. :-( Trápí mě to do teď. Říkám si, proč nemám energii se snažit víc? Proč nic nedokážu a ve všem selhávám? Proč pořád řeším, cosi o mě myslí ostatní?
Omlouvám se za takový příspěvek, ani vlastně nevím, co chci poradit, jen jsem to potřebovala někomu říct.
Všem hezký večer. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

306
10.9.19 20:57

Myslím ze si na seba zbytočne prísna ;) skus zvolnit, viac si užívať život a vše co máš :kytka: ja som bola kedysi nastavená podobne. Ted upracem keď mám náladu, nie preto, lebo by som mala. Zacvičím si keď chcem, aby mi to delalo radosť. Nechodím do posilky každý týždeň len preto, aby som vyzerala lepšie než suseda. Možná máš iba gympl, ale výška ešte nikomu automaticky šťastie nezaručila. Co by iná dala za to, aby mala muža, zdravé dieťa a bydleni bez hypo ;) užívaj si to co máš, a ži svoj život podla seba. Kašli na to co ma/nemá niekto iný. To je cesta do pekla, stejne pak nebudeš spokojná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6225
10.9.19 21:00

Jsi z toho mateřství vyhořelá. Je to rutinní a odporný stereotyp. Mám doma syna, v listopadu mu budou dva. Probíhá to u nás víceméně podobně. Jenže k tomu ještě dvouměsíční dceru. Malý se poslední tři měsíce vzteká, jak není po jeho, je zle. Jenže u mě narazil, já mám pevné hranice. Takže bojujeme. Přiznám se, že jsem ráda, když ho v poledne odvedu do jeslí, kam na tři hodiny chodí. Jediná jeho výhoda je, že si umí sám hrát. Ale… Jezdí na odrážedle, na kterém nadskakuje, pustí i tři hrací hračky naráz, neustále ségru budí. Jen se otočím, má malá staženou deku, nebo dudlík venku :lol: ale mně velmi pomáhá manžel, třeba dneska si malého vyzvedl že školky a přijeli až večer. Takže jsem si od něj opravdu odpočinula. Taky bys měla. Zapoj partnera, rodinu.. Děti za to nemohou. Je to momentálně období, kdy se od nás odpoutávají. Navíc neumí ukočírovat svoje emoce, musí se to naučit. A my jim v tom musíme pomoct. Jen tě chci uklidnit, že v tom nejsi sama. Já taky poslouchám, jakého mám doma sigra, jak je rozmazlený a podobně. Nic z toho není pravda, jsem přísná máma. Jen prostě moje dítě je daleko víc emotivní a nebojí se to dát najevo. Na druhou stranu je o to víc empatický. Co se týká ostatního kolem, spíš na tebe doléhá strach, protože víš, že to uteče jako voda a musíš se vrátit do práce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
898
10.9.19 21:01

:hug: mrzí mě že se tak cítíte..nekoukejte na to co bylo zbytečně se tím uzirate.chce to si občas odpočinout, dejte syna manželovi a orazte si. materstvi je prostě těžké, člověk ztratí všechen svůj čas a dá ho dítěti. Některé děti jsou náročné než ostatní ale věřte nebude to trvat věčně. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10.9.19 21:04

Ahoj..nevím, kolik ti je, ale asi mas pěknou krizi. Zkus se dat do klidu, prcek z tebe asi cítí negativní energii. Hele, já měla taky depky, ale jiných rozměru, taky jsem byla oplacana. Začala jsem běhat, zhubla jsem, mám výsledky a já nesportovec jsem na sebe pyšná! Vysokou si můžeš taky dodělat. Já říkám: kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Můj syn byl taky zlobivy, dnes je ve tretaku a o víkendu ho budim v jednu na oběd. Vstaval mi v půl paty ráno, když byl malý. Děti mám tři a přežila jsem. A to víno si dej :h :D eart:️

