Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj
Zajímalo by mě jestli je tu někdo, kdo má špatné zkušenosti s mužem u porodu?
S přítelem nad tím furt přemýšlíme a váháme. Na jednu stranu bychom chtěli a na druhou z toho máme strach. On z toho, že neví jestli chce vidět to "kluzké miminko od krve
" a já z toho, aby mi tam neudělal spíš ostudu než oporu.
nevím jestli by zvládl koukat na to jak budu v bolestech, a abych se mu pak třeba nezhnusila. No ale na druhou stranu vím, že při jeho přítomnosti se cítím líp a vše zvládám líp
Tak jaké máte zkušenosti vy? ![]()
Zhnusila tím, že trpíš abys jsi porodila vaše dítě? Co mám zkušenosti od známých, tak si otec začal ženy více vážit. když viděl, co ji to stálo sil.
Můj chlap má slabý žaludek, ale tohle dal v pohodě. Chtěl tam být a viděl že to není žádná sranda, takže si myslím že si mě víc váží, že fakt viděl že si ten porod ženský nevymysleji. A mimčo mu nevadilo když vypadlo ven, ještě běžel stříhat pupeční šňůru a první si malého choval a to mu doma vadí utrit zadek staršímu nebo mu dát vysmrkat ![]()
@miskol píše:
Zhnusila tím, že trpíš abys jsi porodila vaše dítě? Co mám zkušenosti od známých, tak si otec začal ženy více vážit. když viděl, co ji to stálo sil.
no a jiný byl sice u porodu, uronil slzu a pak své ženě zahnul. I to jsou příběhy z EM.
Manzel nesnasi krev i jakekoli jine telni tekutiny
, ale pri porodu mi byl velkou oporou, dal to v pohode a priznal, ze jedinej pocit, kterej mel, byl pocit strachu. Anonymne, nechce, abych tu o nem psala ![]()
Taky jsme s přítelem nevěděli jak to zvládne, taky má celkem háklivej žaludek, ale zvládl to na jedničku… sice byl trošku chudák rozhozenej z toho jak ho pak zavolali „tatínku pojďte“ k utírání, mytí a vážení malého, ale zvládl to bravurně…
Já od prvního porodu tehdejšího manžela vyhodila. Fakt na to neměl a já se potřebovala soustředit na sebe a dítě a ne ještě dělat manželovi podporu nebo aby ho musel personál křísit, až by tam sebou seknul. Takže šel na chodbu.
U druhého porodu současný manžel a to bylo super. Dokázal vycítit co a jak potřebuju, kdy se má stáhnout a kdy ho naopak potřebuju, kdy si může dovolit lehký vtip a kdy má radši mlčet.
Každopádně pokud se na to necítí, ať radši zůstane stranou.
Přítel taky chtěl, že bude dělat podporu a trochu rozptylovat, no přišel akorát na začátek 2. doby
Tak aspoň podporoval ke konci a jeho největší starost byla abych ho při tom nekousla
Pak se malá narodila a bylo mu jedno, že byla trochu od krve
a obrečel to na sále hned 3×
Nemyslím si, že tam nějak trpěl, ba naopak když viděl jak to může bolet tak si nás o to víc vážil.
![]()
Znám takové, kteří u porodu brečeli štěstím a znám i takového, který pak se svou ženou nedokázal intimně žít. Pokud se na to necítí, tak ho nenuť ![]()
Přítel to nezvládl. Byli jsme domluveni že tam semnou bude, ale když mu to bude dělat špatně tak že půjde na chodbu. Celou dobu tam byl semnou ale když už jsem začala tlačit, tak začal být hodně nervózní tak jsem mu řekla ať jde jestli chce. Byla jsem z něj nervózní a to jsem v tu chvíli fakt nepotřebovala
když se malá narodila, hned ho zavolali. Šňůru nestříhal
za zlé mu to nemám, byli jsme takhle domluvení a já vím že mu dělá zle i blbej odběr krve ![]()
@krysoleta píše:
Znám takové, kteří u porodu brečeli štěstím a znám i takového, který pak se svou ženou nedokázal intimně žít. Pokud se na to necítí, tak ho nenuť
přesně.
Já měla bývalého manžela u porodu prvního syna nebyla jsem tam sama a chlap to zvládl i když některé věci mě štvali ale zvládl to u druhého syna nebyl ne že by nechtěl ale prostě to z určitých důvodu nešlo teď čekám s přítelem miminko za dva a půl měsíce a toho tam chci jsme tak domluvení on mě dokáže hodně uklidnit takže vím že mi pomůže a vím že neskolabuje už má děti a porodu byl
My byli sehraní. Když byla chuť se smát, srandovali jsme, když už šlo do tuhýho, musel držet jazyk za zuby (slušně řečeno
) a přímo u porodu super. Také měl před tím obavy, ale nakonec je z toho jeho nejsilnější zážitek ![]()
@lovean píše:
Já měla bývalého manžela u porodu prvního syna nebyla jsem tam sama a chlap to zvládl i když některé věci mě štvali ale zvládl to u druhého syna nebyl ne že by nechtěl ale prostě to z určitých důvodu nešlo teď čekám s přítelem miminko za dva a půl měsíce a toho tam chci jsme tak domluvení on mě dokáže hodně uklidnit takže vím že mi pomůže a vím že neskolabuje už má děti a porodu byl
no pokud bude porod dlouhý jako tato věta… ![]()
Určitě chlapa nenutit. Já u porodu manžela měla. V podstatě tam byl zbytečný, ale jako podpora to bylo skvělý. Bohužel porod nepostupoval jak měl a já musela na akutního císaře. A to je ten okamžik kdy mi ho bylo líto. Chudák měl o nás hrozný strach a byl to pro něj šok. Celou dobu totiž všichni byli perfektní a byla tam pohoda i když se porod komplikoval a pak to bylo šup, šup. Jinak tělní tekutiny, mojí bolest zvládl dobře. Chceme druhé a já bych ráda zase rodila normálně. Už jsme o tom spolu mluvili a vím, že má chlap už strach z porodu. Takže nevím jestli ho raději nenechám doma. Pamatuji si, že jsem se když mě chystali na sál o manžela i bála, aby tam neomdlel, pač mě cévkovali, nemohli napíchnout žílu. Ale manžel viděl vlastně jako první syna a byl to pro něj krásný zážitek.