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6225
10.9.19 21:05

A ještě dodám jedno. Když malý s tímhle začal, byla jsem asi v 7.měsíci. Chytala jsem se za hlavu, že jsme měli ještě počkat, jak to budu zvládat. A víš co? S narozením malé se mé priority trochu změnily. Dřív jsem měla byt načančaný a dnes? Uklízím, když už je to fakt nutné a raději se věnuji dětem. Malé jsou jen jednou. Dekorace s prckem nemají smysy, holt si je užiju, až vyrostou. A synovy výstupy už mě nechávají chladnou, protože prostě nemám tolik času se v tom šťourat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10.9.19 21:06
@Anonymní píše:
Nemám se komu vypovídat, omlouvám se za anonym, ale nechci se prozradit.
Sedím tu a jsem unavená životem, necítím se v poslední době moc dobře. Nejradši bych si otevřela lahev vína a naložila se do vany. Jenže tu mám kopu práce a pak rychle spát, jelikož náš malej čert vstává v 6, je to neúnavný dítě. Jsou mu dva. Jsem z něj hotová. Neustále řve, nic ho nebaví, nemůžeme ani na procházku, nechce za ruku, vzteká se, kope kolem sebe, s detmi se pere o hračky. Nic s ním nejde a skoro ani nikam nemuzeme. Jsem na nervy, co se zase bude dít, kolik matek na mě bude koukat přes prsty a otáčet se. Já se na to mateřství tolik těšila, tolik jsem si přála mít velkou rodinu. Jak muzu mít s tímhle další dítě?? Vždyť bych byla do 5 let šedivá. Nechci! Zaroveň mám strach mít jen jedno dítě.
Denně se říkám, pane Bože, pomoz, pomoz mi nebo zešílím. Samozřejmě Jsem štastná, že jsme zdraví, že mám zdravé dítě, nechci si jen stěžovat, ale mám pocit, že nic není pořádně…Těšila jsem se, že až prcek povyroste budeme denně chodit na procházky, mezi děti. Jenže co se u nás denně děje, to je na mašli. Jenže s ním nejde dělat nic, se vším je problém. Denně mu vymýšlím aktivity, kreslení, malování, trampolínu, hřiště, čtení, zpívání…Nic není dost dobrý. Já nejsem dost dobrá!!! Musím dělat spoustu věcí špatně. Spousta věcí kolem mě je špatně, když se jen rozhlídnu.
Tak např. ač nemáme hypotéku a máme tím pádem ušetřené peníze, stejně nejsem schopná nám udělat hezký bydlení. Neumím to, neumím pořádně uklízet, neumím vybírat doplňky, atd.
Kamarádky…Proč nemám aspoň jednu kamarádku na život a na smrt? Mám 2 jakoby kamarádky, ale s těmi se vidím jen párkrát, není to prostě ono. To znamená, že zase dělám něco špatně. Pak se vídám s matkami z center, ale to je jen o předhánění, která má lepší dítě. Určitě to musí být ve mně. Nemáme s manželem ani koho pozvat k nám domů na navštěvu.
Postava…Proč nejsem hubená, ač se snažím jíst správně dle jídelníčku? Proč jsem pořád oplácaná?
Vždy jsem chtěla v životě něco dokázat, ale nemám ani VŠ, i když jsem na ZŠ byla premiant a střední mi také šla. Horko těžko jsem si dodělala VOŠ, ale i s tím jsem měla problémy, neměla jsem peníze apod., Proč jsem se nesnažila víc?
Neumím pořádně ani jeden cizí jazyk.
Nevím ani kam se vrátím do práce. Místo, kde jsem pracovala předtím zrušili. V předešlé práci jsem měla problém se šefem, dost po mně šlapal, pak mi chtěl sebrat peníze, protože jsem byla,,navíc", nesouhlasila jsem a domluvili jsme se, že si budu hledat jiné místo. Za 2 dny mi přede všemi dal výpověď, že na tu pozici nemám vzdělání. Takže jsem odcházela v očích všech jako lempl, který nic neumí. :-( Trápí mě to do teď. Říkám si, proč nemám energii se snažit víc? Proč nic nedokážu a ve všem selhávám? Proč pořád řeším, cosi o mě myslí ostatní?
Omlouvám se za takový příspěvek, ani vlastně nevím, co chci poradit, jen jsem to potřebovala někomu říct.
Všem hezký večer. :srdce:
:srdce: :hug: máš manžela(ale tak na50 procent je to taky asi že na vylizpr… :lol: :hug: ), nežijes v bídě. S malým se zkus objímat, válet, tablet, TV :nevim: co rodinné návštěvy? ;) druhé bych neměla, nebo ještě počkala pár let. Běž někam na prodavačku, peníze vám stačí tak co… :kytka:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
379
10.9.19 21:17

Ja te tak moc chapu! Ja mam zlate a hodne dítě a přesto mam pocit, ze muj zivot je na prd. Vecne doma, vecne jen s děckem…chlap vecne v praci nebo se venuje konicku a ja jen hibernuju a utika mi „mladi“. Mam pocit, ze s materstvim jsem o vsechno prisla..konicky, cas, peníze a ted to musim pretrpet. A klidne priznam, ze mateřská role me rozhodne nenaplnuje a necini me sama o sobě šťastnou…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5164
10.9.19 21:18

Hele ja vejsku mam a stejne je mi k hov.nu…deti mam po dvou a trech letech a prostredni je postizeny tezce…a v oboru co mam vystudovano se neda delat castecnej uvazek nebo z domova…nikdy nevis co bude jak bude…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
142
10.9.19 21:20

A co se na to podívat opačne? Mas krasne živé zdravé dítě, bydlení bez dluhů, vyšší odbornou školu. To je víc, než ma většina národa. Graruluju! Kolik lidí by s Tebou hned měnilo :) A to s malým bych zkusila tak neresit, případně si přečíst nějakou knížku, např. Výchova bez poražených.
A to, co nemáš - figuru, VŠ, dekorace, to vše lze ještě dohnat, postupně, nic není hned. Ale zvaz, jestli to opravdu potřebujes.
Je to drina, ale Ty to zvladnes :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5164
10.9.19 21:20

Kdyby to slo, vsem zoufalym matkam zdravych normalne vzdorovitych dvouletaku bych pujcovala naseho pubertalniho autistu. Rychle by jim doslo, jake maji stesti. Za prve dvouletak se da preprat, za druhe z toho vyroste.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.9.19 21:23

Moc děkuji za reakce, čekala jsem spíš, že dostanu sodu, že si nevážím toho, co mám…ale tak to vážně není. Jen mě občas napadají prostě divné věci. Pak si zase říkám, naco se vlastně člověk snaží, když stejně jednou zemře.? prostě mám v hlavě nějaký bordel.
Manžel pomáhá tak na půl, hodně pracuje nebo dělá své hobby. Tento týden má 7 dní noční a to znamená, že spí celý den, pak má ale 5 dnů volna, v tom zase svůj koníček nebo s chlapama pokecat na pivku. Nezazlívám mu to, díky němu mužu být s prckem doma a neřešit práci nebo peníze

  • Nahlásit
  • Citovat
142
10.9.19 21:26

Ale i tak by mel někdy vzít malého manžel ven, abys mela čas jen pro sebe a svoje hobby :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2023
10.9.19 21:27

Tady ty stavy ma kazdej, at je realita jakakoliv… Taky si nekdy rikam, ze misto humanitni VS jsem mela jit na IT, ze bych se mela naucit druhy cizi jazyk, ze jsem mela vyjet na Erasmus dokud jsem mela moznost, ze ostatni maj hezci byty (instagram je v tomto hrozny zlo, kutlochy si nikdo nevyfoti, takze se srovnavam s vystajlovanyma fashion bytama, coz je samozrejme trochu jinde nez realita), ze ostatni lidi jsou lepsi rodice… zrovna dneska fakt uz umiram, dcera asi patnact brutal hysteraku ze uz jsem taky jecela jak sirena a nevedela vubec jak s ni tu situaci resit, manzel prisel z prace, vzal si veceri k PC, vsechno nechal na mne a rodinny cas nula (a hned nato na IG vidim instarodinu jak se foti u nacincanyho stolu a u toho popisek jak spolecna vecere je zaklad rodiny)… takze dneska si pripadam jako mimoradne spatna matka, ofina mi furt lezi nejak nakrivo, at delam co delam, tak si furt pripadam seredna, nemam nic na sebe, VSECHNO JE SPATNE.

Klid. Prejde to. Nesrovnavej se, netrap se - aspon to zkus. Dite odroste, prestane byt tak priserne nesnesitelny (je naprosto v poradku si rict, ze ti vlastni dite leze na nervy)… bude lip :kytka: aspon v to teda doufam a zeru cokoladu v posteli :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
150
10.9.19 21:27

Nezoufej…je to všechno o úhlu pohledu…já jsem teď několik týdnů ve skluzu. Měla jsem plán, co každý den udělat a čas do porodu se neúprosně blíží. Místo odškrtávání seznamu horko těžko hledám, co se mi za ten den podařilo. Je to spousta věcí, které si neodškrtnu - 1000× vytřeno pod stolem, 100× umyté děti, 500× opravená hračka a 250× nalezená ztracená hračka. Jediné, co by se snad dalo počítat jako trvalá hodnota je 2× cvičení z logopedie a to, že jsem obě děti přiměla vzít do ruky na chvilku pastelku. A tak se upínám k té logopedii a k té pastelce a říkám si, že jsem ten den byla užitečná. Mám štěstí v tom, že jsou děti spokojené. Když jim bylo mezi jedním a třemi roky, bylo to to samé jako u vás - řev, nespokojenost, nespavost, rvačky… Přejde to. Budeš mít fajn synka. Půjdeš do práce, určitě do lepší než v které jsi byla. Budeš mít jiné zájmy než se trápit nad tím, že nedokážeš mít domácnost podle své představy. To není důležité. Důležité je, aby jste se doma cítili dobře. Dej si víno, vyspi se, ať máš sílu na vašeho raráška a říkej si, že za rok touhle dobou už to bude úplně o něčem jiném.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama